ZPRÁVA O MĚNOVÉ POLITICE | ZIMA 2022 (box 2)
(autor: Ondřej Michálek)
Světová i česká ekonomika se v současné době potýkají s výrazným zdražováním energetických komodit. Rozklíčování délky jeho působení i velikosti průsaku do domácích spotřebitelských cen představuje důležitý aspekt pro odhad inflačních tlaků a vhodné nastavení měnové politiky. Pro centrální banku je přitom důležité také určit, jak se současný dramatický růst cen energií projeví ve spotřebitelské poptávce. Její obnova by mohla být poměrně křehká při opětovně zhoršené epidemické situaci, kolísajícím spotřebitelském sentimentu i nejistému výhledu finanční situace domácností.
Náklady na energie spojené s bydlením představují významnou součást výdajů domácností, navíc teplo, světlo a energie nemají prakticky žádné substituty. Dopad vysokého růstu cen energií na spotřebu domácností byl očekáván již v loňské podzimní prognóze, tento box pak uvedené vztahy hlouběji analyzuje a doplňuje je o explicitní odhad velikosti tohoto efektu.
Pro kvantifikaci vlivu vysokých cen energií na spotřebu domácností jsou stěžejní cenové elasticity.[1] K analýze v tomto boxu byla využita roční individuální data ze statistiky rodinných účtů ČSÚ, která na úrovni domácností zahrnují celkové výdaje na jednotlivé spotřební položky dle věcného členění CZ-COICOP. K těmto položkám byly přiřazeny jejich průměrné jednotkové ceny v daném roce na základě spotřebitelského koše ČSÚ pro měření inflace. Následně bylo dopočítáno nakoupené množství každé položky napříč všemi domácnostmi. Analýza pracuje se vzorkem dat z let 2017–2020. Konečná datová sada obsahuje ve sledovaném období panel s více než 3 500 pozorováními.
Před empirickým odhadem elasticit byly spotřební položky pro každou domácnost agregovány do osmi hlavních skupin (Graf 1). Vzhledem k rozdílnému mixu spotřebovávaných položek čelí každá domácnost odlišné ceně za jednotlivé agregované kategorie, což je nezbytným předpokladem pro výpočet elasticit zvolenou metodou. Nejvíce, zhruba čtvrtinu, utratí typická česká domácnost za jídlo. Výdaje na energie se na jejím rozpočtu podílejí o něco více než desetinou.
Cenová elasticita poptávky uvádí, jaký vliv má změna ceny statku X (či skupiny statků) o 1 % na jeho (či její) poptávané množství. Pokud je tato elasticita menší než -1, hovoříme o cenově elastické poptávce, přičemž nárůst ceny o 1 % povede ke snížení poptávaného množství o více než 1 %. Při nekonečně záporné elasticitě pak hovoříme o dokonale elastické poptávce. Při hodnotě elasticity mezi -1 a 0 se naopak jedná o cenově neelastický statek. Pokud se elasticita rovná 0, statek se označuje jako dokonale cenově neelastický; bez ohledu na velikost cenového pohybu se jeho poptávané množství nemění. Teoreticky může být cenová elasticita i větší než 0, tj. když roste cena statku, jeho poptávané množství se zvyšuje (tzv. Giffenův paradox).
Křížová cenová elasticita poptávky uvádí, jaký vliv má změna ceny statku X (či skupiny statků) o 1 % na poptávané množství statku Y (či skupiny statků). Pokud je tato elasticita kladná, jsou oba statky substituty a růst ceny statku X způsobí růst poptávaného množství statku Y. V opačném případě (tedy je-li přítomna záporná křížová cenová elasticita) je mezi oběma statky komplementární vztah.
Důchodová elasticita poptávky uvádí, jaký vliv má změna důchodu spotřebitele o 1 % na poptávané množství statku X (či skupiny statků). Pokud je tato elasticita záporná, statek X je méněcenný. Elasticita mezi 0 a 1 značí normální (nezbytný) statek. Pokud je důchodová elasticita větší než 1, je statek X považován na normální (luxusní) statek.
