Rok 1996
Metodická činnost
V tomto roce byl doplněn zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, a to v § 38, kdy bylo v souvislosti s vydáním zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, ustanovení týkající se bankovního tajemství doplněno o oznamovací povinnost. 1
Bankovní dohled ČNB pokračoval v tomto roce v realizaci zásadních úprav a změn pravidel obezřetného podnikání bank, které byly zahájeny již v roce 1995. Bylo vydáno zcela nové Opatření o zásadách vytváření portfolií cenných papírů a majetkových podílů bankami a krytí rizika znehodnocení cenných papírů a majetkových podílů opravnými položkami. Novelizace byla provedena v případě opatření o úvěrové angažovanosti bank, kde byly nově definovány pojmy dlužník a úvěrová angažovanost, a opatření o kapitálové přiměřenosti bank. Zde byly zavedeny nové rizikové váhy pro Konsolidační banku, FNM a EGAP, tj. subjekty se zárukou státu. Novelizace byla provedena také v případě opatření o pravidlech likvidity bank z dubna roku 1993. Po souhrnném vyhodnocení zpráv a kvality činnosti auditorů bank za rok 1995 (obdobně jako v předchozím roce) bylo vydáno nové opatření, kterým byly stanoveny požadavky na zprávu o hospodaření banky.
Kontrolní a analytická činnost
Bankovní radě ČNB byly pravidelně po ukončení čtvrtletí předkládány k projednání souhrnné analýzy vývoje bankovního sektoru. Byla zdokonalena metodika ratingu jednotlivých bank, zpracovány tzv. signální informace systému včasného varování na bázi měsíčních změn skupiny vybraných finančních ukazatelů bank, zdokonaleny postupy při provádění kontrol na místě a standardizovány informační výstupy k hodnocení jednotlivých bank v rámci dohledu na dálku. Bankovní dohled rovněž připravil a publikoval první zprávu o bankovním dohledu a bankovním sektoru v ČR za rok 1995. Kontrolní činnost byla do určité míry ovlivněna přednostním využitím kapacit bankovního dohledu na realizaci Konsolidačního programu II., které znamenalo vyhodnocování výsledků všech malých bank za rok 1995 podle stanovených kritérií, opakovaná jednání s vedením, akcionáři a auditory bank, přípravu programů konsolidace jednotlivých bank, přijímání řady nápravných opatření, včetně správních řízení v případě nemožnosti ozdravění bank. Přesto bylo provedeno celkem 8 komplexních a dílčích kontrol a dalších 17 informačních návštěv v bankách.
Realizace Konsolidačního programu II. vedla k vyjasnění a zprůhlednění nepříznivé hospodářské situace řady malých tuzemských bank. Bankovní dohled zareagoval (po nezbytném období, kdy byly testovány různé varianty řešení) nekompromisními zásahy v souladu se svými zákonnými pravomocemi v těch případech, kdy akcionáři bank odmítli nebo nebyli schopni přijmout odpovídající řešení, a prodlužování nepříznivé finanční situace těchto bank bylo neúnosné. Z celkového počtu 18 malých bank bylo v rámci konsolidačního programu řešeno 15 bank, z nichž však radikální řešení spočívající v odnětí licence nebo zavedení nucené správy po snížení základního jmění u 9 z nich. V ostatních případech došlo ve spolupráci se stávajícími akcionáři příp. novými investory k navýšení základního jmění, které pokrylo stávající potenciální ztráty z hospodaření bank.
Proces konsolidace se neobešel bez poklesu důvěry veřejnosti v bankovní sektor a zvýšení rizika ohrožení malých bank odlivem vkladů, kterému by tyto banky nebyly schopny čelit. K zamezení rizika likvidní krize malých bank a k podpoře celkové stabilizace bankovního sektoru přijala vláda České republiky svým usnesením ze dne 16. října 1996 jako systémové řešení "Program posílení stability bankovního sektoru ČR" (dále jen Stabilizační program), který byl určen pro tehdy existujících 13 malých bank. Podstatou Stabilizačního programu byl odkup nebonitních pohledávek od bank za nominální hodnotu Českou finanční, s.r.o. (dále jen "Česká finanční") 2 , do výše maximálně 110 % jejich základního jmění, a to na bázi návratnosti, kdy banky byly povinny postupně vytvářet rezervu na splacení závazku vůči České finanční po uplynutí 7 let.
