5. Makroekonomická prognóza
Změna v nastavení úrokových sazeb působí na ekonomiku skrze několik transmisních kanálů, a to s určitým časovým zpožděním. Platí přitom, že dopad změny úrokových sazeb se v inflaci nejvíce projeví až s více než roční prodlevou. Z tohoto důvodu musí Česká národní banka rozhodovat o nastavení úrokových sazeb vpředhledícím způsobem. Budoucí období, kde se nejvíce projeví dopad změn úrokových sazeb, je označováno jako horizont měnové politiky a v případě ČNB je vzdáleno zhruba 12–18 měsíců od současnosti. To znamená, že ČNB se při rozhodování o úrokových sazbách řídí svou nejlepší představou o tom, v jakém stavu bude ekonomika zhruba za rok až rok a půl.
Představa ČNB o budoucím stavu ekonomiky je ztělesněna v její prognóze, která je sestavována čtyřikrát ročně ekonomy ze sekce měnové. Důležitým aspektem této prognózy je reakce ČNB na očekávaný ekonomický vývoj, jejíž snahou je dosáhnout na horizontu měnové politiky inflace v blízkosti 2% cíle.
Tvorba nové makroekonomické prognózy trvá zhruba měsíc a zahrnuje zapracování mnoha datových vstupů za použití různých analytických nástrojů. Hlavním jednotícím nástrojem prognózy je jádrový predikční model, ve kterém se sbíhají dílčí vstupy z jednotlivých oblastí ekonomiky a který poskytuje ucelený náhled na aktuální stav domácí ekonomiky a její budoucí vývoj včetně výhledu úrokových sazeb a měnového kurzu. Umístění jádrového predikčního modelu v samém centru prognózy také zabezpečuje soudržnost dílčích predikcí vytvořených ostatními analytickými nástroji a zaměřených na sektorové analýzy.
Prognóza vzniká čtyřikrát ročně na základě přibližně měsíc trvajících analytických prací, během kterých jsou zpracovávány datové vstupy z domácí ekonomiky i zahraničí. Průběžně jsou výsledky a predikce získané pomocí široké palety analytických a prognostických nástrojů diskutovány a upravovány o expertní úsudek ekonomů sekce měnové.
Prvním krokem celého procesu je příprava výhledu vývoje v zahraničí a působení domácí fiskální politiky (makroekonomický vliv vývoje relevantních položek soustavy veřejných rozpočtů). Tyto faktory jsou do značné míry nezávislé na vývoji české ekonomiky, a proto do dalších fází prognózy vstupují jako předpoklady podmiňující výslednou prognózu. Hlavní pozornost výhledu zahraničí je věnována tzv. efektivní eurozóně – šesti zemím eurozóny, s nimiž má česká ekonomika nejsilnější obchodní vazby (Německo, Slovensko, Francie, Itálie, Španělsko a Rakousko). Výhled fiskálního vývoje je v prognóze zachycen skrze spotřebu vládních institucí a skrze tzv. fiskální impulz. Ten vyčísluje vliv fiskálních opatření na jednotlivé složky HDP.
Následně dochází k tvorbě krátkodobé prognózy pro domácí ekonomiku. Tato prognóza je velmi podrobná a pro nejbližší čtvrtletí přesnější oproti výhledu jádrového predikčního modelu. Slouží tak pro nejlepší možné nastavení výchozích podmínek střednědobé predikce v jádrovém predikčním modelu. Vzdálenější čtvrtletí krátkodobé prognózy slouží jako doplňující náhled na možný budoucí ekonomický vývoj z pohledu expertů vytvářejících krátkodobé prognózy. V této fázi připravuje tým krátkodobé predikce také výhled vývoje domácích regulovaných cen a očekávaných daňových změn pro celý horizont prognózy.
Tyto první výstupy (výhled zahraničí, fiskální politiky a části krátkodobé prognózy), doplněné o zpětnou vazbu ze strany bankovní rady, jsou následně ve formě předpokladů integrovány do jádrového predikčního modelu, který slouží k sestavení střednědobé prognózy. Ta pokrývá horizont přibližně dvou let do budoucnosti a zahrnuje tak celý horizont měnové politiky. Jádrový predikční model svým postavením představuje jednotící rámec celého prognostického procesu, ve kterém se shromažďují všechny dílčí analytické a datové vstupy.