Graf 1 – Struktura spotřebních výdajů v posledních letech zůstává takřka stabilní
podíly skupin na celkových spotřebních výdajích v %
Při pohledu na cenové elasticity[2] (Tab. 1) je zřejmé, že odhadnuté hodnoty pro všechny kategorie jsou statisticky významné a všechny zkoumané skupiny statků jsou v různé míře cenově neelastické (tedy se zápornou elasticitou větší než -1). Snížení poptávaného množství při 1% růstu ceny je nejmenší v případě zdražení jídla (-0,65), energií (-0,75) i bydlení (-0,75), tedy položek, bez kterých se žádná domácnost neobejde. Na opačném pólu se nachází kategorie osobní péče a zdraví i vzdělání a volnočasových aktivit, tj. z velké části skupiny, které mohou domácnosti oželet.
Tabulka 1 – Nejméně cenově elastická je poptávka po jídle, energiích a bydlení, při zdražování energií nejvíce klesá poptávka po oblečení a obuvi
vlastní a křížové cenové elasticity, hodnoty v tabulce ukazují dopad zvýšení ceny o 1 % u skupin ve sloupcích na poptávané množství ve skupinách v řádcích, * označuje statistickou významnost elasticity na hladině 5 %, čím zápornější elasticita, tím tmavší odstín
Pokud se u křížových elasticit zaměříme na kategorii energií, pak takřka všechny skupiny statků vychází jako její komplementy, tedy se zápornou křížovou cenovou elasticitou poptávky. Nejsilnější je efekt výpadku poptávaného množství v důsledku zdražení energií u kategorií oblečení a obuv (-0,17) a bydlení (-0,15). Slabší, nicméně stále významný je růstem cen energií vyvolaný pokles spotřeby ve skupinách dopravy a komunikace i nábytku a elektroniky. Na rozdíl od bydlení lze všechny uvedené kategorie označit jako postradatelnější než energie. Jinými slovy domácnosti budou raději šetřit na položkách, bez nichž se obejdou, než aby ještě dále omezily spotřebu světla a tepla apod.
K odhadu aktuálního dopadu vysokých cen energií na spotřebu domácností byla jejich cena v modelové simulaci šokově zvýšena o 20 %, což zhruba odpovídá aktuální prognóze pro letošní rok. Výsledný nárůst ceny celé skupiny energie je nicméně nepatrně nižší, protože uvedené 20% zdražení je předpokládáno „pouze“ u položek elektřina, plyn a teplo, které zaujímají v této kategorii přibližně 95 %.[3] V souladu s odhadnutými křížovými elasticitami je nejvýraznější pokles výdajů u kategorie oblečení, obuv, bydlení[4], doprava a komunikace (Tab. 2). Za energie naopak domácnosti utratí o více než 3 % větší částku, a to i přesto, že se jejich spotřeba sníží téměř o 14 %. Celkový dopad uvažovaného zvýšení cen energií do spotřeby domácností lze odvodit jako součet změn spotřebovávaného množství vážený podíly jednotlivých kategorií po změně ceny. Nárůst cen elektřiny, plynu a tepla o 20 % vede ke snížení reálné spotřeby domácností v celoročním úhrnu o téměř 2,5 %.
