Jiří Gregor
Tento článek se zaměřuje na kalibraci nástrojů zaměřených na dlužníky s využitím semistrukturálního modelového rámce a definuje dva přístupy k nastavování těchto nástrojů. První přístup zohledňuje rozsah ztrát v hypotečním portfoliu a s tím související absorpční potenciál bank, zatím co druhý preferovanější přístup zohledňuje nejen přínosy regulace ve smyslu redukce ztrát, ale i její náklady v podobě ušlých zisků. Druhý přístup tak umožňuje optimalizovat makroobezřetnostní strategii tím, že minimalizuje tzv. chyby prvního (žádná regulace) a chyby druhého typu (nadměrná regulace). Na příkladu České republiky pak článek ilustruje, že regulace zaměřená na dlužníky je nákladná a jen málo přínosná v období nízkého růstu úvěrů, tedy v sestupné fázi uvěrového cyklu. Nicméně, pokud je regulace preferovaná s ohledem i na jiné faktory a okolnosti, které modelový rámec nezachycuje, tak nejlepších výsledků z pohledu analýzy nákladů a přínosů dosahuje regulace skrze poměr výše úvěru k hodnotě nemovitosti (LTV).
JEL kódy: C63, E58, G21, G28, R31
Klíčová slova: nástroje zaměřené na dlužníka, makroobezřetnostní politika, hypotéky, zátěžové testování, systémové riziko
Vydáno: březen 2024
Ke stažení: CNB WP 2/2024 (pdf, 1,9 MB)