Co to jsou měnové podmínky?

V souvislosti s hodnocením nastavení měnové politiky je velmi často používán pojem "měnové podmínky'. Měnové podmínky představují souhrnné působení úrokových sazeb (úroková složka měnových podmínek) a měnového kurzu (kurzová složka) na ekonomiku. Jde o klíčové veličiny, kterými může měnová politika ovlivnit ekonomickou aktivitu a jejím prostřednictvím cenový vývoj. V období uvolněných měnových podmínek je měnová politika nastavena tak, že podporuje ekonomický růst. Pokud měnová politika růst naopak tlumí, hovoříme o období přísných měnových podmínek. Konečně, v případě neutrálního nastavení měnové politiky jsou také měnové podmínky označovány za neutrální. Složky měnových podmínek nemusejí nutně působit na ekonomiku stejným směrem. Úroková složka může být hodnocena například jako uvolněná, a kurzová složka zároveň jako přísná, nebo naopak.

Prvotní roli při určování měnových podmínek hraje úroková složka, zatímco kurzová složka se - vedle řady dalších vlivů - přizpůsobuje úrokovým sazbám: nízké úrokové sazby vedou spíše k nezájmu o korunu a ke slabšímu kurzu, dopad vysokých úrokových sazeb na kurz je opačný.

Úrokovou složku měnových podmínek netvoří krátkodobé úrokové sazby, které jsou pod přímou kontrolou ČNB, ale sazby dlouhodobé. Právě s dlouhodobými (ročními a delšími) úrokovými sazbami totiž pracuje většina firem, domácností a ostatních ekonomických subjektů při svém rozhodování o úrovni spotřeby a investic. Vysoké úrokové sazby zvýhodňují obecně spíše odložení spotřeby a investic (včetně už zmíněného vyššího zájmu o korunu) a zhodnocení případných volných peněžních prostředků v mezidobí na korunovém účtu. Dochází tak k oslabení domácí poptávky, ke zpomalení ekonomického růstu a k poklesu inflace. Při nízkých úrokových sazbách je obecně naopak lepší už teď realizovat spotřební a investiční plány (včetně výměny koruny za zahraniční měnu), ať už za peníze vlastní nebo vypůjčené. Výsledkem je tlak na zrychlení ekonomického růstu a inflace.

Kurzovou složku měnových podmínek představuje tzv. reálný kurz, tj. relativní cena domácího a zahraničního zboží a služeb, kde zahraniční cenová hladina je převedena na domácí měnu přes nominální měnový kurz. Posílení, tj. zvýšení, reálného kurzu přirozeně vede k přesunu zájmu od domácí nabídky k nabídce zahraniční. Výsledkem je snížení domácího ekonomického růstu a tlak na pokles cen domácího zboží. Oslabení tohoto kurzu přináší opačné efekty.

Od změny dlouhodobých úrokových sazeb se tak odvíjejí oba hlavní kanály (úrokový a kurzový), kterými měnová politika ovlivňuje ekonomickou aktivitu. Na první pohled se může zdát, že ekonomické subjekty při rozhodování o tom, jestli spotřebovávat a investovat nyní, nebo v budoucnosti, berou v úvahu pozorované nominální úrokové sazby, tj. sazby samy o sobě. Ve skutečnosti však obvykle zároveň zvažují aspoň v hrubých rysech očekávaný cenový vývoj, protože budoucí skutečnou hodnotu vložené nebo půjčené částky může vývoj cen v ekonomice citelně zvýšit nebo snížit. Relativní výhodnost spotřeby nebo investic v současnosti oproti jejich odložení do budoucna tedy vyjadřují reálné úrokové sazby, tj. úrokové sazby očištěné o vliv očekávaných změn cenové hladiny.