Index měnových podmínek pro eurozónu
Box popisuje vývoj měnových podmínek v eurozóně pomocí indexu, který shrnuje informace z indikátorů měnových podmínek hlavních sektorů ekonomiky eurozóny: sektoru domácností (úrokové sazby úvěrů na bydlení), firem (sazby úvěrů do 1 mil. EUR), vlády (výnosy syntetického 10letého dluhopisu), bankovního sektoru (3M EURIBOR) a zahraničí (efektivní kurz eura vůči 38 hlavním obchodním partnerům). Index je odhadován ve dvou variantách: jako vážený průměr úrokové složky a složky kurzu (váhy 6 : 11 ve prospěch sazeb, řady vážený) a jako hlavní komponenta všech vstupních řad (řady faktor).
Graf 1 zobrazuje index reálných měnových podmínek, který zahrnuje ex ante reálné úrokové sazby spolu s reálným efektivním kurzem. Od začátku sledovaného období přibližně do roku 2006 je patrné uvolňování měnových podmínek odrážející zužování spreadu jednotlivých úrokových sazeb oproti sazbě 3M EURIBOR. Zvyšování nominálních úrokových sazeb započaté od konce roku 2005 se v reálných měnových podmínkách začalo projevovat s určitým zpožděním, stejně jako jejich opětovné snižování v závěru roku 2008 a 2011. Snižování sazeb ECB od konce roku 2011 k nulovým hodnotám se v reálných měnových podmínkách nejprve odráželo jejich uvolňováním vlivem poklesu reálných sazeb i oslabování kurzu. Nicméně od začátku roku 2013 do začátku roku 2014 reálné indexy signalizují zpřísnění měnových podmínek spojené s posílením eura, poklesem inflačních očekávání a dočasným nárůstem výnosů vládních dluhopisů (trvajícím do začátku roku 2014).
Graf 1 (BOX) Index reálných měnových podmínek pro eurozónu
Na přelomu let 2014 a 2015 signalizují indexy zastavení uvolňování či dokonce zpřísnění měnových podmínek z důvodu poklesu inflačních očekávání v eurozóně
(zdroj: ECB, EK, vlastní výpočty)
V průběhu roku 2014 působily ve směru uvolňování měnové politiky všechny nominální složky úrokové části indexu, proti kterým ale působil pokles inflačních očekávání. Ten ke konci roku zrychlil a s dočasným posílením eura začal působit proti dalšímu uvolňování měnových podmínek. Index faktor tak na konci sledovaného období signalizoval zastavení uvolňování měnových podmínek kvůli vyšší váze kurzu v indexu, zatímco index vážený indikoval zpřísňování kvůli reálné úrokové složce.
Vliv inflačních očekávání na vývoj měnových podmínek je patrný z rozdílu křivek v Grafu 1 a Grafu 2, který zobrazuje indexy nominálních měnových podmínek pro eurozónu. Zde je zajímavý především konec sledovaného období, kdy nominální index signalizoval další uvolňování měnových podmínek, zatímco pokles inflačních očekávání působil na jejich reálné zpřísnění.
Graf 2 (BOX) Index nominálních měnových podmínek pro eurozónu
Nominální indexy signalizují na rozdíl od reálných indexů uvolnění podmínek na konci sledovaného období z důvodu poklesu nominálních sazeb a efektivního kurzu
(zdroj: ECB, EK, vlastní výpočty)
Uvedené indexy nezahrnují efekty nestandardních nástrojů měnové politiky ECB, které je obtížné pro účely indexu měnových podmínek kvantifikovat. Tyto nástroje se odrážejí ve velikosti a struktuře rozvahy ECB (viz Graf 3). V ní lze pozorovat růst objemu aktiv v důsledku dvou mimořádných dlouhodobějších refinančních operací (LTRO) v prosinci 2011 a březnu 2012. Následovalo však jejich postupné splácení, které vedlo k opětovnému smršťování bilance ECB, které odpovídá fázi autonomního zpřísňování měnových podmínek v Grafu 1. Pro zvýšení rozvahy na úroveň ze začátku roku 2012 proto ECB představila v loňském roce řadu programů (TLTRO, CBPP3, ABSPP) a v březnu 2015 spustila v rámci programu EAPP nákupy aktiv veřejného sektoru.
Graf 3 (BOX) Hlavní položky strany aktiv konsolidované rozvahy Eurosystému
Pro další uvolnění měnových podmínek představila ECB v roce 2014 a 2015 řadu programů, včetně nákupů aktiv veřejného sektoru
(mld. EUR, zdroj: ECB)
1 Váhy vychází z odhadů Evropské komise (http://ec.europa.eu/economy_finance/db_indicators/conditions/index_en.htm)