Jan Brůha, Jaromír Tonner
Česká národní banka v listopadu 2013 zavedla kurzový závazek s dolní hranicí pro kurz české koruny jako nástroj své měnové politiky. Důvodem tohoto opatření bylo odvrácení rizika deflace v prostředí nulových úrokových sazeb, v němž měnověpolitická sazba nemohla být dále snížena. Cílem tohoto článku je zpětně vyhodnotit dopady zavedení kurzového závazku na českou ekonomiku – inflaci a hlavní makroekonomické agregáty. V článku používáme dva rozdílné přístupy. Za prvé používáme oficiální makroekonomický model DSGE k simulacím kontrafaktuálních trajektorií pro případ, že by závazek zaveden nebyl. Za druhé k odhadu těchto kontrafaktuálních trajektorií používáme empirické metody: metodu syntetické proměnné a její zobecněnou variantu. Oba přístupy ukazují, že zavedení závazku zabránilo pádu inflace do záporných hodnot. Navíc oba přístupy nachází pravděpodobné pozitivní dopady na makroekonomické proměnné a na různé míry inflace. Statisticky signifikantní výsledky jsou nicméně dosaženy pouze pro jádrovou inflaci. Statistická signifikance pro ostatní veličiny je slabá nebo žádná. Uzavíráme tedy, že zavedení kurzového závazku lze ze zpětného pohledu hodnotit jako správné a úspěšné měnověpolitické opatření.
JEL kódy: C21, E58, F47
Klíčová slova: modely DSGE, měnový kurz, měnová politika v prostředí nulových sazeb, metoda syntetické proměnné
Vydáno: září 2017
Ke stažení: CNB WP 4/2017 (pdf, 1 MB)