ZPRÁVA O MĚNOVÉ POLITICE | PODZIM 2023 (box 1)
(autoři: Anna Drahozalová, Kamil Galuščák, Martin Kábrt)
Slabý výkon německého průmyslu a zhoršující se výhledy hospodářského růstu této největší evropské ekonomiky jsou pro Česko důležitým signálem. Nejen proto, že se jedná o nejvýznamnější destinaci českého vývozu, ale i kvůli dalším specifikům ve vzájemných ekonomických vztazích. Tento box s pomocí podnikových i makro dat[1] rozplétá české obchodní vztahy se zahraničím a ukazuje přitom nejen zvláštní význam Německa pro naši ekonomiku, ale i osobitost českého vývozu obecně.
V českém vývozu zboží převažují meziprodukty, například kovové výrobky či součásti strojů. Naopak podíl zboží určeného pro finální spotřebu (15 %) je jeden z nejnižších v EU. Důsledkem této struktury vývozu je rychlejší (rozuměj dřívější) a silnější reakce českého exportu na vývoj globální poptávky. Zatímco český vývoz finálního zboží závisí na domácí poptávce v dané destinaci a vyvíjí se napříč exportními teritorii relativně nezávisle (Graf 1)[2], český vývoz meziproduktů do různých destinací je více synchronní (Graf 2). Poptávka po meziproduktech totiž reaguje s předstihem na očekávaný vývoj světové poptávky, protože se v ní velmi záhy odráží sentiment konečných výrobců a naplněnost jejich objednávkových knih.[3] Aktuální ochlazování globální ekonomiky je tak ve vývozech meziproduktů patrné již od jara. V českém vývozu do Německa je podíl meziproduktů obzvláště vysoký a je tedy o to citlivější na očekávaný globální ekonomický vývoj.
Graf 1 – Vývoj českého vývozu spotřebního zboží je značně odlišný dle destinace
český vývoz spotřebního zboží dle destinace, meziroční změny v %
Graf 2 – Vývoj českého vývozu meziproduktů je poměrně synchronizován napříč destinacemi
český vývoz meziproduktů dle destinace, meziroční změny v %
Související charakteristikou českého vývozu je vysoký podíl tzv. specifických meziproduktů, které jsou určené a užitečné jen pro konkrétní odběratele (Graf 3).[4] Jedná se například o součásti používané v autoprůmyslu, procesory do počítačů či namíchané léky. Vývoz takových výrobků nedává exportérům velký prostor pro případnou geografickou reorientaci či vyhledávání nových příležitostí v situaci, kdy stávající odběratel své objednávky omezí. Orientace na výrobu specifických produktů činí vývozce zranitelnější a citlivější na makroekonomický vývoj. Podniková data českých exportérů umožňují rozklíčovat, pro jak velký podíl specifických meziproduktů neexistují alternativní exportní destinace. V případě našich exportů do Německa tvoří až 15 % celkové hodnoty specifických meziproduktů českých firem výrobky, které se nevyvážejí nikam jinam. Vyšší podíly jsou patrné už jen u našeho exportu na Slovensko a do Spojeného království.
Graf 3 – Český vývoz je charakterizován vysokým podílem výrobků určených jen pro konkrétní odběratele
podíl obecných a specifických meziproduktů na celkovém vývozu těchto meziproduktů zemí EU v roce 2022, Eurostat, výpočet ČNB
Klíčovou roli stálých obchodních vazeb potvrzuje i rozklad růstu vývozu na tzv. intenzivní a extenzivní. Ten ukazuje, do jaké míry vývoz roste díky stálým obchodním vazbám a do jaké míry díky novým příležitostem – ať už protože se zapojují nové firmy, stávající firmy vyváží nové výrobky nebo pro své výrobky nacházejí nová odbytiště. V českém vývozu mají dlouhodobě dominantní vliv stálé obchodní vazby a vývoz tedy roste a klesá v důsledku rostoucích a klesajících objednávek za stejnými exportéry, poptávky po stejných produktech a ze stejných zemí (Graf 4).[5]
Graf 4 – Dynamiku českého vývozu z velké části určují stálé obchodní vazby
roční míra růstu vývozu ČR a čisté příspěvky, firemní data ČSÚ o pohybu zboží za rezidenty, výpočet ČNB
Poznámka: Vážené součty meziročních změn vývozu na úrovni podniku, produktu podle šestimístné klasifikace kódů zboží (Harmonized System) a cílové země. Ve jmenovateli je průměrný vývoz v obou periodách.
