Povinnost učinit nabídku převzetí v případě převodu podílu do svěřenského fondu

Shrnutí stanoviska

Povinnost učinit nabídku převzetí vzniká zpravidla také vložením rozhodného podílu na hlasovacích právech v cílové společnosti, jejíž akcie jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu, do svěřenského fondu. Podstatné je, zda přitom dojde ke změně kontroly cílové společnosti.

Nabídkovou povinnost v případě vložení rozhodného podílu do svěřenského fondu plní svěřenský správce, který tak činí svým jménem a na účet fondu.

Obmyšlený nebo i jiná osoba (např. osoba vykonávající dohled, zakladatel) mohou mít také povinnost učinit nabídku převzetí, pokud jsou součástí tzv. skupiny spolupracujících osob, například pokud vykonávají vliv na svěřenského správce v takovém rozsahu, že rozhodování svěřenského správce odpovídá jejich vůli.

Rozhodující však bude vždy posouzení práv jednotlivých osob i faktických vztahů v konkrétním případě, což platí tím spíše, pokud by šlo o srovnatelné právní uspořádání podle zahraničního práva.

Odůvodnění

1. Vložení majetku do svěřenského fondu jako důvod vzniku nabídkové povinnosti

Podle § 1448 odst. 2 občanského zákoníku vzniká vytvořením svěřenského fondu oddělené a nezávislé vlastnictví vyčleněného majetku. V souladu s § 1448 odst. 3 občanského zákoníku platí, že vlastnická práva k majetku ve svěřenském fondu vykonává vlastním jménem na účet fondu svěřenský správce; majetek ve svěřenském fondu však není ani vlastnictvím správce, ani vlastnictvím zakladatele, ani vlastnictvím osoby, které má být ze svěřenského fondu plněno.

Podle § 1456 občanského zákoníku náleží svěřenskému správci plná správa majetku ve svěřenském fondu v souladu s účelem svěřenského fondu podle jeho statutu.^[1] Zakladateli náleží právo dohledu nad správou svěřenského fondu (§ 1463 odst. 1 občanského zákoníku), případně právo jmenovat obmyšleného a určit mu plnění (§ 1457 odst. 1 občanského zákoníku); obmyšlenému náleží vedle dohledu i právo na plnění ze svěřenského fondu v souladu se statutem (§ 1461 odst. 1 občanského zákoníku). Právo zasahovat do správy majetku ve svěřenském fondu mají zakladatel i obmyšlený prostřednictvím návrhu, aby soud svěřenskému správci určité jednání zakázal nebo uložil (§ 1466 občanského zákoníku). Nelze však vyloučit, resp. je to obvyklé, že na základě statutu bude mít zakladatel anebo obmyšlený některá další práva, na základě, kterých mohou zasahovat do správy svěřenského fondu, včetně možnosti ovlivňovat jednání svěřenského správce. Tato práva by ale měla respektovat povahu vyčlenění a osamostatnění majetku do formy nezávislého vlastnictví (tj. nezávislého na zakladateli, příp. obmyšleném), aby nešlo o vytvoření jen zdánlivého svěřenského fondu.^[2] 

Od ustanovení části třetí občanského zákoníku (do které patří i úprava plné správy a úprava svěřenského fondu) se přitom lze „odchýlit s účinky vůči třetím osobám, jen připouští-li to zákon“ (§ 978 občanského zákoníku), jde tedy o pravidla kogentní.

Převodem hlasovacích práv v rozsahu kontrolního podílu v cílové společnosti kotované na regulovaném trhu v České republice ze zakladatele do majetku svěřenského fondu dochází ke změně vlastnictví, tedy k relevantní situaci, při které může vzniknout nabídková povinnost ve smyslu § 35 odst. 1 zákona o nabídkách převzetí.^[3]

