K neoprávněnému přijímání vkladů od veřejnosti (tzv. černé bankovnictví)

Česká národní banka (dále jen „ČNB“) shrnuje v tomto stanovisku svůj přístup k posuzování neoprávněného přijímání vkladů podle zákona o bankách, zejména k vymezení vkladu a znakům tzv. černé banky. 

Přijímání vkladů, tedy svěřených peněžních prostředků, které představují závazek vůči vkladateli na jejich výplatu, od veřejnosti je zásadně vyhrazeno osobám s bankovní licencí; zákon přitom stanoví další specifické výjimky (např. pro družstevní záložny).

Činnost spočívající v přijímání vkladů od veřejnosti je podle § 2 ZoB vymezena těmito znaky:

• dochází k přijímání vkladů podle ZoB, včetně vydávání dluhopisů a jiných srovnatelných cenných papírů, a
• přijímané peněžní prostředky pocházejí od veřejnosti.

V případě vydávání dluhopisů a jiných srovnatelných cenných papírů jsou peněžní prostředky za ně uhrazené považovány za vklady vyžadující bankovní licenci pouze, pokud jde o soustavně vydávané cenné papíry nabízené veřejnosti a jejich vydávání představuje jedinou, resp. jednu z hlavních činností emitenta, nebo pokud je předmětem podnikání emitenta některá z dalších bankovních činností, tedy v zásadě podnikání na finančním trhu. Tyto znaky a jejich podmínky jsou v dalším textu podrobněji rozvedeny.

A. Obecně k neoprávněnému přijímání vkladů podle ZoB

Ustanovení § 2 odst. 1 ZoB v základní rovině stanovuje dosah režimu bankovní regulace. Vykonává-li kdokoliv podnikatelsky činnost, kterou není možné podřadit pod žádnou z aktivit uvedených v § 2 ZoB, nemusí splňovat podmínky stanovené v ZoB.^[1] Smyslem § 2 ZoB je zajistit, aby žádná osoba, která nemá bankovní licenci (a tedy nepodléhá bankovní regulaci, dohledu ČNB a neúčastní se systému pojištění pohledávek z vkladů), nemohla od veřejnosti přijímat vklady. V opačném případě by tím osoby, od nichž by vklady přijala, vystavila vyššímu riziku ztráty.^[2]

Výjimku z tohoto pravidla tvoří případy stanovené zvláštním zákonem (např. družstevní záložny ve smyslu ZSÚD) a případy, kdy zákon výslovně stanoví, že se třetí osobě svěřené peněžní prostředky za vklad podle ZoB nepovažují (např. podle § 21 ZPS se za vklad nepovažují peněžní prostředky svěřené platební instituci k provedení platební transakce).

B. Svěřené peněžní prostředky jako vklad

Vkladem se pro účely zákona o bankách podle § 1 odst. 2 písm. a) ZoB rozumí „svěřené peněžní prostředky, které představují závazek vůči vkladateli na jejich výplatu“.

Předmětem vkladu jsou svěřené „peněžní prostředky“. Pod tímto pojmem je nutné rozumět (hotové) peníze ve formě bankovek a mincí, oběživo, peníze ve formě záznamů na účtech i elektronické peníze ve smyslu ZPS, a to bez ohledu na měnu. Předmětem vkladu mohou být i prostředky na platebních účtech ve smyslu ZPS, pokud je jejich příjemcem banka, resp. osoba, která není platební institucí, nebo pokud by byly přijaty platební institucí za jiným účelem než k provedení platební transakce. Za peněžní prostředky se naopak nepovažují svěřené komodity (např. zlato či jiné drahé kovy) a ani převodní tokeny (například Bitcoin nebo Ethereum).^[3]

Pojem „vklad“ vymezený v daném ustanovení má přitom z hlediska svého obsahu širší význam než vklad ve smyslu § 2680 OZ^[4] a také je širší než význam pojmu „vklad“ v CRD, která je evropskou předlohou ZoB. Pojmu „vklad“ v ZoB odpovídá v CRD širší spojení „vklady a jiné splatné prostředky“.^[5] Proto je nutné „vklad“ ve smyslu ZoB vykládat široce jako jakýkoli peněžitý závazek vzniklý v důsledku přijetí peněžních prostředků.^[6]

Pojem vklad ve smyslu § 1 odst. 2 písm. a) ZoB také nelze ztotožňovat s definicí vkladu v čl. 2 odst. 1 bodu 3) DGSD, která definuje vklad pro účely pojištění vkladů, a která je ze své podstaty užší než definice vkladu podle § 1 ZoB. Vymezení vkladu ve smyslu DGSD nezahrnuje směnky, dluhopisy a jiné cenné papíry.^[7]

