Rok 1991
Organizace bankovního dohledu
Na počátku roku 1991 bylo v organizační struktuře SBČS založeno nové, samostatné oddělení s úkolem připravit podmínky pro rozvoj instituce dohledu nad bankami s atributy činností obdobnými vyspělým zemím. Toto oddělení, jež bylo složeno z pracovníků SBČS, zaměstnávalo celkem 7 referentů a 1 vedoucího pracovníka. V polovině roku byl připraven materiál s koncepcí výkonu bankovního dohledu jako skutečného regulatorního orgánu v rámci SBČS, zahrnující metody práce, nástroje bankovního dohledu a jeho organizační strukturu. Po jeho schválení bankovní radou SBČS bylo ihned započato s promítnutím těchto návrhů do právních norem.
Z hlediska organizační struktury a s ohledem na existenci Československé federace byla SBČS rozdělena na federální ústředí a tzv. hlavní ústavy pro Českou a Slovenskou republiku. Oba republikové ústavy usilovaly rovněž o zřízení "svých" bankovních dohledů. Ze dvou možných variant řešení organizačního uspořádání výkonu bankovního dohledu - centralizovaný výkon dohledu (tuto variantu podporoval i poradce MMF) versus decentralizovaný výkon dohledu - bylo pod tlakem okolností rozhodnuto o zavedení decentralizovaného modelu organizace výkonu bankovního dohledu v ČSFR. V organizační struktuře SBČS vznikala samostatná oddělení bankovního dohledu hlavního ústavu pro ČR a pro SR bez přímých řídících vazeb k bankovnímu dohledu federálního ústředí. Bankovní dohled federálního ústředí v rámci procesu přípravy nových zákonů o SBČS a o bankách zpracoval analýzu základních aspektů bankovní regulace - otázky univerzality a specializace bank, působení poboček zahraničních bank, majetkové účasti bank a jejich omezení, atd. Současně byla zahájena ve spolupráci se zahraničním poradcem příprava sady prvních obezřetnostních opatření centrální banky k omezení rizikovosti hospodaření bank tak, aby byla k dispozici pokud možno od okamžiku očekávané účinnosti nové sady "bankovních" zákonů a v této souvislosti také přípravu zcela nových požadavků na založení banky. 1
Rychle se zvyšující nároky na činnost bankovního dohledu znamenaly velký tlak na kapacitu bankovního dohledu. Počet pracovníků, jejich skladba a kvalifikace představovaly výrazně limitující faktor efektivnosti práce. Navíc SBČS v té době čelila výraznému odlivu kapacit do bankovního sektoru nebo do soukromého podnikání a trh pracovních sil neposkytoval na náborové pokusy bankovního dohledu žádnou kvalitní odezvu.
Kontrolní a analytická činnost
V rámci přípravy na výkon bankovního dohledu byl rovněž vypracován návrh "akčního plánu rozvoje bankovního dohledu", který zahrnoval podrobný harmonogram prací na předpisové základně, využití permanentní účasti experta MMF v SBČS jako poradce pro otázky bankovního dohledu, praktický rozvoj zkušeností pracovníků bankovního dohledu prostřednictvím přímé spolupráce se zahraničními experty při dohlídkové činnosti a rozvoj vzdělávání pracovníků bankovního dohledu. Vývoj bankovního dohledu SBČS se pozvolna dostal do fáze, která umožnila, aby se též aktivně zapojil do mezinárodních spolupráce. V březnu 1991 se stal spoluzakladatelem Skupiny bankovních dohledů zemí SVE. 2
Postupně narůstající význam bankovního dohledu znamenal stále častější zapojování do činností souvisejících s rozhodováním o budoucím směřování bankovního sektoru. Bankovní dohled se účastnil příprav první vlny privatizace bank, posuzování návrhů privatizačních projektů zpracovaných bankami, včetně zpracování tzv. parametrů privatizace. Obdobně spolupracoval se zainteresovanými bankami a centrálními institucemi na tzv. "Konsolidačním programu I", který zahrnoval založení Konsolidační banky, převedení vytipovaných aktiv obchodních bank na Konsolidační banku, posílení kapitálové základny velkých bank státem dotací jejich rezervních fondů a vylepšením kvality portfolia bank státními dluhopisy. V tomto případě šlo vůbec o první (a tehdy vládou deklarovanou jako poslední) masivnější akci vlády, směřující k očistě a kapitalizaci bankovního sektoru, zaměřenou na zlepšení situace velkých českých a slovenských bank.
