Záznam z jednání bankovní rady ČNB ze dne 5. května 2011

Přítomni: Miroslav Singer, Mojmír Hampl, Vladimír Tomšík, Kamil Janáček, Lubomír Lízal, Pavel Řežábek, Eva Zamrazilová.

Jednání bylo zahájeno prezentací třetí situační zprávy, která obsahuje novou makroekonomickou prognózu. Domácí ekonomika zpomaluje svůj růst, který byl doposud tažen zejména investicemi do zásob. V prvním čtvrtletí 2011 se meziroční inflace snížila především vlivem odeznění dopadů změn nepřímých daní platných od ledna 2010 a v březnu dosáhla 1,7 %. Výchozí inflační tlaky vzniklé v domácí ekonomice nejsou v současnosti patrné v důsledku slabé domácí poptávky a nízkého růstu mezd. V proinflačním směru působí zejména vyšší ceny komodit.

Podle květnové prognózy se celková i měnověpolitická inflace budou nacházet na celém horizontu prognózy v blízkosti inflačního cíle ve výši 2 %. Růst ekonomiky v letošním roce zpomalí na 1,5 % vlivem fiskální restrikce, odeznění investic do zásob a zpomalení zahraniční ekonomické aktivity. K robustnějšímu oživení dojde v roce 2012, kdy by měl růst HDP zrychlit na 2,8 % s přispěním všech složek domácí poptávky. Nominální měnový kurz na horizontu prognózy postupně posiluje. S prognózou je konzistentní přibližná stabilita tržních úrokových sazeb v nejbližším období a jejich postupný růst počínaje čtvrtým čtvrtletím 2011. Oproti minulé prognóze se prognóza celkové inflace významně nezměnila, když vyšší inflační tlaky plynoucí z vnějšího prostředí, především z vyššího růstu cen komodit, jsou kompenzovány hlubším poklesem domácích inflačních tlaků. Trajektorie tržních úrokových sazeb leží oproti minulé prognóze jen nepatrně výše. Předpokládané zvýšení DPH od ledna 2012 je zachyceno v alternativním scénáři. Sekundární dopady zvýšení DPH jsou očekávány slabé a rizika prognózy měnověpolitické inflace jsou celkově vnímána jako vyrovnaná.

V diskuzi navazující na prezentaci situační zprávy převažoval názor, že rizika měnověpolitické inflace jsou vyrovnaná a že adekvátní reakcí měnové politiky je ponechání měnověpolitických sazeb na stávající úrovni. Zazněl názor, že proinflačním rizikem je aktuální vývoj domácí ekonomiky. Protiinflačním rizikem jsou dluhové problémy některých zemí eurozóny. Většina členů bankovní rady se shodovala, že inflační očekávání jsou dobře ukotvena a že nárůst celkové inflace vlivem případné změny DPH bude pouze dočasný, což potvrzuje i dosavadní zkušenost.

V diskuzi o rizicích prognózy inflace bylo opakovaně řečeno, že v období od minulé prognózy došlo ke změnám v zahraničních i domácích veličinách vstupujících do prognózy, ale prognóza inflace se změnila velmi málo. Bylo uvedeno, že aktuální domácí inflační tlaky jsou nepatrné a že zdrojem vyšší inflace jsou pouze ceny komodit. Někteří členové bankovní rady vyjádřili nejistotu ohledně doby trvání vyšších cen komodit. Zazněl názor, že vyšší ceny komodit se začínají promítat do výrobních cen v některých odvětvích. Opakovaně bylo ale připomenuto, že vyšší ceny komodit jsou v prognóze zapracovány a nepředstavují dodatečné proinflační riziko, které by prognóza nebrala do úvahy. Bylo řečeno, že podniky mají prostor vstřebat nákladové inflační tlaky na úkor svých marží, které se postupně obnovují a že se tak inflační tlaky z vyšších cen komodit nepromítnou do spotřebitelských cen. Nákladové inflační tlaky budou také tlumeny posilujícím kurzem.

Bankovní rada diskutovala rizika prognózy inflace v souvislosti s výhledem hospodářského růstu. Převažoval názor, že domácí poptávka je utlumená a že růst HDP v letošním roce dále zpomalí. V diskuzi bylo ale uvedeno, že růst domácí ekonomiky bude oproti prognóze zejména v letošním roce vyšší a že v návaznosti na vyšší zahraniční růst ožívají další odvětví mimo vývozně orientovaný zpracovatelský průmysl. Na horizontu prognózy jsou rizika prognózy inflace na horní straně. Na podporu argumentu o vyšším růstu HDP bylo také řečeno, že údaje o tržbách v maloobchodě za leden a únor naznačují oproti prognóze vyšší růst spotřeby domácností v první polovině roku 2011. Oproti tomu bylo připomenuto, že růst spotřeby domácností bude v letošním roce tlumen nízkým růstem mezd a fiskálními konsolidačními opatřeními. Zazněl názor, že jediným zdrojem vyššího růstu oproti prognóze může být vývoz, ale vyšší vývoz povede k silnějšímu kurzu, než předpokládá prognóza, a ten bude tlumit dopady vyššího růstu do inflace.

V souvislosti s výhledem hospodářského růstu bankovní rada diskutovala rizika spojená s výhledem zahraniční poptávky. Bylo uvedeno, že oživení v zahraničí je nerovnoměrné teritoriálně i sektorově. Průmysl v Německu zažívá silný růst, ale v jiných odvětvích není situace příznivá. Opakovaně zazněl názor, že pokračování dluhové krize v některých zemích eurozóny nebo i jen nejistota spojená s tímto scénářem představují protiinflační riziko prognózy inflace, a tak snižují potřebu zvyšování měnověpolitických sazeb. Někteří členové bankovní rady uvedli, že vliv zemí zasažených dluhovou krizí na celou eurozónu je malý a že nemusí být v důsledku dluhové krize negativně ovlivněna poptávka u hlavních obchodních partnerů domácí ekonomiky. Dále zazněl názor, že za protiinflační riziko prognózy lze považovat případně nižší a pomalejší růst úrokových sazeb v eurozóně, než s jakým počítá aktuální prognóza založená na Consensus Forecasts.

V diskuzi bylo opakovaně uvedeno, že současná hladina měnověpolitických sazeb je nízká a že je žádoucí návrat k neutrální hladině sazeb. Bylo řečeno, že v některých segmentech ekonomiky hrozí z důvodu nízkých měnověpolitických sazeb na horizontu prognózy přehřívání. Zazněl názor, že úrokové sazby úvěrů podnikům jsou nízké a současně se obnovuje růst úvěrů podnikům, a proto by zvýšení měnověpolitických sazeb nemělo negativní dopad na úvěrování podnikového sektoru. Několikrát bylo ale řečeno, že absence poptávkových inflačních tlaků v domácí ekonomice je argumentem pro stabilitu sazeb. Bylo také uvedeno, že posilování měnového kurzu tlumí přenos inflačních tlaků ze zahraničí a že měnová politika může být uvolněnější.

Po projednání situační zprávy rozhodla bankovní rada ČNB většinou hlasů ponechat limitní úrokovou sazbu pro dvoutýdenní repo operace nezměněnou na stávající úrovni 0,75 %. Pro toto rozhodnutí hlasovalo pět členů bankovní rady: Miroslav Singer, Mojmír Hampl, Vladimír Tomšík, Lubomír Lízal a Pavel Řežábek. Dva členové hlasovali pro zvýšení sazeb o 0,25 procentního bodu: Kamil Janáček a Eva Zamrazilová.

Zapsal: Kamil Galuščák, poradce bankovní rady