Rozhodujícím faktorem pro posouzení vkladu ve smyslu ZoB je samotný obsah závazku, na jehož základě byly peněžní prostředky (dočasně) svěřeny třetí osobě, nikoli jeho označení, resp. volba jiného právního institutu (např. smlouva o úvěru, smlouva o zápůjčce).^[8] Pokud přijaté peněžní prostředky představují pro osobu, jíž byly peněžní prostředky svěřeny, vůči osobě, která peněžní prostředky poskytla, závazek na jejich výplatu (po dohodnuté době nebo na požádání, s úroky nebo bez nich), půjde vždy o vklad ve smyslu § 1 odst. 2 písm. a) ZoB.^[9] Za vklad proto nelze považovat např. investiční certifikáty, pokud je jejich splatnost (návratnost) podmíněna výnosností podkladového aktiva.^[10]

Naopak vkladem ve smyslu § 1 odst. 2 písm. a) ZoB bude i tzv. strukturovaný vklad ve smyslu ZPKT^[11], neboť i v takových případech má investor (vkladatel) právo na výplatu všech svěřených prostředků [investor (vkladatel) získá zpět vždy alespoň 100 % své investice (tj. plnou částku svěřených prostředků] a v návaznosti na vývoj podkladových aktiv také případné výnosy.^[12]

Přijímání vkladů vyhrazené bankám ve smyslu ZoB se týká pouze podnikatelské činnosti, která je vymezena samostatností, soustavností a záměrem výdělku.^[13] Záměrem výdělku se však v tomto kontextu nemůže rozumět výdělek ze samotného přijímání vkladů (vklady přijímá řada bank i bez poplatků^[14]). Pro charakterizaci svěřených prostředků jako vkladu také není relevantní, zda a jak osoba přijímající prostředky takové svěřené peněžní prostředky dále použije.

Od vkladu je však nutné odlišovat zálohu, tedy situaci, kdy účelem svěření peněžních prostředků není závazek osoby přijímající peněžní prostředky vyplatit částku odpovídající plné výši vložených prostředků (jako je tomu u vkladu), ale závazek tyto prostředky stanoveným způsobem využít na klientův účet (např. záloha na nákup cenných papírů).^[15] Zásadní přitom vždy bude, zda příjemce těchto peněžních prostředků může se svěřenými prostředky nakládat jako s vlastními, či nikoliv.^[16]

Podstatou vztahu klienta a toho, kdo přijímá peněžní prostředky, tak v případě zálohy nebude závazek vést klientovi účet a z něj vyplácet svěřené peněžní prostředky zpět klientovi, nebo je převádět jiné osobě podle smlouvy s klientem, nýbrž použít tyto prostředky (na pokyn klienta) k nákupu zboží či služeb na účet klienta.^[17] Jsou-li peněžní prostředky klienta (dočasně) ve formě záloh evidovány v uživatelském účtu klienta (investora) před rozhodnutím o konkrétním použití a ten je může převést zpět na svůj bankovní účet, zpravidla se o neoprávněné přijímání vkladů jednat nebude, neboť převažujícím účelem pro klienta bude další použití těchto peněžních prostředků; jejich dočasná evidence je jen nutným prvkem evidence záloh.^[18] To platí obdobně o peněžních prostředcích představujících výnosy z dané investice, přeplatky apod., které jsou klientovi vypláceny (zaevidovány) zpět do uživatelského účtu. Taktéž není dotčena možnost vrácení zálohy za smluvních podmínek, pokud si klient realizaci nákupu rozmyslí – toto potenciální vracení však musí zůstat vedlejším (okrajovým) prvkem vztahu klienta a osoby přijímající peněžní prostředky.

C. Přijímané peněžní prostředky pocházejí od veřejnosti

ZoB ve svém § 2 nezakazuje jakékoliv přijímání vkladů, ale pouze přijímání vkladů od veřejnosti. Pojmem „veřejnost“ se detailně zabývá stanovisko ČNB Pojem ,,veřejnost‘‘ v předpisech na finančním trhu ze dne 23. dubna 2018 (dále jen „stanovisko“).

V souladu s tímto stanoviskem se pro posouzení prvku „veřejnosti“ ve smyslu § 2 ZoB uplatní pravidla pro přijímání vkladů [viz bod 1(b) stanoviska], avšak s tím, že soustavné vydávání dluhopisů se posuzuje podle pravidel pro investice [viz bod 1(a) stanoviska]. K aspektům omezujícím veřejné nabízení dluhopisů dále část D.1.