V průběhu roku 1991 zahájil bankovní dohled vlastní výkon, kdy v první fázi převzal odpovědnost za agendu vyřizování žádostí o povolení provozování bankovních činností, které byly do té doby vykonávány jinými odbornými útvary SBČS. Bankovní dohled zároveň zahájil přípravu informačního zabezpečení svých analytických funkcí, zejména z hlediska získávání pravidelných informací a dat od bank. Důležitou podmínkou pro výkon bankovního dohledu byla spolupráce s federálním ministerstvem financí na transformaci účetní osnovy bank, včetně základních účetních výkazů a navázání kontaktů s auditory bank. Obdobně byla zahájena komunikace s federálním ministerstvem financí k daňových aspektům hospodaření bank, kdy neexistovala zákonná úprava tvorby rezerv na rizika bankovního podnikání. Federální ministerstvo financí posléze stanovilo limit pro roční tvorbu rezerv z nákladů bank ve výši 1,5 % ze stavu jejich úvěrů k datu 30. 6. 1991.
Bankovní sektor
Pro bankovní sektor v roce 1991 bylo charakteristické, že probíhala tzv. "malá" privatizace, která byla financována především prostřednictvím bankovních úvěrů. Pro zabezpečení dostatečného objemu zdrojů na její profinancování, poskytovala SBČS bankám - především nově vzniklým - značné objemy refinančních úvěrů. Současně SBČS přihlížela při konstrukci měnového plánu k probíhajícímu privatizačnímu boomu. Předpokládaný objem úvěrů na "malou" privatizaci byl evidován odděleně od standardně uvažované nové emise úvěrů s tím, že tyto prostředky byly po zaplacení vydražené jednotky FNM sterilizovány.
V průběhu roku bylo SBČS po dohodě s FMF a republikovým MF povoleno v ČR 13 nových bank, stejně jako v roce předchozím, z toho bylo 6 bank s českým kapitálem, jedna státní banka (KOB) a 6 bank se zahraniční majetkovou účastí (převážně dceřinné společnosti zahraničních bank).
1 Příprava nových opatření bankovního dohledu byla neobyčejně složitá. U každého typu rizika se jednalo o zcela novou matérii, která nebyla v žádných zahraničních předpisech zachycena v utříděné, přehledné formě. Protože zahraniční autority bankovního dohledu ve vyspělých zemích vesměs formu samostatného opatření neznají, reprezentoval přístup SBČS k tvorbě opatření progresivní prvek, vyznačující se soustředěním na určitý typ rizika a přehledností. Toto platí rovněž ke stavbě opatření s požadavky na zakládání bank. Přípravě návrhů opatření se věnovali nejlepší pracovníci bankovního dohledu a tím byla odčerpána podstatná část kapacity pro vlastní výkon dohledu.
2 Hlavní smysl činnosti Skupiny zemí Střední a Východní Evropy je orientován na podporu výměny zkušeností a informací o uplatňované politice i praktických otázkách výkonu dohledu, organizace společných vzdělávacích akcí, s cílem dosažení konsistence postupů s praxí vyspělých zemí a s doporučeními Basilejského výboru. Skupina nedisponuje žádnou exekutivní pravomocí, závěry konferencí hlavních představitelů dohlédacích autorit nejsou závazné. Dohodnuto bylo pravidelné pořádání konferencí, způsob obměny předsedy Skupiny a řada dalších, organizačně technických zásad práce Skupiny.