Sdělení pro spotřebitele a obchodníky v souvislosti s novými pravidly pro karetní platby

Od 14. 9. 2019 se v České republice uplatní nová pravidla pro ověřování karetních plateb^[1] stanovená evropským nařízením. Česká národní banka v této souvislosti upozorňuje, že při platbě fyzickou platební kartou v kamenných obchodech mohou v některých případech nastat určité komplikace.

Platební terminály v některých obchodech pravděpodobně nebudou na nová pravidla připraveny. Mohou tak zamítat některé bezkontaktní platby fyzickými platebními kartami do výše 500 Kč (u nichž se nemusí zadávat PIN kód), a to bez informace o důvodu zamítnutí.

V takovém případě lze platbu provést vložením karty do terminálu a zadáním PIN. Tím dojde k ověření držitele v souladu s nařízením a provedení platby. Bez výše uvedených komplikací lze bezkontaktní platbu provést též platební kartou nahranou v mobilním telefonu či jiném zařízení.

Se zamítáním bezkontaktních plateb se můžete v některých případech setkat i na terminálech využívaných k prodeji jízdného v prostředcích hromadné dopravy. Ty obvykle nedisponují možností provést kontaktní platbu se zadáním PIN, v případě zamítnutí tak musíte využít jinou bezkontaktní platební kartu (včetně těch uložených v mobilním telefonu) nebo si jízdenku zakoupit prostřednictvím SMS, mobilní aplikace či u řidiče.

^[1] Podle prováděcího nařízení k evropské směrnici o platebních službách (PSD2), které se použije  od 14. 9. 2019, by měly mít platby kartou silné, dvoufaktorové ověření uživatele.

Dvoufaktorové ověření uživatele by mělo být vyžadováno při on-line přístupu k platebnímu účtu, při iniciaci elektronické platební transakce nebo při jakémkoli úkonu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, který by mohl vést k riziku platebního podvodu nebo jiných zneužití.

Nařízení přitom stanoví i devět výjimek, kdy silné ověření není třeba provádět (výjimky jsou uvedeny v jeho článcích 10 – 18).  Mezi ně patří např. bezkontaktní platby nízkých částek, důvěryhodní příjemci či opakující se transakce se stejnou částkou a stejným příjemcem.

Dvoufaktorové ověření znamená, že k ověření uživatele musí být použita kombinace alespoň dvou bezpečnostních prvků (faktorů) z různých kategorií, přičemž jde o následující kategorie:

1. znalost (to, co ví pouze uživatel) – např. heslo či PIN,
2. držení (to, co drží pouze uživatel) – např. zaslání ověřovací SMS,
3. inherence (to, čím uživatel je) – biometrické prvky jako např. otisk prstu či scan oka.

Podmínkou je, že každý ověřovací prvek musí být z jiné kategorie.