Rok 1992

Od 1. února nabyly účinnost nové "bankovní" zákony - zákon č. 22/1992 Sb., o SBČS a zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, které znamenaly významnou změnu v právním zakotvení i pojetí funkce bankovního dohledu. Obsah výkonu činnosti bankovního dohledu byl definován následujícím způsobem:

posuzování žádostí o udělení povolení působit jako banka podle zákona o bankách,
dohled nad dodržováním podmínek stanovených povolením působit jako banka podle zákona o bankách a povoleními podle zvláštních zákonů,
kontrola dodržování právních předpisů a opatření, vydaných SBČS a kontrolu dodržování zákonů v těch případech, kdy je k takové kontrole zmocněna,
ukládání opatření k nápravě a ukládání pokut při zjištění nedostatků.

Zákon o bankách vycházel z německého vzoru, některá ustanovení pak částečně ze znění bankovních směrnic Evropské komise. Nové bankovní zákony se v období vstupu v účinnost zdály být dostatečným nástrojem centrální banky k prosazování disciplíny a transparentnosti v bankovním podnikání. Nedostatky zákona o bankách (vstup a změny akcionářů a řídících funkcionářů bank, institut předchozích souhlasů, nápravná opatření, institut nucené správy, výstup banky ze sektoru, atd.) nebyly v období zahájení jeho využívání tak zřetelné.

Metodická činnost

Bankovní dohled se od počátku roku věnoval především implementaci nových zákonů. Hlavní úsilí a priority byly namířeny směrem k vydání pravidel obezřetného podnikání bank a ke zdokonalení licenčních postupů. Bankovní radou SBČS byla postupně schválena opatření o kapitálové přiměřenosti, úvěrové angažovanosti, likviditě a omezení pro nezajištěné devizové pozice bank, stejně tak jako opatření, kterým byly stanoveny požadavky při zakládání nových bank (např. požadavek na složení základního jmění byl zvýšen na 300 mil. Kčs, a to i ve vztahu k již existujícím bankám). Bankovní dohled se rovněž zaměřil na přípravu postupů bankovního dohledu při kontrolách na místě v bankách, které získaly oporu v nové legislativě.

Bankovní dohled se podílel na dalších činnostech významných pro hospodaření bank a výkon dohledu nad bankami. Po komunikaci s FMF byla schválena Směrnice SBČS a FMF, obsahující zásady tvorby rezerv a oprávek k rizikovým aktivům bank (pohledávky, cenné papíry). Zásady dělily aktiva bank do kategorií podle kvality (standardní, nestandardní, pochybná a ztrátová), stanovily doporučenou výši tvorby oprávek ke konkrétnímu aktivu ve výši 20, 50 a 100 % a účetní postupy pro účtování o klasifikovaných úvěrech. FMF vydalo současně vyjádření, že banky mohou vytvářet rezervy až do výše 2 % jejich aktiv k 31. 12. 1992. Zákonná úprava pro tuto oblast byla ovšem vytvořena až zákonem č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ze dne 20. listopadu 1992, který stanovil maximální limity pro tvorbu bankovních rezerv. Schválené znění zákona bylo v účinnosti v nezměněné podobě od ledna 1993 do července 1995. Bankovní dohled se dále zaměřil na prohloubení spolupráce s bankovními auditory a zahájil mapování možností kodifikace této spolupráce v rámci Směrnic pro provádění auditu, vydávaných nově založenou Komorou auditorů. Ve spolupráci s PHARE byly připraveny tématické okruhy pro audit účetnictví a hospodářských výsledků velkých bank v ČR a SR. Po řadě jednání se zástupci bank bylo zorganizováno výběrové řízení v SBČS a na podzim byly práce vybraných auditorů zahájeny.

