Přístup k platebním účtům u úvěrových institucí pro účely poskytování platebních služeb

I. Úvod

Banky a spořitelní a úvěrní družstva, obdobně jako jiné osoby soukromého práva, mají obecně smluvní volnost, tedy mj. možnost volně si zvolit svého smluvního partnera.^[1] Tato smluvní volnost je modifikována jen ve výjimečných případech^[2], včetně § 255 ZPS^[3], který stanoví, že banka, zahraniční banka vykonávající činnost na území České republiky prostřednictvím pobočky nebo spořitelní a úvěrní družstvo (dále jen „úvěrová instituce“)

• uzavře s poskytovateli platebních služeb uvedenými v § 255 ZPS^[4] (dále jen „PPS“) na jejich žádost smlouvu o platebním účtu, který PPS umožňuje poskytovat platební služby efektivně a bez překážek, a to za objektivních, nediskriminačních a přiměřených podmínek,
• nemusí smlouvu uzavřít, může závazek z této smlouvy vypovědět nebo od této smlouvy odstoupit pouze z důvodů, které jsou objektivní, nediskriminační a přiměřené, nebo jestliže by uzavřením smlouvy nebo trváním závazku ze smlouvy porušila ustanovení AMLZ nebo jiného právního předpisu, a
• odmítne-li smlouvu o platebním účtu uzavřít, vypoví-li závazek z této smlouvy nebo odstoupí-li od této smlouvy, bez zbytečného odkladu to spolu s odůvodněním oznámí České národní bance (dále jen „ČNB“) a sdělí přiměřené vysvětlení dotčenému PPS, a to v rozsahu, v jakém tomu nebrání jiný právní předpis.^[5]

Ustanovení § 255 ZPS umožňuje přístup k platebním účtům u úvěrové instituce

• tuzemským PPS, tedy subjektům s povolením podle ZPS. Ustanovení se nevztahuje na jiné tuzemské osoby oprávněné poskytovat platební služby, kterým oprávnění poskytovat platební služby nevyplývá z povolení podle ZPS,^[6]
• zahraničním PPS, kterými se v kontextu unijního práva rozumí osoby s obdobným povolením k poskytování platebních služeb nebo vydávání elektronických peněz orgánu dohledu jiného členského státu Evropského hospodářského prostoru.

Podle § 255 ZPS má být dále umožněn přístup k platebním účtům u úvěrové instituce tomu, kdo podal žádost o udělení povolení k činnosti některého z PPS a správní řízení o udělení předmětného povolení bylo zahájeno a je vedeno (dále také „potenciální PPS“).^[7] Potenciálním PPS může být jak osoba žádající o předmětné povolení v České republice, tak osoba, jež podala žádost o obdobné povolení v některém ze států Evropského hospodářského prostoru. V dalším textu se zkratkou PPS rozumí i potenciální PPS, pokud z kontextu neplyne jinak.

Z § 255 ZPS tedy vyplývají povinnosti, které musí úvěrové instituce dodržet při uzavírání smlouvy o platebním účtu s PPS a při odmítnutí uzavření smlouvy o platebním účtu, resp. ukončení smlouvy o platebním účtu s PPS. Jejich účelem je zejména „zajištění spravedlivé hospodářské soutěže mezi poskytovateli platebních služeb“ (bod 51 preambule směrnice PSD2).

K těmto povinnostem uvádíme následující:

II. Povinnosti úvěrových institucí při uzavírání smlouvy o platebním účtu s PPS

1. Podmínky vedení platebního účtu pro PPS

Podle § 255 ZPS má smlouva o platebním účtu uzavřená mezi úvěrovou institucí a PPS umožnit jeho majiteli poskytovat platební služby efektivně a bez překážek. Efektivně a bez překážek je  v první řadě nutno vykládat tak, že smlouva umožní PPS poskytovat platební služby v souladu s obsahem jeho povolení a s předpokládaným obchodním modelem. Smlouva by tedy měla umožnit PPS získat přístup minimálně

• k platebnímu účtu, který PPS umožní poskytovat platební služby jeho klientům, případně
• k platebnímu účtu, který musí někteří PPS ze zákona vést za účelem ochrany peněžních prostředků přijatých od klientů [§ 22 odst. 1 písm. a), § 80 odst. 1 písm. a) ZPS]^[8], jakož i 
• k platebnímu účtu, který bude sloužit PPS k zabezpečení jeho provozních činností (např. k provádění plateb za zboží a služby dodavatelům, k úhradám mezd, plnění povinností ve vztahu k orgánům veřejné moci atp.).