Posledním krokem prognózy je integrace vytvořené střednědobé prognózy v oblastech, které nejsou přímo obsaženy v jádrovém predikčním modelu. Na základě veličin predikovaných jádrovým modelem se dopočítávají prognózy v těchto satelitních oblastech – platební bilance, kompletní fiskální prognóza, vývoj množství peněz v ekonomice a bankami poskytnutých úvěrů, vývoj v ostatních cenových okruzích nad rámec indexu spotřebitelských cen. Paleta analytických nástrojů a modelů tak vytváří vzájemně konzistentní prognózy doplňující predikci jádrového modelu ve větších detailech a širších souvislostech.
Obrázek – Tvorba prognózy ČNB
ČNB používá při tvorbě své makroekonomické prognózy jako hlavní nástroj tzv. jádrový predikční model, od roku 2008 se jedná o makroekonomický model typu DSGE. Tento model je (D)ynamický, což znamená, že popisuje vývoj makroekonomických veličin v čase, přičemž stav ekonomiky v minulosti ovlivňuje její budoucí vývoj. Zároveň je model (S)tochastický, což znamená, že pracuje s konceptem náhodných šoků vychylujících ekonomiku z rovnováhy. Interpretace těchto šoků pomáhá vysvětlit pozorovaný vývoj ekonomiky v minulosti a umožňuje také modelování očekávaných událostí na prognóze. Po odeznění šoků má modelová ekonomika tendenci vracet se zpět do rovnovážného stavu označovaného jako všeobecná rovnováha (z angl. (G)eneral (E)quilibrium), což zahrnuje rovnovážný ekonomický růst, rovnovážný vývoj měnového kurzu a cenový vývoj v souladu s inflačním cílem centrální banky. Modelové rovnice popisují ekonomické mechanismy, které určují, jak ekonomika reaguje na šoky a jak rychle se vrací k rovnováze.
Jádrový predikční model ČNB zachycuje charakteristiky malé otevřené ekonomiky, což odpovídá silné orientaci české ekonomiky na vývoz a její relativně malé váze ve světové i evropské ekonomice. Vývoj zahraniční ekonomické aktivity je proto pro tuzemskou ekonomiku klíčový, zahraničí je na vývoji české ekonomiky naopak nezávislé. Prognózy pro zahraniční vývoj jsou proto do modelové predikce zahrnuty ve formě exogenních předpokladů a z pohledu domácí ekonomiky je tak jejich výhled daný.
V modelu je domácí ekonomika zjednodušeně rozdělena na podniky, domácnosti, vládní instituce a centrální banku. Podniky vyrábějí produkty pro domácí i zahraniční trhy, přičemž jejich výrobními vstupy jsou práce, kapitál, technologie a dovezené meziprodukty. Cílem podniků je maximalizace zisků. Domácnosti usilují o maximalizaci aktuálního i očekávaného budoucího užitku ze spotřeby a volného času při zohlednění svých rozpočtových omezení. Jejich hlavní příjmy pocházejí ze mzdy, dalším zdrojem příjmu jsou transfery od vládních institucí. Některé domácnosti jsou také vlastníky kapitálu a tedy příjemci firemních zisků. Vláda vybírá daně, přerozděluje transfery a spotřebovává část vyrobeného zboží. Vláda také může vydávat dluhopisy, a vytvářet tak veřejný dluh.
Modelová centrální banka pracuje v režimu cílování inflace a její chování je popsáno reakční funkcí zohledňující odchylku budoucí inflace od inflačního cíle – jde o tzv. pravidlo Taylorova typu. To znamená, že centrální banka nastavuje krátkodobé úrokové sazby podle očekávaného vývoje inflace. Vývoj měnového kurzu závisí na rozdílu úrokových sazeb mezi českou ekonomikou a eurozónou (tzv. podmínka nepokryté úrokové parity) a zohledňuje také exportní výkonnost ekonomiky. Model ve zjednodušené podobě zachycuje hlavní kanály transmise měnové politiky od nastavení měnověpolitických úrokových sazeb až k jejich dopadu na inflaci a další ekonomické veličiny.
Klíčovou roli v rozhodování domácností a firem v modelu hrají jejich očekávání ohledně budoucího vývoje. Tato očekávání se tvoří uvnitř modelu na základě všech dostupných informací. Skutečný budoucí vývoj však může být ovlivněn i šoky, které se velmi těžce předvídají. Rolí centrální banky v modelu je nejen předvídat očekávaný ekonomický vývoj, ale také průběžně reagovat na tyto neočekávané šoky, čímž stabilizuje (ukotvuje) inflační očekávání a usměrňuje inflaci k 2% cíli.