D. Soustavné vydávání dluhopisů a jiných srovnatelných cenných papírů

Podle § 2 odst. 2 ZoB se za přijímání vkladů považuje též soustavné vydávání dluhopisů a jiných srovnatelných cenných papírů^[19] (společně dále jen „dluhopisy“), pokud

1. představuje jedinou nebo jednu z hlavních činností emitenta,
2. předmětem podnikatelské činnosti emitenta je poskytování úvěrů, nebo
3. předmětem podnikatelské činnosti emitenta je některá zčinností uvedených v § 1 odst. 3 ZoB (tzv. další činnosti banky).^[20]

Cílem úpravy uvedené v tomto ustanovení je zamezit chování, které je fakticky výkonem bankovní činnosti bez splnění náročných podmínek stanovených právními předpisy pro takovou činnost.^[21] Takové jednání je přitom zakázáno, jsou-li kumulativně naplněny všechny tři podmínky, a to (i) soustavnost nabízení dluhopisů, (ii) veřejnost takové nabídky (vyplývá z § 2 odst. 1 ZoB)^[22] a (iii) je naplněna kterékoli z premis uvedených v § 2 odst. 2 písm. a) až c) ZoB (tyto podmínky jsou alternativní).

D. 1. „Soustavné“ vydávání dluhopisů veřejnosti

ZoB kritérium „soustavnosti“ ve vztahu k vydávání dluhopisů (viz § 2 odst. 2 ZoB) nedefinuje, ani blíže nerozvádí.^[23] V souladu s praxí ČNB lze soustavným vydáváním dluhopisů rozumět činnost emitenta spočívající v distribuci dluhopisů, která není ojedinělá, nahodilá, jednorázová nebo výjimečná. V ostatních případech je však soustavnost pravděpodobně vždy přítomná a je velmi problematické omezovat ji opatřeními, jako jsou například stanovení minimálního intervalu mezi jednotlivými emisemi, omezení emisních lhůt apod. Ostatně i jediná emise dluhopisů, jež by byla nabízena veřejnosti dlouhodobě, by mohla představovat soustavné vydávání dluhopisů.^[24] Za soustavné vydávání dluhopisů lze považovat také emise obdobných parametrů činěné týmž emitentem, byť s krátkými přestávkami a v určitých intervalech.

V souladu s praxí ČNB se o „soustavné“ vydávání dluhopisů zpravidla nebude jednat v případech, kdy bude emisní lhůta u emise příslušného dluhopisu omezena nejvýše na 3 měsíce a zároveň ani další okolnosti případu, vždy posuzované ve svém souhrnu, nebudou nasvědčovat tomu, že by šlo o soustavné vydávání dluhopisů ve smyslu § 2 odst. 2 ZoB.^[25]

Ani soustavná emise dluhopisů však nebude v rozporu s § 2 ZoB za předpokladu, že dluhopisy nebudou nabízeny a vydávány veřejnosti. Aspekty, které mohou vyloučit prvek nabízení veřejnosti, jsou zejména tyto:

• dluhopisy budou moci být upsány pouze kvalifikovanými investory na principu soukromého umístění (private placement),
• emitent nikomu neumožní, ani nikoho nepověří k nabízení dluhopisů veřejnosti,
• v mandátní smlouvě uzavřené s aranžérem emise dluhopisů se aranžér zaváže nenabízet dluhopisy veřejnosti,
• s upisovateli bude uzavřena smlouva o úpisu, ve které upisovatel prohlásí, že je kvalifikovaným investorem, a zaváže se dluhopisy dále veřejně nenabízet,
• neproběhne žádná inzerce či veřejné setkání za účelem nabídky dluhopisů a nebudou oslovováni žádní klienti, kteří nejsou kvalifikovanými investory, přičemž v případě, že emitent vyhotovuje prospektu dluhopisu za účelem přijetí dluhopisu k obchodování na regulovaném trhu, budou příslušná výše uvedená opatření – u kterých je to z jejich povahy možné – uvedena v prospektu jakožto údaje o podmínkách nabídky; v prospektu dále může být uvedena informace o tom, že dluhopisy nebudou nabízeny veřejnosti a že na základě prospektu nelze veřejné nabízení provádět, a
• v případě nabízení dluhopisů na sekundárním trhu bude stanovena vysoká jmenovitá hodnota jednotlivého dluhopisu či budou zavedena pravidla omezující převoditelnost.

Bez ohledu na uvedené je však vždy rozhodující faktický stav, tedy zda vydáváním dluhopisů dochází k shromažďování peněžních prostředků od veřejnosti či nikoliv. Případná sekundární nabídka je relevantní, pokud směřuje k obcházení zákazu veřejného nabízení při primárním úpisu.

