Euro - obecné dotazy veřejnosti
- V kterých zemích se platí eurem?
- Jaké má společná měna výhody?
- V čem spočívají nevýhody společné měny (není možné, aby to mělo jenom samé plusy)?
- Jak je možné, že euro platí i v zemích, které nejsou členy Evropské unie - Černá Hora, Vatikán, Monaco, Andora, San Marino. Nemůže to působit negativně? Může si tedy euro zavést jakákoliv země?
- O jakou legislativu se opírá přijetí eura? Existuje nějaký právně závazný dokument, ve kterém je popsán postup přijetí společné měny?
- Kde lze nalézt přepočítací koeficienty bývalých měn zemí eurozóny k euru?
1. V kterých zemích se platí eurem?
Ve těchto zemích: Belgie, Německo, Řecko, Španělsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko, Finsko, Slovinsko, Malta, Kypr a Slovensko.
2. Jaké má společná měna výhody?
- eliminace kurzového rizika v rámci eurozóny
- zvýšení cenové transparentnosti
- usnadnění obchodních transakcí
- eliminace poplatků za konverzi (výměnu) měn
- usnadňuje cestování, protože není nutná výměna peněz
- příslušnost k silné měnové oblasti
3. V čem spočívají nevýhody společné měny (není možné, aby to mělo jenom samé plusy)?
Ztráta samostatné měnové politiky (stanovování úrokových sazeb v rámci ECB, ztráta kurzu národní měny), z čehož plyne riziko, že země nebude schopna reagovat na změny v ekonomických podmínkách prostřednictvím měnového kurzu nebo úrokových sazeb (zejm. v případě, že by euro bylo zavedeno v době, kdy na ně ekonomika nebude dostatečně připravena).
4. Jak je možné, že euro platí i v zemích, které nejsou členy Evropské unie -/ Černá Hora, Vatikán, Monaco, Andora, San Marino. Nemůže to působit negativně? Může si tedy euro zavést jakákoliv země?
Vatikán, Monaco, Andorra a San Marino mají podepsány s EU oficiální měnové dohody o používání měny euro. Jedná se o velmi malé měnové oblasti, které jsou velmi úzce ekonomicky spjaty se státy, které v současnosti patří mezi země eurozóny. V případě Černé Hory došlo k tzv. spontánní euroizaci země. V praxi to znamená, že euro je masově užíváno všemi subjekty ekonomiky. Vzhledem k tomu že euro je měnou jiných zemí, taková země nemůže vydávat ani vlastní bankovky a mince v eurech, ani se jakýmkoli způsobem nepodílet na stanovování měnové politiky této měny. Tento stav není podporován ze strany orgánů a institucí EU. Na druhé straně nelze používání € mimo území současných států eurozóny zakázat. Jde však rozhodně o nestandardní a výjimečnou situaci.
5. O jakou legislativu se opírá přijetí eura? Existuje nějaký právně závazný dokument, ve kterém je popsán postup přijetí společné měny?
Zavedení eura se řídí čl. 122 a 123 Smlouvy o založení Evropského společenství Zde je uvedena procedura vstupu a vymezena maastrichtská konvergenční kritéria. Zavedení eura dále specifikují nařízení Rady EU - č. 974/98 o zavedení eura, č. 1103/97 o některých ustanoveních souvisejících se zavedením eura a č. 2866/98 o přepočítacích koeficientech. Tato nařízení jsou přímo účinná v dané zemi, nemusí se převádět do národní legislativy. Na národní úrovni jsou opatření k zavedení eura zakotvena obvykle v zákoně o centrální bance a případně v tzv. obecném zákoně o opatřeních souvisejících se zavedením eura . Existence takového obecného zákona však není nutná, záleží na rozhodnutí dané země (vše podstatné týkající se zavedení eura vyplývá z výše uvedených nařízení Rady EU).
6. Kde lze nalézt přepočítací koeficienty bývalých měn zemí eurozóny k euru?
Přehled přepočítacích koeficientů je k dispozici např. na internetových stránkách ECB