ČNB opatrně snížila úrokové sazby, inflace se bude postupně snižovat k 2% cíli

ČNB opatrně snížila úrokové sazby, inflace se bude postupně snižovat k 2% cíli

Bankovní rada na svém únorovém zasedání snížila dvoutýdenní repo sazbu o 0,25 procentního bodu na 3,75 %. Inflace v loňském roce výrazně poklesla do blízkosti 2% cíle centrální banky, cenová stabilita v České republice tak byla obnovena. V závěru loňského roku však došlo k dočasnému zvýšení inflace zejména v důsledku meziročního zdražování potravin. O přechodnosti nadměrného růstu cenové hladiny svědčí stabilita jádrové inflace, která je očištěná o vliv kolísavých položek spotřebního koše. Ta setrvala jen mírně nad 2 % a odrážela utlumené poptávkové i nákladové tlaky v tuzemské ekonomice. Na začátku letošního roku se inflace vlivem zpomalení růstu regulovaných cen sníží, na horizontu měnové politiky se bude nacházet v těsné blízkosti 2% cíle. Oživení ekonomické aktivity bude v letošním a příštím roce nabírat na tempu. K tomu přispěje obnovený růst investiční aktivity i zrychlující spotřeba domácností podpořená rychlým růstem reálných mezd. Se základním scénářem zimní prognózy je konzistentní pokračující pokles krátkodobých tržních úrokových sazeb následovaný jejich přibližnou stabilitou od poloviny letošního roku. Aktuálně stále ještě mírně restriktivní nastavení měnové politiky zabezpečí ukotvení inflace u cíle. Důvodem pro pomalejší snižování domácích úrokových sazeb oproti základnímu scénáři je mírně proinflační celkové vyznění rizik a nejistot výhledu.

Po většinu minulého roku se inflace nacházela v těsné blízkosti 2% cíle ČNB. V posledních měsících však došlo k jejímu zvýšení vlivem růstu cen potravin. Meziroční inflace se v samotném závěru roku dostala až na 3 %, a to i přes meziměsíční pokles cenové hladiny. Prosincová inflace byla totiž ovlivněna sníženou srovnávací základnou ze stejného období předchozího roku, kdy obchodníci s předstihem promítali sníženou sazbu DPH na potraviny. Tento efekt se loni neopakoval. Důležitá je stabilizace jádrové inflace na nízkých hodnotách, což reflektuje utlumenou domácí poptávku a přísné nastavení měnové politiky. V rámci jádrové inflace je však i nadále patrný výraznější předstih tempa cen služeb oproti cenám zboží.

Na počátku letošního roku růst cenové hladiny zvolní. K tomu přispějí mimo jiné ceny elektřiny pro domácnosti, u kterých převáží zlevnění komoditní složky nad mírným zvýšením poplatků za její distribuci. Ceny pohonných hmot pak budou i letos pokračovat v meziročním poklesu. Naopak ceny potravin v prvním čtvrtletí pravděpodobně zamíří v důsledku předchozího zdražení zemědělských komodit výše, v dalších částech roku by však měla jejich dynamika postupně slábnout vlivem odeznívajících nákladových tlaků a klesajících ziskových marží firem.

Tuzemské domácnosti v současné době stále vnímají inflaci se zvýšenou citlivostí, což dokládají jejich i nadále zvýšená inflační očekávání. Ta by měla se snížením inflace odeznít. V prostředí zesilující domácí poptávky je však tento předpoklad křehký a zatížený rizikem, že ziskové marže nebudou klesat tempem, které prognóza očekává. Byl proto aktualizován scénář zvýšených marží v sektoru služeb, nově doplněný o setrvání vyšších nákladových tlaků z potravinářských komodit. Scénář implikuje přísnější měnovou politiku oproti základnímu scénáři v průběhu celého letošního roku.

Riziko prognózy představuje také pokračující nerovnovážný cenový vývoj na realitním trhu. Ten je již řadu měsíců spojen se zvýšenými objemy nových hypotečních úvěrů, které jsou v reálném vyjádření srovnatelné s předcovidovým obdobím. Tehdy ceny nemovitostí rostly dvoucifernými tempy, což lze zpětně hodnotit jako přehřívání realitního trhu. Všeobecná očekávání dalšího růstu cen nemovitostí spolu se snižováním úrokových sazeb mohou vést k nadměrné tvorbě peněz a vytvářet tak hospodářské nerovnováhy a dlouhodobé inflační podhoubí.

Česká ekonomika má po opatrném růstu v uplynulém roce nakročeno k pokračujícímu oživení, stále se však bude nacházet pod svým potenciálem. Tahounem hospodářského výkonu bude vedle spotřeby domácností i obnovený růst investic, a to jak v podobě tvorby zásob, tak fixního kapitálu. Za tím stojí očekávaný růst ekonomické aktivity obchodních partnerů ČR, postupný pokles domácích i zahraničních úrokových sazeb a také čerpání evropských fondů a prostředků z Národního plánu obnovy.