Vývoz do Německa představuje extrém i touto optikou. Na rozdíl od jiných destinací totiž změny vývozu do Německa plynou jen zanedbatelně z nových produktů či vstupu nových českých vývozců na tamní trh. Přes tři pětiny všech českých exportérů dodávají na německý trh a víc než šestina dokonce nedodává nikam jinam. Německý trh může být z tohoto pohledu z velké části „nasycen“ českými produkty a hledání nových příležitostí na německém trhu pro případné další vývozce z ČR může být obtížné. Stávající vývozci přitom nedokáží nahradit pokles objednávek novými odběrateli, což opět naznačuje vyšší citlivost stávajícího českého vývozu na stav německé ekonomiky.
Co stojí za tak neobvykle pevnými obchodními vazbami mezi českými a německými podniky? Zásadní roli bezpochyby hraje velikost a geografická blízkost německé ekonomiky. Důležitá je současně vysoká vlastnická provázanost českých a německých podniků. Téměř tři čtvrtiny českého vývozu realizují podniky pod zahraniční majetkovou kontrolou. Z pohledu konečného vlastnictví českých firem je přitom Německo s velkým odstupem nejvýznamnějším přímým investorem v ČR.[6]
Byť je role Německa v českém vývozu zásadní, dva faktory dopad na českou ekonomiku tlumí. Prvním je to, že v českém vývozu do Německa mají nadprůměrný podíl odvětví s nižším podílem domácí přidané hodnoty. Vezměme jako příklad strojírenství. U něj činí podíl v tuzemsku vytvořené přidané hodnoty ve vývozu podle odhadů OECD jen 54 %. Toto odvětví přitom má o 4 procentní body větší zastoupení ve vývozu do Německa, než má v celkovém vývozu. Naopak ve vývozu služeb, kde ČR přidává přes 80 % hodnoty, je podíl Německa podprůměrný. Druhým tlumícím faktorem je již zmíněné rozsáhlé zahraniční vlastnictví českých vývozců. Pokud se exportérům daří, část jejich zisku prostřednictvím dividend českou ekonomiku opouští. Když naopak vývoz vázne, uvedený odliv je mírnější.
V souhrnu je český vývoz na poptávce Německa ještě závislejší, než by odpovídalo roli našeho západního souseda jako největšího odběratele tuzemských firem. Vysoký podíl meziproduktů na našem vývozu dále zvyšuje jeho citlivost na globální sentiment. Závislost na stálých obchodních vazbách a „nasycenost“ německého trhu českou produkcí navíc omezují hledání nových příležitostí v případech, kdy stávající odběratelé omezují objednávky. Výsledný dopad této asymetrické vývozní orientace na Německo pro českou ekonomiku je ale zčásti tlumen podprůměrným podílem doma vytvořené přidané hodnoty ve vývozu do Německa oproti vývozu do jiných destinací a rozsáhlým zahraničním vlastnictvím českých vývozců.
[1] Jde o řady Zahraniční obchod se zbožím a Pohyb zboží přes hranice (ČSÚ) a International Trade (Eurostat).
[2] V grafech jsou zobrazeny nejvýznamnější vývozní destinace České republiky.
[3] Viz čnBlog Německo – opět nemocný muž Evropy? z října 2023.
[4] Rozlišení na obecné a specifické meziprodukty vychází z výrobkové klasifikace BEC (Broad Economic Categories) Rev. 5.
[5] Viz Margins of Trade: Czech Firms Before, During and After the Crisis, Kamil Galuščák a Ivan Sutóris: ČNB WP 12/2016. Obdobnou situaci představuje Francie, kde ve francouzských podnikových datech tvoří stálé obchodní vazby největší příspěvek, nicméně jejich role není tak rozhodující jako v ČR (viz From Macro to Micro: Large Exporters Coping with Common Shocks, Jean-Charles Bricongne, Juan Carluccio, Lionel Fontagné, Guillaume Gaulier and Sebastian Stumpner, Banque de France WP 881, červenec 2022).
[6] Viz tematický článek Jak rozplést finanční globalizaci aneb kdo jsou koneční vlastníci zahraničních investic v ČR? ve Zprávě o vývoji platební bilance z června 2021.