ZPRÁVA O MĚNOVÉ POLITICE | LÉTO 2022 (box 1)
(autoři: Martin Kábrt, Luboš Komárek, Filip Novotný, Petr Polák, Michaela Ryšavá)
Inflace v Evropě i ve světě již nyní láme historické rekordy, přesto se zřejmě stále nenachází na svém vrcholu. Současné tempo zdražování snese srovnání snad jen s inflační dekádou po ropných šocích v 70. letech minulého století, případně – u nových členských států EU – s růstem cen během jejich transformace na tržní hospodářství v 90. letech. Jakkoli je současná inflace globálním fenoménem, její výše se viditelně liší napříč jednotlivými zeměmi. Tento box se zaměřuje zejména na zasazení české inflace do evropského kontextu. Jeho cílem je blíže prozkoumat rozdílné míry zdražování a nabídnout jejich možná vysvětlení.[1]
Zatímco v červnu již patnáct zemí EU včetně ČR vykázalo dvoucifernou inflaci (v Estonsku a Litvě dokonce převyšující 20 %), ve Francii nebo na Maltě růst cen zatím zdaleka nepřesáhl 7 % a ve Švýcarsku dokonce ani 4 %. Zvýšená inflace může být buď výsledkem prudkého zdražení menšího množství položek, nebo důsledkem možná o něco mírnějšího, zato však plošného zdražování.[2] Do jaké míry dokáže plošnost a do jaké míry naopak intenzita vysvětlit současné rozdíly v inflaci mezi jednotlivými zeměmi?
Rozdíly v plošnosti jsou na první pohled zřetelné. Zatímco v průměru eurozóny zdražila meziročně o více než 10 % jen zhruba každá pátá z 256 položek spotřebního koše HICP, v Pobaltí rychle zdražuje více než polovina položek (Graf 1).[3] Pobaltské země se v době před covidem nacházely v podobné ekonomické situaci jako Česká republika, pokud jde o trh práce, spotřebitelskou poptávku, sentiment nebo trh nemovitostí. A právě ČR je neslavným „vítězem“ v plošném zdražování, neboť v tuzemské ekonomice zdražily o více než 10 % téměř dvě třetiny položek. Na opačném konci žebříčku se nacházejí Švýcarsko a Francie, kde podíl rychle rostoucích cen představuje přibližně jen desetinu položek spotřebního koše.
Graf 1 – Napříč evropskými státy existují výrazné rozdíly v plošnosti inflace
podíl počtu položek spotřebního koše HICP v %, údaje za červen 2022, pramen Eurostat, výpočet ČNB
Intenzita zdražování jednotlivých položek rovněž hraje nezanedbatelnou roli. Meziroční růst cen hlavních skupin spotřebního koše v Grafu 2 ukazuje, že inflaci v hodnocených zemích táhly vzhůru především ceny bydlení, energií a paliv, dopravy a potravin. Tempa cenového růstu těchto skupin se však napříč zeměmi znatelně liší. Ceny energií pro spotřebitele v Maďarsku například vzrostly od loňského června pouze o necelých 12 %, zatímco pro belgické spotřebitele o 65 %. Obě země však mají srovnatelnou celkovou inflaci, protože v Maďarsku je cenový růst výrazně plošnější (více než polovina položek zdražila o 10 % a více, zatímco v Belgii jen každá šestá). V případě České republiky je z pohledu intenzity zdražování patrno hned několik dílčích „prvenství“: v růstu cen v oblasti stravování a ubytování (o 23,7 %, tedy o téměř 5 procentních bodů více než v druhém Bulharsku), v oblasti odívání a obuvi (o 19,7 %, tedy o 8 procentních bodů více než v druhém Chorvatsku), či ve skupině rekreace a kultura (o 12,2 %, tedy o téměř 2 procentní body více než v druhém Polsku). Ve všech případech se přitom nejedná o skupiny položek přímo spojené s vnějšími šoky. Růst cen potravin, dopravy či energií – což jsou položky přímo ovlivněné surovinovou krizí prohloubenou vpádem Ruska na Ukrajinu a poruchami v dodavatelských řetězcích – je v ČR v evropském srovnání jen mírně nadprůměrný, v případě energií dokonce podprůměrný.