D.2. Dodatečné podmínky přijímání vkladů při soustavné emisi dluhopisů

a) Hlavní činnost emitenta [§ 2 odst. 2 písm. a) ZoB]

První z alternativních podmínek stanovených § 2 odst. 2 ZoB stanoví, že za „přijímání vkladů se považuje též soustavné vydávání dluhopisů a jiných srovnatelných cenných papírů, pokud…představuje jedinou nebo jednu z hlavních činností emitenta“. Obecně lze shrnout, že vydávání dluhopisů jako způsob zajištění financování podnikatelské činnosti společnosti nebude zpravidla představovat hlavní, resp. jednu z hlavních činností emitenta ve smyslu § 2 odst. 2 písm. a) ZoB. Případy naplňující kvalifikaci jednání podle uvedeného ustanovení tak budou ojedinělé. S výjimkou Ponziho schémat a jiných podvodných schémat zpravidla bude emitent vždy provádět i jinou podnikatelskou činnost, která pro něj bude podstatnější, a kterou bude emisí dluhopisů financovat. Vydávání dluhopisů pak právě bude způsobem financování, ale zpravidla ne „jednou z hlavních činností“.

Také pokud se podnikatel dlouhodobě financuje prostřednictvím soustavného vydávání dluhopisů veřejnosti za účelem provádění nefinanční (např. výrobní) podnikatelské činnosti, nebudou zpravidla podmínky neoprávněného přijímání vkladů od veřejnosti ve smyslu § 2 odst. 2 písm. a) ZoB naplněny.

V této souvislosti je třeba dodat, že v rozporu s § 2 ZoB není rovněž postup, kdy nefinanční mateřská společnost založí účelovou společnost (SPV) za účelem vydávání dluhopisů, které by byly distribuovány veřejnosti s tím, že výnos z nich by byl poskytnut formou úvěru, a to za podmínky, že úvěr je poskytován pouze nefinanční mateřské společnosti, resp. ostatním společnostem v rámci skupiny, a předmětem činnosti příjemce úvěru není některá z bankovních činností ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) nebo c) ZoB. Hlavní činností emitenta dluhopisů (SPV) zde nebude vydávání dluhopisů, ale poskytování financování v rámci skupiny. SPV v takových případech slouží jako technický prostředník plateb. Do určité míry analogicky lze odkázat i na ZPKT, podle kterého se povolení obchodníka s cennými papíry nevyžaduje, pokud jde o investiční služby poskytované výhradně pro členy stejného podnikatelského seskupení.

b) Poskytování úvěrů [§ 2 odst. 2 písm. b) ZoB]

Druhá podmínka právní fikce přijímání vkladů při soustavném vydávání dluhopisů se vztahuje k situaci, kdy „předmětem podnikatelské činnosti emitenta je poskytování úvěrů“. Dopadá na případy, kdy soustavné vydávání dluhopisů představuje zdroje emitenta, který současně poskytuje úvěry.

Podle § 1 odst. 2 písm. b) se přitom úvěrem pro účely ZoB rozumí v jakékoli formě dočasně poskytnuté peněžní prostředky.

Na tom, zda došlo k naplnění uvedené zákonné podmínky podle § 2 odst. 2 písm. b) ZoB, proto nemění nic ani skutečnost, že jsou peněžní prostředky poskytovány v rámci jiného smluvního typu než smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. OZ), např. smlouvou o zápůjčce (§ 2390 a násl. OZ).^[26] V opačném případě by bylo možné zákaz přijímání vkladů od veřejnosti bez bankovní licence snadno obejít označením příslušné smlouvy, resp. volbou jiného právního institutu, na základě kterého budou třetím osobám poskytnuty dočasně peněžní prostředky.^[27]

S ohledem na širokou formulaci § 1 odst. 2 písm. b) ZoB i skutečnost, že jde o transpozici práva EU^[28], lze za poskytování úvěrů považovat i činnost spočívající v nabývání úvěrových pohledávek od jiného, neboť i v takovém případě nabyvateli úvěrové pohledávky vzniká (resp. na něj přechází z původního věřitele) expozice z finanční činnosti s kreditním rizikem (nabyvatel úvěrových pohledávek tak vstupuje do pozice, kdy provádí dočasné poskytnutí peněžních prostředků, tedy poskytuje úvěr ve smyslu ZoB). V tomto ohledu definice úvěru v § 1 odst. 2 písm. b) ZoB neomezuje okruh relevantních protistran, což ve spojení se souslovím „v jakékoliv formě (poskytnuty)“ nevylučuje, aby „úvěr“ v podobě nabytí úvěrové pohledávky spočíval v tom, že jsou peněžní prostředky poskytnuty jedné osobě (nabyvatel pohledávky za ni zaplatí např. bance), avšak zpětně jsou po určité době získány od osoby jiné (původně např. bankovní dlužník splatí prostředky nabyvateli pohledávky z jeho úvěru, případně i prostřednictvím původního věřitele, tedy banky). Ponecháváme přitom stranou požadavky na případné oprávnění při správě pohledávek ze spotřebitelských úvěrů ve smyslu ZSÚ.^[29] 