Úsilí bankovního dohledu bylo nasměrováno mimo jiné i na osvětovou činnost, kdy byla organizována školení pro obchodní banky k sadě nových pravidel obezřetného podnikání (provedeno v ČR za účasti cca 400 zástupců bank i v SR za účasti cca 200 zástupců bank), byla zahájena publikace "Sdělení bankovního dohledu" jako informačního a komunikačního prostředku pro obchodní banky a další zainteresované adresáty. Bankovní dohled inicioval několik porad se zástupci zainteresovaných resortů a úřadů, které se týkaly problematiky praní peněz a finanční kriminality. V oblasti mezinárodních aktivit uspořádal bankovní dohled mezinárodní konferenci Skupiny bankovních dohledů středo- a východoevropských zemí.

Kontrolní a analytická činnost

Kontrolní činnost v této době byla objektivně zaměřena na získání zkušeností s touto oblastí aktivit bankovního dohledu. Bylo provedeno několik kontrol, přičemž při některých z nich své zkušenosti předávali pracovníkům bankovního dohledu experti Federální rezervní banky New York. Kvalita a frekvence dohlídkové činnosti byla velmi omezená a odpovídala kapacitním možnostem. Výsledky pak i úrovni tehdejších znalostí a zkušeností pracovníků bankovního dohledu. Velký význam bankovní dohled kladl na zahájení aktivní analytické činnosti, zejména práci s výkazy bank. Bankovní dohled však jako nově vzniklý útvar dosud nezískal odpovídající postavení v rámci SBČS a podpora jeho činnosti v oblasti informatiky byla nedostatečná. Analytická činnost tak byla rozvíjena za velmi složitých podmínek. Přesto se bankovní dohled soustředil na vylepšování konstrukce bankovního výkaznictví a provázanosti obezřetnostních výkazů s platnou účetní osnovou pro banky. Spolu s tím usiloval o zlepšení plynulosti informačního toku mezi bankovním dohledem a bankami. I přes komplikace bylo v průběhu roku zahájeno zpracování zpráv o situaci bankovního sektoru a jednotlivých bank, včetně vývojových tendencí, pro pravidelné předkládání členům bankovní rady (cílem byla čtvrtletní periodicita).

Organizace bankovního dohledu

Výkon bankovního dohledu byl ovlivněn federálním uspořádáním v rámci SBČS, resp. snahou obou republik přesunout co nejvíce pravomocí na republiková ústředí SBČS. Na základě materiálu projednaného bankovní radou došlo k rozdělení činností bankovního dohledu tak, že oddělení federálního ústředí odpovídalo za oblast metodiky a republiková oddělení za výkonnou licenční a kontrolní činnost. Důsledkem byl přesun povolovací činnosti při vzniku nových bank na republikové bankovní dohledy, včetně komplikovaného mechanismu řízení přes vedení obou hlavních ústavů. Dělící linka ve výkonu dohlídkové činnosti nebyla zcela zřejmá a neposkytovala odpovídající možnost pro efektivní výkon bankovního dohledu.

Stálým problémem, se kterým se bankovní dohled potýkal, byl nedostatek pracovníků vybavených potřebnými znalostmi a zkušenostmi, přestože se celkový počet zaměstnanců postupně zvyšoval. Bankovní dohled federálního ústředí zaměstnával v průběhu roku postupně až 21 osob, republiková oddělení disponovala 10, resp. 7 zaměstnanci, avšak na druhé straně docházelo k odchodům řady zkušenějších pracovníků ze struktur bankovního dohledu.

Bankovní sektor

V ČR bylo povoleno SBČS po dohodě s FMF a republikovým MF v průběhu roku 17 nových bank, z toho 6 poboček zahraničních bank, 6 bank se zahraniční majetkovou účastí a 5 bank s českým kapitálem. Rychlý rozvoj bankovního sektoru tak pokračoval, malá privatizace byla v plném tempu, zahájena byla také privatizace velkých bank, které nejprve získaly statut akciových společností. Banky s českým kapitálem se angažovaly poměrně významně na financování privatizace, velké banky zahájily zakládání investičních privatizačních společností a fondů v rámci 1. vlny kupónové privatizace.