Sektorová a produkční struktura modelu g3 je účelným zjednodušením struktury české ekonomiky. Modelová ekonomika je rozdělena na sektor výrobců, domácností, státu a zahraničí.
Produkční strukturu modelu zachycuje uvedené schéma. Jádrem modelu je odvětví výroby mezispotřebních statků (Y). Toto odvětví vytváří za použití práce a kapitálu meziprodukt, který není určen přímo pro finální užití, ale je spolu s dováženými mezistatky (N) vstupem pro výrobu finálních statků pro soukromou a vládní spotřebu a vývoz. Každé z odvětví výroby finálních statků může mít odlišný poměr domácích a zahraničních vstupů s odlišnou mírou vzájemné substituce. U odvětví výroby vývozních statků (X) model například předpokládá jeho vysokou dovozní náročnost a relativně nízkou možnost substituce zahraničních vstupů domácí produkcí v krátkém období.
Výrobci v jednotlivých výrobních odvětvích jsou z hlediska výrobních vstupů cenovými příjemci, mohou se tedy pouze rozhodovat, kolik statků vyrobí a za jakou cenu. Ceny všech statků jsou zároveň částečně strnulé. Výrobci nemohou svoje ceny měnit vždy, ale pouze po uplynutí určité doby. Pouze určitý podíl výrobců stanovuje v daném okamžiku svoje ceny, ostatní výrobci svoje ceny indexují současnou inflací. V rovnováze firmy dosahují kladného ekonomického zisku.
Produkční struktura ekonomiky a s ní spojené toky zboží a služeb se odrážejí v tvorbě cen jednotlivých výrobních odvětví – spotřebitelských cen, vývozních cen, atd. Míra strnulosti při uzavírání cenových kontraktů je v jednotlivých odvětvích odlišná. Tyto vztahy v modelu zachycují postupný průsak poptávkových a nabídkových šoků do jednotlivých cenových okruhů. V případě spotřebitelských cen hrají roli i změny regulovaných cen a nepřímých daní.
Sektor domácností spotřebovává statky (C), pronajímá kapitál pro odvětví výroby mezispotřebních statků, nabízí práci pro všechna výrobní odvětví a investuje do domácích a zahraničních dluhopisů. Domácnosti maximalizují svůj očekávaný užitek ze spotřeby a z volného času při rozpočtovém omezení. Podobně jako cenová tvorba výrobců, tak i mzdová tvorba je založena na předpokladu strnulého vývoje. Mzda jen části domácností může být v daném okamžiku optimalizována, mzda zbylých domácností je stanovena podle v současnosti pozorovaného mzdového růstu. Využitelný kapitál je tvořen zásobou starého kapitálu a novými kapitálovými statky (investicemi, I), přičemž mezi novým a starým kapitálem je předpokládána nedokonalá substituce.
Sektor státu je dále členěn na vládu a centrální banku. Vláda vybírá daně, rozděluje transfery a spotřebovává statky vládní spotřeby (G). Vládě je umožněno vytvářet veřejný dluh.
Centrální banka cíluje celkovou inflaci cen spotřebních statků, na případné primární dopady změn nepřímých daní uplatňuje výjimky z plnění inflačního cíle. Celková inflace se skládá z inflace regulovaných cen, inflace neregulovaných cen a vlivu změn nepřímých daní. Inflaci neregulovaných cen tvoří inflace cen vstupů používaných k výrobě spotřebních statků, tedy inflace cen mezispotřeby (domácí inflační tlaky) a inflace dovážených statků (zahraniční inflační tlaky). Domácí inflační tlaky plynou z růstu mezd při zohlednění vývoje produktivity práce a růstu cen kapitálových statků. Zahraniční inflační tlaky jsou dány zahraničními cenami dováženého zboží a měnovým kurzem.
Z pohledu světového obchodu je česká ekonomika malou a vysoce otevřenou ekonomikou. Velký vliv na vývoj cen, produkce a zaměstnanosti tak má vývoj zahraniční poptávky, cen a úrokových sazeb. Domácí dovozci dovážejí statky za světové ceny a vývozci musí naopak konkurovat produktům ze zahraničí, přičemž obchodní kontrakty vývozců jsou krátkodobě nominálně strnulé v zahraniční měně. Neočekávaný náhlý výkyv měnového kurzu se proto nejprve promítne do ziskových marží vývozců. Vývozci mohou následně ceny své produkce upravit, nicméně s rizikem snižování své cenové konkurenceschopnosti. Kromě cenové konkurenceschopnosti model rovněž pracuje s necenovou konkurenceschopností, odrážející vývoj ve složení zahraničního obchodu a rostoucí podíl statků vyžadující náročné technologie a know-how.
Účetně je sektor zahraničí popsán platební bilancí. Rozdíl mezi nominálním vývozem a dovozem (zjednodušeně deficit běžného účtu) je kompenzován pohyby na finančním účtu platební bilance souvisejícími s držbou zahraničních dluhopisů. Rovnováhy při obchodování s dluhopisy je dosahováno prostřednictvím tzv. nekryté úrokové parity. Úrokový diferenciál mezi zahraniční (EURIBOR) a domácí (PRIBOR) úrokovou sazbou je při zohlednění rizikové prémie vyrovnáván očekávaným posílením (oslabením) měnového kurzu.