Za poskytování úvěrů se proto bude rovněž považovat nabývání úvěrových pohledávek formou tiché cese (či obdobným způsobem) nebo prostřednictvím tzv. funded participation.^[30] Obdobně se za poskytování úvěru bude eurokonformně považovat také činnost spočívající ve faktoringu či forfeitingu.

K tomu, aby činnost mohla být posouzena jako neoprávněné přijímání vkladů od veřejnosti podle § 2 odst. 2 písm. b) ZoB, stačí, aby poskytování úvěrů bylo předmětem podnikatelské činnosti emitenta – tato podmínka je splněna již tím, že je v příslušném (typicky obchodním nebo živnostenském) rejstříku tato činnost zapsána. Zároveň je splněna i v případě, že je fakticky provozována bez řádného oprávnění (tzv. neoprávněné podnikání).^[31] V určitých případech může být relevantní, zda jde o hlavní, převažující, či naopak okrajový předmět podnikání (činnosti) emitenta, resp. společnosti z jeho skupiny, a zda je pak primárním cílem emise financování poskytování úvěrů, resp. jiné bankovní činnosti (např. emituje-li společnost dluhopisy výlučně na financování své podnikatelské činnosti spočívající ve výstavbě nemovitostí, přičemž zároveň je členem její skupiny jiná společnost, která vykonává regulovanou bankovní činnost).

Samotné poskytování úvěrů veřejnosti nebo jiným osobám však ZoB nijak neomezuje. Poskytování, popř. zprostředkování úvěrů je běžná činnost, ke které není bankovní licence potřebná a k níž postačí živnostenské oprávnění, nejde-li o spotřebitelský úvěr, k jehož poskytování a zprostředkování je nezbytné mít oprávnění podle v ZSÚ.

c) Jiná bankovní činnost [§ 2 odst. 2 písm. c) ZoB]

Třetí podmínka dopadá na situace, kdy „předmětem podnikatelské činnosti emitenta je některá z činností uvedených v § 1 odst. 3“ ZoB, tj. jiná bankovní činnost. Pro tuto podmínku platí stejně závěry uvedené v předchozí části b).

Vzhledem k různorodosti činností normovaných v tomto ustanovení se jedná o poměrně širokou podmínku, kterou může naplnit i emitent, jenž danou bankovní činnost vykonává jen okrajově (avšak stále podnikatelsky). Na osobu naplňující uvedenou podmínku je pak třeba nahlížet obdobně jako v případech dle předchozí části b) individuálně, zejména s ohledem na povahu a rozsah jí vykonávané jiné bankovní činnosti.

D.3. Souběh činností ve skupině

V návaznosti na závěry uvedené v části D.2 je nutné upozornit, že o černé bankovnictví zpravidla půjde, pokud se bude osoba poskytující podnikatelským způsobem úvěry [podmínka podle § 2 odst. 2 písm. b) ZoB]^[32] nebo vykonávající jinou bankovní činnost [podmínka podle § 2 odst. 2 písm. c) ZoB] financovat soustavným vydáváním dluhopisů vůči veřejnosti jinou společností, která je součástí stejného koncernu, a která zároveň není držitelem bankovní licence nebo se na ni nevztahuje výjimka z požadavku na licenci podle zvláštních předpisů (např. družstevní záložny), ať už

• přímo (tj. přijetím peněžních prostředků získaných z emise např. vnitroskupinovým úvěrem) nebo i
• nepřímo (tj. prostřednictvím vícestupňové struktury přesouvání peněžních prostředků získaných z emise v rámci koncernu).

Zpravidla totiž nebude splněna podmínka, že předmětem činnosti příjemce peněžních prostředků ve skupině není poskytování úvěrů ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) ZoB nebo výkon jiné bankovní činnosti ve smyslu § 2 odst. 2 písm. c) ZoB. Požadavek na bankovní licenci se může uplatnit, protože peněžní prostředky z emise de facto budou příjemcem vnitroskupinového úvěru použity k poskytování úvěrů ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) ZoB [nebo financování výkonu jiné bankovní činnosti ve smyslu § 2 odst. 2 písm. c) ZoB], a tedy budou naplněny znaky přijímání vkladů.^[33]

Tento materiální přístup posuzovaný na základě individuálních okolností každého případu zamezuje případnému zneužití, resp. obcházení zákona.^[34] Nakonec také upozorňujeme, že důvody pro uvedené materiální posouzení černé banky je v krajních případech nutné zkoumat i za situace, kdy společnost (emitent) a úvěrované společnosti spolu netvoří koncern, ale jiné formy podnikatelského seskupení.^[35]

---------

^[1] SMUTNÝ, Aleš, PIHERA, Vlastimil, CUNÍK, Tomáš. § 2 [Přijímání vkladů bez licence]. Zákon o bankách. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 103.