Výslovnou výjimku pro převody hlasovacích práv do majetku svěřenského fondu zákon o nabídkách převzetí nestanovuje. Zákon o nabídkách převzetí však upravuje některé výjimky pro případ nabytí na účet nebo v zájmu jiného (formou nezapočítání takových hlasovacích práv podle § 38 zákona o nabídkách převzetí), byť jde o omezený okruh výslovně upravených výjimek pro obchodníky s cennými papíry a další poskytovatele služeb na kapitálovém trhu. Zákon také explicitně upravuje výjimku z nabídkové povinnosti pro non-osoby (jakou je rovněž svěřenský fond), když výslovně stanoví, že pokud „jsou vykonávána hlasovací práva spojená s účastnickými cennými papíry cílové společnosti umístěnými v investičním fondu bez právní osobnosti … počítají se do podílu na hlasovacích právech obhospodařovatele; ten učiní povinnou nabídku převzetí svým jménem a na svůj účet“ (§ 38 odst. 2 zákona o nabídkách převzetí). Toto pravidlo se sice týká pouze některých investičních fondů, tedy nikoliv svěřenských fondů a obdobných právních uspořádání, pokud investičními fondy nejsou, ale potvrzuje, že převod kontrolního podílu do struktury bez právní osobnosti, která má vlastního správce (s vymezeným účelem správy, ale možností vlastního rozhodování), povinnost nabídky převzetí může založit. Zpravidla tedy není důvod věc posuzovat jinak u svěřenských fondů, které české právo v době nabytí účinnosti zákona o nabídkách převzetí neznalo. Pro případ „rodinného svěřenského fondu“, kam jsou vloženy prostředky rodiny a obmyšlenými jsou členové rodiny a jejich dědicové, lze uvažovat i analogickou aplikaci výjimky pro dědice osoby, která nabídkovou povinnost splnila [§ 39 odst. 1 písm. a) zákona o nabídkách převzetí].^[4]

V případě vzniku svěřenského fondu a převodu rozhodného podílu z osoby dosud cílovou společnost kontrolující právě do svěřenského fondu, bude nutné uvažovat okolnosti takové transakce, a zda je v té souvislosti dán vznik nabídkové povinnosti. Zda tato nabídková povinnost vznikla, či nikoli, bude záležet na detailním posouzení konkrétních okolností případu, zejména na statutu svěřenského fondu či jemu obdobného právního uspořádání, a také souvisejících faktických vztahů. Může vzniknout nabídková povinnost přímo i svěřenskému správci, který tuto povinnost bude plnit za svěřenský fond, ale nelze vyloučit ani to, že povinnost může vzniknout jiné osobě nebo osobám společně se svěřenským správcem, pokud materiálně ovlivňují jednání svěřenského správce, resp. svěřenského fondu samotného. Mezi osoby, kterým může vzniknout povinnost činit nabídku převzetí, patří v případě svěřenského fondu zakladatel, obmyšlený, anebo protektor, pokud jim lze přičíst hlasovací práva, jejichž výkon jsou schopni podle svého samostatného rozhodnutí přímo nebo nepřímo rozhodujícím způsobem ovlivňovat.

V této souvislosti je vhodná konzultace parametrů konkrétní transakce zahrnující nabytí rozhodného podílu na cílové společnosti svěřenským fondem s ČNB jako orgánem dohledu, včetně poskytnutí všech relevantních informací.

2. Vymezení spolupracující osoby a skupiny spolupracujících osob

Podle § 2 odst. 8 zákona o nabídkách převzetí je spolupracující osobou mj. osoba, která ve vzájemném srozumění spolupracuje s navrhovatelem za účelem získání nebo prosazení společného vlivu na řízení nebo provozování podniku cílové společnosti, zejména společným a řízeným výkonem hlasovacích práv.

Podle odborné literatury je hlavním prvkem spolupráce určitá forma vzájemného srozumění osob, resp. společné dohody těchto osob. Vzájemné srozumění mezi příslušnými osobami přitom zákonná definice vyžaduje u spolupráce osoby, resp. osob s navrhovatelem. Lze přitom mít za to, že vzájemným srozuměním zákonodárce míní jakoukoliv vědomou koordinaci postupu spolupracujících osob bez ohledu na její konkrétní formu. Bude tedy nerozhodné, zda k této koordinaci postupu dojde na základě výslovné dohody (ať již písemné, či jen ústní) nebo konkludentně. Určitou osobu však nelze zahrnovat mezi spolupracující osoby, pokud by sice jednala shodně leč nekoordinovaně s navrhovatelem, který může být veden stejnými, avšak na sobě zcela nezávislými zájmy, kdy nebude možné hovořit o spolupráci, resp. o jednání ve vzájemném srozumění, a tím méně o jednání na základě dohody.^[5]

Skupina spolupracujících osob je § 2 odst. 9 zákona o nabídkách převzetí vymezena podstatně úžeji. Skupinu spolupracujících osob tvoří pouze ty spolupracující osoby, které mají podíl na hlasovacích právech cílové společnosti, a spolupracující osoby, které jsou ve vztahu k prvně uvedeným osobami ovládajícími (srov. § 74 odst. 1 a § 75 odst. 1 zákona o obchodních korporacích).

