Vývoj spotřeby a peněžních úspor podle příjmových skupin domácností

Zpomalování růstu spotřeby domácností v nominálním vyjádření a prohlubování jejího reálného poklesu je důsledkem slabé dynamiky nominálních disponibilních příjmů, vyšší inflace především vlivem daňových změn a zhoršené spotřebitelské důvěry. Míra hrubých úspor se zvýšila (viz BOX 1 v části III.3.1). Pro pochopení vývoje spotřeby je významné zkoumat, zda se tyto tendence projevují u většiny domácností nebo zda jsou koncentrovány do určitých příjmových skupin.

Útlum dynamiky spotřebních výdajů byl zaznamenán u všech příjmových skupin domácností, i když nejvýrazněji v nejnižším příjmovém decilu. ¹ Zatímco u vysokopříjmových a středněpříjmových domácností se růst nominální spotřeby pohyboval v roce 2011 v blízkosti nuly či jen ve slabě kladných hodnotách, u nízkopříjmových domácností spotřeba propadla (Graf 1). Napříč příjmovými skupinami se v posledním období snižoval podíl většiny výdajů na spotřební předměty (zejména pak na bytové vybavení a zařízení) na celkové spotřebě při výraznějším růstu podílu výdajů na bydlení, vodu, energii a paliva a výdajů za dopravu. V nižším růstu spotřeby se u všech příjmových skupin domácností odrážel slabý vývoj nominálních příjmů (Graf 2).

Domácnosti současně snižovaly svoji zadluženost, pravděpodobně v důsledku vnímání své vyšší zranitelnosti v případě budoucích šoků. Poměr ročního salda přijatých a splacených úvěrů k příjmům byl v posledních letech v průměru záporný u nízkopříjmových a středněpříjmových domácností, u vysokopříjmových domácností byl slabě kladný. Pozorovaný růst stavu úvěrů se tak koncentruje zejména do skupiny domácností s vyššími příjmy.

Ve spotřebním chování domácností se dále projevuje skutečnost, do jaké míry příjmové skupiny tvoří úspory ve vztahu k příjmům. Zatímco u vysokopříjmových domácností je poměr peněžních úspor (měřených čistými nově vytvořenými vklady) k příjmům vyšší než před finanční krizí při jen slabě vzestupném trendu u středněpříjmových domácností, u nízkopříjmových domácností je nadále záporný, avšak méně než v předchozích letech (Graf 3). Domácnosti v posledních letech čelily šokům zejména na trhu práce, což se od roku 2008 projevovalo v jejich vyšší tvorbě peněžních úspor z opatrnostních důvodů.

Poměr peněžních úspor k příjmům nejnižší příjmové skupiny domácností byl záporný či v blízkosti nuly, což odráží zejména zastoupení kategorie nezaměstnaných či jinak sociálně slabých domácností. U důchodců představuje tento poměr cca 4 %. Skupina nízkopříjmových domácností má tudíž velmi omezenou schopnost při poklesu reálné kupní síly plynule vyhlazovat spotřebu v čase na úkor svých úspor (navíc je obecně více předlužená² – cca 30 % domácností v prvních dvou nejnižších příjmových skupinách překračovalo v roce 2011 práh předlužení). ³ Předluženost má navíc v posledních letech rostoucí tendenci a přenáší se i do skupiny středněpříjmových domácností. Dopad do celkové spotřeby v ekonomice je však u nízkopříjmových domácností zmírňován tím, že spotřeba těchto domácností je v souhrnu oproti ostatním skupinám nižší.

Z tvaru tzv. Lorenzovy křivky vyplývá, že na 20 % domácností s nejnižšími příjmy připadá cca 10 % z celkové spotřeby a tyto domácnosti téměř nespoří (Graf 4). Nerovnoměrnost je u spotřeby nižší než u příjmů, u peněžních úspor domácností je výraznější. Z Grafu 4 je dále zřejmé, že horních 50 % domácností z hlediska příjmů tvořilo 80 % peněžních úspor, což je obdobná úroveň jako v roce 2004. Nejvýrazněji nerovnoměrně byly úspory rozděleny v roce 2008, kdy tato skupina domácností tvořila téměř 95 % úspor. Následně se tvar Lorenzovy křivky vrátil směrem k tvarům z předchozích let. Tomu odpovídal i vývoj Giniho koeficientu, měřícího míru relativní nerovnosti, který se u peněžních úspor zvýšil z 0,43 v roce 2004 na 0,67 v roce 2008 a poté opět klesl na úroveň 0,46 v roce 2011.

Graf 1 (BOX) Spotřební výdaje vybraných příjmových skupin domácností 
Růst spotřeby byl slabý u všech vybraných příjmových skupin, u nízkopříjmových domácností spotřeba propadla
(meziroční změny v %, klouzavý průměr, v nominálním vyjádření)

Graf 2 (BOX) Čisté peněžní příjmy vybraných příjmových skupin domácností
Růst příjmů silně zpomalil ve všech vybraných příjmových skupinách domácností, 
u nízkopříjmových domácností příjmy klesaly
(meziroční změny v %, klouzavý průměr, v nominálním vyjádření)

Graf 3 (BOX) Peněžní úspory vybraných příjmových skupin domácností
Vyšší poměr peněžních úspor k příjmům než před finanční krizí měly zejména domácnosti s vyššími příjmy, u nejnižších příjmových skupin domácností byla tato míra úspor záporná
(poměry úspor k čistému peněžního příjmu v %)

Graf 4 (BOX) Lorenzova křivka
Rozdělení tvorby peněžních úspor je více nerovnoměrné než rozdělení spotřeby a příjmů
(v % na obou osách, zdroj: Rodinné účty ČSÚ, rok 2011, výpočty ČNB)

¹ Údaje vycházejí z Rodinných účtů domácností ČSÚ. Příjmové skupiny domácností jsou rozděleny podle výše ročního čistého peněžního příjmu na osobu.

² Práh předluženosti domácností je stanoven za situace, když náklady na splácení dluhu převýší 50 % čistého peněžního příjmu po odečtení nezbytných výdajů (potraviny, bydlení, energie apod.).

³ Ze šetření o životních podmínkách ČSÚ za rok 2011 vyplývá, že zaplatit neočekávaný výdaj ve výši cca 9 tis. Kč si nemohlo dovolit cca 73 % nízkopříjmových domácností, zatímco u středněpříjmových to bylo 46 % a vysokopříjmových domácností 13 %. Dále z výběrového šetření vyplývá, že 31 % domácností v nejnižším příjmovém decilu vycházela s příjmy s velkými obtížemi oproti 7 % u středněpříjmových a 1 % u vysokopříjmových domácností.