Kdo a za jakých podmínek je oprávněn vést tzv. úvěrové registry a jaké osoby se do těchto registrů zapisují?
V České republice je provozováno více různých úvěrových registrů. Lze je rozdělit mj. do dvou kategorií podle toho, zda je k záznamu do registru nutný souhlas osoby, jíž se záznam týká.
Ustanovení § 38a odst. 1 ZoB zavádí výjimku z institutu bankovního tajemství, když přiznává bankám a pobočkám zahraničních bank právo sdílet informace nezbytné pro vyhodnocení bonity a důvěryhodnosti klienta. Souhlas klientů s uchováváním osobních informací je v tomto případě nahrazen zákonem a nevyžaduje se. V České republice funguje v současné době jediný úvěrový registr podle § 38a odst. 1 ZoB, a to Bankovní registr klientských informací (BRKI) provozovaný společností Czech Banking Credit Bureau a.s., jehož členy jsou v tuzemsku působící banky. Do BRKI jsou klienti (nepodnikající fyzické osoby) zapisováni již v okamžiku podání žádosti o poskytnutí úvěru a údaje se uchovávají i po určitou dobu po splacení celého úvěru. BRKI uchovává jak pozitivní (tj. údaje o existenci pohledávky a o jejím řádném splácení), tak i negativní (částka a lhůta po splatnosti) informace o platební morálce klienta. Podrobné informace o BRKI poskytují banky klientům prostřednictvím tzv. Informačního memoranda. K obsahu pojmu klient ve vztahu k úvěrovým registrům viz samostatnou uveřejněnou odpověď České národní banky.
Podle § 38a odst. 2 ZoB vytváří Česká národní banka další úvěrový registr, kde není nutný souhlas osob, jichž se týkají zapisované údaje. Tento registr je nazýván Centrální registr úvěrů (CRÚ) a jsou v něm na základě vyhlášky České národní banky č. 164/2002 Sb. vedeny pouze právnické osoby a fyzické osoby v souvislosti s jejich podnikatelskou činností. Nejedná se tedy o spotřebitelský registr. Obdobně jako v případě BRKI jsou do CRÚ zapisovány pozitivní i negativní informace.
Všechny ostatní v současnosti provozované úvěrové registry a databáze dlužníků nejsou úvěrovými registry podle § 38a ZoB a k uchovávání osobních údajů v těchto registrech je nezbytný výslovný souhlas klienta (osoby evidované v registru), tento souhlas je nezbytný i z hlediska prolomení bankovního tajemství.
Částečnou výjimku z požadavku na získání souhlasu klienta stanoví § 38 odst. 7 ZoB, podle kterého se omezuje povinnost banky zachovávat bankovní tajemství v případě, kdy se klient dostane do prodlení s peněžitým plněním bance na dobu delší než 60 dnů nebo poruší své povinnosti vůči bance sjednané ve smlouvě nebo stanovené zákonem. V takové situaci může banka informovat jiné banky nebo třetí osoby nebo veřejnost o porušení smlouvy klientem, avšak smí uvést jen název klienta a označení porušené povinnosti.