ZPRÁVA O MĚNOVÉ POLITICE | JARO 2022 (box 1)
(autor: Jan Hošek)
V souvislosti s ruskou vojenskou invazí na Ukrajinu jsou aktuálně diskutovány možné ekonomické dopady sankcí ze strany Evropské unie i případných odvetných sankcí ze strany Ruska. Jedním z nejdůležitějších aspektů je energetická situace a energetická bezpečnost evropských zemí. Tento box shrnuje základní fakta, která jsou pro tyto úvahy důležitá.
Z fosilních energetických surovin je EU dlouhodobě nejvíce (z více než 90 %) závislá na dovozu ropy a ropných produktů (Graf 1). Jejich podíl v energetickém mixu Evropské unie v roce 2020 přitom dosahoval 34,5 %. Na druhém místě v tomto ohledu figuruje zemní plyn (23,7 %),[1] jehož dovoz na celkové hrubé spotřebě energie se zejména od roku 2014 rychle zvyšoval, a to jak v důsledku růstu jeho spotřeby, tak z důvodu poklesu těžby v Evropě. Pouze v případě uhlí je EU závislá na dovozu méně než z poloviny.
Graf 1 – Evropská unie je ve spotřebě energie více než z poloviny závislá na dovozu
podíl dovozu na celkové hrubé spotřebě energie v EU v %, pramen Eurostat
Ruská federace byla v roce 2021 čtvrtým největším obchodním partnerem EU, co se týká unijního vývozu (s podílem 4,5 % a hodnotou 89 mld. EUR). U dovozu do EU bylo Rusko dokonce třetím nejvýznamnějším partnerem (s podílem 7,9 % a hodnotou 158 mld. EUR). Energie přitom tvořily téměř 63 % celkového ruského vývozu do EU. Závislost Evropy na dovozu energetických surovin z Ruska ukazuje Tab. 1. V rámci dovozu energetických surovin z Ruska do EU má pak největší podíl ropa a ropné produkty dovážené potrubím nebo námořními tankery (Tab. 2). Významný je i podíl zemního plynu, který je dopravován převážně plynovody, nicméně ani dovoz tankery ve zkapalněné formě (LNG) není zanedbatelný. Nejmenší váhu na energetickém dovozu z Ruska pak má uhlí. Význam dovozu fosilních paliv z Ruska do EU dokládá Graf 2.
Tabulka 1 – Více než třetina ropy spotřebované v EU pochází z Ruska, u plynu je podíl ještě vyšší
podíl vývozu z Ruska v % na celkové spotřebě energie v EU, pramen Eurostat (pro EU) a webový portál Vox EU (pro Německo)
| EU (2020) | Německo (2021) | |
|---|---|---|
| Ropa a ropné produkty | 37 | 34 |
| Zemní plyn | 41 | 55 |
| Uhlí | 19 | 26 |
Tabulka 2 – Ropa v roce 2020 představovala téměř polovinu ruského vývozu energetických surovin do EU
struktura ruského dovozu energetických surovin do EU, v mld. EUR a v %, pramen Eurostat
| V mld. EUR | Podíl v % | |
|---|---|---|
| Ropa | 48,5 | 48,9 |
| Rafinérské produkty | 22,4 | 22,7 |
| Zemní plyn (potrubní) | 12,9 | 13,1 |
| Zemní plyn (zkapalněný) | 4,9 | 4,9 |
| Uhlí | 5,4 | 5,5 |
| Ostatní | 5,9 | 4,9 |
Graf 2 – U zdrojů energie jsou země EU nejvíce soběstačné u uhlí
podíl v % z celkové spotřeby v EU, údaje za rok 2020, pramen Eurostat
Pokud by došlo k omezení či úplnému výpadku ruských dodávek energií (ať již z popudu jedné či druhé strany), bude klíčové, jaké existují alternativní možnosti zajištění dodávek energetických surovin do Evropy.
