ZPRÁVA O MĚNOVÉ POLITICE | ZIMA 2022 (box 3)
(autor: Ondřej Michálek)
Ceny energií na domácích i světových trzích atakují svá historická maxima. Intenzita zdražování energetických komodit je natolik výrazná, že bude mít nezanedbatelný dopad nejen na finanční situaci domácností[1], ale silně se projeví i v nákladech firem. Jaké zdroje energií české podniky pro svoji výrobu využívají nejčastěji a jakým cenám čelí? Jaká je struktura jejich celkových nákladů? Vyplývá ze zdražování energií pro českou ekonomiku z hlediska její mezinárodní konkurenceschopnosti nějaké výrazné riziko? Odpovědi na tyto otázky poskytuje následující text.
Domácí ekonomika se dle odvětvové struktury spotřebované energie výrazně neodlišuje od evropského průměru (Graf 1). Nejvíce energie spotřebuje sektor domácností, těsně následovaný odvětvími průmyslu a dopravy. Na opačném pólu stojí služby, které přitom vytvářejí téměř polovinu celkové hrubé přidané hodnoty. Vzhledem k jejich relativně nízké energetické náročnosti a k omezené dostupnosti vhodných ukazatelů pro bližší analýzu odvětví služeb se tento box zaměřuje převážně na průmysl.
Graf 1 – Domácí podniky se na celkové energetické spotřebě ČR podílejí zhruba ze dvou třetin, podobně jako v okolních státech
podíl spotřebované energie dle odvětví v %, údaje za rok 2020, pramen Eurostat
Dominantními zdroji energie pro potřeby celého evropského průmyslu jsou elektřina a plyn, které během uplynulých šesti měsíců na burzách několikanásobně zdražily. Z hlediska konkurence-schopnosti národních průmyslových odvětví je proto důležité srovnání, jak velkou část jejich energetické spotřeby tyto komodity pokrývají. Graf 2 ukazuje aktuální konkurenční výhodu českého průmyslu, jehož nižší (než průměrný evropský) podíl elektřiny a plynu souvisí s výraznou spotřebou pevných fosilních paliv. Ta jsou u nás ve vysoké míře využívána i k výrobě elektrické energie (zejména hnědé uhlí v tepelných elektrárnách), což v kombinaci s nižší spotřebou elektřiny a plynu oproti evropskému průměru dlouhodobě udržuje v ČR jednotkovou cenu obou komodit[2] na nižších úrovních (Graf 3). V současnosti přitom pevná fosilní paliva představují oproti jiným komoditám levnější zdroj energie, nicméně z dlouhodobého pohledu bude vynucovaný příklon k environmentálně šetrnějšímu energetickému mixu pro domácí průmysl velkou výzvou.
Graf 2 – Elektřina a plyn mají nyní převažující podíl na celkové spotřebě energie v průmyslu
podíl elektřiny a plynu na celkové spotřebě energie v průmyslu v %, pramen Eurostat
Graf 3 – Ceny elektřiny a plynu pro firmy se v ČR dlouhodobě nacházejí pod evropským průměrem
cena v EUR/kWh včetně daní pro firmy, elektřina je znázorněna plnou čarou, plyn čárkovanou čarou, pramen Eurostat
K zachování konkurenceschopnosti je při nynějším energetickém cenovém šoku pro českou ekonomiku důležité, aby případné zvýšení podílu nákladů na energie v průmyslových firmách nepřevýšilo tento ukazatel u zahraničních konkurentů. Dosavadní vývoj ukazuje, že české podniky dokáží energie využívat stále efektivněji, a podíl energií na celkových nákladech podniků[3] se tak snižoval, a to obdobným tempem jako v zahraničí. V domácím zpracovatelském průmyslu dle posledních dat dokonce poklesl až na téměř 2 % a byl v podstatě totožný jako v okolních zemích s výjimkou Slovenska (Graf 4). Podrobnější odvětvové členění pak ukazuje, že výdaje na energie se na celkových nákladech podílejí např. v automobilovém průmyslu pouze necelým jedním procentem. Náklady ve zpracovatelském průmyslu jsou obecně ovlivňovány zejména výdaji za nákup zboží a služeb. Zřetelné jsou i náklady práce, které jsou v domácích podmínkách oproti západním sousedům nižší a představují tradiční konkurenční výhodu.