Obrázek – Zjednodušené zachycení vztahů v modelu ČNB
ČNB svůj modelový rámec neustále modernizuje. Původní metody krátkodobé predikce (NTF) byly v roce 2002 doplněny tehdejším jádrovým predikčním modelem QPM (čtvrtletní predikční model, Quarterly Projection Model). Ten byl v roce 2008 nahrazen dynamickým stochastickým strukturálním modelem všeobecné rovnováhy (DSGE) označovaným jako g3. Tento model spojuje teorii reálného hospodářského cyklu s nominálními strnulostmi podle nové keynesovské teorie.
V roce 2019 na základě zkušeností a aktuálních trendů v makroekonomickém modelování ČNB zavedla do praxe model g3+ přinášející zejména propracovanější strukturu zahraničních ekonomik a vylepšené modelování sektoru tuzemských domácností. Tyto změny umožnily věrohodnější zohlednění specifik české ekonomiky, zlepšení predikčních vlastností a detailnější popis ekonomického vývoje.
V roce 2024 byl model g3+ dále inovován, aby lépe reflektoval mimořádný ekonomický vývoj v předchozích letech a prognostické zkušenosti získané jeho pravidelným používáním během prognostických cvičení. V nejbližší době dojde k dalším úpravám v reakci na externí posouzení analytického a modelového rámce měnové politiky, které proběhlo v létě 2024.
Obrázek – Rozvoj predikčních modelů v ČNB
Tvorba prognózy je relativně složitý proces a nejde jen o mechanický výpočet. V její přípravě hraje důležitou úlohu expertní úsudek ekonomů sekce měnové. Ten je využit jak při interpretaci specifik aktuální situace, tak při vylaďování příběhu očekávaného budoucího ekonomického vývoje.
Základní scénář prognózy, obsahující také nastavení měnověpolitických nástrojů, popisuje nejpravděpodobnější budoucí vývoj, jak ho vidí ekonomové sekce měnové. Je prezentován a diskutován na schůzkách s bankovní radou, jejími poradci a ostatními sekcemi banky, od kterých sekce měnová získává zpětnou vazbu ke vznikající prognóze. Pokud bankovní rada vnímá zvýšená rizika v určitých oblastech, může se vůči základnímu scénáři prognózy vymezit a zadat sekci měnové zpracování dalších scénářů. Tyto dodatečné scénáře jí pak nabídnou alternativní pohled na možný budoucí ekonomický vývoj.
Prognóza ekonomického vývoje jako podklad pro měnověpolitické rozhodování bankovní rady ČNB je vytvářena odborným aparátem. Základní scénář prognózy představuje nejpravděpodobnější očekávaný budoucí vývoj české ekonomiky, jak ho vidí ekonomové ze sekce měnové. Prognóza včetně případných scénářů je však v průběhu přípravy diskutována s bankovní radou. Pro jednoduchost a srozumitelnost široké veřejnosti je prognóza komunikována jako „prognóza ČNB“.
Konzultace s bankovní radou během procesu tvorby prognózy probíhají na dvou přípravných schůzkách, kde se diskutuje nastavení předpokladů, pozice domácí ekonomiky v hospodářském cyklu a aktuální nosná témata i obrysy základního scénáře prognózy. Bankovní rada během těchto schůzek diskutuje rizika a nejistoty vznikající prognózy a zadává sekci měnové zpracování dalších scénářů či simulací, které nabízí alternativní pohled na možný budoucí vývoj. Základní i další scénáře jsou následně prezentovány na měnověpolitickém jednání a veřejnosti představeny ve Zprávě o měnové politice.
Na měnověpolitickém jednání se bankovní rada vůči základnímu scénáři prognózy může vymezit s poukazem na proinflační nebo protiinflační rizika základního scénáře prognózy. Pokud si bankovní rada zároveň vyžádala zpracování alternativních scénářů, mohou se jednotliví členové bankovní rady podle svého vnímání situace přiklonit k některému ze zpracovaných scénářů, a to včetně scénářů s odlišnou měnověpolitickou reakcí.
Prognóza budoucího vývoje je spojena s velkou mírou nejistoty, která pramení z nepřesnosti vstupních dat, nejistoty ohledně předpokladů o budoucím vývoji vstupních veličin a nedokonalého poznání složitých vztahů v ekonomice. ČNB tuto nejistotu komunikuje jednak pomocí rizik a nejistot prognózy spolu s dodatečnými prognostickými scénáři, tak pomocí tzv. vějířových grafů, které jsou zveřejňovány pro výhledy klíčových makroekonomických veličin – inflaci, HDP, měnový kurz a úrokové sazby.
