8. Jak vzniká prognóza
Měnová politika působí na ekonomiku se zpožděním. Než se změna v nastavení nástroje měnové politiky projeví v inflaci, uběhne poměrně dlouhá doba. Proto Česká národní banka musí rozhodovat o dnešním nastavení úrokových sazeb především na základě své nejlepší představy o tom, v jaké kondici bude ekonomika za rok až za rok a půl (v tzv. horizontu měnové politiky). Tato představa ČNB o budoucím stavu ekonomiky je zhmotněna v její prognóze.
Prognóza ČNB je sestavována čtyřikrát ročně odborníky ze sekce měnové. Důležitou vlastností této prognózy je, že v sobě zahrnuje reakci ČNB na budoucí ekonomický vývoj, která by měla vést k návratu ekonomiky do rovnováhy, kdy je inflace v blízkosti 2% cíle.
Prognóza vzniká na základě zhruba měsíc trvajících diskusí, a nelze na ni proto nahlížet jako na jakýsi automat, který ze vstupních údajů mechanicky vypočítá nejpravděpodobnější budoucí vývoj včetně vhodné reakce ČNB. Postupné „vylaďování“ prognózy a její úpravy na základě expertních názorů a dalších číselných analýz představují klíčový aspekt její tvorby. Prognóza se opírá nejen o širokou škálu údajů o vývoji domácí i zahraniční ekonomiky, ale také o zpětnou vazbu od bankovní rady, se kterou tým odborníků průběžně diskutuje vznikající příběh prognózy. Bankovní rada rovněž zadává ke zpracování případné další prognostické scénáře, které zachycují hlavní rizika a nejistoty prognózy, a nabízí tak alternativní pohled na možný budoucí vývoj.
Prvním krokem při sestavování prognózy je ověření toho, zda nové údaje dostupné od sestavení minulé prognózy nemění představu zpracovatelů prognózy o fungování ekonomiky. Tato představa se přirozeně v čase mění a zpřesňuje. K zásadním přehodnocením základních modelových předpokladů však dochází zřídka, častěji se upravují pouze dílčí modelové vazby.
Druhým krokem tvorby prognózy ČNB je sestavení krátkodobé predikce vývoje ekonomiky v nejbližších čtvrtletích a diskuze nad jejím vyzněním. V následujícím kroku je tato krátkodobá predikce použita (spolu s prognózou vývoje v zahraničí, očekáváním daňových změn a změn regulovaných cen) jako výchozí podmínka pro formulaci střednědobé prognózy české ekonomiky s využitím tzv. jádrového predikčního modelu. Ten slouží týmu odborníků k vysoustružení konzistentního příběhu o tom, kde se ekonomika nachází, kam se bude v následujících zhruba dvou letech vyvíjet a jak k jejímu stabilnímu vývoji bude aktivně přispívat měnová politika.
Po vyladění poskytuje střednědobá prognóza základní scénář budoucího vývoje, který je založen na nejpravděpodobnějším vývoji všech vstupních veličin. Zároveň lze modelovat scénáře vývoje ekonomiky v případě, že by nastal odlišný vývoj některých veličin (například měnového kurzu, vnější poptávky či ceny ropy), či simulovat dopady odlišného chování centrální banky.
Prognóza budoucího vývoje je spojena s velkou mírou nejistoty, která pramení z nedokonalosti vstupních dat, neúplného poznání fungování ekonomiky, nutného modelového zjednodušení složitých ekonomických vztahů a z nejistoty ohledně předpokládaného vývoje vstupních veličin (světové ceny komodit, přírodní katastrofy atd.). Tuto nejistotu se ČNB snaží explicitně vyjádřit tím, že její prognózy klíčových veličin jsou zveřejňovány v podobě tzv. vějířových grafů, ve kterých je nejistota zachycena rozšiřujícími se intervaly spolehlivosti prognózy.
Obrázek: Tvorba prognózy ČNB
