Dluhová situace Itálie

Dění na trzích s italskými dluhopisy a jejich deriváty, které mimo jiné spustil spor Silvia Berlusconiho a ministra financí Giulia Tremontiho o záchranném rozpočtu, budí obavy ohledně udržitelnosti italského dluhu. V pátek 8. července začaly klesat ceny italských vládních dluhopisů a rozdíl výnosů proti německým dluhopisům se postupně vyšplhal na 3,3 % (18. července) z 1,85 % na začátku měsíce. Situaci příliš nepomohlo ani urychlené schválení (během 3 dnů) balíčku úsporných opatření, která by měla do roku 2014 ušetřit 48 mld. EUR. Výnosy dluhopisů začaly klesat až v týdnu od 18. července díky výhledu na možné řešení dluhové krize Řecka. Platební neschopnost třetí největší ekonomiky eurozóny a třetího největšího emitenta dluhopisů na světě by měla negativní dopady na fungování globální ekonomiky. V tomto boxu mapujeme, do jaké míry byla reakce investorů opodstatněná a do jaké míry je ekonomická situace v Itálii podobná té v Řecku.

Graf 1 (Box) Veřejné finance Itálie
Vládní dluh činí 120 % HDP, Itálie je ale schopna vytvářet primární přebytky rozpočtu
(% HDP, zdroj: ECB)

Itálie je po Řecku druhou relativně nejzadluženější zemí v Evropě, s dluhem dosahujícím téměř 120 % HDP (Graf 1). Se svým dluhem 1,8 bilionu EUR je dokonce nejzadluženější zemí Evropy a tvoří asi jednu čtvrtinu vládního dluhu v zemích eurozóny. V současnosti nemá Itálie problémy se splácením dluhu. Rating dlouhodobého dluhu od S&P je A+, od Moody’s AA2, u obou agentur s negativním výhledem. Historicky byla Itálie schopna snižovat dluh jak zvyšováním daní, tak snižováním výdajů, a to především kvůli vstupu do EMU. Rozpočet byl v předkrizových letech v primárním přebytku (Graf 1), kam se vrátil v prvním čtvrtletí letošního roku. Domácnosti mají vysokou míru úspor a téměř 60 % dluhopisů je drženo rezidenty. Zátěžovými testy EBA prošlo všech 5 testovaných italských bank.

Graf 2 (Box) Růst HDP Itálie
Hospodářský růst je dlouhodobě pomalý
(meziroční změny v %, zdroj: ECB)

Navzdory uvedeným faktům budí obavy investorů budoucí vývoj v Itálii. Ekonomika je exportně orientovaná s nízkou domácí poptávkou, což je podobnost s Německem. Na rozdíl od Německa je však export nadále orientován na „staré“, zadlužené a málo rostoucí země EU. Struktura ekonomiky spolu se stárnoucí populací tedy nedává dobré vyhlídky k růstu. Z Grafu 2 je vidět dlouhodobě velmi slabý růst ekonomiky. Úroveň reálného HDP je v současnosti dokonce nižší než v roce 2000.

Graf 3 (Box) Náklady a produktivita práce
Náklady práce v posledních letech předbíhaly produktivitu
(index produktivity jednotky práce a nákladů na jednotku práce, rok 2005 = 100, zdroj: OECD)

Východiskem ze současné krize je přesvědčit trhy o vůli provést opatření ke snížení dluhu. Drastické škrty ale mohou zpomalit růst ekonomiky, který je už tak dlouhodobě nízký. Klíčové je zvýšit konkurenceschopnost, kterou v minulosti negativně ovlivnil předstih růstu nákladů práce před produktivitou (Graf 3). Další oblastí je zvýšení efektivity státu (vláda ročně přerozděluje 51 % HDP), podnikatelského prostředí a soudní moci.

Důležitá je i efektivita výběru daní – odhaduje se, že ročně vláda kvůli daňovým únikům přichází o stovky mld. EUR.

Itálie má zatím potřebný čas nutný k tomu, aby reformy začaly fungovat; střední délka splatnosti dluhu byla na konci června okolo sedmi let (i když tento rok má dojít ke splacení 11 % dluhu). Rizikem je ale slabá vláda a možný odsun reforem vzhledem k volbám v roce 2013. Pravděpodobnost dalšího zvyšování sazeb ECB také situaci příliš nenahrává.

European Banking Authority