Prof. JUDr. Josef Gruber

(3. 11. 1865 Luže – 3. 5. 1925 Praha)

Po studiu na Právnické fakultě c. k. české univerzity Karlo-Ferdinandovy v Praze působil v letech 1893-1907 v Obchodní a živnostenské komoře v Praze. Na konci 90. let 19. století se začal připravovat na akademickou kariéru, a v roce 1901 se habilitoval pro obor politické ekonomie na c. k. české univerzitě Karlo-Ferdinandově v Praze. Následně byl jmenován profesorem věd právních a státních nejprve na c. k. české vysoké škole technické v Praze (1907) a posléze politické ekonomie na c. k. české univerzitě Karlo-Ferdinandově v Praze (1909). V době svého působení v pražské Obchodní a živnostenské komoře se zapojil do organizační činnosti na poli národního hospodářství. Od roku 1895 až do své smrti redigoval tehdy nejvýznamnější české oborové periodikum, Obzor národohospodářský, a v letech 1900-1918 byl předsedou České společnosti národohospodářské a generálním jednatelem Národohospodářského ústavu při české akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Významně se zasloužil i o vznik Technického muzea království českého.

Po vzniku Československa se podílel na založení Státního úřadu statistického a Sociálního ústavu ČSR, jehož se stal předsedou. V letech 1920-1921 zastával post ministra sociální péče. Ve svém díle se Josef Gruber zaměřil na oblast státní hospodářské a sociální politiky. Díky své práci v Obchodní a živnostenské komoře v Praze se podrobně seznámil s potřebami českého průmyslového podnikání, jimž se následně věnoval ve své publikační činnosti. Jako stoupenec hospodářského liberalismu zastával názor, že stát a veřejné korporace se ve své praktické hospodářské politice mají soustředit na utváření institucionálně-právních podmínek hospodářského života. Zároveň ale odmítal liberalismus usilující o zisk bez ohledu na potřeby a blahobyt celé společnosti. Své vědecké poznatky publikoval především v Obzoru národohospodářském, v němž také pravidelně komentoval soudobé ekonomické dění, a posléze je vtělil do několika knih věnovaných průmyslové, zemědělské, obchodní a dopravní politice.

Významně se angažoval v osvětové činnosti široké veřejnosti, zejména pak v oblasti národního hospodářství. Ve své pedagogické činnosti navázal na prof. Albína Bráfa, jehož dílo ve spolupráci s prof. Cyrilem Horáčkem souborně vydal.

 

Josef Gruber v rytině akademického malíře Rudolfa Cigánika (*1961) z roku 2024,
vytvořené s použitím fotografie © archiv NADACE LANGHANS PRAHA.
Připravila Státní tiskárna cenin, státní podnik, v Praze.

Měnové poměry v době Josefa Grubera

Největší část svého profesního života se Gruber setkával s mincemi a bankovkami rakousko-uherské korunové měny, zavedené rakouským zákonem a uherským zákonným článkem z 2. srpna 1892 (z kilogramu ryzího zlata se razilo 3 280 korun po 100 haléřích). Poměr k dosavadní měně byl 1:2, tedy zlatý rakouské měny se rovnal dvěma korunám korunové měny. Zrušena byla až po rozpadu Rakouska-Uherska v jednotlivých nástupnických státech odlišně, v Československu oddělením československé měny od měny rakousko-uherské, tzv. měnovou odlukou, podle zákona z 25. února 1919 k 9. březnu 1919. Poslední její platidla však byla stažena až v roce 1928.

Koruna rakouské ražby a koruna uherské ražby s ročníkem 1892. Stříbro 835/1000, průměr 23 mm, hmotnost 5 g. Na líci hlava Františka Josefa I. s vavřínovým věncem a stuhou, opis s panovnickými tituly, na rubu označení hodnoty, doplněné na rakouské ražbě rakouskou císařskou korunou mezi dvěma vavřínovými ratolestmi, na uherské ražbě uherskou královskou korunou ve věnci z dubových, vavřínových a obilných ratolestí se stuhou, hrany hladké s císařským mottem Viribus unitis resp. Bizalmam az ősi erényben. Autoři rakouské ražby Anton Scharff a Andreas Neudeck, ražba k. k. Haupt-Münzamt, Wien, autoři uherské ražby Josef Reisner a Carl Gerl, ražba Magyar királyi pénzverő hivatal Körmöczbánya (Kremnica).

Zavedení měny zlatého standardu (standardu zlaté devizy s prvky standardu zlaté mince) bylo důsledkem celoevropského odklonu od měnového stříbra ke zlatu. Mince rakouské ražby měly texty latinské a mince uherské ražby texty maďarské v odlišném výtvarném řešení, obě však měly stejné technické parametry a rovnocennou platnost v obou částech monarchie. Bankovky korunové měny byly vydávány až od roku 1900 s rakouskou a uherskou stranou v obdobném výtvarném řešení.

Bankovka Rakousko-uherské banky po 100 korunách korunové měny II. emise s datem 2. ledna 1910. Papír bez vodoznaku, rozměr 163×108 mm, měditisk a knihtisk. Na rakouské i uherské straně ve zdobném rámci poprsí ideální ženské postavy v kostkovaně vzorovaném oděvu držící květinový pletenec, texty, označení hodnoty německy, maďarsky a v osmi dalších zemských jazycích včetně češtiny. Návrh Koloman Moser, rytiny Ferdinand Schirnböck, tisk Österreichisch-ungarische Bank, Druckerei für Wertpapiere, Wien. Platnost od 22. srpna 1910 do 31. května 1915, výměna do 31. května 1921, v Československu jen do 9. března 1919. Jde o jednu z našich výtvarně nejhodnotnějších bankovek, která byla stažena z oběhu předčasně v důsledku výskytu nebezpečných padělků z padělatelské dílny Bedřicha Černého v Podhláskách u Mladé Boleslavi, které se vyskytovaly i v obvodu pražské filiálky. Její hodnota představovala téměř dvouměsíční mzdu kvalifikovaného dělníka nebo měsíční plat nižšího kancelářského úředníka, byly za ni asi 4 pánské obleky, 3 dámské kostýmy, 40 košil, 8 párů bot, přes 300 kg chleba, 40 kg masa nebo 600 půllitrů piva. V době jejího vydání procházelo Rakousko-Uhersko svou poslední konjunkturou, zlaté rezervy Rakousko-uherské banky přesáhly 410 tun a kryly kolem 65 % obíhajících bankovek.