Úvěrová instituce přitom musí vzít v úvahu situaci žadatele o přístup k platebnímu účtu, tedy konkrétní okolnosti případu a potřeby spojené s konkrétním obchodním modelem PPS, nikoli pouze s ohledem na charakteristické znaky platebních služeb, které PPS podle svého povolení poskytuje nebo bude poskytovat.^[9]

Podle § 255 ZPS musí navíc úvěrová instituce uzavřít smlouvu o vedení platebního účtu (efektivně a bez překážek) za objektivních, nediskriminačních a přiměřených podmínek. Do jisté míry se tento požadavek překrývá s podmínkami neuzavření či ukončení smluvního vztahu (viz dále), pokrývá však i obsah smlouvy a smluvní podmínky, které může úvěrová instituce požadovat v případě, kdy smlouvu o platebním účtu s PPS uzavírá.

Za objektivní podmínky ve smlouvě o vedení platebního účtu u úvěrové instituce lze považovat takové podmínky, které jsou založeny na platné legislativě – viz část IV dále. V souladu s důvodovou zprávou k § 255 ZPS lze za objektivní podmínku považovat také kritéria založená na obchodním modelu úvěrové instituce,^[10] např. v návaznosti na to, jaký typ nebo typy platebních účtů úvěrová instituce obecně nabízí a pro jaký má technické a další předpoklady (IT systém, nastavení AML procesů apod.). Objektivní skutečností je také, zda úvěrová instituce ve své obchodní strategii počítá s příjmem hotovosti (např. plně internetová banka) aj.^[11] Tyto okolnosti mohou znamenat, že smlouva nebude uzavřena, ale mohou mít také dopad na obsah smlouvy, pokud uzavřena bude – např. příjem hotovosti nebude pro PPS nezbytný a akceptuje tedy i platební účet, který toto neumožní.

Za nediskriminační podmínky pro přístup k platebnímu účtu u úvěrové instituce lze považovat takové podmínky, kdy úvěrová instituce aplikuje na všechny žadatele o účet, kteří se nacházejí ve stejné nebo obdobné situaci, stejná nebo obdobná kritéria. Zejména půjde o stejné nebo obdobné obchodní podmínky, jakož i stejné nebo obdobné požadavky na informace a podklady, které musí žadatel ke své žádosti o přístup k platebnímu účtu připojit. Úvěrová instituce tedy nemůže činit mezi žadateli ve stejné nebo obdobné situaci neodůvodněné rozdíly, ať už jde o PPS nebo o jiného podnikatele s podobnými požadavky resp. potřebami [např. osobu provádějící platby podle některé z výjimek z působnosti ZPS (§ 3 odst. 3 ZPS) nebo osobu, které v rámci zcela jiné podnikatelské činnosti provádí vysoké množství plateb]. Za diskriminaci by bylo také možné považovat přístup úvěrové instituce, při němž by neodůvodněně neuzavírala smlouvy s osobami s určitým předmětem činnosti a zároveň by pokračovala v poskytování služeb stávajícím klientům s obdobným předmětem činnosti s odkazem na dobrou dřívější zkušenost s těmito klienty. Případné rozdílné zacházení by muselo být podloženo jasnými a obecně uplatňovanými důvody.^[12]

Za přiměřené podmínky pro přístup k platebnímu účtu u úvěrové instituce je nutno považovat dva druhy požadavků:

• Za prvé jde o takové požadavky na žadatele, které obvykle odpovídají žadatelem poptávaným službám. V rozporu s touto podmínkou by tedy byl požadavek, který se běžně v souvislosti s poptávanými službami nevyskytuje (například předložení bankovní záruky jako podmínky otevření běžného účtu nebo uměle a neopodstatněně navýšené poplatky specificky pro PPS) a který lze nahradit jinými, z pohledu PPS méně zatěžujícími požadavky se stejným nebo obdobným efektem.
• Za druhé jde o požadavek na přiměřenost trvání a řízení samotného procesu, kterým úvěrová instituce dospěje k rozhodnutí ohledně uzavření nebo neuzavření smlouvy s PPS, včetně zpětné vazby. To mj. vyžaduje, aby úvěrová instituce žadateli umožnila v rámci přiměřeného časového rámce konstruktivní a účelnou diskusi o jeho žádosti a o kritériích, na základě kterých se úvěrová instituce rozhoduje.