Graf 2 – Také intenzita zdražování jednotlivých skupin spotřebního koše se liší mezi evropskými zeměmi
meziroční růst v %, údaje za červen 2022, barevná škála vyjadřuje intenzitu meziroční dynamiky inflace, pramen Eurostat
Odlišit mimořádné cenové vlivy od tempa, jakým zdražování prostupuje celou ekonomikou, lze i pomocí ukazatelů tzv. bazální (underlying) inflace. Ta různými statistickými způsoby očišťuje celkovou inflaci o kolísavé vlivy, a tím věrněji ilustruje střednědobý trend inflace. Tři různé indikátory bazální inflace v ČR[4] zobrazené v Grafu 3 se jen mírně liší od celkové inflace. Jasně tak dokládají fakt, že inflaci v ČR nelze přičítat jen extrémním cenovým výkyvům několika volatilních položek. Naopak u pobaltských zemí je rozdíl mezi celkovou inflací a ostatními indikátory významný. Mimořádným případem je Estonsko, kde po očištění o extrémní cenové výkyvy je inflace jen zhruba poloviční. Navzdory tomu, že Pobaltí vykazuje vyšší celkovou inflaci než ČR, cenové tlaky z hloubi ekonomiky jsou v české ekonomice silnější. Oproti některým jiným evropským státům tedy u nás nelze hovořit jen o zdražování energií či potravin. Plošnost zdražování prochází napříč skupinami, potažmo položkami HICP. Česko vykazuje nejen nejvyšší jádrovou a mediánovou inflaci v EU, ale také nejvyšší inflaci cen služeb a zboží dlouhodobé spotřeby (bez energií).
Graf 3 – Zatímco v některých evropských zemích táhne inflaci několik volatilních položek, v ČR jsou cenové tlaky plošné
různé ukazatele inflace, meziročně v %, údaje za červen 2022, pramen Eurostat, výpočet ČNB
Poznámka: Celková inflace představuje index HICP, jádrová inflace pak index HICP bez energií, potravin, alkoholu a tabáku. U mediánové inflace jde o vážený medián, u trimované inflace byl použit rozsah ořezání ve výši 10 %.
Vysvětlení mezinárodních rozdílů v intenzitě inflace je obecně snazší než v případě její plošnosti. Například stejný globální šok nárůstu cen paliv vedl k rozdílnému zdražování energií pro spotřebitele v jednotlivých zemích. To souvisí s energetickou politikou dané země, typem kontraktů uzavřených s dodavateli paliv, rychlostí promítání burzovních cen energií do cen pro domácnosti, schopností distributorů přenést náklady na spotřebitele a samozřejmě vládními opatřeními, která skrze snížení nepřímých daní či cenové stropy mohou přímo ovlivňovat ceny pro koncového zákazníka.[5] Dopad růstu cen energií do celkové inflace je navíc ovlivněn i váhou energií ve spotřebním koši. Zatímco ve Švýcarsku výdaje za energie představují pouhých 5 % celkových výdajů domácností, v Lotyšsku je to 16 %. Podobné rozdíly panují u potravin, za které průměrná švýcarská domácnost utratí 16 % svých celkových vydání, zatímco lotyšská 34 %. Vyšší váha rychle zdražujících položek ve spotřebním koši pak samozřejmě zvyšuje celkovou inflaci v dané zemi. Rozdílná intenzita zdražování může souviset také s výchozí cenovou hladinou. Například u cen stravování, ubytování, rekreace a kultury, kde se česká inflace nachází na vrcholu v evropském srovnání, panuje napříč státy zřetelný statistický vztah mezi cenovou hladinou v roce 2020 a současnou inflací.
