Záznam z jednání bankovní rady ČNB dne 3. února 2022
Přítomni: Jiří Rusnok, Marek Mora, Tomáš Nidetzký, Vojtěch Benda, Oldřich Dědek, Tomáš Holub, Aleš Michl.
Jednání bankovní rady bylo zahájeno prezentací první situační zprávy a nové makroekonomické prognózy. S ní je konzistentní výrazný nárůst tržních úrokových sazeb na počátku letošního roku. Česká národní banka tak nadále reaguje na souběh silných cenových tlaků z tuzemské i zahraniční ekonomiky, který se postupně promítá do domácí inflace. Celková inflace na počátku letošního roku dále výrazně vzroste a překročí 9 %. Ve druhém pololetí však začne s přispěním měnové politiky rychle klesat a na horizontu měnové politiky, tedy v první polovině příštího roku, se sníží do blízkosti 2 % cíle České národní banky. Očekávané snižování inflačních tlaků v roce 2023 umožní v prostředí již opět pevně ukotvených inflačních očekávání postupný pokles úrokových sazeb od druhé poloviny letošního roku směrem k jejich dlouhodobě neutrální úrovni.
Bankovní rada vyhodnotila nejistoty a rizika nové prognózy na horizontu měnové politiky jako výrazné a v souhrnu jako mírně proinflační. Převažoval názor, že adekvátní reakcí je zvýšení úrokových sazeb o 0,75 procentního bodu. Bankovní rada se shodla, že další kroky měnové politiky se budou odvíjet od přicházejících nových informací a budoucích prognóz.
Většina členů bankovní rady se shodovala v tom, že v prostředí vysokého cenového růstu zůstává proinflačním rizikem možnost slabšího ukotvení inflačních očekávání u 2% cíle ČNB. M. Mora v této souvislosti uvedl, že předchozí zvyšování úrokových sazeb a komunikace ČNB snížily závažnost tohoto rizika. O. Dědek zastával názor, že razantní zvyšování úrokových sazeb nelze opírat o nespolehlivě měřitelná inflační očekávání.
Jako další proinflační riziko bylo identifikováno případné pomalejší posílení kurzu koruny v důsledku razantního zpřísňování zahraniční měnové politiky či eskalace situace na Ukrajině. T. Holub upozornil, že globální inflační prostředí může vést k tomu, že ostatní centrální banky zpřísní svoji měnovou politiku rychleji, než trh nyní očekává. M. Mora zmínil dvousečný vliv zpřísnění zahraniční měnové politiky na českou ekonomiku – na jednu stranu by to vedlo ke snížení úrokového diferenciálu, k tlaku na oslabení kurzu koruny a k možné vyšší domácí inflaci, současně by to však mělo za následek utlumení globální poptávky a tím i menší cenové tlaky ze zahraničí. O. Dědek spatřoval v globálních rizicích vyvažující sílu vůči výrazně rozevřenému úrokovému diferenciálu, bez níž by kurz koruny nadměrně posiloval.
Rizikem v opačném, tedy protiinflačním směru, byla většinou bankovní rady shledána možnost mírnějšího růstu spotřeby domácností v reakci na skokový nárůst cen energií. Většina členů bankovní rady z toho důvodu vnímala prognózu spotřeby domácností pro letošní rok jako příliš optimistickou. J. Rusnok, M. Mora, V. Benda a T. Holub upozornili, že úspory z dob uzavírek vznikly zejména u vysokopříjmových domácností, zatímco zdražení energií nejvíce dopadá na nízkopříjmové domácnosti. Není tedy jisté, že pokračující rozpouštění úspor vykompenzuje pokles kupní síly příjmů domácností v důsledku všeobecného růstu cenové hladiny.
Jako další protiinflační riziko nového makroekonomického výhledu byla diskutována konsolidace českých veřejných financí. V. Benda a T. Holub vnímali riziko, že fiskální politika bude již letos více restriktivní, než předpokládá prognóza. Z příznivého výsledku hospodaření státního rozpočtu za leden však nelze v situaci rozpočtového provizoria činit žádné silné závěry.
Dále byl diskutován rozsah přecenění zboží a služeb v letošním lednu, který je nejistotou prognózy inflace. T. Nidetzký uvedl, že letošní přecenění může být umocněno zdražováním energetických komodit. Nejistotu ohledně výše lednové inflace O. Dědek doplnil o vliv návratu DPH u elektřiny a plynu po jejím odpuštění v listopadu a prosinci. Členové bankovní rady se však shodli, že vysoký, téměř 10% růst cen na začátku roku by měl být pouze dočasným a ve druhé polovině roku se inflace začne snižovat.