Všechny tři výše uvedené podmínky musí být splněny současně. Mj. tedy platí, že ani objektivní a nediskriminační požadavek neobstojí, pokud by nebyl současně přiměřený. 

Stejný přístup (tj. objektivní, nediskriminační a přiměřená kritéria), který je úvěrová instituce povinná aplikovat na uzavírání smluv s PPS, musí úvěrová instituce z povahy věci aplikovat i po dobu trvání smluvního vztahu na případné změny práv a povinností ze smlouvy. 

2. Informování o podmínkách přístupu k platebnímu účtu

Ustanovení § 255 výslovně nestanoví, že úvěrová instituce musí PPS (předem) informovat o podmínkách přístupu k platebnímu účtu. Aby mohl PPS o vedení účtu jednat, musí mu být poskytnut dostatek relevantních informací o tom, jaké účty úvěrová instituce vede, za jakých obchodních podmínek, jak má nastavený postup uzavírání smluv (např. jaké informace či podklady musí žadatel úvěrové instituci v souvislosti se svou žádostí předložit), a na základě jakých kritérii probíhá rozhodování úvěrové instituce.

V případě bank a poboček zahraničích bank platí, že jsou povinny zpřístupnit klientům podmínky poskytování služeb v obchodních prostorách.^[13] Vedle toho je z povahy věci potřebné uveřejnění podmínek na webových stránkách úvěrové instituce, nebo alespoň jejich sdělení včas v rámci jednání o žádosti o zřízení platebního účtu. Protože úvěrová instituce musí posoudit situaci žadatele o přístup k platebnímu účtu vždy s ohledem na konkrétní okolnosti případu, není vyloučen ani případ, kdy úvěrová instituce některou podmínku nastaví až v průběhu vyjednávání s konkrétním PPS.

Zároveň je povinností úvěrové instituce, aby kritéria, která si pro účely § 255 ZPS nastavila, také konzistentně dodržovala, jinak by se mohla dostat do rozporu s požadavkem na existenci objektivních a nediskriminačních podmínek pro přístup k platebnímu účtu.    

III. Povinnosti úvěrové instituce při neuzavření smluvního vztahu resp. ukončování smluvního vztahu

Úvěrová instituce nemá absolutní povinnost smlouvu s PPS uzavřít, resp. v takovém smluvním vztahu setrvat. Ustanovení § 255 ZPS však stanoví, že k neuzavření či k ukončení smlouvy může úvěrová instituce přistoupit jen z objektivních, nediskriminačních a přiměřených důvodů.

Při vymezení těchto pojmů lze odkázat na vymezení v části II, včetně toho, že všechna tři kritéria musí být naplněna současně. 

Objektivními důvody pro neuzavření nebo ukončení smlouvy jsou důvody věcně odůvodněné, které nezáleží na libovůli úvěrové instituce. Budou to především důvody založené na požadavcích legislativy – viz část IV dále. Objektivním důvodem neuzavření smlouvy bude například strategie banky nepočítající s poskytováním služeb korporátním klientům (např. výhradně retailová banka) nebo chybějící infrastruktura pro poskytování konkrétních požadovaných služeb. Objektivním důvodem ukončení smlouvy bude změna obchodní strategie úvěrové instituce, která není vedena pouze záměrem ukončit poskytování služeb PPS (např. změna na retailovou úvěrovou instituci), anebo podstatná změna obchodního modelu nebo zvýšení rizikového profilu PPS. Za objektivní důvod lze považovat také podstatné porušení smlouvy ze strany PPS nebo existence právních aktů závazných pro činnost úvěrové instituce, které jí neumožní danou službu poskytnout.