Rozdíly v plošnosti zdražování jsou komplikovanější, protože souvisejí s celkovým makroekonomickým prostředím. Plošnější cenový růst obecně signalizuje větší roli poptávkových inflačních tlaků. Data z českých národních účtů přitom ukazují, že reálné výdaje českých domácností za zboží dlouhodobé spotřeby se v prvním čtvrtletí 2022 ještě nedostaly nad předcovidovou úroveň. Stejně je tomu v mnoha dalších zemích EU.[6] Podobný obrázek se naskýtá i v případě cen služeb, kdy mezi zeměmi eurozóny nepozorujeme vazbu mezi zdražováním služeb a intenzitou zvýšení reálných výdajů na ně.[7]
Analýza variability meziměsíčních měr u jednotlivých podsložek inflace v evropských zemích dále ukazuje, že existuje vztah mezi podobností vývoje jednotlivých podsložek inflace (nižší variabilitou) a výší jádrové inflace. Nižší variabilita cenových změn u jednotlivých položek spotřebního koše, která ukazuje na šířeji založenou (plošnější) inflaci, je doprovázena agregátně vyšší mírou inflace. To platí i pro ČR, přičemž jádrová inflace je u nás ještě vyšší než v zemích se srovnatelnou hodnotou variability. Uvedená zjištění naznačují, že plošnější a intenzivnější růst cen zboží a služeb v ČR není primárně tažen samotným zvýšením poptávky, ale spíše ochotou spotřebitelů akceptovat zvýšené ceny v podmínkách napjatého trhu práce, existence vynucených úspor a solidní příjmové situace domácností. Firmy tuto ochotu zřejmě využily po skončení pandemických uzavírek ke kompenzaci ušlých zisků a nadále jsou schopny přenášet své rostoucí náklady na zákazníky, resp. tak činí v míře větší, než by odpovídalo intenzitě růstu nákladů.[8]
Podporu pro uvedenou hypotézu lze nalézt při pohledu na příjmovou stránku rozpočtu domácností namísto výdajové. Graf 4 ukazuje, že rozdíl v dynamice disponibilních příjmů domácností během pandemických let 2020 a 2021 napříč zeměmi dokáže vysvětlit třetinu (0,32) rozdílů v aktuální jádrové inflaci mezi zeměmi. Podobnou závislost lze nalézt i mezi současnou jádrovou inflací evropských zemí a intenzitou nárůstu jejich vládního zadlužení v loňském roce či mezi jádrovou inflací a předstihem dynamiky mezd nad produktivitou práce. Štědré fiskální a měnové stimuly zřejmě přispěly k napjatému trhu práce, kdy mnoho jinak neživotaschopných firem nebylo nuceno propouštět. ČR se v rámci EU vyznačuje nejnižší mírou nezaměstnanosti a jednou z nejvyšších měr participace populace na pracovním trhu. Současně byla česká fiskální politika v loňském roce jedna z nejvíce expanzivních a nárůst poměru vládního dluhu k HDP jeden z nejstrmějších a nejtrvalejších.
Graf 4 – Rozdílná dynamika příjmů domácností během pandemie vysvětluje v evropských zemích třetinu rozdílů v současné jádrové inflaci
horizontální osa: změna disponibilního důchodu domácností v roce 2021 oproti roku 2019 v %, vertikální osa: harmonizovaná jádrová inflace v %, průměr za druhé čtvrtletí 2022, pramen Eurostat a ECFIN (Generální ředitelství pro hospodářské a finanční záležitosti)
Poznámka: Koeficient determinace (R2) lineární regrese je 0,32. To znamená, že nezávislá proměnná na horizontální ose vysvětluje třetinu variability závislé proměnné na vertikální ose. U některých zemí jsou data disponibilního důchodu domácností za čtvrté čtvrtletí 2021 zatím nedostupná, jedná se o odhad ECFIN.
