Ceny služeb sice odrážejí minulost, ale můžou zkomplikovat budoucnost

• Článek vyšel také v Hospodářských novinách (externí odkaz)

V Česku se meziroční inflace na začátku roku vrátila do tolerančního pásma cíle České národní banky. Prakticky to znamená, že letos vždy začínala dvojkou, třikrát byla dokonce přesně na 2% cíli ČNB. Základní sazba ale zůstává výrazně vyšší, přestože v srpnu bankovní rada rozhodla o jejím šestém snížení v řadě, a to na 4,5 %. Proč nejsou sazby níže a proč je ČNB při jejich snižování tak opatrná?

Jeden z důvodů k opatrnosti, který je dlouhodobě diskutován na měnových jednáních, je vývoj cen služeb. Ty tvoří necelou třetinu výdajů českých domácností. Kategorie služeb zahrnuje zejména restaurace, hotely, nájmy, vzdělávání, osobní péči a podobně. V červenci rostl index cen služeb publikovaný Eurostatem meziročně o 6,4 %, tedy asi třikrát více než v posledních letech před covidem, kdy jejich ceny rostly v průměru o 1,9 % ročně. Podobně je na tom většina zemí EU, kde růst cen služeb zůstává zvýšený, přestože se celková inflace přiblížila 2 %.

Graf – Růst cen služeb je zvýšený ve všech zemích EU a ve Švýcarsku
(meziroční růst agregátu SERV v %, červenec 2024)

Pozn.: Období cenové stability = měsíce v letech 2005–2019, kdy inflace dosáhla 1,5–2,5 %.
Zdroj: Eurostat

Zvýšený růst cen služeb sám o sobě ještě nemusí znamenat, že hrozí trvale vysoká inflace. Statistické testy totiž ukazují, že ceny služeb nedokážou předpovědět budoucí celkovou inflaci. Platí ale opačný vztah: zvýšená celková inflace je obvykle následována vyšším růstem cen služeb. Důvodem této setrvačnosti jsou například inflační doložky v nájmech, kdy se výše nájmu upravuje podle inflace v předchozím roce. Podobně je to u pojistného. S tím, jak rostly ceny automobilů či bytového vybavení, dochází k postupným úpravám pojistných smluv, aby klienti nebyli podpojištění. Těmto změnám cen čelí nejen domácnosti, ale i poskytovatelé služeb typu kadeřník či restaurace, které pak zvýšené náklady mohou promítat dále do svých cen. Podobných zdrojů vyšší setrvačnosti růstu cen služeb přitom existuje více.

To by tedy znamenalo, že spíše než současnou silnou poptávku odráží zvýšený růst cen služeb minulé nákladové šoky. A že jich nebylo málo: covid a s ním spojené zavírání a otevírání ekonomik, fiskální expanze, problémy v dodavatelských řetězcích či energetická krize. S odezněním těchto šoků by nyní měly postupně vyprchat i jejich dopady na ceny služeb.

Kromě toho je pozitivní zprávou i skutečnost, že vývoj cen služeb má tendenci následovat celkovou inflaci. Pokud například letos nájmy rostou svižně (v červenci meziročně o 6,8 %), protože v loňském roce byla inflace v průměru 10,7 %, pak příští rok zpomalí. Za letošek totiž očekáváme inflaci jen mírně nad 2 %. Navíc by mělo růst cen služeb přestat ovlivňovat letošní zvýšení DPH. A protože je měnová politika zaměřená na očekávanou inflaci za 12 až 18 měsíců, je možné i při zvýšené inflaci ve službách dále uvolňovat měnové podmínky a snižovat sazby.

Je ale třeba činit tak velmi opatrně. V řadě zemí včetně Česka totiž existuje důvod, proč by ceny služeb mohly pokračovat ve svém svižném růstu i nadále: reálná kupní síla obyvatel během nedávné inflační periody výrazně poklesla. A protože právě v sektoru služeb tvoří mzdy větší podíl nákladů než v průmyslu, bude mít dohánění ztracené kupní síly tendenci více tlačit na růst cen služeb. Služby navíc nejsou vystaveny zahraniční konkurenci, která růst cen brzdí, takže toto riziko není zanedbatelné. U Česka se k tomu přidává trh práce, který je stále napjatý.

Cílem ČNB není brzdit růst mezd, ale omezit jejich promítání do koncových cen. A to je jeden ze zásadních důvodů, proč sazby klesají pomalu. Udržování relativně přísných měnových podmínek přispívá k tomu, že oživování růstu množství peněz prostřednictvím úvěrů, zvyšování spotřeby a růst mezd jsou postupné a pozvolné. V takovém prostředí je totiž i tolerance k růstu cen velmi omezená, další zdražování by odrazovalo zákazníky. Jinými slovy, měnová politika by měla přispívat k tomu, aby byl růst mezd do co největší míry absorbován maržemi, které v některých odvětvích, včetně služeb, podle dostupných dat v posledních letech vzrostly.

Tomáš Adam je poradcem guvernéra ČNB, Jiří Schwarz je poradcem bankovní rady ČNB a působí na Anglo-americké vysoké škole.