Nediskriminační důvody pro neuzavření nebo ukončení smlouvy vyžadují, aby úvěrová instituce přistupovala při odmítnutí uzavření nebo ukončení smlouvy k PPS stejně jako ke všem jiným PPS, ale i jiným klientům, pokud se nacházejí ve stejné nebo podobné situaci, a to nejen z hlediska předmětu podnikání, ale hlavně rizik a dalších souvislostí s tím spojených.

Přiměřené důvody pro neuzavření nebo ukončení smlouvy je vždy potřeba vyhodnocovat vzhledem k daným okolnostem. Závažnost důvodů pro odmítnutí uzavření nebo ukončení smlouvy (byť by tyto důvody byly objektivní a nediskriminační) nesmí být ve zjevném nepoměru k dopadům, které má takové odmítnutí nebo ukončení na PPS.[14] Nelze také paušálně odmítat vedení účtu pro určitou skutečnost, např. vedlejší předmět podnikání PPS, bez konkrétního posouzení přiměřenosti. Nelze tak např. odmítnout uzavření smlouvy o platebním účtu, pokud by sporné otázky vedoucí k odmítnutí mohly být vyřešeny méně zatěžujícím opatřením (např. požadavkem na častější hlášení informací, úpravou nabízeného produktu tak, aby přes účet procházely pouze platby spojené s činností klienta jako PPS a nikoli platby plynoucí z jeho jiných aktivit, cenou poskytování služeb přiměřenou zvýšení nákladů úvěrové instituce, pokud je lze vyčíslit, atp.).^[15]

Zákon stanoví, že k neuzavření či k ukončení smlouvy může úvěrová instituce přistoupit také, jestliže by uzavřením smlouvy nebo trváním závazku ze smlouvy porušila AMLZ nebo jiný právní předpis (tímto jiným právním předpisem může být např. zákon č. 69/2006 Sb. o provádění mezinárodních sankcí^[16], popř. ZoB aj.), viz část IV. níže. Tyto případy se budou v praxi překrývat s výše popsanými objektivními důvody, pokud však jde o jednoznačnou povinnost úvěrové instituce, která neponechává prostor pro úvahu (např. § 15 AMLZ), není třeba současně posuzovat přiměřenost a nediskriminační povahu tohoto postupu.

IV. Související povinnosti úvěrové instituce

Úvěrová instituce^[17] je obecně povinna jednat obezřetně (§ 12 odst. 1 ZoB) a musí mít řídicí a kontrolní systém, který mj. zahrnuje systém řízení rizik [§ 8b odst. 1 písm. b) ZoB]. V souvislosti s tím § 29 vyhlášky č. 163/2014 Sb. ukládá úvěrovým institucím mj. „soustavný a účinný výkon funkce řízení rizik“, který musí zohledňovat akceptovanou míru rizika určenou řídícím orgánem úvěrové instituce [§ 18 odst. 2 písm. b), § 30 odst. 2 písm. e) vyhlášky č. 163/2014 Sb.].

Konkrétně v oblasti opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (AML/CFT) pak podle § 21 odst. 1 AMLZ úvěrová instituce „zavede a uplatňuje odpovídající strategie a postupy vnitřní kontroly a komunikace ke zmírňování a účinnému řízení rizik legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu …“. Přitom podle § 21a odst. 1 „identifikuje a posoudí rizika legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, která mohou nastat v rámci její činnosti …“. Vnitřní předpisy úvěrové instituce, tzv. systém vnitřních zásad podle § 21 odst. 2 AMLZ, pak musí vymezit konkrétní postupy zmírňování a řízení identifikovaných rizik.

V zákoně jsou dále vymezeny některé případy, kdy úvěrová instituce nesmí obchodní vztah uzavřít, tedy ani sjednat smlouvu o vedení účtu, případně jej musí ukončit (§ 15 AMLZ). Jde o případy, kdy nelze provést řádnou identifikaci nebo kontrolu klienta z důvodu odmítání nebo neposkytování potřebné součinnosti ze strany klienta, kdy jsou pochybnosti o pravdivosti informací poskytnutých klientem anebo pokud je klientem politicky exponovaná osoba a úvěrové instituci „není znám původ peněžních prostředků nebo jiného majetku užitého v obchodu“.

