Záznam z jednání bankovní rady ČNB dne 25. září 2024

Přítomni: Aleš Michl, Eva Zamrazilová, Jan Frait, Tomáš Holub, Karina Kubelková, Jan Kubíček, Jan Procházka

Jednání bankovní rady bylo zahájeno prezentací šesté situační zprávy opírající se o vyhodnocení informací získaných od zpracování letní prognózy. S ní byl konzistentní mírný pokles krátkodobých tržních úrokových sazeb.

Bankovní rada vyhodnotila rizika a nejistoty výhledu plnění inflačního cíle v souhrnu jako zhruba vyrovnaná. A. Michl na úvod konstatoval, že inflace byla v posledních měsících vyšší, než očekávala ČNB i analytici finančního trhu. Ukazuje se, že boj s inflací není u konce, proto je potřeba dále brzdit přílišný růst množství peněz v oběhu a pokračovat v jen mírném snižování úrokových sazeb.

Většina rizik identifikovaných při srpnovém jednání přetrvává. V proinflačním směru jsou rizika podle J. Procházky spojena zejména s cenovým vývojem v sektoru služeb a s trhem práce. Jako proinflační riziko nadále vnímá především růst cen služeb také E. Zamrazilová, přičemž u nich setrvale zůstává rozdíl v tempu zdražování oproti zboží. Varovný je podle ní rovněž růst cen nemovitostí a jeho možné promítání jak do tržního, tak i do imputovaného nájemného. S tím souhlasili i J. Kubíček a T. Holub. A. Michl za riziko inflace považoval zejména neočekávané zvýšení deficitu veřejných financí.

Naopak za výrazné riziko ve směru nižší inflace bylo opakovaně označeno zhoršení globální hospodářské aktivity a slabší výkon německé a potažmo české ekonomiky. J. Frait uvedl, že globální inflační potenciál je z hlediska střednědobého výhledu slabý. V řadě zemí je utlumená poptávka vlivem kombinace cyklických i strukturálních faktorů: značného zadlužení privátního i veřejného sektoru, nadměrných kapacit vyžadujících restrukturalizaci průmyslu či jiných odvětví, přeinvestovaného sektoru realit atd. V eurozóně tyto faktory pak vedou k velmi slabé poptávce po nových úvěrech. Za této situace považuje rychlejší pokles úrokových sazeb ECB za pravděpodobný scénář. J. Procházka připustil, že v ČR bez vážnějšího důvodu vládne „blbá nálada“, což se projevuje utlumeným růstem spotřeby domácností i produkční sféry ekonomiky.

Debata probíhala také o aktuálních údajích o domácí inflaci. E. Zamrazilová a K. Kubelková upozornily, že krátkodobý výhled cen potravin se posunul směrem nahoru. I proto lze v příštích měsících očekávat vzestup celkové inflace do blízkosti horní hranice tolerančního pásma 2% cíle ČNB, což je důvodem pro obezřetnost. Na druhou stranu dočasné zvýšení inflace v závěru letošního roku bude dáno zejména vlivem statistické základny z předchozího roku; na počátku příštího roku se inflace sníží a bude se pohybovat v blízkosti cíle. J. Kubíček doplnil, že ceny některých položek spotřebního koše zůstávají kolísavé a jádrová inflace se stále drží nad 2 %. To ho vede k názoru, že proces dezinflace bude dokončen až v momentě, kdy inflace (ať již jádrová nebo celková) bude kolem cíle umírněně kolísat a kdy i její struktura nebude ovlivňována klesajícími cenami pohonných hmot či neobvykle vysokou inflací v oblasti služeb.

Část diskuse byla věnována rozsahu uvolnění měnové politiky. Většina členů bankovní rady v debatě argumentovala, že se v ekonomice stále objevují určité proinflační tlaky. Klonila se proto k opatrnému přístupu ke snižování úrokových sazeb, tj. o 0,25 procentního bodu. K. Kubelková takový krok označila za přiměřený vzhledem k současné ekonomické situaci, tržním očekáváním a vývoji kurzu (který odpovídá předpokladu prognózy). Mírné snížení úrokových sazeb by zároveň nemělo vést k významnějšímu nárůstu systémových rizik v oblasti finanční stability. S tím souhlasil J. Procházka a dodal, že udržování kladných reálných úrokových sazeb by mělo přispět k tlaku na růst produktivity, aby nedošlo k přenosu rostoucích mzdových nákladů do cen.

Zazněly i odlišné názory na rozsah snížení úrokových sazeb. T. Holub doporučoval vrátit se ke střednědobému vpředhledícímu pohledu na vývoj inflace. Ten velí pokračovat ve snižování úrokových sazeb. Měnověpolitická inflace se na horizontu měnové politiky nachází mírně pod cílem, ekonomika je pod svým potenciálem a oživuje jen pozvolna. Navíc po celý letošní rok byla fiskální politika restriktivní a viditelně brzdila oživení ekonomiky zejména skrze spotřebu domácností. Nemá tudíž smysl udržovat nadměrně přísnou měnovou politiku. Celkově přitom T. Holub hodnotil rizika letní prognózy jako mírně protiinflační, respektive jdoucí ve směru potřeby rychlejšího poklesu domácích úrokových sazeb ve zbytku letošního roku. Považoval proto za nezbytné pokračovat v uvolňování měnové politiky ve větším rozsahu. Také podle J. Fraita by bylo jeho vlastní hodnocení střednědobého makroekonomického výhledu samo o sobě konzistentní se snížením sazeb o 0,50 procentního bodu. Zohledňuje však riziko náhlého přehodnocení pohledu investorů na dlouhodobou výkonnost české ekonomiky, které by se mohlo promítnout do tlaků na oslabení koruny.

Členové bankovní rady zmiňovali i další aspekty důležité pro rozhodování. Bylo řečeno, že nastavení měnové politiky zůstává přísné. Někteří členové připustili, že proces snižování úrokových sazeb může být na příštích zasedáních přerušen či zastaven s tím, jak se jejich úroveň přibližuje k dlouhodobě neutrální hodnotě. E. Zamrazilová uvedla, že případné podstřelení inflačního cíle vnímá jako méně závažný problém než jeho přestřelení.

Bankovní rada na svém jednání snížila dvoutýdenní repo sazbu o 0,25 procentního bodu na 4,25 %. Současně rozhodla o snížení diskontní sazby ve stejném rozsahu na 3,25 % a lombardní sazby na 5,25 %. Pro toto rozhodnutí hlasovalo šest členů bankovní rady: Aleš Michl, Eva Zamrazilová, Jan Frait, Karina Kubelková, Jan Kubíček a Jan Procházka. Tomáš Holub hlasoval pro snížení sazeb o 0,50 procentního bodu.

Zapsal: Jan Syrovátka, sekce měnová