Mediánová inflace

Kromě oficiálních ukazatelů inflace v ČR publikovaných ČSÚ jsou v ČNB pro posouzení domácího cenového vývoje konstruována i alternativní měřítka inflace. Jejich cílem je odfiltrovat jednorázové, přechodné (a většinou exogenní) vlivy, a získat tak ukazatel odrážející pouze fundamentální faktory domácího cenového vývoje. Tyto ukazatele přitom nabývají na významu zejména v obdobích, kdy je vývoj celkové inflace ovlivněn silnými vnějšími šoky (jako je například nedávný prudký propad světových cen ropy). Jedním z takových ukazatelů je tzv. mediánová inflace.

Klasicky počítané ukazatele inflace, ať již oficiální, publikované ČSÚ, nebo alternativní, konstruované v ČNB, využívají pro výpočet střední hodnoty zjištěných cenových pohybů vážený aritmetický průměr. Vlastností aritmetického průměru však mimo jiné je, že velmi citlivě reaguje na extrémní cenové pohyby. Proto se při výpočtu různých měřítek jádrové inflace obvykle vypouštějí položky nejvíce ovlivňované vnějšími přechodnými šoky. Typicky se jedná o potraviny, jejichž ceny kolísají v závislosti na počasí a úrodě, a ceny energií a pohonných hmot, které se odvíjejí od světových cen ropy. Kromě toho se vylučují položky s administrativně regulovanými cenami a zbylé položky se očišťují o vliv změn spotřebních daní a DPH (například korigovaná inflace bez pohonných hmot).

Mediánová inflace využívá stejné váhové schéma i stejné časové řady cenových indexů jednotlivých reprezentantů spotřebního koše jako klasicky počítané ukazatele inflace. Při jejím výpočtu se však systematicky vylučují pouze položky s regulovanými cenami. Zbylé položky jsou následně očištěny o vliv změn DPH. Vzhledem k tomu, že výpočet probíhá na meziměsíční bázi, je nutné rovněž provést sezonní očištění. Poté je pro odhad střední hodnoty inflace použit vážený medián. Meziměsíční cenové změny jednotlivých reprezentantů v daném měsíci jsou seřazeny od největší po nejmenší, přičemž se postupně načítá jejich váha. Inflace položky, která se nachází nejblíže kumulované váhy 0,5, je označena za mediánovou inflaci. Meziroční inflace je pak získána zřetězením meziměsíčních hodnot.

Jádrová inflace na bázi mediánu vykazuje výrazně hladší průběh, než klasické agregáty jádrové inflace na bázi váženého aritmetického průměru (Graf 1). Mediánová inflace tak poskytuje užitečný analytický obrázek o cenovém vývoji v jádru spotřebního koše, a to zejména v obdobích, kdy celkový cenový vývoj je ovlivňován silnými exogenními šoky. Zatímco klasické ukazatele jádrové inflace byly například v letech 2009–2011 stlačovány k velmi nízkým a posléze i záporným hodnotám v důsledku výrazných cenových poklesů jen omezeného počtu položek spotřebního koše, udržovala se mediánová inflace v tomto období v kladných hodnotách. Během hospodářské recese v letech 2012–2013 se ale i mediánová inflace zřetelně snížila na své historicky minimální hodnoty v září 2013 (0,2 %) a hrozilo, že poprvé poklesne do deflačního pásma. Po oslabení kurzu ze strany ČNB v listopadu 2013 se však meziroční mediánová inflace začala plynule zvyšovat až na 1,3 % ke konci roku 2014.

Graf 1 (BOX) Srovnání mediánové inflace s klasickými ukazateli inflace
V porovnání s klasickými ukazateli vykazuje mediánová inflace výrazně hladší průběh. Od podzimu roku 2013 se zvýšila a aktuálně činí 1 %
(meziroční změny v %, zdroj: ČSÚ, výpočet ČNB)

V dosavadním průběhu letošního roku se pak mírně snížila s tím, jak z ní postupně vyprchává přímý vliv oslabení koruny. Stále však zůstává ve zřetelně kladných hodnotách (v březnu 2015 činila 1,0 %), neboť není – vzhledem ke své konstrukci – výrazně ovlivněna propadem cen ropy ani klesajícími cenami potravin stahujícími celkovou inflaci do blízkosti nulových hodnot (a inflaci bez vlivu daňových změn dočasně až do záporu). Její průběh tak patrně nejzřetelněji odráží již několik čtvrtletí trvající mírně proinflační vliv obnoveného růstu domácí ekonomiky a celkově uvolněné nastavení měnových podmínek.