V souladu s důvodovou zprávou k novele ZPS lze pro účely § 255 ZPS zohlednit i požadavek na určitý rizikový profil PPS, který úvěrová instituce stanovuje na základě § 6 AML vyhlášky.

Již při uzavírání obchodního vztahu s PPS je potřebné, aby se úvěrová instituce ujistila, že její budoucí klient bude uplatňovat taková opatření, která budou dostatečná k předcházení zneužití samotné úvěrové instituce k protiprávní činnosti. Nejde přitom o postup používaný výhradně ve vztazích s PPS. Povinné osoby takový postup musí zvážit vždy ve vztahu s potenciálními klienty z rizikových sektorů, které vzešly z národního hodnocení rizik. Úvěrová instituce se zejména zaměří na postupy popsané ve vnitřních předpisech PPS a na rizika detekovaná v hodnocení rizik, které povinná osoba (včetně PPS) musí provádět (§ 21a AMLZ). Před vlastním uzavřením obchodního vztahu je nutné prověřit, zda povinnosti při kontrole klienta, tak jak si je nastavila PPS, naplňují požadavky úvěrové instituce a umožňují jí efektivně monitorovat obchodní vztah a rizika s ním spojená. Sama úvěrová instituce totiž musí v rámci kontroly klienta zjišťovat v důvodných případech zdroj peněžních prostředků, kterých se obchodní vztah týká (§ 9 odst. 2 písm. e) AMLZ), a to tak „aby byla schopna identifikovat případný podezřelý obchod“ (§ 8 odst. 1 AML vyhlášky). Aby takové informace mohla úvěrová instituce vyhodnotit, potřebuje se seznámit také s interní strukturou PPS (identitou klíčových osob a fungováním interních AML procesů) a s odpovídajícími postupy k předejití zneužití ze strany jejích klientů.

Pokud úvěrová instituce uvedenými postupy zjistí u zájemce o vedení účtu vyšší než akceptovatelnou míru rizika (určenou postupy podle vyhlášky č. 163/2014 Sb.) a nejde o případ podle § 15 AMLZ, nejde bez dalšího o důvod pro odmítnutí obchodního vztahu. Případné odmítnutí může být součástí „postupů při překročení … akceptované míry rizika“, které je úvěrová instituce povinna zavést podle § 28 vyhlášky č. 163/2014 Sb. i „postupů zmírňování a účinného řízení rizik legalizace výnosů z trestné činnosti“ podle AMLZ. Úvěrová instituce však musí současně splnit i podmínky podle § 255 ZPS. V souladu se smyslem smluvního přímusu musí úvěrová instituce hledat – i ve spolupráci s dotčeným PPS – primárně jiné cesty ke zmírnění rizika na akceptovatelnou úroveň, aby naplnila požadavek přiměřenosti důvodů pro odmítnutí vedení účtu.

Obecně v takových případech úvěrová instituce může například, s ohledem na detekovanou míru rizika, nabídnout jen určité produkty a služby na míru upravené pro danou situaci, u nichž vyšší rizikovost nebude překážkou a u nichž taková rizika bude úvěrová instituce schopna řídit. Ve vztahu k účtu, který umožňuje „efektivně a bez překážek“ poskytování platebních služeb, bude na místě spíše diskuse s PPS o nastavení jeho interních postupů a procesů tak, aby míra rizika byla pro úvěrovou instituci akceptovatelná a bylo by možné obchodní vztah uzavřít. Je pak samozřejmě na rozhodnutí PPS, zda takové úpravy považuje za přijatelné a zda na takový proces přistoupí.

V. Povinnost úvěrové instituce informovat o neuzavření resp. ukončení smlouvy o platebním účtu ČNB a PPS

Ustanovení § 255 ZPS stanoví, že pokud úvěrová instituce odmítne uzavřít smlouvu o platebním účtu, resp. ukončí smlouvu, oznámí to spolu s odůvodněním ČNB. Oznamování probíhá standardně zasláním emailu příslušnému inspektorovi úvěrové instituce.

