ZPRÁVA O MĚNOVÉ POLITICE | JARO 2024 (box 2)
(autoři: Jan Šolc, Natálie Tomanová)
Po periodě vysoké inflace, která od poloviny roku 2021 přibližně dva roky svírala českou ekonomiku, se situace v oblasti růstu cen začala v průběhu loňského roku zklidňovat a inflace se v prvním letošním čtvrtletí navrátila k 2% cíli ČNB. Tento box se zabývá dynamikou cen dvou zásadních skupin položek spotřebního koše, a to změnami cen služeb a cen zboží v rámci jádrové inflace, a to z hlediska jejich temp, plošnosti a perzistence cenových změn v uvedených okruzích.
Z dlouhodobého pohledu až do roku 2019 platilo, že dynamika cen služeb je vyšší než dynamika cen zboží. Výrazná změna nastala v covidovém období, které bylo spojeno s nedostupností mnoha služeb kvůli epidemiologickým uzavírkám mnoha provozoven a tedy s vynuceným přesunem části poptávky od služeb ke zboží. To spolu s dopady narušených výrobních a dodavatelských řetězců vyústilo v dlouho nevídané sblížení temp růstu cen služeb a zboží a jejich setrvání na srovnatelných hladinách až do podzimu 2021. Situaci dále ovlivnil příchod dalšího šoku, tentokrát v podobě prudkého růstu cen energií na konci roku 2021, který dále eskaloval po ruské agresi na Ukrajině od února 2022. Zdražování energií se tradičně výrazněji promítá do cen zboží, a proto se do té doby pozorovaný již jen mírný rozdíl v dynamikách cen služeb oproti zboží obrátil do znatelně opačného gardu. S odezníváním uvedených faktorů se opět kladný rozdíl v dynamice cen služeb vůči zboží v posledních měsících vrací do blízkosti svého dlouhodobého průměru (Graf 1).
Graf 1 – Aktuální rozdíl mezi dynamikami zboží a služeb odpovídá dlouhodobému průměru
meziroční růst cen v %, rozdíl v procentních bodech, pojetí CPI, očištěno o daňové dopady, pramen: ČSÚ, výpočet: ČNB
Ze srovnání české ekonomiky s jinými zeměmi[1] (Graf 2) je patrné, že v minulosti se rozdíl mezi dynamikou cen služeb a zboží v ČR vyvíjel podobně jako v Polsku či na Slovensku a byl citelně vyšší než v případě Německa a eurozóny[2]. V průměru byl pak za období 2006–2019 viditelně kladný a dosahoval úrovně přibližně 3 procentní body. Během covidového období a na počátku vysokoinflační epizody se však domácí vývoj od zbytku konvergujících ekonomik odpoutal a více odpovídal situaci v Německu či eurozóně, kde se rozdíl dynamik přesunul – podobně jako v ČR po energetické krizi (viz výše) – do záporných hodnot. Již v polovině roku 2022[3] se však rozdíl v ČR opět překlopil do kladných hodnot a do poloviny roku 2023 svižně rostl. Od té doby se udržuje přibližně stabilní na zvýšené úrovni. Vyjma Slovenska je rostoucí trend v posledních měsících patrný také ve všech ostatních sledovaných ekonomikách, přičemž v Polsku a v eurozóně se momentálně rozdíl mezi dynamikou cen služeb a zboží – stejně jako v ČR – nachází nad průměrem období 2006–2019.
Graf 2 – Rozdíl mezi růstem cen služeb a zboží je dlouhodobě znatelně vyšší u konvergujících ekonomik
rozdíl mezi růstem cen služeb a zboží v procentních bodech, čárkovaně jsou vyznačeny průměry v uvedených zemích v období 2006–2019, pojetí HICP, pramen: Eurostat
I z údajů za první čtvrtletí 2024 je zřejmé, že domácí ceny služeb rostou rychleji než ceny zboží[4] (Graf 3). Zdražování ve službách bylo přitom poměrně plošné. U většiny položek služeb (cca u 80 %) se ceny zvýšily výrazněji než celkový průměr za tuto kategorii spotřebního koše, protože položky s relativně vyšší váhou celkový růst cen služeb lehce tlumily. To platilo zejména pro imputované nájemné (největší bod světlemodré barvy v Grafu 3), jehož cenová dynamika během prvního čtvrtletí letošního roku za svým dlouhodobým průměrem zaostala. V návaznosti na aktuálně oživující situaci na realitním trhu lze předpokládat opětovné zvýšení jeho příspěvků k inflaci. Dynamika jednotlivých položek z oblasti zboží je oproti tomu více rozptýlená. Z hlediska inflační perzistence[5] platí, že váhově významnější položky služeb (například ceny v restauracích) vykazují spíše vyšší setrvačnost cenových změn. Poměrně výraznou perzistenci přitom mají i některé váhově důležité položky z oblasti zboží (například ceny oděvů).
