K některým otázkám dlouhodobého investičního produktu poskytovaného investiční společností

Shrnutí stanoviska

Právní úprava dlouhodobého investičního produktu nevylučuje, aby investiční společnost poskytovala v rámci tohoto produktu jen investice do investičních fondů, aniž by současně v jeho rámci nabízela možnost peněžního vkladu (prostřednictvím banky). 

V případě, že klient získá v rámci dlouhodobého investičního produktu peněžní prostředky (např. z odkupu podílového listu), je nezbytné, aby investiční společnost zajistila, aby tyto prostředky zůstaly v rámci klientova DIP. Pokud nenabízí možnost vkladů prostřednictvím banky, musí zajistit co nejrychlejší reinvestici takových prostředků.

Technická evidence peněžních prostředků klienta, pokud slouží jen pro přijetí peněžních prostředků za účelem jejich (re) investice, nemá ze strany investiční společnosti povahu přijímání vkladů.

Odůvodnění

1. K povinnosti investiční společnosti uložit peněžní prostředky klienta v jeho prospěch u osoby oprávněné přijímat vklady od veřejnosti podle ZOB

Podle § 134g odst. 3 ZPKT platí, že: „nemá-li poskytovatel dlouhodobého investičního produktu oprávnění přijímat vklady od veřejnosti podle zákona upravujícího činnost bank a bude-li tuto službu nabízet, je povinen uložit peněžní prostředky majitele dlouhodobého investičního produktu v jeho prospěch u osoby oprávněné přijímat vklady od veřejnosti podle zákona upravujícího činnost bank a evidovat výši práv na výplatu peněžních prostředků v rámci jím poskytovaného dlouhodobého investičního produktu.“. Na základě jazykového a logického výkladu tohoto ustanovení dovozujeme, že peněžní prostředky jsou fakultativní, nikoli mandatorní, složkou majetku v rámci DIP, a tedy investiční společnost ani nemá povinnost klientům možnost vkladu nabízet. Tento závěr podporuje rovněž znění § 134g odst. 6 ZPKT, jenž uvádí: „Uzavřením smlouvy o dlouhodobém investičním produktu nejsou dotčeny práva a povinnosti vyplývající ze smluv o účtech nebo o majetkových účtech, na kterých jsou evidovány peněžní prostředky nebo investiční nástroje, které tvoří majetek v rámci dlouhodobého investičního produktu.“, a z jehož dikce vyplývá, že majetek v rámci DIP mohou tvořit kupříkladu i pouze investiční nástroje (ačkoli v praxi lze předpokládat, že tento stav bude spíše výjimečný).

2. K povinnostem investiční společnosti při prodeji majetku, který je evidovaný v rámci DIP

Investiční společnost musí podle § 134i odst. 2 ZPKT zajistit, že peněžní prostředky získané při prodeji majetku, který je evidovaný v rámci DIP, zůstanou součástí DIP a klient tak nevědomky neztratí nárok na daňovou podporu.^[1] Investiční společnost je v takovém případě zejména povinna zajistit evidování peněžních prostředků ve prospěch klienta na účtu dlouhodobého investičního produktu podle § 134g odst. 3 ZPKT. V případě výměny investičních nástrojů za jiné investiční nástroje, například cenných papírů jednoho investičního fondu za cenné papíry jiného investičního fondu, je pak investiční společnost povinna zajistit připsání těchto investičních nástrojů ve prospěch majetkového účtu klienta, který má klient v rámci DIP zřízen.

V případě investiční společnosti, která je oprávněna měnit složení majetku na účtu klienta na základě vlastního rozhodnutí (v mezích smluvního ujednání s klientem), lze poskytování DIP považovat za poskytování v rámci investiční služby obhospodařování majetku zákazníka, je-li jeho součástí investiční nástroj, na základě volné úvahy v rámci smluvního ujednání podle § 4 odst. 2 písm. d) ZPKT. Investiční společnost tak musí disponovat povolením k obhospodařování majetku zákazníka podle § 11 odst. 1 písm. c) ZISIF. Stejně tak však může být složení majetku v rámci DIP v zásadě neměnné, a pokud je nutná určitá změna (např. reinvestice při zániku investičního fondu, do kterého bylo investováno původně), proběhne v součinnosti s klientem a na jeho pokyn.

V obou případech využije investiční společnost peněžní prostředky získané při prodeji majetku, který je evidován v rámci DIP, v souladu se smluvním ujednáním či na základě konkrétního pokynu klienta, k investici do dalších cenných papírů (tj. kupříkladu do cenných papírů jiného fondu). Investiční společnost je však vždy povinna, v souladu s požadavkem podle § 134h odst. 1 ZPKT, zajistit, aby takto nabyté cenné papíry nepřestaly plnit podmínky DIP, ledaže majitele DIP předem informuje na trvalém nosiči dat o nutnosti navrácení daňové podpory DIP, a majitel tohoto DIP prohlásí na trvalém nosiči dat, že si je těchto dopadů vědom a přesto na převodu (části) majetku mimo DIP trvá.

V rámci toho se může stát, že investiční společnost, ačkoli nemůže přijímat vklady od veřejnosti ve smyslu ZoB a ani nenabízí možnost přijímání vkladů od veřejnosti ve smyslu § 134g odst. 3 ZPKT, bude krátkodobě mít peněžní prostředky klienta k dispozici. Pokud ale použije tyto prostředky na nákup dalších investičních nástrojů^[2], nejde ze strany investiční společnosti o přijímání vkladů ve smyslu zákona o bankách. Případná technická evidence takových peněžních prostředků ze strany investiční společnosti nemá povahu vkladového účtu, ale spíše zálohy.^[3]

---------

[1] Podle § 134h odst. 1 ZPKT platí, že: „Poskytovatel dlouhodobého investičního produktu nesmí provést pokyn majitele tohoto produktu, který by měl za následek navrácení daňové podpory tohoto produktu, ledaže jej poskytovatel tohoto produktu předem informuje na trvalém nosiči dat o těchto dopadech a majitel tohoto produktu prohlásí na trvalém nosiči dat, že si je těchto dopadů vědom.“.

[2] K reinvestici peněžních prostředků by mělo dojít bez zbytečného odkladu při nejbližší vhodné příležitosti, avšak vždy s přihlédnutím k nejlepšímu zájmu zákazníka.

[3] Viz stanovisko ČNB K neoprávněnému přijímání vkladů od veřejnosti (tzv. černé bankovnictví) z 16. června 2022, zejm. „Od vkladu je však nutné odlišovat zálohu, tedy situaci, kdy účelem svěření peněžních prostředků není závazek osoby přijímající peněžní prostředky vyplatit částku odpovídající plné výši vložených prostředků (jako je tomu u vkladu), ale závazek tyto prostředky stanoveným způsobem využít na klientův účet (např. záloha na nákup cenných papírů). Zásadní přitom vždy bude, zda příjemce těchto peněžních prostředků může se svěřenými prostředky nakládat jako s vlastními, či nikoliv.“.