Výklad účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s předčasným ukončením hypotečního úvěru (otázky a odpovědi)

Níže uvedené otázky a odpovědi byly zveřejněny dne 30. 4. 2019. S účinností od 1. září 2024 se na základě novely zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (provedené zákonem č. 462/2023 Sb.) zavádí nová právní úprava určení výše účelně vynaložených nákladů za předčasné splacení některých spotřebitelských úvěrů na bydlení. Nová právní úprava předčasného splacení spotřebitelského úvěru na bydlení se použije i na spotřebitelský úvěr na bydlení s pevnou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný před 1. září 2024, a to ode dne, kdy po 1. září 2024 započne běžet nové období, pro které je stanovena pevná zápůjční úroková sazba.

1. Proč se má dle ČNB měnit letitá praxe, kdy si banky účtovaly náklady ušlého zisku nebo provize, které zaplatily zprostředkovateli za sjednání hypotečního úvěru?
2. Je váš výklad pojmu pro banky závazný, tzn. musí se jím banky řídit?
3. Proč ČNB přišla s tímto výkladem až teď, když zákon o spotřebitelském úvěru platí už dva roky?
4. Proč to ČNB neřešila legislativní cestou, kdy by se samozřejmě více diskutovalo o možných dalších dopadech tohoto opatření?
5. Konkrétně jaké náklady si tedy mohou banky dle ČNB účtovat v situaci, kdy dojde k předčasnému splacení hypotečního úvěru?
6. Banky účtují náklady jako zohlednění úroků, o které přišly, resp. náklady spojené s dalším umístěním peněz z předčasně splaceného úvěru či výpadek příjmů, se kterým věřitel počítal, i v jiných zemích EU, např. v Německu. Proč to dle ČNB u nás není možné? Jaký je v tom rozdíl?
7. Znamená to, že má ČNB za to, že účtování jiných než administrativních nákladů je principiálně špatné?
8. Vztahuje se výklad zákona i na hypotéky uzavřené před datem 1. 12. 2016?
9. Můžou klienti bank na základě tohoto výkladu regulátora trhu požadovat vrácení poplatků, které jim banky od 1. 12. 2016 (tedy od účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru) účtovaly v rozporu s tímto výkladem?
10. Banky tvrdí, že výklad ČNB není správný. Co se stane, když ho nebudou respektovat?
11. Banky tvrdí, že je tento výklad v rozporu s evropskou legislativou a s předkládací zprávou k zákonu o spotřebitelském úvěru. Co na to říká ČNB?
12. Banky tvrdí, že budou na tento výklad reagovat zvýšením jiných poplatků spojených s hypotečními úvěry a také tím, že omezí pro klienty možnost fixace úrokové sazby, tedy že na ně přenesou náklady spojené s rizikem tržního vývoje sazeb. Nezhorší se tím nakonec – kvůli ČNB – pozice klientů bank?
13. Mám hypotéku od roku 2015 s pokutou ve výši 5 % za každý rok do konce fixace. Fixace sazby začala v roce 2015 a skončí v roce 2020. Vztahuje se to i na mě?
14. Mám hypotéku od roku 2015 s pokutou ve výši 5 % za každý rok do konce fixace. Poslední (pětiletá) fixace mi začala v roce 2018. Vztahuje se to i na mě?
15. Mám hypotéku od ledna 2017 s pokutou ve výši 5 % za každý rok do konce fixace. Běží mi první pětiletá fixace. Vztahuje se to i na mě?

 

1. Proč se má dle ČNB měnit letitá praxe, kdy si banky účtovaly náklady ušlého zisku nebo provize, které zaplatily zprostředkovateli za sjednání hypotečního úvěru?
   Změna nevyplývá z rozhodnutí ČNB, nýbrž je dána zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. prosince 2016, kterým byla do českého právního řádu transponována směrnice 2014/17/EU o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení. Tato směrnice zavedla právo spotřebitele na předčasné splacení hypotečního úvěru. Dříve spotřebitel takové právo neměl, a banky si proto mohly s klientem dohodnout prakticky jakoukoli formu nákladů za předčasné splacení.
    
2. Je váš výklad pojmu pro banky závazný, tzn. musí se jím banky řídit?
   Jde o výklad zákona, který bude ČNB uplatňovat při výkonu dohledu nad poskytovateli hypotečních úvěrů. Postup v rozporu s názorem ČNB bude ČNB řešit prostřednictvím nástrojů, který jí zákon svěřuje, což je například opatření k nápravě, pokuta atd. Banky samozřejmě mají možnost se proti rozhodnutí ČNB případně bránit soudní cestou – v takovém případě by poslední slovo měly soudy.
    