Úvěrová instituce oznámí nejen úplné, ale i částečné ukončení smlouvy o platebním účtu, pokud se týká prvků smlouvy podstatných pro podnikání PPS (v takových případech je naroveň úplnému ukončení smlouvy). Lhůtu pro oznámení vymezuje zákon jako „bez zbytečného odkladu“, přičemž tato lhůta by měla být vykládána jako lhůta nutná ke zpracování předmětného oznámení včetně jeho odůvodnění, tedy nejvýše jednotky dnů.

Oznámení zasílané ČNB musí obsahovat dostatek podrobností jak o skutkovém stavu případu, tak o důvodech, které vedly úvěrovou instituci k neuzavření resp. ukončení smlouvy, aby byl postup instituce skutečně odůvodněn. Důvody v odůvodnění musí být dostatečně určité a podle okolností by měly být rovněž doloženy kopií relevantních podkladů (např. obchodní podmínky úvěrové instituce či návrh PPS na uzavření smlouvy atp.). Z odůvodnění úvěrové instituce by mělo být především zřejmé, že postupovala v souladu s § 255 ZPS, tj. případ skutečně posoudila vzhledem k individuální situaci PPS a její důvody pro odmítnutí uzavření smlouvy resp. ukončení závazku ze smlouvy byly objektivní, nediskriminační a přiměřené, resp. že jednala na základě důvodů uvedených v právním předpise.

Ustanovení § 255 ZPS rovněž ukládá úvěrové instituci, aby bez zbytečného odkladu sdělila přiměřené vysvětlení i dotčenému PPS, a to v rozsahu, v jakém tomu nebrání jiný právní předpis (tímto jiným právním předpisem může být např. AMLZ, který v § 38 upravuje mlčenlivost povinných osob týkající se oznámení a šetření podezřelého obchodu). Přiměřené vysvětlení musí zohlednit konkrétní situaci a mít rozsah odpovídající této situaci. Z vysvětlení musí být PPS zřejmé konkrétní a individuální důvody vedoucí k neuzavření nebo vypovězení smlouvy. Nestačí proto obecné vysvětlení, např. s odkazem na nevyhovující rizikový profil nebo obecné konstatování o „vysokém AML riziku“, bez toho, aby úvěrová instituce identifikovala konkrétní rizikové faktory nebo jejich kombinaci, přítomné u dotčeného PPS, které ji k tomuto rozhodnutí vedly. Tím spíše nepostačí odkaz na „skupinovou politiku“ apod.

S ohledem na konkrétní situaci je možné, aby úvěrová instituce ve svém vysvětlení odkázala i na obsah předsmluvních jednání či předchozí korespondenci, ale takové odkazy musí být dostatečně jednoznačné a doložené, aby bylo možné identifikovat konkrétní důvody odmítnutí žádosti o založení účtu či ukončení smlouvy s PPS. Vysvětlení musí také zohlednit závěry a stanoviska sdělené ze strany PPS v rámci diskuse o jeho žádosti.

---------

[1] Čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, pro banky výslovně § 37 odst. 1 ZoB.

[2] Vedle § 255 ZPS modifikuje smluvní volnost bank i § 210 a násl. ZPS, který upravuje zřízení základního platebního účtu pro spotřebitele; uplatní se také zákaz diskriminace.

[3] Ustanovení § 255 ZPS je transpozicí článku 36 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 2002/65/ES, 2009/110/ES a 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 a zrušuje směrnice 2007/64/ES (PSD2). Aktuální znění § 255 ZPS je účinné od 1. července 2022, kdy nabyla účinnosti novela zákona o platebním styku č. 129/2022 Sb.

[4] Platební instituce, instituce elektronických peněz, správce informací o platebním účtu, poskytovatel platebních služeb malého rozsahu, vydavatel elektronických peněz malého rozsahu, zahraniční platební institucí, zahraniční instituce elektronických peněz a zahraniční správce informací o platebním účtu.