Stabilizační program vycházel z tehdejšího stupně poznání situace malých bank a měl vytvořit předpoklady pro obnovení jejich finanční stability. Jeho úspěšnost však závisela na řadě dalších podmínek, zejména na skutečné výchozí situaci bank, na vývoji ekonomického a legislativního prostředí v zemi a v neposlední řadě na schopnosti akcionářů a managementu nabízené možnosti využít.
Stabilizační program tak v žádném případě neznamenal záruku odstranění rizik v dalším vývoji bank, naopak v případě neplnění stanovených podmínek počítal s ukončením jejich činnosti.
K realizaci Stabilizačního programu bankovní dohled vypracoval podmínky pro zapojení bank do tohoto programu, podílel se s ostatními odbornými útvary ČNB na technice postupů při odkupu aktiv od bank Českou finanční a stanovil jednotné ekonomické parametry k jeho vyhodnocování.
Organizace bankovního dohledu
Bankovní rada ČNB v průběhu roku 1996 odsouhlasila vytvoření týmu v rámci úseku bankovního dohledu se zaměřením na finanční kriminalitu v bankovnictví, jehož úkolem se stalo navázání kontaktů s orgány činnými v trestním řízení pro zajištění zejména metodické a odborné pomoci v jejich činnosti. Bankovní dohled v této oblasti zajistil odbornou účast na řadě seminářů pro zástupce orgánů činných v trestním řízení a obchodních soudů, na kterých na základě praktických zkušeností prezentoval a objasňoval ekonomickou podstatu a souvislosti podvodných praktik v bankách. Aktivity týmu byly zaměřeny mimo jiné i na podání trestních oznámení na banky, ve kterých byly zjištěny podezřelé transakce. Dohromady bylo podáno 16 trestních oznámení (např. v kauze Kreditní a průmyslové banky, Banky Bohemia, První slezské banky, Ekoagrobanky, Banky Skala, Podnikatelské banky, Realitbanky, Evrobanky, Agrobanky, Foresbanky). V souvislosti se zjišťovanými podvodnými praktikami v bankách proběhly v průběhu roku také konzultace se specialisty FBI, kteří mj. navrhovali vytvoření speciálního týmu zaměřeného na trestnou činnost ve finančním sektoru. ČNB se v návaznosti na uvedené doporučení obrátila písemně na ministry financí, vnitra a spravedlnosti s návrhy na vytvoření specializované mezirezortní skupiny a s doporučením na specializaci i v rámci orgánů činných v trestním řízení. Tyto aktivity ČNB zůstaly bez bezprostřední odezvy.
Celkový počet pracovníků bankovního dohledu již mírně přesáhl 80 osob.
Bankovní sektor
Výsledkem důraznějšího tlaku bankovního dohledu na odstraňování nedostatků v činnosti a hospodaření bank byl bolestný, ale ve svém důsledku očistný proces, jehož oddalování by ekonomice přineslo pouze další škody. V prvním pololetí roku 1996 došlo k odnětí povolení působit jako banka První slezské bance a byly zavedeny nucené správy v případě Ekoagrobanky, COOP banky a Podnikatelské banky. Nucená správa Ekoagrobanky byla posléze ve druhém pololetí zrušena, a to v návaznosti na kapitálový vstup a následné odkoupení její části Union bankou. Ve druhém pololetí pak byla zahájena nucená správa v Realitbance, Velkomoravské bance a v Agrobance, současně bylo odňato povolení působit jako banka Kreditní bance Plzeň.
Došlo i k dalším změnám v bankovním sektoru. Byly vydány dvě nové licence, a to pro dceřinou společnost West Deutsche Landesbank (CZ), a.s., a pobočku Midland Bank, plc. Počátkem roku pak byla transformována pobočka Bayerische Vereinsbank na dceřinou společnost Vereinsbank (CZ), a.s. Navíc celkem 3 banky bez licence vstoupily do likvidace (AB Banka, První slezská banka, Kreditní banka Plzeň) a 1 do konkurzu (Česká banka).
1 V souvislosti s vydáním zákona č. 61/1996 Sb. byl na MF ČR vytvořen finančně analytický útvar, tzv. FAU.
2 100%-ní dceřiná společnost ČNB.