3. Proč ČNB přišla s tímto výkladem až teď, když zákon o spotřebitelském úvěru platí už dva roky?
   ČNB reaguje především na podněty či dotazy laické i odborné veřejnosti včetně dotazů poskytovatelů a zprostředkovatelů úvěru. Až v průběhu roku 2018 se na ČNB začali obracet někteří poskytovatelé úvěru i spotřebitelé s dotazy na názor ČNB k dané věci. Právě z tohoto důvodu začala ČNB celou problematiku téhož roku podrobně konzultovat se všemi relevantními účastníky trhu.
   Nicméně již v březnu roku 2017 ČNB sdělila asociaci zprostředkovatelů finančních produktů, že finanční ztrátou započitatelnou do náhrady nákladů souvisejících s předčasným splacením hypotečního úvěru není úhrada provize vyplacené za zprostředkování uzavření smlouvy o úvěru, tedy za založení smluvního vztahu.
   Obdobnou odpověď pak ČNB poskytla další významné asociaci zprostředkovatelů finančních produktů v dubnu 2017. O těchto názorech ČNB následně obě asociace informovaly i poskytovatele úvěrů. Minimálně od Q1 2017 tak trh ví o tom, že mezi náklady související s předčasným splacením hypotečního úvěru ČNB nepočítá provizi vyplacenou za zprostředkování úvěru, když právě na tu směřovaly dotazy trhu.
    
4. Proč to ČNB neřešila legislativní cestou, kdy by se samozřejmě více diskutovalo o možných dalších dopadech tohoto opatření?
   Jedná se o aplikaci platného zákona, nikoli o opatření. Pokud jde o legislativní řešení dopadů stávajícího zákona (v praxi tedy o jeho změnu), ČNB si ji představit dokáže. Není však ani zákonodárcem ani předkladatelem návrhů zákonů, nicméně je připravena podílet se na změně zákona o spotřebitelském úvěru, která by se postavila jasněji a transparentněji k otázce nákladů předčasného splacení spotřebitelského úvěru.
    
5. Konkrétně jaké náklady si tedy mohou banky dle ČNB účtovat v situaci, kdy dojde k předčasnému splacení hypotečního úvěru?
   Především je nutné zmínit, že se bavíme o předčasném splacení hypotečního úvěru v období, pro které je stanovena pevná zápůjční úroková sazba.
   Za účelně vynaložené náklady lze v těchto případech považovat pouze takové náklady, jejichž vynaložení je v daném případě účelné a jejichž výše je zároveň odůvodněná. Tyto náklady zároveň musí souviset s předčasným splacením úvěru spotřebitelem. Nemůže se tedy jednat o náklady, které vznikly již v souvislosti se samotným poskytnutím úvěru, i když se mohly stát v důsledku předčasného splacení marně vynakládanými, tedy nenesoucími zisk. Zároveň nemůže jít o ušlý zisk, neboť ušlý zisk není (účelně vynaloženým) nákladem.
   Podmínky účelného vynaložení a souvislosti s předčasným splacením budou splňovat zejména administrativní náklady poskytovatele na realizaci předčasného splacení (to jsou náklady související přímo se zpracováním a realizací žádosti spotřebitele o předčasné splacení či jeho oznámením o provedení mimořádné splátky úvěru, typicky tedy poměrné náklady na zaměstnance – plat zaměstnance, který zpracovává žádost o předčasné splacení, poplatky za katastr nemovitostí, poštovné, tisk a kopírování dokumentů, telefonní poplatky či spotřebované kancelářské potřeby. Může se jednat i o poplatky na případné notářské úkony, které si předčasné splacení vyžádalo. Poskytovatelé mohou prokázat splnění podmínek účelného vynaložení a souvislosti s předčasným splacením i v případě jiných nákladů vynaložených v souvislosti s předčasným splacením konkrétního úvěru. Musí být však schopni prokázat, že budou skutečně vynaloženy v dané výši, že by bez předčasného splacení daného úvěru vůbec nevznikly a že budou vynaloženy účelně.
    