Tabulka 2 – Vedle snížení samotné spotřeby energií reagují domácnosti na jejich zdražení zejména omezením poptávky po bydlení, dopravě a komunikaci, oblečení a obuvi
simulace zvýšení ceny elektřiny, plynu a tepla o 20 %, hodnoty v % a v procentních bodech
| Podíl výdajů | Změna | Dopad do reálné spotřeby domácností v p. b. | |||
|---|---|---|---|---|---|
| před změnou ceny | po změně ceny | výdajů | množství | ||
| Energie | 13,9 | 14,3 | 3,3 | -13,9 | -2,0 |
| Oblečení a obuv | 4,1 | 4,0 | -2,2 | -2,2 | -0,1 |
| Vzdělání a volný čas | 19,1 | 19,0 | -0,1 | -0,1 | 0,0 |
| Jídlo | 28,0 | 28,1 | 0,2 | 0,2 | 0,1 |
| Nábytek a elektronika | 6,0 | 5,9 | -0,7 | -0,7 | 0,0 |
| Zdraví a osobní péče | 6,6 | 6,6 | -0,3 | -0,3 | 0,0 |
| Bydlení | 11,6 | 11,4 | -2,0 | -2,0 | -0,2 |
| Doprava a komunikace | 10,8 | 10,7 | -1,0 | -1,0 | -0,1 |
| Celkový dopad do reálné spotřeby domácností v % (celkový součet nemusí odpovídat z důvodu zaokrouhlení) | -2,4 | ||||
Poznámka: Změna výdajů je dopočítána jako podíl výdajů po a před změnou ceny. Změna množství se oproti změně výdajů liší pouze u kategorie energií, neboť pouze v této kategorii dochází ke změně její ceny. Tento sloupec je roven podílu druhého a prvního sloupce vynásobeného podílem staré a nové ceny. Dopad do spotřeby je dopočítán jako změna množství vynásobená podílem výdajů po změně ceny
Prudký nárůst cen energií spojených s bydlením tak bude mít do vývoje reálné spotřeby domácností v letošním roce nezanedbatelný dopad. Tato analýza ukazuje, že 20% zdražení elektřiny, plynu a tepla znamená celoroční negativní dopad do reálné spotřeby domácností v rozsahu téměř 2,5 %. Tento efekt je částečně kompenzován rozpouštěním úspor vynuceně nastřádaných během předchozích uzavírek maloobchodu a služeb. Na druhou stranu se mohou projevit nelineární a druhotné efekty, které jsou použitým lineárním modelem těžce zachytitelné. Podle zjištění společnosti PAQ Research bude absolutní nárůst výdajů na bydlení obdobný napříč všemi domácnostmi, což v důsledku relativně nejvíce zasáhne ty nízkopříjmové. Podíl jejich nákladů na bydlení na celkových výdajích se zvýší z 55 % na 63 %.[5] Vývoj reálné spotřeby bude záležet také na tom, jak výrazně budou firmy schopné promítat růst svých nákladů z titulu zvýšených cen energetických komodit do konečných cen. Pokud by se jim to dařilo jen zčásti, mohlo by se to projevit sníženou poptávkou po práci, což by zpětně dále tlumilo spotřebu domácností. Takový scénář se však jeví jako málo pravděpodobný.
[1] Popis elasticit vychází z učebnice Principles of Microeconomics 8th Edition (Mankiw, G., 2018).
[2] Teoretickým východiskem pro odhad elasticit je model QUAIDS (The Quadratic Almost Ideal Demand System). Ten umožňuje určit optimální alokaci výdajů i při vysoké agregaci statků. Ekonometricky je model odhadnut pomocí metody SURE (Seemingly Unrelated Regressions), která umožňuje odhad několika regresních rovnic zároveň. Detailní popis a odvození modelu QUAIDS je možné nalézt v ČNB WP 8/2010: Effects of Price Shocks to Consumer Demand. Estimating the QUAIDS Demand System on Czech Household Budget Survey Data (Dybczak, Tóth, Voňka, 2010). Analýza vznikla i s využitím článku Measuring the efficiency of VAT reforms: a demand system simulation approach (Tóth, Cupák, Rizov, 2021).
[3] Implicitně z toho tedy vyplývá, že cena ostatních položek ve sloučené kategorii energií zůstává stejná.
[4] Jde o nájemné, imputované nájemné, náklady na nákup materiálu a služeb spojených s bydlením, resp. s údržbou obydlí.
[5] Více viz https://www.paqresearch.cz/post/pr%C5%AFm%C4%9Brn%C3%A1-dom%C3%A1cnost-si-za-energie-p%C5%99iplat%C3%AD-940-k%C4%8D-pomoci-m%C5%AF%C5%BEe-odstropov%C3%A1n%C3%AD-p%C5%99%C3%ADsp%C4%9Bvku-na-bydlen%C3%AD.