Bankovní dohled jako jedna z činností centrální banky byl zmíněn již v zákoně č. 130/1989 Sb., o Státní bance československé, jeho obsah však neodpovídal skutečnému pojetí a smyslu fungování bankovního dohledu, kterým je systémově snižovat riziko bankovního podnikání a zajišťovat ochranu integrity, bezpečnosti a stability bankovního sektoru. Postupný rozvoj poznání a intenzivní jednání s mezinárodními institucemi vedly k postupné identifikaci nedostatků existující právní úpravy a k vědomí nepokrytého institucionálního zajišťování činností, které se bezprostředně týkají výkonu bankovního dohledu a významu jeho řádného fungování.
Potřeba vytvoření standardního bankovního dohledu nacházela stále větší podporu v SBČS, a to i z toho důvodu, že federální a republiková MF nejevila prakticky žádný zájem o rozvoj státního dozoru, který v tomto období reprezentoval jedinou instituci, jejímž úkolem bylo zabývat se činností a kontrolou hospodaření bank a spořitelen. V roce 1990 proto SBČS zahájila kroky k založení bankovního dohledu s cílem zacelit zjevnou mezeru v nově budované institucionální struktuře tržního hospodářství. Hlavními důvody pro zařazení bankovního dohledu do SBČS byly v té době zejména pravidelný kontakt s bankami, materiálně - technické zabezpečení, možnost rozvoje automatizace a informatiky a omezení působení konjunkturálních politických vlivů.
Současně, aby SBČS vyhověla v podstatě formálním požadavkům kladeným zákonem č. 158/1989 Sb., o bankách a spořitelnách, na oblast povolování nových bank, vytvořila první soustavu požadavků na zakladatele. Tyto požadavky odpovídaly tehdejší úrovni poznání a obsahovaly požadavek na složení základního jmění ve výši minimálně 50 mil. Kčs, předložení návrhů zakládacích dokumentů a obchodních záměrů zakladatelů, osob znalých bankovnictví do vedení (reálnost splnění tohoto požadavku v období zahájení transformačního procesu, kdy zkušenosti z bankovnictví uplatňovaného v minulém režimu byly přinejmenším sporné, byla problematická), organizace banky, atd. Prověrka naplňování těchto požadavků jednotlivými žadateli byla složitá již v etapě posuzování projektu nové banky, především v případě otázek týkajících se původu finančních prostředků ke splacení základního jmění, hodnocení zakladatelů a jejich vztahů, atd. Navíc po zahájení činnosti banky chybělo SBČS zákonné oprávnění činnost banky dále prověřovat.
Bankovní sektor
Za těchto podmínek bylo v tomto roce v ČR, vedle již existujících 5 státních bank, založeno 13 nových bank 1 , kterým SBČS po dohodě s FMF a republikovým MF udělila povolení k činnosti, z toho 9 bank s českým kapitálem a 4 banky se zahraniční majetkovou účastí. Vzhledem k tomu, že nové soukromé banky zahajovaly vlastní činnost v podstatě na monopolním trhu a bez vlastní zdrojové základny, umožnila jim SBČS zahájení činnosti poskytováním refinančních úvěrů.
1 Údaje o vzniku, resp. založení bank v jednotlivých letech dle textu zprávy vycházejí z data poskytnutí licence, tj. tyto údaje se mohou lišit od počtů aktivně činných bank za stejné období.