Jaromír Baxa, Jan Žáček
V této práci vyhodnocujeme, do jaké míry centrální banky uplatňující režim cílování inflace použily úrokové sazby v reakci na vývoj finančních nerovnováh, a to nad rámec odezvy skrze konvenční složky Taylorova pravidla. Nejprve používáme vícerozměrný strukturální model časových řad s cílem odhadnout finanční cykly pro Austrálii, Kanadu, Japonsko, Nový Zéland, Švédsko, Spojené království a Spojené státy americké. Následně odhadujeme reakční funkce s časově proměnlivými koeficienty, které jsou nad rámec standardních proměnných obohaceny o složku finančního cyklu. Reakci na vývoj finančního cyklu pak interpretujeme jako snahu centrálních bank o uplatňování „politiky jdoucí proti větru finančních nerovnováh“. Historická dekompozice úrokových sazeb naznačuje, že většina zkoumaných centrálních bank v minulosti zvýšila úrokové sazby v reakci na zvyšující se ceny aktiv a vzestupnou fázi úvěrového cyklu, a to včetně období předcházejícího globální finanční krizi v roce 2008. Odezva úrokových sazeb na vývoj finančního cyklu je zřetelnější na ex post datech než na datech v pseudoreálném čase. Nakonec dokumentujeme, že finanční krize z roku 2008 měla menší dopad na vývoj úvěrů a reálné ceny bydlení v zemích, kde byly reakce úrokových sazeb na finanční cykly doprovázeny makroobezřetnostními opatřeními.
JEL kódy: C32, E32, E40, E44, E52
Klíčová slova: finanční cyklus, vícerozměrné filtry, měnová politika, reakční funkce
Vydáno: duben 2022
Ke stažení: CNB WP 4/2022 (pdf, 8,9 MB)