Bankovní rada České národní banky na svém dnešním jednání jednomyslně rozhodla ponechat úrokové sazby na stávající úrovni, tedy na technické nule. Bankovní rada také rozhodla nadále používat devizový kurz jako další nástroj uvolňování měnových podmínek a potvrdila závazek České národní banky intervenovat v případě potřeby na devizovém trhu na oslabení kurzu tak, aby udržovala kurz koruny vůči euru poblíž hladiny 27 korun za euro. Asymetrický charakter tohoto kurzového závazku, tedy ochota zasáhnout pouze vůči posilování kurzu pod vyhlášenou hladinu, se nemění.
Toto rozhodnutí vychází z vyznění stávající prognózy a z hodnocení nově dostupných informací získaných od jejího zpracování. Prognóza předpokládá stabilitu tržních úrokových sazeb na stávající velmi nízké úrovni a používání kurzu jako nástroje měnové politiky do prvního čtvrtletí roku 2016. Návrat do standardního režimu měnové politiky přitom nebude dle prognózy znamenat posílení kurzu na úroveň před zahájením intervencí České národní banky, protože v mezidobí dochází k průsaku slabšího kurzu koruny do cenové hladiny i dalších nominálních veličin. Ve světle nově dostupných informací je bilance rizik stávající prognózy hodnocena jako protiinflační, což odráží především vývoj v zahraničí. Bankovní rada v této situaci zopakovala, že Česká národní banka neukončí používání kurzu jako nástroje měnové politiky dříve než v roce 2016. Současně konstatovala, že deflační tlaky přicházející ze zahraničí jsou v tuto chvíli z významné části spojeny s pozitivním nabídkovým šokem, zejména s poklesem cen energetických komodit. Teprve pokud by došlo k dlouhodobému posílení deflačních tlaků schopných způsobit propad domácí poptávky, obnovení rizik deflačního vývoje české ekonomiky a systematický pokles inflačních očekávání, bylo by třeba zvážit posun hladiny kurzového závazku na slabší úroveň.
Celková meziroční inflace se po zrychlení v průběhu druhého a třetího čtvrtletí letošního roku v listopadu mírně snížila na 0,6 procenta. Tato hodnota byla oproti prognóze o dvě desetiny procentního bodu nižší. Za uvedenou odchylkou stála v prvé řadě skutečnost, že se letošní zvýšení spotřební daně projeví v cenách cigaret později, než bylo očekáváno. Vedle toho byl v listopadu zaznamenán mírně nižší meziroční růst cen potravin, cen pohonných hmot i lehce slabší jádrová inflace. Zveřejněná data i nadále potvrzují náhled České národní banky, že loňské rozhodnutí začít používat devizový kurz jako další nástroj měnové politiky významně přispělo k odvrácení hrozby s propadem poptávky spojené deflace. Podle prognózy se celková inflace bude zvyšovat především vlivem rostoucí ekonomické aktivity a zrychlujícího růstu mezd. K dvouprocentnímu inflačnímu cíli se podle prognózy celková i měnověpolitická inflace dostanou počátkem roku 2016, tedy na horizontu měnové politiky, poté se budou pohybovat těsně nad cílem.
Reálný hrubý domácí produkt vzrostl ve třetím čtvrtletí meziročně o 2,4 procenta, což bylo oproti prognóze o dvě desetiny procentního bodu méně. V mezičtvrtletním srovnání se ekonomická aktivita zvýšila v souladu s očekáváním o 0,4 procenta. K meziročnímu růstu hrubého domácího produktu přispěly v souladu s prognózou všechny složky domácí poptávky. Čistý vývoz naopak zaznamenal mírně záporný příspěvek v důsledku růstu dovozu, který podle očekávání odráží oživení investiční aktivity a spotřeby domácností. Naplňuje se tak prognóza České národní banky, že v celoročním úhrnu domácí ekonomika po poklesu v předchozích dvou letech letos zřetelně vzroste. Přispějí k tomu zvýšená zahraniční poptávka, oživení vládních investic a v neposlední řadě uvolněné domácí měnové podmínky. V příštím roce poroste ekonomika dle prognózy stejným tempem jako letos.
Podle nových informací o zahraničním vývoji získaných z prosincového šetření Consensus Forecasts a z aktuálních tržních výhledů se na celém horizontu prognózy snižuje výhled růstu zahraničních spotřebitelských a zejména výrobních cen v eurozóně. Výhled zahraniční poptávky a tříměsíčních tržních úrokových sazeb v eurozóně se posunul ve stejném směru, ovšem jen nepatrně.