[5] Transponovaný čl. 36 PSD2 zní “Členské státy zajistí, aby měly platební instituce na objektivním, nediskriminačním a přiměřeném základě přístup ke službám platebních účtů v úvěrových institucích. Tento přístup musí být dostatečně rozsáhlý, aby platebním institucím umožňoval poskytovat platební služby efektivně a bez překážek. Jakékoli odmítnutí úvěrová instituce řádně zdůvodní příslušnému orgánu.“

[6] Úvěrové instituce a zahraniční úvěrové instituce, držitel poštovní licence, Česká národní banka.

[7] Účinnost smlouvy o platebním účtu s potenciálním PPS lze podle § 255 odst. 3 ZPS vázat na udělení příslušného povolení potenciálnímu PPS.

[8] Máme za to, že charakter tohoto účtu naplní znaky platebního účtu podle § 2 odst. 1 písm. b) ZPS.

[9] Např. v případě PPS, u kterých obchodní model počítá s vysokou mírou hotovostních operací, může být relevantní zřízení účtu, který umožnuje vkládání hotovosti, aj.

[10] Podle důvodové zprávy k zákonu č. 129/2022 Sb. mj. „Objektivními, nediskriminačními důvody může být např. rizikový profil zájemce o účet, obchodní model úvěrové instituce atp.“ Ale viz dále k nutnosti splnit současně podmínku přiměřenosti.

[11] Srov. obdobně komentář J. Berana k § 255 ZPS in Beran, J.; Nýdrle, T.; Strnadel, D. Zákon o platebním styku. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2020, s. 910.

[12] Někdy se diskriminací rozumí každé rozlišování, jako opak absolutní rovnosti. Zde význam pojmu „nediskriminační“ odpovídá spíše vymezení Ústavního soudu, který konstatoval, že rovnost je kategorií „toliko relativní“, nelze ji aplikovat mechanicky, a dodal „Tento závěr je v souladu i s názory právní nauky a evropské judikatury, která pod pojem "diskriminace" zahrnuje případy, kdy se s osobou nebo skupinou osob bez odpovídajícího odůvodnění zachází hůře než s osobami jinými“ (Pl. ÚS 5/95).

[13] § 11 odst. 1 ZoB.

[14] Za přiměřený důvod pro ukončení smlouvy lze považovat např. porušení smluvní povinnosti podstatným způsobem (srov. § 1977 občanského zákoníku) nebo závažnější jednorázové nebo opakované méně závažné porušování povinností vyplývajících z nebo na základě právních předpisů (např. AML předpisů) ze strany PPS. Shodně lze zohlednit podobná porušení v minulosti, tedy dřívější zkušenost úvěrové instituce s PPS, jako důvod neuzavření smlouvy.

[15] Například smlouvu, která by obsahovala závazek neotevírat účty PPS, by úvěrová instituce neměla dle současné právní úpravy uzavírat. V případě, že takovou smlouvou je vázána, měla by ji upravit po dohodě s druhou smluvní stranou tak, aby odpovídala stávající právní úpravě (viz i § 2006 OZ).  Pokud by přesto takový smluvní závazek vznikl či trval, bude ČNB v dohledové praxi posuzovat přiměřenost takového důvodu pro neuzavření nebo ukončení smlouvy úvěrové instituce s PPS podle konkrétních okolností, zejména zda jde o závazek nevyhnutelný s ohledem na obchodní model úvěrové instituce a zda není možné zajistit efektivní fungování obchodního modelu bez existence takového závazku.  

[16] Shodně důvodová zpráva k zákonu č. 129/2022 Sb. uvádí: „O důvody stanovené právním předpisem jde zejména v případě, kdy právní předpis výslovně zakazuje navázání obchodního vztahu (např. při nedostatečné identifikaci klienta nebo pochybách při kontrole klienta podle předpisů proti legalizaci výnosů z trestné činnosti) nebo například stanovuje-li tak zákon upravující provádění mezinárodních sankcí.“

[17] Pozn. některá v této části uvedená pravidla se netýkají poboček úvěrových institucí z členských států Evropského hospodářského prostoru, v jejich případě se uplatní obdobné povinnosti podle právního řádu jejich domovského státu. Pro přehlednost jsou uváděna jen pravidla pro banky, pro družstevní záložny ale platí pravidla stejná či obdobná.