Nekonvenční měnová politika vybraných centrálních bank
Pokud nejsou nástroje konvenční měnové politiky dostatečné k dosahování cílů centrální banky, může centrální banka uplatnit nekonvenční opatření měnové politiky. Potřebu přijmout taková opatření může vyvolat situace, kdy se krátkodobé nominální úrokové sazby blíží k nule při přetrvávajících deflačních tlacích a ekonomika nevykazuje známky oživení. Centrální banka tak již nemá možnost využít úrokové politiky, pomocí níž by dále uvolnila měnové podmínky. Potřeba nekonvenčních opatření však může nastat i při nenulových sazbách v podmínkách narušení úrokového či úvěrového kanálu transmisního mechanismu měnové politiky.
V obou uvedených případech centrální banka nedokáže standardními nástroji poskytnout žádoucí stimulační impulz do reálné ekonomiky. Je pak legitimní provádět nekonvenční měnovou politiku. Tu v letech 2001-2006 prováděla Bank of Japan (BoJ), nyní ji začaly praktikovat některé jiné centrální banky, např. Federální rezervní systém (Fed), Bank of England (BoE), Evropská centrální banka (ECB) či Švýcarská národní banka (SNB).
Nekonvenční měnová politika se v principu zaměřuje na náklady a dostupnost vnějšího financování bank, domácností a nefinančních společností. Jedná se tedy o ovlivňování dlouhodobé reálné úrokové sazby. To se může dít prostřednictvím (i) ovlivnění úrokových i inflačních očekávání, jako důležitých nepřímých determinant dlouhodobé reálné úrokové sazby; (ii) vlivu na trhy finančních aktiv, a to s cílem snížit přímo dlouhodobou nominální úrokovou sazbu (např. nákupem vládních dluhopisů), či snížit rizikové rozpětí ve výnosech určitých finančních aktiv. Nákupem vládních dluhopisů financovaných novou emisí peněz centrální banky zvyšují volné rezervy bank (množstevní efekt) a působí ve směru snížení úrokových sazeb (cenový efekt) s cílem dosáhnout kýženého uvolnění finančních podmínek. Těmito opatřeními centrální banka zároveň vysílá signál do ekonomiky, že prostřednictvím emise peněz dosáhne cenového růstu (efekt očekávání).
Očekávané i skutečné dopady jednotlivých opatření centrálních bank jsou ovlivněny i rozhodnutími o financování těchto operací. Situace, kdy centrální banka nakupuje státní dluhopisy a financuje nákup nově emitovanými penězi (v důsledku čehož roste rozvaha centrální banky) bývá označována jako kvantitativní uvolňování.
Při kvalitativním uvolňování se mění struktura aktiv tak, že část finančních aktiv je prodána a za jejich hodnotu jsou nakoupena finanční aktiva s jinými charakteristikami (zpravidla s nižší likviditou a vyšším rizikem, např. soukromé dluhové instrumenty). Při těchto operacích neroste rozvaha centrální banky. Změna struktury aktiv při nárůstu bilance centrální banky bývá nazývána úvěrovým uvolňováním. Forma úvěrového uvolňování je v současnosti nejvíce využívanou, neboť centrální banky se snaží vedle využití množstevního efektu emise peněz zmírnit problémy fungování trhů a měnověpolitické transmise v konkrétních problematických oblastech.
Tab. 1 (Box)
Přehled operací vybraných centrálních bank s vlivem převážně na mezibankovní trh a plynulost financování v zahraničních měnách
(pramen: centrální banky)
| Podmínky úvěrových operací mezi centrální bankou a finančními institucemi | používání FX swapů |
|||
| rozšíření okruhu protistran |
rozšíření přijatelného kolaterálu |
zavedení delších splatností |
||
| Fed | x | x | x | x |
| BoE | x | x | x | x |
| ECB | xa) | x | x | x |
| SNB | x | x | x | |
a)vnímáno ve vztahu k EIB
Tab. 2 (Box)
Přehled operací vybraných centrálních bank s vlivem převážně na dlouhodobé úrokové sazby a měnový kurz
(pramen: centrální banky)
| Přímý nákup finančních aktiv | ||||
| vládní dluhopisy |
kryté dluhopisy |
ostatní soukromá ativa | zahraniční měna | |
| Fed | x | x | ||
| BoE | x | x | ||
| ECB | x | |||
| SNB | x | x | x | |
Tab. 1 (Box) a Tab. 2 (Box) nastiňují šíři nekonvenčních opatření měnové politiky aktuálně prováděných vybranými centrálními bankami. Tab. 1 (Box) shrnuje refinanční operace zaměřené převážně na uvolnění podmínek financování finančních institucí související s omezenou funkčností mezibankovního trhu a na podporu mezinárodního financování. Tab. 2 (Box) popisuje využití přímého nákupu konkrétních finančních aktiv, tj. strukturální změny na straně aktiv rozvah centrálních bank. Jak je z ní vidět, ECB a SNB se zaměřují na nákup krytých dluhopisů, zatímco Fed a BoE nakupují vládní dluhopisy a ostatní soukromá aktiva. SNB také jako jediná z uvedených bank začala intervenovat na devizovém trhu s cílem zabránit posilování kurzu švýcarského franku.