Typicky lze předpokládat, že může docházet k určité koordinaci mezi svěřenským správcem (správci) a obmyšleným (obmyšlenými), když správu svěřenského fondu vykonává správce ku prospěchu obmyšleného (srov. § 1449 odst. 2 občanského zákoníku). Je-li v souvislosti s tím koordinován i výkon hlasovacích práv, poměrně široké vymezení spolupracující osoby podle zákona o nabídkách převzetí zahrnuje do definice spolupracujících osob (viz níže) i obmyšleného. Obmyšlený nebo zakladatel mohou tedy být považováni za spolupracující osoby zejména, má-li možnost obmyšlená osoba udělovat formálně nebo fakticky správci pokyny, které je správce povinen respektovat.^[6] Podobně nelze vyloučit, že práva zakladatele spojená s dohledem či jinak plynoucí ze statutu svěřenského fondu mohou též zakládat postavení spolupracující osoby.^[7] Na tom nic nemění skutečnost, že nemusí jít o každodenní spolupráci. Za spolupracující osobu může být považován i takový zakladatel, jenž se správcem koordinuje výkon hlasovacích práv jen příležitostně (nestačí však koordinace ojedinělá).

Vymezení spolupracující osoby v zákoně o nabídkách převzetí však nemá na vznik nabídkové povinnosti přímý dopad. Přímý dopad může mít vymezení pojmu skupina spolupracujících osob, který je užší a zahrnuje jen ty spolupracující osoby, které mají současně přímo či nepřímo vlastní podíl na hlasovacích právech.

Obmyšlený (a shodně zakladatel) tedy nebude součástí skupiny spolupracujících osob spolu se svěřenským fondem, pokud nemá podíl na hlasovacích právech cílové společnosti. Může však být součástí skupiny spolupracujících osob tehdy, pokud má nezávisle na svěřenském fondu přímý podíl na hlasovacích právech nebo se mu takový podíl přičítá, např. pokud osobu mající podíl na hlasovacích právech cílové společnosti ovládá. Pokud ale obmyšlený pouze požívá užitky plynoucí z akcií vložených do svěřenského fondu, ale nemůže přímo či nepřímo ovlivnit výkon hlasovacích práv, nebude považován za součást skupiny osob spolupracujících se správcem daného svěřenského fondu.

Vzhledem k rozmanitosti práv spojených s fungováním svěřenského fondu však bude identifikace držitele hlasovacích práv a tím i spolupracujících osob a skupiny spolupracujících osob vždy vyžadovat individuální posouzení, především na základě příslušného statutu svěřenského fondu.

3. Povinnosti skupiny spolupracujících osob v rámci povinné nabídky převzetí

Pokud vznikne nabídková povinnost podle § 36 odst. 1 zákona o nabídkách převzetí skupině spolupracujících osob, mají tuto povinnost podle § 36 odst. 2 zákona o nabídkách převzetí všechny spolupracující osoby; povinnost je splněna, učiní-li nabídku převzetí kterákoli z nich. Ze smluv vzniklých přijetím nabídky převzetí jsou tyto osoby zavázány společně a nerozdílně.

V případě, kdy lze obmyšleného anebo zakladatele (může jít i o stejnou osobu nebo skupinu osob) považovat spolu se správcem svěřenského fondu za součást skupiny spolupracujících osob, podle pravidel popsaných výše, může vzniknout nabídková povinnost všem těmto osobám. Postačí pak, pokud nabídkovou povinnost splní kterýkoliv ze členů skupiny spolupracujících osob.

4. Případy, kdy je kontrolní podíl vložen do struktury srovnatelné se svěřenským fondem v zahraničí

Zahraniční právní úprava srovnatelných právních uspořádání může být odlišná od české právní úpravy svěřenského fondu a správy majetku. S ohledem na účel vyčlenění majetku do takového uspořádání, zejména oddělení od majetku zakladatele, bude pravděpodobně situace i v případě srovnatelného zahraničního uspořádání podobná, ale výhrada nutnosti posoudit konkrétní právní vztahy platí tím spíše.