U ropy, ropných produktů, uhlí a zkapalněného plynu je pravděpodobné, že v rámci celosvětového trhu by byly ve větší míře přesměrovány dosavadní obchodní toky. V důsledku toho by se samozřejmě zvýšily náklady na dopravu a logistiku. I když sankce na vývoz ropy z Ruska zatím uvaleny nebyly, řada velkých západních firem se již dobrovolně vyhýbá novým nákupům ruských komodit (ať již z reputačních nebo finančně-opatrnostních důvodů). Ruská ropa se tak oproti ropě Brent aktuálně nabízí se značnou slevou (i více než 25 USD/barel), a je tudíž pravděpodobné, že minimálně její část si na trhu najde ve střednědobém horizontu jiné kupce, zejména z Asie. Agentura IEA uvedla, že dodávky ruské ropy a ropných produktů na základě dlouhodobých kontraktů a obchodů uzavřených před invazí na světový trh v březnu proudily. Již v dubnu se nicméně očekával pokles ruského vývozu o 1,5 mil. barelů denně (mb/d) z celkového ruského vývozu 8 mb/d. Od května je pak očekáván výpadek až 3 mb/d.[2] Větší kapacity, jak kompenzovat výpadek ruské ropy v uvedeném rozsahu, mají v současnosti Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty, případně Írán (pokud by došlo k obnovení jaderné dohody se západními zeměmi a tím k otevření přístupu Íránu na jejich trhy). Průmyslové zásoby ropy a ropných produktů v zemích OECD dále klesají a v lednu byly nejníže od dubna 2014. Pokryly by cca 57 dnů očekávané budoucí spotřeby, což lze zobecnit i na evropské země. Na pokles ruských dodávek ropy na světové trhy reagovala IEA opakovaným uvolněním zásob na trh ze strategických rezerv zemí OECD, což dočasně snížilo tlak na růst cen.
U dovozu zemního plynu z Ruska do EU je situace horší. Omezení dodávek ruského plynu dodávaného do Evropy[3][4] převážně plynovody by znamenalo odpovídající výpadek množství zemního plynu na celosvětovém trhu. Ani ve střednědobém horizontu totiž neexistují možnosti, jak jeho vývoz z Ruska případně přesměrovat například do Číny (geograficky vzdálené ložisko, neexistující plynovody) nebo jej ve zkapalněné podobě zpřístupnit jiným zákazníkům po moři (nedostatečná kapacita ruských zkapalňovacích linek).
Evropa má relativně dostatečné kapacity dovozních terminálů zkapalněného zemního plynu, i když je otázka, zda by stávající síť plynovodů umožňovala potřebnou redistribuci plynu z terminálů na jihu a západě Evropy do střední a severozápadní Evropy. Nicméně je téměř jisté, že EU by musela o zvýšené dodávky LNG „soupeřit“ se zeměmi jako Japonsko, Jižní Korea nebo Čína. Ty jsou na dovozu LNG rovněž závislé, přičemž využívají převážně dlouhodobé kontrakty s Austrálií, Katarem a USA. Uvedené země by mohly v rámci svých kontraktů zvýšit aktuální odběr LNG a přebytky přesměrovat (třeba na základě mezivládních smluv) do Evropy. Nicméně to by mělo za následek adekvátní pokles množství dostupného zemního plynu na spotových trzích a zejména v případě nepříznivého počasí pak vliv na další růst již tak vysokých cen plynu.[5]
Evropa je přitom na zemním plynu kriticky závislá.[6] Je tomu tak zejména z důvodu utlumování výroby elektřiny z uhelných a jaderných elektráren a masivního zavádění výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů, jejichž produkce silně kolísá v závislosti na počasí. Plynové elektrárny jsou v současnosti prakticky jedinou alternativou, jak toto kolísání v potřebném objemu vyvažovat.[7] Avizované snižování závislosti EU na zemním plynu bude velmi náročné, a to i z toho důvodu, že plyn se nepoužívá jen k výrobě elektřiny, ale i k výrobě tepla v průmyslu a pro domácnosti. Náhrada plynu by přinesla jednak obrovské zvýšení spotřeby elektřiny a jednak zmaření prostředků, které byly v minulosti investovány do plynofikace.[8] Spotřebu zemního plynu v chemickém průmyslu, kde plyn představuje vstupní surovinu pro výrobu (např. čpavku nebo dusíkatých hnojiv), pak lze v krátkém horizontu snížit pouze s odpovídajícím omezením produkce v tomto odvětví. Pokles zásob zemního plynu v EU se v březnu 2022 zastavil na úrovni mírně pod 30 mld. m3, což je poblíž dolní hranice pásma z let 2015–2020. Zásobníky jsou tak v průměru naplněny z necelé třetiny. Od dubna – s koncem topné sezony – by se zásobníky měly opět začít naplňovat. Vlivem mírného průběhu letošní zimy se sice nenaplnily zvažované katastrofické scénáře, nicméně kvůli vysokým cenám plynu, které jsou signalizovány i v průběhu léta, bude doplňování zásobníků problematické.[9]
[1] Energetický mix doplňují obnovitelné zdroje a biopaliva (17,4 %), jaderná energie (12,7 %) a pevná fosilní paliva (10,2 %).