6. Banky účtují náklady jako zohlednění úroků, o které přišly, resp. náklady spojené s dalším umístěním peněz z předčasně splaceného úvěru či výpadek příjmů, se kterým věřitel počítal, i v jiných zemích EU, např. v Německu. Proč to dle ČNB u nás není možné? Jaký je v tom rozdíl?
   Záleží na konkrétní právní úpravě každého státu. V některých státech (třeba Vámi zmiňovaném Německu) právní úprava nepřiznává spotřebiteli právo kdykoliv splatit hypoteční úvěr v období, pro které je stanovena pevná zápůjční úroková sazba. Přistoupí-li tedy spotřebitel i přesto k předčasnému splacení takového úvěru, poruší smluvní podmínky a způsobí poskytovateli škodu, za kterou platí nějakou formu smluvní pokuty, resp. hradí způsobenou škodu.
   O tom však nemůže být řeč v případě české právní úpravy, neboť zákon o spotřebitelském úvěru, na rozdíl od právní úpravy některých jiných států, dává spotřebiteli oprávnění k předčasnému splacení. Analogii s náhradou škody a ušlého zisku proto nelze použít, neboť škodu lze ve smyslu českého práva způsobit jen protiprávním jednáním, nikoli výkonem práva. Pokud by klient platil v případě výkonu svého práva na předčasné splacení stejnou sumu, jako kdyby toto právo neměl, a hradil by – pod hlavičkou účelně vynaložených nákladů – celou způsobenou „škodu“ (včetně výpadku příjmu poskytovatele úvěru), nemělo by vůbec smysl, že mu zákon toto právo dal.
   Co se týče nákladů spojených s dalším umístěním peněz z předčasně splaceného úvěru spotřebitelem, v případě bank zpravidla nedochází k tomu, že by jim v souvislosti s předčasným ukončením jednoho konkrétního úvěru vznikaly jiné než administrativní náklady, jejichž výpočet lze klientovi předem sdělit. Pokud by však nějakému poskytovateli skutečně a prokazatelně vznikal konkrétní (nikoli hypoteticky kalkulovaný) náklad spojený s konkrétním úvěrem a jeho předčasným splacením, který by mu jinak vůbec nevznikl (nestačí, že pouze přestal generovat očekávaný zisk) a který bude vynaložen účelně (nikoli nehospodárným jednáním motivovaným tím, že „stejně to zaplatí klient“), lze účtování takového nákladu klientovi obhájit.
    
7. Znamená to, že má ČNB za to, že účtování jiných než administrativních nákladů je principiálně špatné?
   Principiálně ne. Za prvé platí, jak bylo uvedeno, že pokud poskytovatel prokáže, že mu skutečně vznikly bezprostředně v důsledku předčasného splacení konkrétního úvěru nějaké dodatečné, nové náklady spojené s tímto konkrétním úvěrem, které by jinak nevynakládal, a které jsou vynakládány účelně, je možné i jejich účtování. Rozhodně však nejde o ty „náklady“, které dnes banky zpravidla klientům předkládají k úhradě.
   Za druhé, držíme se striktně pouze toho, co říká platná právní úprava. Předčasné splacení je dozajista aktem, který často působí jedné smluvní straně újmu, byť s možností vzniku této újmy musela počítat, neboť ví o právu klienta předčasně splatit. Domníváme se nicméně, že část této újmy by klient měl poskytovateli hradit, za předpokladu, že by mu byla předem jasná a transparentně sdělena její výše. Otázkou je, o jak vysokou část by se mělo jednat. Dnešní právní úprava výrazně limituje, jakou část této újmy klient uhradí, a to právě jen na účelně vynaložené náklady, které poskytovateli vzniknou bezprostředně ve spojitosti s předčasným splacením, což jsou zpravidla jen administrativní náklady. ČNB by se nebránila tomu, aby poskytovatelé mohli chtít po klientovi větší kompenzaci, nicméně zákon toto dle našeho výkladu prostě neumožňuje.
    
8. Vztahuje se výklad zákona i na hypotéky uzavřené před datem 1. 12. 2016?
   Ustanovení tohoto zákona upravující předčasné splacení spotřebitelského úvěru na bydlení se použijí i na smlouvy o spotřebitelském úvěru na bydlení uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona s
   i)    pevnou zápůjční úrokovou sazbou ode dne, kdy po dni nabytí účinnosti tohoto zákona započalo běžet nové období, pro které byla stanovena pevná zápůjční úroková sazba, nebo
   ii)    variabilní zápůjční úrokovou sazbou ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
   V případě pevné sazby tedy záleží na tom, jestli stále běží fixace, která započala před 1. 12. 2016. Pokud ano, tak se na takového klienta pravidla ZSÚ týkající se předčasného splacení HÚ nevztahují do doby, než mu započne nová fixace.
   Pokud už ale kdykoli v období po 1. 12. 2016 došlo k ukončení fixace a k započetí nového fixačního období, tak se na něho ustanovení o předčasném splacení úvěru ze ZSÚ vztahují.
    
9. Můžou klienti bank na základě tohoto výkladu regulátora trhu požadovat vrácení poplatků, které jim banky od 1. 12. 2016 (tedy od účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru) účtovaly v rozporu s tímto výkladem?
   Možnost požadovat vrácení poplatků není přímo závislá na názoru ČNB. ČNB je veřejnoprávním orgánem dohledu, zatímco v případě sporu o poplatky půjde o soukromoprávní spor mezi klientem a poskytovatelem úvěru, k jehož řešení jsou příslušné soudy ČR či Finanční arbitr. Soudy ani Finanční arbitr pak při svém rozhodování nejsou vázány názorem ČNB.
    