Nejistota byla spatřována i v délce trvání přetížení globálních výrobních a dodavatelských řetězců. T. Nidetzký uvedl, že poruchy v dodavatelských řetězcích budou ekonomiku limitovat po celý letošní rok a jsou podle něj významným proinflačním faktorem. Také M. Mora očekává, že problémy v globálních řetězcích odezní spíše později, a to zejména s ohledem na velkou závislost globální ekonomiky na Číně. Ta uplatňuje nulovou toleranci vůči koronaviru, což vede k výpadkům v tamní výrobě. Naopak podle T. Holuba byl dopad těchto problémů na českou ekonomiku v závěru loňského roku mírnější oproti očekávání a rovněž jejich odeznívání by mohlo být rychlejší, než prognóza předpokládá, a tedy protiinflačním rizikem prognózy.
Bankovní rada podrobně diskutovala faktory stojící za současnou vysokou inflací ve světové i tuzemské ekonomice. Většina členů bankovní rady vnímala domácí růst spotřebitelských cen jako plošný jev, který je z velké části daný převisem poptávky nad nabídkou. J. Rusnok uvedl, že zatímco nabídka poklesla v důsledku poruch v dodavatelských řetězcích, problémů na energetickém trhu a vlivem zelených politik, poptávka zůstává natlakovaná. M. Mora dodal, že světová poptávka domácností i firem nebyla díky zásahům vlád a centrálních bank příliš dotčena pandemií. T. Holub zmínil, že ačkoliv dovozní ceny reprezentativních položek spotřebního zboží v listopadu meziročně stagnovaly nebo dokonce klesaly, jejich maloobchodní ceny nadále silně rostou. Větší část inflace tak podle něj není dovezena, nýbrž se jedná o zdražování v domácí části distribučního řetězce, kam se promítají rostoucí ziskové marže, mzdy, nájmy a další tlaky z přehřáté tuzemské ekonomiky. S tímto názorem nesouhlasil O. Dědek, který intenzitu a plošnost cenových tlaků připisoval společnému vlivu extrémně drahých vstupů s dopadem do navazujících cenových okruhů. J. Rusnok v této souvislosti řekl, že vnímá značné rozdíly v cenách obchodovatelného zboží v České republice a v okolních zemích, které mohou být částečně strukturálního původu.
Část debaty se věnovala optimální reakci ČNB včetně možnosti využití institutu výjimek v situaci rychlého růstu cen energií. Podle O. Dědka by ČNB neměla reagovat na nabídkové cenové tlaky, kterým ekonomika čelí z titulu vyšších cen energií či vyšších dopravních nákladů. Zvyšování úrokových sazeb zvyšuje cenu kapitálu, což zesiluje tlaky, které na podniky dopadají. Naopak podle M. Mory a T. Holuba nelze institut výjimek momentálně použít, protože aktuální cenový růst je plošný a odráží zejména domácí faktory. Tento pohled podpořil i J. Rusnok, který uvedl, že jestliže se česká ekonomika nachází v situaci kladné mezery výstupu, má nejnižší nezaměstnanost v Evropě, a je-li inflace výrazně nad cílem, ČNB musí v rámci svého zákonného mandátu konat a pokračovat ve zpřísňování měnových podmínek.
Během jednání byla diskutována prognózovaná trajektorie úrokových sazeb, která implikuje nejprve výrazné zvýšení, od druhé poloviny roku pak postupné snižování úrokových sazeb. V. Benda řekl, že výhled na pokles sazeb může být zpochybněn kumulací rizik na proinflační straně a že zvýšení sazeb o 0,75 procentního bodu na dnešním zasedání pro něj neuzavírá možnost dalšího růstu sazeb v příštích měsících. Podle T. Nidetzkého zůstanou sazby na dosažené úrovni po delší dobu, než předpokládá prognóza. Také T. Holub uvedl, že úrokové sazby mohou na svém vrcholu setrvat do doby, než budou viditelné signály poklesu inflace a inflačních očekávání směrem k inflačnímu cíli. Naopak A. Michl s rychlým zvyšováním sazeb nesouhlasil, protože pro zbrzdění aktuální inflace je podle něj především potřeba zlevnění surovin a snížení růstu množství peněz v oběhu, včetně mzdové zdrženlivosti, menšího zadlužování státu a přísnějšího poskytování hypoték.
Bankovní rada České národní banky na závěr svého jednání zvýšila dvoutýdenní repo sazbu o 75 bazických bodů na 4,50 %. Současně rozhodla o zvýšení diskontní sazby na 3,50 % a lombardní sazby na 5,50 %. Pro toto rozhodnutí hlasovalo pět členů bankovní rady: J. Rusnok, M. Mora, T. Nidetzký, V. Benda a T. Holub. Dva členové, O. Dědek a A. Michl, hlasovali pro ponechání sazeb beze změny.
Zapsal: Jan Filáček, sekce měnová