[2] Analytici J.P.Morgan odhadli, že v únoru Rusko z celkově vytěžených 11,05 mb/d vyváželo cca 6,5 mb/d (4,5 mb/d jako surovou ropu, 2 mb/d ve formě ropných produktů), což bylo cca 7 % světové produkce. Cca 3,6 mb/d přitom mířilo na evropský trh (1,6 mb/d ropovodem Družba, 2 mb/d tankery po moři) a pokrývalo zhruba 30 % tamní spotřeby. Studie dále uvádí, že kvůli událostem na Ukrajině by krátkodobě mohlo dojít k výpadku 1–2 mb/d ruských dodávek, který bude Evropa jen těžko nahrazovat. EU se tak může potýkat se zhoršením problémů v dodavatelských řetězcích a zvýšenou inflací energetických komodit.
[3] Analytici J.P.Morgan ve své studii (externí odkaz) ze začátku března 2022 zvažovali tři scénáře vývoje dodávek plynu z Ruska do EU a jejich vliv na cenu zemního plynu:
- Ruský vývoz plynu bude ušetřen sankcí. Vývoz na základě dlouhodobých kontraktů bude pokračovat téměř na úrovni roku 2021. Průměrná spotová cena (TTF) se bude v roce 2022 pohybovat na úrovni 81 EUR/MWh. Bude zahrnovat zvýšenou geopolitickou rizikovou prémii a přiláká do Evropy vyšší objem dovezeného LNG.
- Ruský vývoz plynu bude omezen o cca 30 % kvůli déletrvajícímu poškození infrastruktury na Ukrajině. Průměrná spotová cena zemního plynu vzroste bezprostředně na 180 EUR/MWh (úroveň na konci loňského prosince), což přiláká dostatek dodávek LNG a povede k následnému poklesu ceny. Ta se ale bude udržovat nad hranicí 110 EUR/MWh, čímž se sníží poptávka v Asii, kde dojde k nahrazování plynu ropou.
- Dovoz ruského plynu do Evropy bude úplně přerušen (v důsledku sankcí ze strany EU nebo odvetných sankcí ze strany Ruska). Cena vystřelí vysoko nad 200 EUR/MWh, nicméně nabídka LNG na světovém trhu nebude schopna takový výpadek vykrýt, Evropa ani nemá dostatečnou regasifikační a redistribuční kapacitu pro příjem takového množství LNG. Znamenalo by to značné omezování spotřeby v průmyslu a posléze i spotřeby domácností, nízkou úroveň zásob před následující topnou sezónou a mnohé další problémy.
[4] Omezování dodávek zemního plynu se stalo skutečností na konci dubna. Ruský Gazprom 27. dubna oznámil, že zastavuje dodávky plynu do Polska a do Bulharska.
[5] Viz též box „Co stojí za rekordním zdražením plynu a elektřiny v Evropě?“ ze ZoMP – zima 2022.
[6] Dle odhadu Corbeau (externí odkaz) (2022) činil podíl dovozu z Ruska na celkovém dovozu zemního plynu do EU v roce 2021 45 %, na celkové spotřebě se pak ruský plyn podílel z cca 40 %. Cca 91 % bylo dopraveno plynovody, zbytek ve formě LNG. Dodávky do EU se v poslední době snižují ve prospěch dodávek do Turecka.
[7] Cena elektřiny z plynových elektráren silně ovlivňuje cenu elektřiny na energetických burzách v duchu konceptu mezních nákladů, což při zdražování plynu v poslední době (spolu s růstem cen emisních povolenek) vedlo i k raketovému růstu cen elektřiny.
[8] I když na samotné výrobě elektřiny se podílel plyn v roce 2019 jen 8 %, na celkové spotřebě primárních energií jeho podíl v EU tvořil 21 %. Největší podíl na spotřebě primárních energií měla ropa a ropné produkty (41 %), elektřina z nefosilních zdrojů pak rovněž 21 %.
[9] Obchodníci (většinou komerční firmy), kteří tradičně přes léto nakupují zásoby plynu (za zpravidla nižší letní ceny), aby jimi v zimě vykrývali zvýšenou poptávku (zejména na topení), nemají za současných podmínek na trhu motivaci plnit zásobníky před nadcházející zimou, protože se vystavují riziku finančních ztrát. Toto představuje dodatečnou výzvu pro evropskou administrativu, která se vedle nižší závislosti EU na ruském plynu snaží zajistit i určitou povinnou minimální úroveň stavu zemního plynu v evropských zásobnících.