Ceny ropy se na celém výhledu propadly téměř o čtvrtinu oproti předpokladům stávající prognózy, přičemž aktuálně se cena ropy Brent dostala výrazně pod hranici 65 dolarů za barel. Z hlediska eurových a návazně i korunových cen ropy je vliv výrazně nižších dolarových cen ropy jen částečně vyvažován silnějším výhledem kurzu dolaru vůči euru. Pokles cen ropy je sice třeba chápat jako pozitivní nabídkový šok, který ve střednědobém horizontu přispěje k rychlejšímu růstu ekonomického výkonu mnoha zemí, z pohledu inflačních očekávání však jeho krátkodobé dopady ve směru nižších cen nepřicházejí ve vhodnou dobu. Nelze tak vyloučit, že v příštím roce zůstane růst ekonomické aktivity v eurozóně velmi utlumený, přičemž v takovém prostředí může skokové snižování cen komodit vést k poklesu nejen průmyslových, ale i spotřebitelských cen. Celkově tak vývoj v zahraničí představuje pro českou ekonomiku významné protiinflační riziko.
Naproti tomu pokračující domácí ekonomický růst se nadále příznivě projevuje ve zlepšování situace na trhu práce, a to v intenzitě, která celkově překonává naše očekávání. Svědčí o tom rychlejší než očekávaný růst celkové zaměstnanosti, stejně jako pokračující zvyšování počtu zaměstnanců přepočteného na plné úvazky a v neposlední řadě i stále rostoucí počet volných pracovních míst. Současně došlo k rychlejšímu než očekávanému poklesu sezonně očištěné obecné míry nezaměstnanosti a dále klesal i počet registrovaných nezaměstnaných. Na druhé straně mzdový růst v podnikatelské sféře nečekaně zpomalil a dostal se mírně pod dvouprocentní hranici. Rovněž vzestup mezd v nepodnikatelské sféře byl oproti prognóze nižší.
Potvrzuje se mírně rostoucí trend průmyslové produkce, který je doprovázen zřetelným meziročním růstem tržeb z vývozu. Pokračující růst zahraniční i domácí poptávky se také odráží v přetrvávajícím zvyšování nových průmyslových zakázek, které bylo v říjnu taženo rovnoměrně nárůstem zakázek z tuzemska i ze zahraničí. Zřetelně narůstají i tržby v maloobchodě, a to jak v motoristickém segmentu, tak z prodeje dalšího nepotravinářského zboží. Stavební výroba se zvyšuje zejména vlivem oživení investic vládního sektoru. Vývoj uvedených ukazatelů v souhrnu naznačuje pokračování ekonomického růstu zhruba v dosavadním tempu i v závěru letošního roku.
Pozvolné oživování cenového vývoje v produkční sféře, na kterém se od počátku tohoto roku významně podílelo oslabení kurzu koruny, se aktuálně zastavilo. Ve zpracovatelském průmyslu došlo v listopadu dokonce k nepatrnému meziročnímu snížení cen, částečně vlivem propadu cen v odvětví zpracování ropy. Naproti tomu prognóza očekávala sice zpomalující, ale nadále kladný růst cen ve zpracovatelském průmyslu. Meziroční pokles cen zemědělských výrobců se prohloubil a oproti prognóze byl o něco výraznější. Naopak ceny ve stavebnictví a službách pokračovaly v mírném růstu.
Shrneme-li tedy podstatné údaje o posledním vývoji české ekonomiky, meziroční růst hrubého domácího produktu byl ve třetím čtvrtletí letošního roku ve srovnání s prognózou nepatrně slabší, mírně nižší byla v dosavadním průběhu čtvrtého čtvrtletí i inflace. Znatelně pomaleji oproti očekávání rostla ve třetím čtvrtletí průměrná mzda. Sezonně očištěný podíl nezaměstnaných klesal oproti prognóze nepatrně rychleji.
Bankovní rada vyhodnotila bilanci rizik stávající prognózy jako protiinflační. Toto hodnocení odráží zejména méně příznivý hospodářský a cenový vývoj v zahraničí, spolu s pozorovaným prudkým poklesem cen ropy a nižším růstem mezd v české ekonomice. Bankovní rada v této situaci zopakovala, že Česká národní banka neukončí používání kurzu jako nástroje měnové politiky dříve než v roce 2016. Současně konstatovala, že deflační tlaky přicházející ze zahraničí jsou v tuto chvíli z významné části spojeny s pozitivním nabídkovým šokem, zejména s poklesem cen energetických komodit. Teprve pokud by došlo k dlouhodobému posílení deflačních tlaků schopných způsobit propad domácí poptávky, obnovení rizik deflačního vývoje české ekonomiky a systematický pokles inflačních očekávání, bylo by třeba zvážit posun hladiny kurzového závazku na slabší úroveň.