Nové nastavení dlouhodobých trendů v modelu g3

V aktuální prognóze došlo k úpravě nastavení dlouhodobých temp růstu, rovnovážného zhodnocování měnového kurzu a zahraniční rovnovážné úrokové sazby predikčního modelu g3 (Tab. 1). Ta nahrazuje expertní úpravy použité v minulých prognózách, a proto nemá významný vliv na změny oproti minulé predikci. Změna nastavení vychází z předpokladu, že pokrizový růst produktivit v ČR a eurozóně nedosáhne v horizontu následujících 3–5 let hodnot pozorovaných před rokem 2008. Úprava uvedených veličin zároveň odráží pokročilejší fázi konvergence české ekonomiky k eurozóně ve srovnání s obdobím, kdy byl model g3 vyvíjen a zaváděn do prognostické praxe.¹ Při nastavení parametrů modelu bylo použito hodnocení historických dat a výsledky dostupných analýz zaměřujících se na nominální a reálnou konvergenci české ekonomiky k eurozóně.

Tab. 1 (BOX)  Nastavení dlouhodobých trendů
V nastavení modelu g3 došlo ke snížení temp dlouhodobého růstu a rovnovážného zhodnocování kurzu koruny
(meziročně v %)

Předpoklad o dlouhodobém růstovém tempu české ekonomiky byl snížen ze 4 % na 3 % (již od konce roku 2012 prognózy ČNB vycházely z expertního předpokladu, že se růst nabídkové strany české ekonomiky po odeznění krize bude blížit 3% tempu). Snížení rovnovážného (reálného i nominálního) tempa zhodnocování kurzu koruny k euru o 0,9 procentního bodu odráží vedle nižšího růstového diferenciálu české ekonomiky oproti eurozóně i vyšší stupeň konvergence v cenové hladině dosažený v předkrizovém období. V důsledku méně výrazného zhodnocování kurzu přispívají v rovnováze k inflaci zřetelněji dovozní ceny, zároveň však dochází k přehodnocení příspěvku tzv. Balassova–Samuelsonova efektu (resp. exportně specifické technologie) k cenovému růstu směrem dolů.

Snížení dlouhodobého tempa růstu zahraniční efektivní poptávky o 0,3 procentního bodu odráží jak strukturální problémy některých zemí platících eurem, tak negativní vliv předlužení veřejného i soukromého sektoru na růstové možnosti eurozóny. Tyto faktory vysvětlují i předpokládané snížení reálné rovnovážné zahraniční úrokové sazby, což při předpokladu nezměněné dlouhodobé zahraniční inflace znamená úměrné snížení i u nominálních úrokových sazeb. Česká ekonomika (na rozdíl od některých zemí eurozóny) v současnosti neřeší dluhové nebo strukturální problémy, které by vedly k poklesu rovnovážné úrokové sazby. Rovnovážná reálná úroková sazba v ČR proto zůstala nastavena na 1 %, což při nezměněném 2% inflačním cíli implikuje nastavení domácí nominální úrokové sazby na 3 %. Navíc provedené snížení rovnovážné reálné apreciace v malé otevřené ekonomice tlačí – v logice nepokryté úrokové parity – na vyšší reálné sazby, čímž kompenzuje faktory působící v opačném směru. Těmi jsou zmíněné nižší rovnovážné úrokové sazby v eurozóně spolu s pokračujícím poklesem rizikové prémie ČR.

¹ Od té doby bylo přitom již jednou sníženo dlouhodobé rovnovážné tempo růstu domácí ekonomiky z 5 % na 4 %.