Graf 3 – Aktuální růst cen služeb je tažen většinou položek a tlumí jej zejména imputované nájemné, dynamika cen u položek zboží je více rozptýlená
osa x: inflační perzistence položek, osa y: průměrný meziměsíční růst v prvním čtvrtletí 2024 v %, sezonně očištěno, velikost bubliny odpovídá váze položky ve spotřebním koši, modrá barva: položky služeb, červená barva: položky zboží, vodorovné čáry: průměrný meziměsíční růst v prvním čtvrtletí 2024 u služeb (modrá) a zboží (červená), tmavý (světlý) odstín bubliny: aktuální dynamika leží nad (pod) historickým průměrem v období 2010–2019, pramen: ČSÚ, výpočet ČNB
Celkově lze shrnout, že po pandemickém období, kdy ceny služeb rostly pomaleji než ceny zboží, se rozdíl mezi jejich dynamikami v pojetí CPI vrací k dlouhodobému (kladnému) průměru. Tento rozdíl nevybočuje z historického pohledu a o anomálii nejde ani v mezinárodním kontextu (dle pojetí HICP). Nejistota ohledně dalšího zpomalování dynamiky cen služeb nicméně souvisí zejména s odezníváním doposud nízkého příspěvku imputovaného nájemného na pozadí oživujícího realitního trhu.
[1] Pro mezinárodní srovnání byla využita data z harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (HICP), u kterého je definice zboží a služeb mírně odlišná od CPI. Hlavním rozdílem je, že u HICP není v rámci služeb zahrnuto imputované nájemné.
[2] Znatelně kladný růstový diferenciál mezi cenami služeb a zboží je typický pro konvergující ekonomiky a v literatuře bývá označován jako tzv. Balassův–Samuelsonův efekt. Tento jev je v prognóze reflektován příspěvkem cenové konvergence v rámci vývoje mezních nákladů ve spotřebitelském sektoru. Vedle dlouhodobě působícího Ballassova–Samuelsonova efektu může být důvodem vyšší dynamiky cen služeb oproti zboží větší váha zatím stále svižně rostoucích mzdových nákladů při produkci neobchodovatelných statků. Ve stejném směru může působit výraznější síla firem při cenotvorbě (jejich větší pricing power) daná tím, že poskytovatelé služeb jsou často na jednotlivých lokálních trzích v pozici pseudomonopolů, resp. zde často (zejména v menších městech) existuje silná osobní vazba poskytovatel–zákazník. Konzument je z tohoto důvodu ochoten akceptovat vyšší cenu (výraznější cenový nárůst), neboť de facto dává vydělat „sousedovi“ (a nikoliv nadnárodní firmě), který si tak zvyšuje ziskovou marži. V neposlední řadě mělo určitý vliv i přesměrování části spotřebních výdajů domácností od zboží zpět ke službám v období postcovidového otevření ekonomiky, služeb, zábavy a cestování a všeobecné euforie z toho pramenící.
[3] Tou dobou začala výrazně brzdit dynamika imputovaného nájemného, tudíž záporný rozdíl dynamiky cen služeb oproti zboží v pojetí národního CPI se naopak začal ještě více prohlubovat.
[4] Analýza se zaměřuje na přibližně 80 položek zboží a služeb ve spotřebním koši, které dohromady tvoří jádrovou inflaci. Váha těchto položek ve svém součtu odpovídá více než 50 % spotřebního koše.
[5] Perzistence je definována jako součet prvních tří koeficientů parciální autokorelační funkce na sezónně očištěných meziměsíčních změnách cen. Perzistence udává, do jaké míry pozorovaný pohyb cen setrvá na dosažené úrovni.