[2] Obdobně např. bod 15. rozhodnutí bankovní rady České národní banky o rozkladu č. j. 2019/109621/CNB/110 ze dne 17. října 2019, sp. zn. Sp/2018/264/573 (dostupné zde).

^[3] Viz například stanovisko ČNB č. RS2018-13 Je k obchodování s tzv. převodními tokeny nebo k jejich směně vyžadováno oprávnění ČNB? z 19. 11. 2018.

^[4] Viz například bod 11. rozhodnutí bankovní rady České národní banky o rozkladu č. j. 2019/109621/CNB/110 ze dne 17. října 2019, sp. zn. Sp/2018/264/573 (dostupné zde): „Pojem ‚vklad‘ vymezený v ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) zákona o bankách má z hlediska svého obsahu širší význam než vklad ve smyslu § 2680 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ‚občanský zákoník‘), na který se odvolává účastník řízení. Zahrnuje totiž nejenom vklad poskytnutý na základě smlouvy o jednorázovém vkladu, ale jakékoli ‚svěřené peněžní prostředky představující závazek vůči vkladateli na jejich výplatu‘, a to bez ohledu na typ smluvního ujednání, které takovýto závazek obsahuje nebo z nějž takový závazek vyplývá (typicky půjde např. o smlouvy o účtu).“

^[5] CRD však definici pojmů „vklad“ a „jiné splatné prostředky“ neobsahuje.

^[6] Shodně SMUTNÝ, Aleš, PIHERA, Vlastimil, CUNÍK, Tomáš. § 1 [Vymezení pojmů]. Zákon o bankách. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 36.

^[7] Vkladem se pro účely pojištění ve smyslu DGSD rozumí kreditní zůstatky na účtech či vkladních knížkách nebo potvrzené vkladovým certifikátem, vkladním listem či jiným obdobným dokumentem, který není cenným papírem z rozhodnutí emitenta. Za vklady podle DGSD lze považovat pouze nástroje splatné v plném rozsahu, nikoli strukturované produkty, certifikáty nebo dluhopisy.

^[8] Viz bod 12. rozhodnutí bankovní rady České národní banky o rozkladu č. j. 2019/109621/CNB/110 ze dne 17. října 2019, sp. zn. Sp/2018/264/573 (dostupné zde).

^[9] Například bod 12. rozhodnutí bankovní rady ČNB o rozkladu č. j. 2019/109621/CNB/110 ze dne 17. října 2019, sp. zn. Sp/2018/264/573 (dostupné zde).

^[10] Viz také Stanoviska EBA z 18. září 2020 č. EBA/OP/2020/15: „…‘deposit’ is a sum of money, received from third parties – either legal or natural persons – in the course of carrying out the activity by way of business, repayable on demand or at a contractually agreed point in time (but otherwise repayment of the principal is unconditional), with or without interest or a premium.“

^[11] Viz § 2 odst. 1 písm. r) ZPKT.

^[12] Obecněji může být pojmem „strukturovaný vklad“ rovněž označována investice, kdy investor (vkladatel) nemá právo na výplatu 100 % svěřených prostředků. V takovém případě by se o vklad ve smyslu ZoB nejednalo.

_[13] Přijetí jediného vkladu proto nenaplňuje podstatu černého bankovnictví ve smyslu § 2 odst. 1 ZoB, tj. přijímání vkladů od veřejnosti, přestože podle § 36c, resp. § 36a se přestupku dopustí každý, kdo „přijme vklad“. Z toho plyne, že každé přijetí vkladu v rozporu se zákonem, tj. přijímání vkladů od veřejnosti, je považováno zákonodárcem za dílčí útok pokračujícího přestupku [viz např. bod 89 rozhodnutí bankovní rady České národní banky o rozkladu č. j. 2019/070085/CNB/110 ze dne 21. června 2019, sp. zn. Sp/2017/436/573 (dostupné zde)].

^[14] Strhnutím určité peněžní částky z vkladu ve formě poplatku (např. za výběr, vedení účtu apod.) neztrácejí ve zbytku svěřené peněžní prostředky povahu vkladu (částka poplatku je přitom rovněž přijata jako vklad a až následně použita na dohodnutý účel, kterým je úhrada poplatku za služby banky).

