ZPRÁVA O MĚNOVÉ POLITICE | ZIMA 2022 (box 1)
(autoři: Soňa Benecká, Jan Hošek)
Ceny zemního plynu téměř na celém světě dosáhly v prosinci 2021 nového maxima (Graf 1), k čemuž přispěla řada faktorů. Prvním z nich byl jeho nedostatek v Asii, kde po něm v průběhu loňského roku silně rostla poptávka. Velcí dovozci, jako Japonsko nebo Jižní Korea, doplňovali zásoby po chladné zimě. K tomu maximálně využívali své dlouhodobé kontrakty na dovoz zkapalněného zemního plynu (LNG), jejichž cena byla příznivější než na spotovém trhu. Na ten tak mířilo menší množství dodávek a spotová cena i přes zvyšující se dodávky z USA v důsledku rychle rostoucí poptávky silně rostla. Hlavní roli zde hrála poptávka z Číny, jejíž ekonomika se rychle zotavila z pandemie a byla zasažena energetickou krizí v důsledku nedostatku uhlí a jeho vysokých cen. Poptávka po LNG však rostla např. i v Brazílii, kde nejhorší sucho za dekádu snížilo produkci vodních elektráren. Ta byla nahrazována produkcí elektřiny z plynu. Stabilně pak roste poptávka po zemním plynu prakticky ve všech rozvíjejících se zemích jihovýchodní Asie (např. v Indii nebo Pákistánu).
Graf 1 – Cena zemního plynu v Evropě dosáhla v prosinci 2021 nového historického maxima
v EUR/MWh, pramen Refinitiv Datastream
Poznámka: Zemní plyn se dopravuje v plynovodech, zkapalněný plyn se přepravuje na lodích.
V Evropě aktuálně vysoké ceny zemního plynu odrážejí také zdejší specifickou situaci. Evropské zásobníky zůstaly po loňské chladné a dlouhé zimě značně vyprázdněné. Nízká produkce větrných elektráren v létě si vyžádala větší zapojení záložních plynových elektráren v Německu (viz níže), což společně se zvýšenou cenou plynu a oživováním průmyslové aktivity vlivem slábnutí pandemie zpomalovalo doplňování zásob plynu během letní sezóny. Poptávku po plynu zvyšovala i rostoucí cena emisních povolenek. Míra naplnění evropských plynových zásobníků před letošní topnou sezónou tak klesla silně pod dlouhodobý průměr (Graf 2). Zda zásoby plynu dosáhnou kriticky nízké hodnoty, bude záležet zejména na vývoji počasí v průběhu letošní zimy. Nízká naplněnost zásobníků spolu se zhoršujícími se politickými vztahy s Ruskem přitom vedou k obavám z nedostatku plynu nejen během letošní zimy, ale i v průběhu celého roku 2022. Na konci prosince 2021 sice byla do Evropy nasměrována část dodávek zkapalněného zemního plynu z USA, které původně mířily do Asie, to však jen vrátilo cenu plynu k hodnotám z října a listopadu. Cena této komodity by měla na zvýšené úrovni přetrvávat dle očekávání trhu po delší dobu a minimálně do konce topné sezóny bude silně kolísat. K vysoké úrovni cen v Evropě i k jejich vysokému kolísání přispívá i snaha EU, aby jednotlivé země stále více nakupovaly plyn na burzovních trzích, zatímco v minulosti na trhu převládaly dlouhodobé kontrakty, navázané převážně na cenu ropy. Ruský dodavatel plynu Gazprom nadále preferuje dodávky na základě bilaterálních dlouhodobých kontraktů, které plní, a nejeví velký zájem nabízet plyn na burzovních trzích.
Graf 2 – Míra naplnění evropských zásobníků plynu klesla výrazně pod průměr předchozích šesti let
v %, pramen Bloomberg
Také ceny elektřiny zaznamenaly v prosinci rekordní hodnoty, a i přes následnou korekci se aktuálně pohybují na historicky vysokých hodnotách. Současný mechanismus tvorby cen elektřiny v Evropě totiž vede k jejich úzké vazbě na cenu plynu. Energetická politika EU podporuje výrobu elektrické energie z obnovitelných zdrojů, jejichž podíl na celkové produkci elektřiny postupně roste. Premiantem je v tomto ohledu Německo (Graf 3). Obnovitelné zdroje jsou však značně závislé na povětrnostních podmínkách a jejich produkce je proto nestabilní. Vzhledem k tomu, že skladování elektrické energie je stále ve fázi vývoje, slouží právě plynové elektrárny jako pružná záloha při výpadcích obnovitelných zdrojů a určují tak mezní cenu elektřiny na trhu.
Graf 3 – Obnovitelné zdroje elektřiny v Německu postupně nahrazují produkci uhelných a jaderných elektráren
struktura výroby energie v Německu, v %, pramen Bloomberg
Vedle plynu se na zdražení elektřiny podílejí i prudce rostoucí ceny emisních povolenek. Jejich prostřednictvím se mají tržně konformním způsobem nasměrovat investice firem do nízkoemisních technologií výroby elektřiny. V současnosti se emisní povolenky rovněž obchodují na burze, na kterou mají přístup i finanční investoři. To však přispívá k nepředvídatelnému vývoji cen povolenek a následným problémům firem. I u cen elektřiny tak lze očekávat zvýšené kolísání a setrvání na vysokých hodnotách až do začátku roku 2023.
Evropský energetický mix nebude jednoduché přenastavit tak, aby se do roku 2030 podařilo snížit čisté emise skleníkových plynů o 55 %, jak navrhuje Evropská komise. Plyn proto bude plnit úlohu tzv. přechodového energetického zdroje. Jeho podpora má být časově omezena a podmíněna tím, že bude nahrazovat klimaticky škodlivější paliva (uhlí). S vypínáním tradičních zdrojů elektrické energie a jen postupným zaváděním obnovitelných zdrojů tak mohou být ceny plynu a elektřiny i nadále náchylné k prudkým výkyvům.
Vyšší účty za energie postupně pocítí domácnosti i firmy. Čím déle budou vysoké ceny na trhu přetrvávat, tím více se budou promítat do nově uzavíraných kontraktů. Již v současnosti v eurozóně pozorujeme nebývalý růst cen energií v produkční sféře. Právě citelně vyšší ceny plynu a elektřiny (spolu s nedostatkem materiálu a komponent) se staly hlavním tahounem zrychlené dynamiky zahraničních průmyslových cen ve druhé polovině loňského roku. Vliv zvýšených cen energií na růst průmyslových i spotřebitelských cen v eurozóně by měl vyprchat v průběhu letošního roku, plánované strukturální změny v energetice však mohou přinést další cenové výkyvy s dopady na cenovou stabilitu eurozóny v delším období. ECB zatím opakovala, že energetickou krizí přiživovaný nárůst inflačních tlaků je dočasný, nicméně že trvalejší proinflační působení zelené transformace představuje v delším horizontu významné riziko.
Některé země EU v reakci na současnou energetickou krizi zavedly krátkodobá zmírňující opatření, neboť na říjnovém summitu EU se nepodařilo najít shodu ohledně jejího celoevropského řešení. Řada zemí v čele s Německem krizi považuje za pouze dočasnou, nevyžadující žádné strukturální změny (např. reformu velkoobchodního trhu s elektřinou či regulaci trhu s emisními povolenkami). Není tedy podle nich nutné zavádět opatření, která by byla uplatňována ve všech členských státech EU. Většina zemí unie se nicméně zaměřila na podporu ohrožených skupin obyvatel, řada z nich ale již také zavedla či zvažuje zavedení plošně snížené energetické daně či DPH. Například Polsko od února sníží na čtyři měsíce sazbu DPH z elektřiny a vytápění domácností na 5 %, zatímco v Maďarsku jsou zastropovány ceny benzínu či nafty. Španělsko a Rumunsko začaly regulovat maloobchodní a velkoobchodní ceny elektřiny.