ZPRÁVA O MĚNOVÉ POLITICE | PODZIM 2021 (box 1)
(autoři: Soňa Benecká, Filip Novotný, Michaela Ryšavá)
Inflační očekávání přinášejí informaci o hodnocení budoucího cenového vývoje ze strany ekonomických subjektů. Zároveň mají nezanedbatelný vliv na skutečnou inflaci. Firmy totiž podle svých očekávání upravují ceníky svých produktů, v rámci kolektivních vyjednávání se nárůst mezd a platů přizpůsobuje očekávání firem a odborů. To se následně promítá do vývoje nákladů a společně s inflačními očekáváními domácností ve výsledku i do cen zboží a služeb. Očekávání vyšších cen se tak v řadě případů stává tzv. sebenaplňujícím proroctvím. Ukotvenost dlouhodobých inflačních očekávání na cíli centrální banky současně představuje důležité měřítko úspěšnosti její měnové politiky. Tento box zkoumá, jak se formují inflační očekávání v eurozóně v podmínkách současného rychlého růstu cen a prozatím spíše vyčkávající Evropské centrální banky.
Eurozóna zažívá od počátku letošního roku silný nárůst inflace. Pozorovaný vývoj spotřebitelských cen byl přitom významně ovlivňován pandemií koronaviru. Změnilo se chování domácností, přičemž ve struktuře spotřeby vzrostla váha zboží na úkor služeb postižených vládními uzavírkami. Poptávka byla přitom podpořena jak uvolněním měnové politiky ECB ve formě Nouzového pandemického programu nákupu aktiv (PEPP), tak výraznými fiskálními stimuly jednotlivých vlád (zejména v Německu).[1] Tradiční cenový vývoj narušila i absence sezónních výprodejů. Růst celkové inflace je navíc od března letošního roku podporován výrazným zdražením energií. V září pak cenový růst v eurozóně dále akceleroval, když vpředvečer zahájení topné sezóny dále výrazně zrychlil růst cen energií. Reakce ECB na zvýšenou inflaci byla prozatím spíše vyčkávací, neboť podle jejího názoru se v inflaci projevují zejména jednorázové či dočasné faktory.[2] Přes určitý zářijový ústup od programu nákupu aktiv zůstalo nastavení měnové politiky ECB velmi uvolněné, především v důsledku nastavení úrokových sazeb, jejichž výhled zůstává dlouhodobě blízko nuly.
Vlivem aktuálního výrazného cenového růstu se v eurozóně zvyšují krátkodobá inflační očekávání. Šetření Evropské komise (Graf 1) dokládá, že stále vyšší podíl evropských domácností očekává v horizontu jednoho roku stejnou či vyšší inflaci než v současnosti. Krátkodobá inflační očekávání jsou totiž ovlivněna zejména aktuálním cenovým vývojem u nejčastěji nakupovaného zboží, mezi něž patří energie a zpracované potraviny.
Graf 1 – Vlivem aktuálního prudkého růstu cen očekávají spotřebitelé vyšší inflaci v horizontu jednoho roku ve všech zemích eurozóny
očekávání domácností o vývoji inflace v příštích 12 měsících, saldo odpovědí, sezonně očištěno, pramen European Commission Business and Consumer Survey
Mezi vybranými zeměmi se největší podíl spotřebitelů se zvýšenými inflačními očekáváními nachází v Německu a na Slovensku, skokové zvýšení inflačních očekávání však v poslední době nastalo také ve Španělsku nebo Itálii. Ze šetření Evropské komise je patrné, že zdražování zasáhlo rovněž německý a v menší míře i slovenský a španělský maloobchod. Roste také podíl firem očekávajících zvyšování cen, zejména v průmyslu a ve stavebnictví. Naopak výrazné zvyšování cen se neočekává v sektoru služeb v Itálii a ve Francii.
Alternativní pohled skrze očekávání analytiků ze šetření Consensus Forecasts (Graf 2) ukazuje pro příští rok zvýšení inflačních očekávání jen v některých zemích eurozóny. Dle jejich výhledů pro rok 2022 je odpoutání od cíle patrné především v pobaltských zemích či na Slovensku, tedy u konvergujících členských států eurozóny, kde aktuálně pozorovaná inflace vysoce přestřelila inflační cíl. V Německu se inflační očekávání pro příští rok v současnosti nacházejí nepatrně nad 2% cílem. Poměrně stabilní inflační očekávání pak pozorujeme ve Španělsku, Rakousku, Francii či Řecku. V porovnání s jinými významnými světovými ekonomikami, například se Spojenými státy či Spojeným královstvím, jsou v eurozóně očekávání analytiků s ohledem na cíl příslušných centrálních bank stabilnější.
Graf 2 – Inflační očekávání analytiků pro příští rok vzrostla nad inflační cíl jen v některých zemích eurozóny
v %, pramen Consensus Forecasts
Poznámka: Průměr historických inflačních očekávání pro rok 2022 je propočítán z období 1/2018 až 9/2021. Současná inflační očekávání pro rok 2022 jsou z října 2021.
Dlouhodobá inflační očekávání v eurozóně jsou ukotvena dobře. Z pravidelného šetření analytiků Consensus Forecasts za posledních šestnáct let je zřetelná dobrá ukotvenost očekávané inflace v horizontu pěti a více let (Graf 3).[3] Ani nedávná změna v definici inflačního cíle ECB na tom nic nezměnila. Větší volatilitu vykazují očekávání finančních trhů reprezentovaná vývojem pětiletých inflačních swapů. I přes pozorovaný růst v posledním období se však jejich úrovně stále nacházejí znatelně pod inflačním cílem ECB a níže než před rokem 2015.
Graf 3 – Dlouhodobá inflační očekávání v eurozóně zůstávají ukotvená
v %, pětileté inflační swapy a výhledy analytiků CF ohledně inflace na období 6–10 let dopředu, pramen Bloomberg a Consensus Forecasts
V případě Spojených států se očekávaná inflace v dlouhodobém horizontu pohybuje výše než v eurozóně. Při pohledu hlouběji do minulosti k tomu docházelo častěji i v dřívějších obdobích. To může být způsobeno více faktory, mj. tím, že Fed explicitně přijal 2% inflační cíl teprve v roce 2012 a jeho mandát není úzce zaměřen pouze na cenovou stabilitu. Očekávání analytiků ohledně USA v posledním období nicméně mohou ukazovat na alternativní vnímání v současnosti zvýšených globálních inflačních tlaků.
Aktuální vzedmutí inflační vlny ve vyspělých zemích – způsobené z velké části negativními nabídkovými dopady pandemie koronaviru a poptávkovými stimuly ze strany hospodářských politik – se v eurozóně promítlo do růstu krátkodobých inflačních očekávání. Dlouhodobá inflační očekávání však zatím zůstávají v eurozóně dobře ukotvena.
[1] V lednu letošního roku v Německu navíc skokově vzrostly ceny, neboť po dočasném snížení se sazby DPH vrátily na původní úroveň (daň byla od července do prosince 2020 snížena jako opatření na podporu pandemií zasažených domácností) a zvýšilo se zdanění emisí CO2.
[2] Zápis z posledního měnového zasedání však naznačil, že dochází ke vzniku dvou táborů v rámci ECB, neboť sílí hlasy pro razantnějším snížení objemu nakupovaných aktiv.
[3] Je však třeba připomenout, že analytici obecně dlouho setrvávají na svých stávajících výhledech, než nastane skutečný impulz k jejich změně. Tuto strnulost pak umocňuje obecné pravidlo, že je lepší mýlit se s davem, než opustit konsenzus a riskovat jako jediný chybný výhled.