^[15] V praxi však budou i takové prostředky přijaty bankou jako vklad a až následně použity pro dohodnutý účel. Srov. vymezení zákaznického majetku v § 2 odst. 1 písm. o) ZPKT: „majetkem zákazníka [se rozumí] peněžní prostředky a investiční nástroje patřící zákazníkovi, které má obchodník s cennými papíry ve své moci za účelem poskytnutí investiční služby tomuto zákazníkovi; majetkem zákazníka nejsou vklady podle zákona upravujícího činnost bank, o kterých účtuje obchodník s cennými papíry, který je bankou“. Srov. SMUTNÝ, Aleš, PIHERA, Vlastimil, CUNÍK, Tomáš. § 1 [Vymezení pojmů]. Zákon o bankách. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 40.

^[16] Je důležité (např. smluvně) zajistit, aby prostředky investorů v podobě „záloh“ před rozhodnutím o konkrétní investici nebyly využívány k financování vlastní činnosti osoby přijímající prostředky, ale sloužily pouze pro skutečně deklarovaný účel.

^[17] Vkladem proto také nebudou např. peněžní prostředky uložené na různých členských kartách (např. do rekreačních center apod.).

^[18] Naopak indikátorem toho, že se nejedná o zálohu, může být prezentace produktu zdůrazňující, že svěřené peněžní prostředky není nutné investovat. Podobně by vklad indikovala skutečnost, že prvek výnosu ze „zálohy“ je nabízen jako primární výhoda a samotné použití zálohy na investici by bylo zcela okrajové.

^[19] Jinými cennými papíry se v souladu s důvodovou zprávou k zákonu č. 126/2002 Sb., rozumí takové cenné papíry, které jsou vyjádřením peněžitého dluhu emitenta vůči jejich držiteli, přičemž může jít i o cenné papíry vydávané podle cizího právního řádu.

^[20] Úprava § 2 odst. 2 ZoB byla do zákona vložena novelou provedenou zákonem č. 126/2002 Sb., která reflektovala požadavky tehdejšího čl. 3 ve spojení s bodem 6 preambule směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu, jejichž předmětem byl požadavek zamezit obcházení zákazu přijímat vklady od veřejnosti vydáváním dluhopisů, popř. jiných obdobných cenných papírů. Soustavné vydávání dluhopisů bylo v souladu se směrnicí 2000/12/ES definováno jako forma přijímání vkladů. V současnosti platná směrnice CRD v čl. 9 odst. 1 a bodu 14 preambule respektuje dikci obsaženou v čl. 3 směrnice 2000/12/ES ohledně přijímání vkladů od veřejnosti, která byla transponována do § 2 odst. 2 ZoB.

^[21] Od svěření peněžních prostředků ve smyslu § 1 odst. 2 písm. a) ZoB je však třeba odlišovat složení cenných papírů do úschovy nebo v rámci půjčky cenných papírů, neboť v takovém případě by docházelo k poskytování investiční služby spočívající v úschově cenného papíru či investiční služby obchodování s investičními nástroji na vlastní účet ve smyslu ZPKT. Viz SMUTNÝ, Aleš, PIHERA, Vlastimil, CUNÍK, Tomáš. § 1 [Vymezení pojmů]. Zákon o bankách. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 39.

^[22] K vymezení pojmu „veřejnost“ viz stanovisko ČNB Pojem ,,veřejnost‘‘ v předpisech na finančním trhu.

^[23] Pouhé „nabízení“ dluhopisu bez jeho „vydání“ (prodeje) konkrétnímu upisovateli se za činnost ve smyslu § 2 odst. 2 ZoB však nepovažuje.

^[24] Viz např. bod 113 a 114 rozhodnutí bankovní rady ČNB o rozkladu č. j. 2019/70085/CNB/110 ze dne 21. června 2019, sp. zn. Sp/2017/436/573 (dostupné zde). U takové jediné, dlouhodobé emise navíc bude prvek „soustavnosti“ zřetelnější než u veřejného nabízení více emisí. V tomto kontextu lze vycházet z koncepce jednotících prvků emisí v případě veřejného nabízení cenných papírů pro účely prospektu. K tomu viz například bod 47 a násl. rozhodnutí bankovní rady České národní banky o rozkladu č. j. 2020/055953/CNB/110 ze dne 30. dubna 2020, sp. zn. Sp/2017/422/573 (dostupné zde), což potvrdil Městský soud v Praze v rozhodnutí č. j. 14Af 25/2020 – 67 ze dne 21. ledna 2021, viz zejména body 55. a násl. (dostupné zde).