Domácnosti byly v uplynulém roce relativně opatrné, což se projevovalo křehkou spotřebitelskou důvěrou a také mírou úspor výrazně převyšující dlouhodobě obvyklé hodnoty. Jak vyplývá z Přílohy 2, zvýšení efektivního zdanění v rámci konsolidačního balíčku vlády loni citelně brzdilo růst reálné čisté mzdy, ta však i přesto dosáhla úrovně z předcovidového období. V letošním roce bude nákupní apetit domácností sílit ve světle narůstajícího disponibilního důchodu, zejména mezd. Nižší atraktivita zhodnocení vkladů domácnosti přiměje k postupné redukci zvýšených úspor, a posílí tak soukromou spotřebu nad rámec růstu příjmů obyvatel.

Dynamika spotřeby vládních institucí letos zpomalí spolu s odezněním mimořádných výdajů na obnovu po povodních a s přispěním rozpočtové konsolidace. Ostatní fiskální opatření budou na ekonomickou aktivitu působit přibližně neutrálně. Scoreboard inflačních a měnověpolitických rizik nadále indikuje zvýšené riziko plynoucí z hlubokého strukturálního deficitu, jenž přispívá k růstu peněžní zásoby. Ten má potenciál vytvářet dlouhodobé inflační tlaky v tuzemské ekonomice. Velikost deficitu vládních institucí se přitom na výhledu téměř nesnižuje.

V německé ekonomice přetrvávají hospodářské problémy, které tlumí oživení celé eurozóny. Tento nepříznivý efekt je však v posledních obdobích vyvažován růstem tuzemského vývozu do zemí mimo eurozónu. Tímto fenoménem se podrobněji zabývá Box 1. Celková zahraniční poptávka bude díky růstu vývozu na trhy mimo eurozónu nabírat na tempu. Čistý vývoz však bude letos dynamiku HDP tlumit vzhledem k silnému růstu dovozně náročné investiční a spotřebitelské poptávky. Přetrvávající riziko delšího útlumu v zahraničí bylo zohledněno ve scénáři pomalejšího hospodářského růstu v eurozóně kombinovaného s výše uvedeným scénářem vyšší domácí inflace. Pro domácí ekonomiku tato kombinace faktorů představuje znatelně pomalejší růst HDP na horizontu prognózy a vyšší inflaci v letošním roce. To implikuje oproti základnímu scénáři nejprve o něco vyšší sazby a v příštím roce jejich výraznější pokles.

Trh práce zůstává napjatý. Míra nezaměstnanosti se po celý minulý rok držela na stabilních hodnotách, které zůstaly nejnižší mezi zeměmi EU. V průběhu roku 2025 by mělo dojít k jejímu mírnému nárůstu kvůli zpožděnému dopadu předchozího útlumu domácí ekonomické aktivity. Nárůst nezaměstnanosti je již delší dobu tlumen přesunem pracovní síly z průmyslu, zasaženého úbytkem poptávky, do odvětví tržních služeb. Vzhledem k setrvalému napětí na trhu práce zůstane i tento rok mzdový růst v tržních odvětvích na zvýšených hodnotách. K tomuto vývoji se letos přidává také zvýšení platů státních zaměstnanců.

Měnový kurz se od počátku roku pohybuje poblíž hodnot 25,2 CZK/EUR. Od poloviny roku by měl nepatrně oslabit vlivem utlumeného růstu produktivity práce a nižšího přebytku zahraničního obchodu. Na delším výhledu se bude kurz nacházet okolo 25,3 CZK/EUR.

Celkové hodnocení makroekonomické situace umožňuje další uvolnění měnové politiky. Se základním scénářem zimní prognózy je proto konzistentní pokračující pokles krátkodobých tržních úrokových sazeb následovaný jejich přibližnou stabilitou od poloviny letošního roku. Měnová politika se tak z mírné restrikce na začátku letošního roku přesouvá do přibližně neutrálního nastavení ve zbytku výhledu.

Bankovní rada vyhodnotila rizika a nejistoty výhledu plnění inflačního cíle v souhrnu jako mírně proinflační. Rizikem ve směru vyšší inflace je větší než předpokládaná setrvačnost růstu cen služeb a cen potravin. Případný dodatečný růst celkových výdajů veřejného sektoru by vedl k riziku inflačního působení státního rozpočtu. Proinflačním rizikem jsou také zvýšené mzdové požadavky v soukromém i veřejném sektoru. Na delším horizontu je proinflačním rizikem možné zrychlování tvorby peněz v ekonomice plynoucí z případného výrazného oživení úvěrové aktivity, a to zejména na realitním trhu. Naopak výrazným rizikem ve směru nižší inflace je zhoršení globální hospodářské aktivity a slabší výkon německé a potažmo české ekonomiky. Na toto riziko již některé velké centrální banky reagovaly snížením měnověpolitických sazeb a indikací připravenosti uvolňovat měnové podmínky i v letošním roce. Nejistotu pro cenový vývoj představují dopady některých kroků nově zvolené americké administrativy.

Graf – Inflace se letos bude pohybovat mírně nad 2% cílem, na horizontu měnové politiky se bude nacházet v jeho těsné blízkosti
celková inflace, meziročně v %, barevně intervaly spolehlivosti

Tabulka – Česká ekonomika se loni vrátila k růstu, letos dynamika domácí ekonomické aktivity dále zrychlí
meziroční změny v % (není-li uvedeno jinak), v závorkách změny oproti minulé prognóze v p. b.