Posouzení podle zahraničního práva se však uplatní z pohledu trustového práva (tedy zejména práv správce, zakladatele a obmyšlených). Podmínky vzniku nabídkové povinnosti podle pravidel pro nabídky převzetí se v případě kontrolního podílu na společnosti kótované v České republice posuzují podle pravidel v zákoně o nabídkách převzetí.

Pokud tedy právo nabídek převzetí ve státě zahraničního uspořádání obdobného svěřenskému fondu zná další výjimky z povinnosti učinit nabídku převzetí, které by mohly být relevantní, uplatní se v případě vzniku nabídkové povinnosti v tomto státě (pokud se jeho právo uplatní na základě kolizních kritérií pro cílovou společnost), ale nikoliv v České republice. Je tedy nutné odlišovat právo nabídek převzetí, včetně podmínek vzniku nabídkové povinnosti, a právo trustové (které upravuje svěřenskému fondu obdobná právní uspořádání).

Důvody, pro které jsou v zahraniční upraveny výjimky z nabídkové povinnosti při převodu majetku do uspořádání srovnatelného se svěřenským fondem, však mohou indikovat specifická práva spojená s rolí zakladatele či obmyšleného a být tak nepřímo relevantní i v případě nabídky převzetí, která se řídí českým právem. Rozhodující však budou v každém případě konkrétní práva správce, zakladatele a obmyšleného.

---------

[1] Mj. „správce [by se] nikdy neměl zbavit odpovědnosti za strategické řízení správ“ (PIHERA, V. in: SPÁČIL, J., KRÁLÍK, M. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání, C. H. Beck, Praha 2021, s. 1512).

[2] „ponechá-li si zakladatel kontrolu nad správou svěřenského fondu, ocitá se vedle svěřenského správce v pozici správce cizího majetku (§ 1400) a dopadají na něj povinnosti podle § 1411 a násl., především tedy povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Z tohoto titulu se pak mohou po něm především obmyšlení svěřenského fondu domáhat náhrady škody, popřípadě vydání bezdůvodného obohacení. Pokud by v konkrétním případě bylo možné posoudit vytvoření svěřenského fondu jako simulované jednání, tj. absentovala by vážná vůle zakladatele „oddělit se“ majetkově i volně od vyčleňovaného majetku, respektive byl-li by zjevný záměr zakladatele chovat se k vyčleněnému majetku jako ke „svému“, bylo by nutné posoudit relevantní ustavující jednání jako zdánlivé“ (PIHERA, V. in: SPÁČIL, J., KRÁLÍK, M. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474), 2. vydání, C. H. Beck, Praha 2021, s. 1546).

[3] Podle § 35 odst. 1 zákona o nabídkách převzetí platí, že ten, kdo získá rozhodný podíl na hlasovacích právech v cílové společnosti (povinná osoba), učiní do 30 dnů ode dne, který následuje po dni získání nebo překročení tohoto podílu, nabídku převzetí všem vlastníkům účastnických cenných papírů cílové společnosti přijatých k obchodování na regulovaném trhu (nabídková povinnost).

[4] „Za dědice je nutné považovat i následné dědice v případě svěřeneckého nástupnictví či v podobných situacích.“ (HAVEL, Bohumil, PIHERA, Vlastimil. Zákon o nabídkách převzetí. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 114.)

[5] Srov. LASÁK, J., VYBÍRAL, P., JEMELKA, L., KOTÁSEK, J., NĚMEC, L., MAREK, R., BUCEK, D.: Zákon o nabídkách převzetí, Komentář, Aspi, Praha 2012, komentář k § 2 odst. 8 a 9, HAVEL, B., PIHERA, V. Zákon o nabídkách převzetí. Komentář, C. H. Beck, Praha 2009, s. 39.

[6] „Zakladatel si může ve statutu svěřenského fondu vyhradit i jiná práva [než právo dohledu]. Například právo rozhodovat o investicích či jiném způsobu správy svěřenského fondu, o výplatě benefitů nebo takové kroky schvalovat, právo jmenovat či odvolat protektora svěřenského fondu, rozhodovat o auditorovi, popřípadě o jiných záležitostech.“ (PIHERA, V in: SPÁČIL, J., KRÁLÍK, M. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474), 2. vydání, C. H. Beck, Praha 2021, s. 1546).

[7] Shodně pro podobnou situaci nabývání kvalifikované účasti „Metodika posuzování kvalifikované účasti na osobách podléhajících dohledu ČNB“ z 28. 3. 2024 na webu ČNB.