Vějířové grafy představují komunikační nástroj, kterým ČNB upozorňuje, že prognóza budoucího vývoje je ze své podstaty vždy nejistá a nelze předpokládat její dokonalé naplnění. Očekávaný vývoj dané ekonomické veličiny v tomto typu grafu není zobrazen pouze jednou čarou, ale je obklopen vějířem čar (resp. pásem). Vějíře přitom znázorňují nejistotu naplnění prognózy, tedy do jaké míry se budoucí vývoj může s příslušnou pravděpodobností odchylovat od základního scénáře prognózy. ČNB zveřejňuje vějířové grafy pro prognózu celkem pěti klíčových makroekonomických veličin – celkové a měnověpolitické inflace, růstu HDP, úrokových sazeb a kurzu koruny vůči euru. Aktuální prognózu i s vějířovými grafy lze nalézt na webu ČNB.
Platí, že čím širší jsou vějíře, tím větší nejistota panuje ohledně budoucího vývoje. Šíře vějířů přitom vychází z historických odchylek predikcí od následně publikované skutečnosti neboli prognostických chyb, tedy z míry (ne)naplnění minulých prognóz – obecně lze říci, že když se dobře naplňovaly minulé prognózy, lze očekávat, že tomu tak bude i v budoucnu a vějíř vyjadřující nejistotu prognózy bude užší.
Pro účely výpočtu šíře vějířů je v ČNB využívána statistika RMSE (dle anglického výrazu root mean square error, tj. odmocnina střední kvadratické chyby). Aktualizace šíře vějířových grafů pro prognózu ČNB je standardně prováděna jednou ročně, vždy v lednu. Do výpočtu vstupuje posledních 20 prognóz, u kterých je již známá skutečnost na celém prognostickém horizontu zobrazovaném ve vějířových grafech, a rovněž ty prognózy, u nichž prognostický horizont zatím uplynul jen částečně (což platí pro prognózy zpracované v posledních necelých dvou letech). Chybovost starších prognóz přitom do výpočtu vstupuje s nižší vahou než u prognóz novějších.
Vedle vypočtených hodnot RMSE minulých prognóz do konstrukce vějířů vstupuje i expertní názor ekonomů sekce měnové. Dochází k tomu v situacích, kdy existují dobré důvody se domnívat, že minulé chyby prognóz nejsou dobrou aproximací chyb budoucích. Názornou ukázkou je období tzv. kurzového závazku z let 2013–2017, kdy z definice docházelo k takřka přesnému naplňování prognóz úrokových sazeb (které byly delší dobu na technicky nulové dolní hranici) a prognóz kurzu (který se pohyboval v blízkosti intervenční hladiny). Proto toto období v následujících letech nevstupovalo do výpočtu RMSE těchto veličin. Vějířové grafy používané ČNB tedy nelze interpretovat jako čistě mechanické zachycení chybovosti minulých prognóz. Vějířové grafy nelze chápat ani jako odhadovanou míru ekonomické nejistoty okolo jedné konkrétní prognózy.
Vějířové grafy jsou konstruovány symetricky. Bankovní rada (a také sekce měnová ve svých podkladech) však může vyhodnotit rizika a nejistoty dané prognózy jako vychýlená jedním či druhým směrem. Riziko tohoto vychýlení přitom může být vnímáno odlišně jednotlivými členy bankovní rady a kvantifikace některých rizik a nejistot je navíc velmi obtížná. Přístup ČNB k výpočtu vějířových grafů si proto neklade ambice zachytit vnímání rizik v dané konkrétní situaci.
Pravidelnou součástí prognostického procesu je také zpětné vyhodnocování přesnosti historických prognóz. Vyhodnocování slouží zejména k hledání systematických příčin chyb minulých prognóz, a pokud je to možné, navržení vhodných opatření vedoucích ke zpřesnění budoucích prognóz. Pro toto hodnocení ČNB vypracovává především tzv. hypotetické prognózy se znalostí faktorů. Ty ukazují, jak by vypadala historická prognóza, kdyby byla použita dnes již známá data včetně jejich pozdějších revizí.
Souhrnný popis modelového rámce měnové politiky ČNB přináší dokument CNB’s Forecasting and Policy Analyses System: Forecasting Tools (pdf, 4,4 MB).