Čím je kryta měna?

V dotazech týkajících se krytí oběživa, popř. peněz či měny, tazatelé často tyto tři pojmy ztotožňují nebo zaměňují. Ve skutečnosti jde o tři sice příbuzné, ale rozdílné kategorie. Peníze zahrnují jak oběživo (bankovky a mince), tak i vklady domácností a právnických osob nebankovního charakteru u bank. Pro peníze emitované centrálními bankami, jejichž oběh je uzákoněn na území určité země nebo skupiny zemí (Evropská měnová unie), se užívá výrazu měna. Na rozdíl od pojmu peníze nezahrnuje měna peněžní prostředky, které mohou na určitém území rovněž obíhat, ale jsou vydávané (emitované) jinými centrálními bankami (jiné měny). Dnes již historický termín krytí zlatem se v minulosti týkal především bankovek, s postupným vývojem peněžnictví význam bankovek i zlata ve finančních operacích poklesl a v současné době se hovoří především o krytí měny.

Často dotazované krytí bankovek zlatem, jež bylo součástí textu na bankovkách např. v Rakousku-Uhersku a později, neznamenalo, že by bankovky bylo možno u centrální banky volně směnit za zlato, ale šlo o směnitelnost v rámci tzv. standardu zlaté devizy, kdy rakousko-uherské bankovky bylo možno volně směnit za zahraniční bankovky volně směnitelné za zlato (na počátku 20. století např. za britské libry či americké dolary). Rakousko-uherská banka však nebyla nikdy povinna směňovat bankovky za zlato v poměru uvedeném na těchto bankovkách.

V období I. světové války byly všechny formy směnitelnosti bankovek za zlato zrušeny. K určitému oživení standardu zlaté měny došlo až v r. 1929, kdy bylo zákonem stanoveno, že koruna československá (Kč), jako dosavadní jednotka měny československé, je hodnotou rovna 44,58 miligramu zlata. Toto ustanovení mělo význam pro měnovou a kurzovou politiku, k zavedení přímé směnitelnosti bankovek za zlato však nikdy nedošlo. V dalších letech se zlaté krytí Kč v návaznosti na hospodářský a měnový vývoj měnilo, se zřetelnou tendencí k snižování zlatého obsahu. V listopadu 1945 byla stanovena relace koruny ke zlatu na l Kčs = 0,0177734 g zlata.

Informace o relaci Kčs ke zlatu přetrvávala na bankovkách i v období tzv. socialismu. K poslednímu stanovení zlatého obsahu koruny došlo zákonem č. 41/1953 o peněžní reformě, kdy byl zlatý obsah koruny stanoven (nerealisticky a bez širších souvislostí) na 0,123426 g ryzího zlata, což zůstalo až do konce osmdesátých let. Z hlediska držitelů bankovek však měla tato informace pouze formální charakter, bankovky za zlato u centrální banky (Státní banky československé) nebylo možno směnit.

V současné době není na českých bankovkách krytí zlatem či jinými aktivy uvedeno, stejně tak jako to nebývá uváděno ani na bankovkách vydávaných v zahraničí. Z účetně-bilančního hlediska jsou pasiva České národní banky včetně emitovaného oběživa kryta jejími aktivy, z nichž nejvýznamnější je položka "Pohledávky vůči zahraničí včetně cenných papírů v cizí měně", zahrnující především devizové rezervy (podrobně se lze se strukturou aktiv a pasiv ČNB seznámit v bilanci ČNB publikované dekádně na internetové adrese ČNB: (Česká národní banka/O ČNB/Hospodaření ČNB/Dekádní bilance).

V moderní době jsou bankovky a mince klasifikovány jako tzv. „fiat money“ čili peníze s nuceným oběhem drahými kovy nekryté, za něž ale lze drahé kovy nakoupit za ceny stanovené tržně. Množství peněz v oběhu obvykle odpovídá potřebám ekonomiky a plynulému oběhu zboží, služeb, kapitálu apod., a jejich emise nezávisí na dostupnosti a těžbě drahých kovů, jako tomu bylo v době tzv. metalického standardu . Hotovostní peníze jsou přitom na relativním ústupu a většina peněz je bezhotovostních; ty jsou tvořeny zejména emisí úvěrů dvoustupňovým bankovním systémem převážně ve formě vkladů domácností a firem. Hodnota peněz je přitom z ekonomického pohledu zaručena tím, že centrální banka svou měnovou politikou pečuje o cenovou stabilitu, tj. stabilní kupní sílu peněz. Vedle toho pak centrální banka v rámci provádění mikro- a makro-obezřetnostní politiky dohlíží na řádné fungování jednotlivých bank a pečuje o stabilitu finančního systému jako celku. Z ekonomického hlediska je proto reálná hodnota nejen bankovek a mincí, ale obecně české měny jako takové, v čase uchovávána díky tomu, že ČNB plní své zákonné úkoly.