Naměřené korelace je třeba interpretovat s velkou opatrností. Jsou nicméně konzistentní s ekonomickou intuicí, podle níž se vnější nákladové cenové šoky přelily i do těch plošných, poptávkových. K tomu docházelo zejména v zemích, ve kterých vlády poskytovaly občanům větší fiskální stimuly, domácnosti se nacházely po pandemii v robustnější finanční pozici a dlouhodobě napjatý trh práce přispíval k navyšování mezd rychlejším tempem, než rostla produktivita práce.
Domácí, a tedy poptávkový původ plošného zdražování v ČR potvrzuje vhodnost dosavadní měnověpolitické reakce ČNB. V souladu s prognózou však řada nabídkových (ceny komodit, napětí v globálních výrobních řetězcích) a poptávkových faktorů (předchozí vládní fiskální opatření, efekt vynucených úspor, situace na trhu práce, vývoj marží) působících na růst cen zřejmě poleví, a to povede k postupnému poklesu inflace.
[1] Za účelem porovnání inflace mezi jednotlivými zeměmi tento box využívá harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP), který na rozdíl od národních indexů CPI používá shodnou metodiku výpočtu inflace napříč zeměmi. HICP neobsahuje oproti českému CPI náklady vlastnického bydlení (imputované/hypotetické nájemné vlastníků nemovitostí).
[2] Intenzitu a plošnost inflace v ČR popisoval Box v ZoMP zima 2022.
[3] V grafech 1 až 3 je pro účely názorného grafického srovnání vybráno ze všech hodnocených zemí (tj. zemí Evropy bez Turecka) pět největších obchodních partnerů ČR a dále tři země s nejnižší inflací a tři země s nejvyšší inflací.
[4] Pro výpočet trimované inflace se jednotlivé položky spotřebního koše seřadí dle cenového růstu a následně se zvolí rozsah ořezání (tzv. „trim“) části rozdělení na obou jeho koncích a ze zbývajících položek se vypočte trimovaná inflace. Mediánová inflace je pak extrémní formou trimované inflace, jelikož ořezává vše kromě váženého středu rozdělení.
[5] Například maďarská vláda zavedla od loňského listopadu cenové stropy na pohonné hmoty a od letošního února i na vybrané potraviny. Německo od června do srpna 2022 výrazně zlevnilo cestování veřejnou dopravou (na 9 EUR měsíčně) a snížilo zdanění pohonných hmot. Růst cen pohonných hmot zmírnila i česká vláda, která od června (prozatím do září) snížila spotřební daň z benzínu a nafty o 1,5 Kč/litr. Podrobný a pravidelně aktualizovaný přehled národních opatření, včetně daňových změn, cenové regulace a dalších politik lze nalézt například v Sgaravatti, G., S. Tagliapietra, G. Zachmann (2022), National policies to shield consumers from rising energy prices, Bruegel Datasets.
[6] Poněkud odlišný byl vývoj v USA, kde se finální spotřeba dlouhodobých statků v současnosti nachází výrazně výše (o 25 %) nad úrovní roku 2019. Tato zvýšená poptávka se následně projevila ve vyšším růstu cen zboží dlouhodobé spotřeby (v průměru v dosavadním průběhu letošního roku v USA o 14,7 % meziročně). Právě USA tak mohly být pomyslným „vysavačem“ zboží dlouhodobé spotřeby ze světového trhu, což mohlo způsobovat jak jeho dočasnou nedostupnost, tak mohlo tlačit na jeho zdražování a související přetížení přepravy.
[7] Naproti tomu v USA byl růst cen služeb zřetelněji provázán s růstem jejich spotřeby.
[8] Navzdory prudkému zdražování výrobních vstupů a energií se míra zisku, definovaná jako podíl hrubého provozního přebytku vůči hrubé přidané hodnotě, aktuálně nachází okolo úrovně z období slušného hospodářského růstu v letech 2018–2019. Rovněž jádrový predikční model sekce měnové ukazuje současné marže ve spotřebitelském sektoru na vyšší než obvyklé úrovni.