Graf 4 – Náklady průmyslových firem jsou ovlivňovány hlavně výdaji na meziprodukci a náhradami zaměstnancům, podíl energií je nízký a v ČR srovnatelný s ostatními zeměmi
členění nákladů průmyslových firem za rok 2019, podíly v %, pramen Eurostat
Další možností porovnání konkurenceschopnosti ekonomik v kontextu aktuálního zdražování elektřiny a plynu je míra energetické náročnosti produktu. Tento ukazatel udává, jak efektivně dokáže daná ekonomika energetické zdroje při výrobě využívat. Z Grafu 5 vyplývá, že domácí ekonomika v tomto směru za evropským průměrem zaostává a dlouhodobě se mu ani nedokáže výrazně přibližovat. To je patrně způsobeno odlišnou strukturou české ekonomiky, ve které velkou váhu zaujímá průmysl. I jeho energetická náročnost za průměrem Evropské unie zaostává, tento rozdíl však není tak markantní jako napříč všemi odvětvími.
Graf 5 – Efektivnost české ekonomiky při využívání energií značně zaostává
množství energie v jednotce výhřevnosti (KTOE) nutné pro výrobu jednotky HDP v EUR, pramen Eurostat
Celková finanční kondice domácích podniků se po první vlně pandemie na jaře 2020 zlepšuje. Míra zisku[4] nefinančních podniků se nachází lehce nad předpandemickou hodnotou, což naznačuje pozvolné dohánění ušlých zisků z dob plošných uzavírek. Děje se tak v podmínkách obnoveného ekonomického růstu a s ním spojené solidní dynamiky domácí poptávky. Na její nedostatek si v poslední době stěžuje méně podniků v průmyslu než před pandemií. O solidní finanční kondici firem ostatně vypovídá i index insolvencí, který se v současnosti pohybuje pod úrovní z roku 2019.[5] Pro vývoj v průmyslu vyhlíží příznivě rovněž listopadový výsledek nových zakázek v průmyslu (ČSÚ) i předstihové ukazatele očekávaného vývoje zakázek či poptávky v maloobchodě, průmyslu i službách (Evropská komise). Ve stejném směru vyznívá také poslední vývoj indexu PMI a aktuální konjunkturní šetření ČNB a Svazu průmyslu. Protichůdný signál naopak představuje zvýšený podíl firem ve službách, které podle Evropské komise byly začátkem letošního roku omezovány v produkci finančními problémy.
Shrneme-li, solidní poptávka, plné zakázkové knihy a snaha dohnat ušlé zisky z doby pandemických uzavírek umožní v nejbližším období domácím podnikům alespoň zčásti promítnout probíhající výrazné zdražování cen energií do konečných spotřebitelských cen. Jak je uvedeno výše, české průmyslové podniky jsou (vzhledem k širšímu využívání pevných fosilních paliv) v současnosti oproti svým zahraničním konkurentům ve výhodnější pozici. Graf 6 však ukazuje, že zdražení energií se v zahraničí už do značné míry projevilo, zatímco domácí průmyslové producenty ještě pravděpodobně čeká. Ke zdražování produkce tuzemského průmyslu bude vedle postupného průsaku zahraničních cen působit i tradiční lednové přecenění. I přesto by kumulativní zdražení energií pro domácí průmysl nemělo v probíhajících měsících převýšit zbytek Evropy, a jeho dosavadní schopnost konkurovat by tak měla zůstat zachována.
Graf 6 – Domácí průmyslové výrobce kulminace cen energií zřejmě teprve čeká
meziroční růst cen energií průmyslových výrobců pro domácí trh v %, pramen Eurostat
[1] O dopadu zdražení energií na spotřebu domácností blíže viz box Jak vysoké ceny energií ovlivní spotřebu domácností ze ZoMP zima 2022.
[2] Eurostat publikuje jednotkovou cenu elektřiny a plynu pro firmy pouze za celou ekonomiku podle pásem spotřeby. V Grafu 3 je celková cena odvozena jako aritmetický průměr těchto kategorií.
[3] Použitá metodologie se opírá o článek Study on energy prices, costs and subsidies and their impact on industry and households, Úřad pro publikace Evropské unie. Energetické náklady zahrnují všechny nakoupené energie a osobní náklady představují náklady zaměstnavatele na zaměstnance. Náklady na nákup zboží a služeb nezahrnuje nákup kapitálových statků, tedy investice.
[4] Míra zisku je definována jako podíl hrubého provozního přebytku na hrubé přidané hodnotě.
[5] Viz https://www.seznamzpravy.cz/clanek/index-insolvenci-ceka-se-na-definitivni-podobu-statnich-podpor-110360