Institut výjimek z plnění inflačního cíle v souvislosti s nově vyhlášeným inflačním cílem
Česká národní banka po dohodě s vládou vyhlásila v dubnu 2001 inflační cíl pro meziroční přírůstek indexu spotřebitelských cen na období 2002 až 2005. Tento cíl má podobu průběžného pásma rovnoměrně klesajícího z intervalu 3 - 5 % v lednu 2002 k intervalu 2 - 4 % v prosinci 2005. V souvislosti s přechodem od cílování čisté inflace k cílování celkové inflace rozšířila Česká národní banka okruh případů, které mohou vést k uplatnění výjimky z plnění inflačního cíle. Jde o úpravy regulovaných cen, jejichž dopad do celkové inflace by přesáhl 1 až 1,5 p.b., a o skokové úpravy nepřímých daní 1 .
K potřebě uplatňovat výjimky z plnění inflačního cíle vedou v režimu cílování inflace poměrně často se vyskytující nárazové změny exogenních faktorů (jedná se zejména o šoky na straně nabídky), jenž jsou zcela či ve značné míře mimo dosah opatření měnové politiky centrální banky. Tyto faktory byly poprvé definovány na konci roku 1998 (viz Zpráva o inflaci - leden 1999) a jejich okruh rozšířen v dubnu 2001 (viz Zpráva o inflaci - duben 2001). Jde o tyto exogenní faktory:
- výrazné změny světových cen surovin, energetických zdrojů a komodit,
- výrazné změny devizového kurzu, které nesouvisejí s vývojem domácích fundamentálních veličin a s domácí měnovou politikou,
- výrazné změny v podmínkách zemědělské výroby s dopadem na ceny zemědělských výrobců,
- živelní pohromy a jiné mimořádné situace s nákladovými a poptávkovými dopady do cenové oblasti,
- úpravy regulovaných cen, jejichž dopad do celkové inflace by přesáhl 1 až 1,5 p.b.,
- skokové úpravy nepřímých daní.
Lze očekávat, že v souvislosti se vstupem České republiky do EU, bude do souboru výjimek z plnění inflačního cíle v budoucnu zařazena ještě výjimka zahrnující jednorázové a předem těžko odhadnutelné cenové šoky vyvolané přejímáním standardů EU (viz Dlouhodobá měnová strategie). V režimu cílování inflace je hlavním faktorem pro rozhodování o změně nastavení nástrojů měnové politiky vychýlení podmíněné prognózy inflace v horizontu nejúčinnější transmise z koridoru inflačního cíle. K tomuto vychýlení může dojít v zásadě ze dvou důvodů:
- nastavení nástrojů měnové politiky neodpovídá inflačním tlakům v ekonomice, takže centrální banka musí reagovat změnou nastavení svých měnově-politických nástrojů tak, aby vrátila podmíněnou prognózu inflace v horizontu nejúčinnější transmise zpět do koridoru inflačního cíle,
- v podmíněné prognóze inflace lze pro dané období identifikovat nárazové změny exogenních faktorů, které jsou obsaženy v souboru výjimek z plnění inflačního cíle.
Zatímco první případ vyžaduje takovou změnu měnových podmínek, která vrátí podmíněnou prognózu inflace do intervalu inflačního cíle, ve druhém případě se může centrální banka rozhodnout nastavení svých měnově-politických nástrojů neměnit, neboť po odeznění exogenního šoku by se inflace měla vrátit na původní trajektorii. Splnění cíle by za těchto podmínek bylo pravděpodobně doprovázeno nepřiměřeným rozkolísáním vývoje fundamentálních makroekonomických a měnových veličin. Česká národní banka může za této situace dát přednost přechodnému neplnění inflačního cíle a aplikovat institut výjimek.
Lze shrnout, že institut výjimek z plnění inflačního cíle bude aktivován v případech, kdy podmíněná prognóza inflace bude v horizontu nejúčinnější transmise směřovat mimo koridor vyhlášeného inflačního cíle a Česká národní banka na základě svých analýz usoudí, že příčinou této výchylky jsou nárazové změny exogenních faktorů zahrnutých mezi výjimky. Pro objasňovaní těchto situací ve vztahu k veřejnosti bude Česká národní banka využívat Záznamů z jednání bankovní rady, tiskových konferencí a Zpráv o inflaci.
1 Podrobněji viz Příloha č. 1 Zprávy o inflaci z dubna 2001