^[25] „Soustavnosti“ může například nasvědčovat to, že ve stejný den bylo jedním emitentem vydáno více podobných emisí dluhopisů nebo dluhopisy stejných nebo obdobných parametrů jsou vydávány v časové souvislosti a opakovaně v jednotlivých emisích, přičemž emisní podmínky jednotlivých emisí jsou obdobné a liší se jen v dílčích parametrech, nebo existuje shoda v osobě emitenta a úzká časová souvislost mezi skončením jedné emise a zahájením nové emise, popř. se emisní lhůty jednotlivých emisí překrývají atd. 

^[26] Smlouvou o zápůjčce přenechává zapůjčitel podle ustanovení § 2390 OZ zastupitelnou věc (například peníze) vydlužiteli, aby ji užil podle vlastního uvážení a po čase vrátil věc stejného druhu. V případě, že konkrétní smlouva o zápůjčce uzavíraná mezi vydlužitelem a jednotlivými zapůjčiteli (veřejností) obsahuje přímo závazek zapůjčitele svěřit, resp. přenechat, peněžní prostředky a rovněž závazek vydlužitele je vyplatit, resp. vrátit, jedná se o vklad podle ZoB.

^[27] Viz například bod 146. rozhodnutí bankovní rady České národní banky o rozkladu č. j. 2019/70085/CNB/110 ze dne 21. června 2019, sp. zn. Sp/2017/436/573 (dostupné zde).

^[28] Příloha I bod 2 CRD považuje za poskytování úvěrů mimo jiné poskytování „spotřebitelského úvěru, úvěrových smluv týkajících se nemovitého majetku, faktoringu, s postihem nebo bez postihu, financování obchodních transakcí (včetně forfeitingu).“

^[29] Viz stanovisko ČNB K postoupení pohledávky, postoupení smlouvy a uzavírání tzv. splátkových dohod podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ze dne 8. listopadu 2016.

^[30] Funded participation představuje formu financování prostřednictvím smlouvy, která spočívá v poskytnutí prostředků odpovídajících nominální hodnotě určitého úvěru nebo jeho části ke stanovenému datu, kdy se banka zavazuje hradit částky uhrazené jistiny a úroku a příp. poplatků od stanoveného data v poměru, jenž odpovídá velikosti funded participation na celkové výši úvěru, a to v určité lhůtě poté, co toto plnění banka obdrží na úhradu úvěru.

^[31] Viz bod 105 rozhodnutí bankovní rady České národní banky o rozkladu č. j. 2019/070085/CNB/110 ze dne 21. června 2019, sp. zn. Sp/2017/436/573 (dostupné zde).

^[32] V tomto kontextu je nutné dodat, že případná činnost účelově založené společnosti (SPV) emitující soustavně dluhopisy, spočívající v poskytování prostředků z takové emise vnitroskupinovými úvěry, resp. obdobným způsobem, jiným společnostem v rámci koncernu, nebude představovat činnost naplňující znaky podnikatelského poskytování úvěrů ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) ZoB. V takovém případě bude docházet k poskytování financování podnikatelského záměru spojeného jednotným řízením v rámci koncernu, přičemž emitent dluhopisů (SPV) by i v takových případech sloužil pouze jako technický prostředník plateb.

^[33] Pro vyloučení pochybností však uvádíme, že v rozporu se zákazem uvedeným v § 2 ZoB není postup, kdy je zisk vytvořený v dceřiných společnostech skupiny, které nevykonávají činnosti podle § 2 odst. 2 ZoB, a kterým byly přímo nebo nepřímo poskytnuty peněžní prostředky získané ze soustavné veřejné emise dluhopisů, převeden ve formě dividendy mateřské společnosti, která takto získané peněžní prostředky z dividend následně použije na zvýšení základního kapitálu (resp. příplatek do ostatních kapitálových fondů) dceřiné společnosti vykonávající některou z činností uvedených v § 2 odst. 2 či 3 ZoB. 

^[34] Platnost zásady zákazu zneužití, resp. obcházení, zákona opakovaně potvrzují jak české soudy (viz zejména nález III. ÚS 374/06 ze dne 31. 10. 2007), tak SDEU (viz například body 27 a násl. rozhodnutí SDEU ve věci C-251/16 nebo body 38 až 48 rozhodnutí ve věci C-321/05), pro různé oblasti práva (včetně práva veřejného). Vychází přitom z principu, že zákon, jenž je ze své povahy obecný, nemůže zahrnout a předjímat všechny myslitelné eventuality, situace či okolnosti, které mohou v reálné praxi nastat.

^[35] Viz § 71 a násl. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, ve znění pozdějších předpisů.