10. Banky tvrdí, že výklad ČNB není správný. Co se stane, když ho nebudou respektovat?
    V případě porušení zákona o spotřebitelském úvěru může ČNB uložit opatření k nápravě a pokutu. Dále přichází v úvahu také postup podle zákona o bankách (opět uložení opatření k nápravě či pokuty podle tohoto zákona).
     
11. Banky tvrdí, že je tento výklad v rozporu s evropskou legislativou a s předkládací zprávou k zákonu o spotřebitelském úvěru. Co na to říká ČNB?
    Názor rozhodně není v rozporu s evropskou legislativou. Směrnice 2014/17/EU o smlouvách o spotřebitelském úvěru na nemovitosti určené k bydlení zavedla právo spotřebitele na předčasné splacení hypotečních úvěrů. Až jako jednu z možných korekcí tohoto práva zakotvila, že členské státy mohou stanovit, že věřitel má v odůvodněných případech nárok na spravedlivé a objektivní odškodnění (v angličtině kompenzaci) za případné náklady přímo spojené s předčasným splacením úvěru.  Česká úprava používá podobného znění jako směrnice, pouze vylučuje uplatnění konceptu náhrady škody, neboť předčasně splácející klient jedná v souladu s právem, nikoli protiprávně. Každopádně však směrnice neříká nic o tom, že by pod náklady přímo spojené s předčasným splacením měly být podřazovány i náklady vynaložené již na poskytnutí úvěru (nikoli na samotné předčasné splacení) nebo ušlý zisk. Navíc směrnice rozhodně nestanoví, že poskytovatelé musí mít na náhradu jakýchkoli nákladů nárok – to je čistě na zvážení členských států, které směrnici transponují do vnitrostátního práva.
    Máte pravdu v tom, že názor ČNB není v souladu s důvodovou zprávou k zákonu o spotřebitelském úvěru. To však vyplývá z toho, že podle názoru ČNB je text důvodové zprávy (která připouští náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s obstaráním peněz na poskytnutí spotřebitelského úvěru a části provize vyplacené zprostředkovateli) v přímém rozporu s textem zákona samotného. Zákon totiž jasně hovoří pouze o nákladech, které vzniknou v souvislosti s předčasným splacením. Sem nelze řadit ani provizi za zprostředkování úvěru, tedy náklad, který vznikl mnohem dříve, ani náklady na dluhy poskytovatele úvěru), ani samotný ušlý zisk, který vůbec není nákladem. Text zákona má pak samozřejmě přednost před textem důvodové zprávy k němu.
     
12. Banky tvrdí, že budou na tento výklad reagovat zvýšením jiných poplatků spojených s hypotečními úvěry a také tím, že omezí pro klienty možnost fixace úrokové sazby, tedy že na ně přenesou náklady spojené s rizikem tržního vývoje sazeb. Nezhorší se tím nakonec – kvůli ČNB – pozice klientů bank?
    I pokud by k něčemu takové opravdu mělo dojít, pak za to nemůže ČNB. ČNB musí vykonávat dohled nad plněním povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru a při výkonu tohoto dohledu se pak ČNB řídí textem předmětného zákona. ČNB je připravena podílet se na změně zákona o spotřebitelském úvěru, která by se postavila jasněji a transparentněji k otázce nákladů předčasného splacení spotřebitelského úvěru na bydlení v období, pro které je stanovena pevná zápůjční úroková sazba.
     
13. Mám hypotéku od roku 2015 s pokutou ve výši 5 % za každý rok do konce fixace. Fixace sazby začala v roce 2015 a skončí v roce 2020. Vztahuje se to i na mě?
    Takový klient musí počkat až do roku 2020, kdy mu začne nová fixace. Od roku 2020 však už i v jeho případě budou platit pravidla pro předčasné splacení dle zákona o spotřebitelském úvěru.
     
14. Mám hypotéku od roku 2015 s pokutou ve výši 5 % za každý rok do konce fixace. Poslední (pětiletá) fixace mi začala v roce 2018. Vztahuje se to i na mě?
    Ano, protože je splněné přechodné ustanovení v zákoně o spotřebitelském úvěru pro úvěry uzavřené před 1. 12. 2016. K ukončení fixace a započetí nového období s fixní sazbou po tomto datu již došlo, a proto se na klienta vztahují již nová pravidla pro předčasné splacení úvěru, dané zákonem o spotřebitelském úvěru.
     
15. Mám hypotéku od ledna 2017 s pokutou ve výši 5 % za každý rok do konce fixace. Běží mi první pětiletá fixace. Vztahuje se to i na mě?
    Ano, protože tento úvěr byl uzavřen už po účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru.