ZPRÁVA O MĚNOVÉ POLITICE | JARO 2021 (box 2)
(autor: Róbert Ambriško)
Důležitou součástí naší analytické a prognostické práce je rozklíčovat dopady fiskálních opatření na ekonomickou aktivitu. Pro kvantifikaci působení fiskální politiky na ekonomickou aktivitu využíváme v prognóze ČNB primárně fiskální impulz vyčíslený metodou „bottom-up“, pro jehož výpočet je hodnota fiskálního multiplikátoru jedním ze dvou určujících parametrů.[1]
Doposud (od roku 2005) jsme k výpočtu fiskálního impulzu využívali jednotný fiskální multiplikátor ve výši 0,6 s tím, že jsme ho v případě potřeby expertně upravovali. Konkrétně v minulé prognóze jsme pracovali s fiskálním multiplikátorem ve výši 0,6, přičemž pro změny upravující zdanění práce (v reakci na zrušení superhrubé mzdy a navýšení slevy na poplatníka) jsme hodnotu multiplikátoru pro tuto oblast snížili na 0,3.
Dosavadní praxe však ukázala, že tento přístup má své limity. Hlavní motivací pro zlepšení přístupu je snaha zohlednit skutečnost, že různá diskreční opatření mají odlišný vliv na vývoj ekonomické aktivity. Z literatury[2] i vlastního ekonomického výzkumu víme, že diskreční fiskální opatření na straně příjmů působí na růst HDP méně než opatření na straně výdajů při stejném rozpočtovém dopadu. Dopady fiskálních opatření se zároveň různí i napříč výdajovými, resp. příjmovými skupinami. Navíc v době, kdy dochází k rozsáhlým diskrečním změnám na straně příjmů a výdajů vlády jako nyní v průběhu koronavirové pandemie, hraje významnou roli i struktura diskrečních opatření. Při výpočtu fiskálního impulzu proto nově používáme dílčí fiskální multiplikátory pro jednotlivé diskreční změny na straně příjmů a výdajů vlády.
Dílčí fiskální multiplikátory, které využíváme historicky poprvé v letošní jarní prognóze, jsme nastavili pro jednotlivé kategorie vládních příjmů a výdajů podle hodnot (Tab. 1), které vycházejí z dostupných empirických odhadů pro Českou republiku.[3] Nastavení dílčích multiplikátorů respektuje převažující názor v odborné literatuře, že výdajové multiplikátory jsou vyšší než příjmové. V rámci vládních výdajů předpokládáme, že nejvyšší multiplikační efekt přinášejí dodatečné vládní investice. Důvodem je, že vládní investice vedle svého účinku na agregátní poptávku zlepšují produkční potenciál ekonomiky a také napomáhají k růstu soukromých investic. Zvýšení vládních investic tak přináší vyšší makroekonomický dopad do reálného HDP než navýšení sociálních dávek ve stejném finančním objemu. Naproti tomu nejnižší multiplikační efekt přináší změna zdanění kapitálu na straně vládních příjmů. Nízký multiplikátor je důsledkem toho, že na změnu zdanění kapitálu reagují investice, ale s ohledem na dodatečné náklady při úpravě velikosti investic je výsledná reakce přizpůsobení stavu kapitálu malá.
Dílčí fiskální multiplikátor představuje míru vlivu fiskální diskrece v dané příjmové nebo výdajové kategorii na změnu reálného HDP.
Tab. 1 – Nastavení dílčích fiskálních multiplikátorů pro hlavní kategorie vládních příjmů a výdajů
| Příjmy | Multiplikátor |
|---|---|
| Sociální pojištění placené zaměstnavatelem | 0,4 |
| Spotřební daně | 0,3 |
| Zdanění práce | 0,3 |
| Zdanění kapitálu | 0,1 |
| Výdaje | Multiplikátor |
| Vládní investice | 0,7 |
| Vládní spotřeba | 0,6 |
| Ostatní výdaje | 0,5 |
Poznámka: Multiplikátor pro vládní spotřebu je relevantní pro mzdovou složku spotřeby vlády, která vstupuje do propočtu fiskálního impulzu. Nemzdové spotřební výdaje jsou zohledněny v modelové prognóze přímým kanálem spotřeby vlády.
Přechod na výpočet fiskálního impulzu s využitím dílčích fiskálních multiplikátorů znamená, že se v průměru mírně snižuje odhadované působení fiskální politiky na ekonomickou aktivitu v minulosti. Důvodem je skutečnost, že na diskreční fiskální opatření jsou aplikovány dílčí fiskální multiplikátory, které jsou ve většině případů nižší než doposud používaný jednotný multiplikátor ve výši 0,6. Metodická změna vede k poklesu odhadovaného kladného fiskálního impulzu pro pandemický rok 2020 o 0,3 procentního bodu. Odhadovaný dopad loňských diskrečních rozpočtových opatření do vývoje ekonomické aktivity však zůstává i tak vysoký (1,5 procentního bodu do růstu reálného HDP), což odráží výrazně expanzivní (stabilizační) působení fiskální politiky v minulém roce.
[1] Hodnoty multiplikátorů na příjmové straně a pro vládní spotřebu jsou nastaveny na základě satelitního fiskálního DSGE modelu ČNB odhadnutého pro ČR (Ambriško, R. (2016): Growth-Friendly Fiscal Strategies for the Czech Economy. CERGE-EI Working Papers wp563). Multiplikátor pro vládní investice je nastaven expertně na základě teorie a dostupných empirických odhadů.
[2] Tomuto tématu se věnoval box Fiskální impulz v prognózách ČNB uvedený ve Zprávě o měnové politice – zima 2021.
[3] Viz například Coenen, G. a kol.(2012): Effects of Fiscal Stimulus in Structural Models, American Economic Journal, Macroeconomics, 4(1): 22–68.