Dvě desetiletí v Evropské unii: Jaká byla pro země Visegradské čtyřky?
Článek přináší srovnání, jak si za dvě desetiletí svého členství v EU vedly země tzv. Visegradské čtyřky (Česká republika, Maďarsko, Polsko a Slovensko. Nejprve si ukážeme, jaký pokrok udělaly v ekonomické konvergenci k průměru EU, a to především pohledem vývoje reálného HDP na hlavu, dosažené cenové hladiny a mzdové úrovně. Následně si připomeneme, jak úspěšné byly jednotlivé země z pohledu alokace evropských peněz do projektů spolufinancovaných EU. Hlavním těžištěm našeho článku je však připomenout, že nejvyšší prospěch pro země V4 a celou EU dávají tzv. čtyři svobody, tedy volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob. Závěrem pohlédneme na země V4 optikou pravidelného „vysvědčení“ vystavovaného ratingovými agenturami.
Země V4 a EU: Porcelánová svatba je zdeh
Před 20 lety proběhlo v řadě páté a největší rozšíření EU. V roce 2004 se celkem 10 států stalo plnohodnotnými členy Evropské unie, což byl historický moment nejen pro tyto země, ale pro celou Evropu. Mezi novými členy byly i země tzv. Visegradské čtyřky (V4) – Česká republika, Maďarsko, Polsko a Slovensko. Došlo tak naplnění pomyslného návratu do Evropy, které si v tehdy ještě federativním Československu, Maďarsku a Polsku tamní porevoluční politické reprezentace vytyčily. V tuto dobu si tedy společně s dalšími šesti přistoupivšími zeměmi[1], které 1. května 2004 do EU vstoupily, připomínají toto významné výročí (Graf 1). To je zároveň skvělou příležitostí k reflexi úspěchů a výzev, které samy tyto země, ale i rozšířená EU čelily během posledních dvou desetiletí.
Graf 1 – Rozšíření EU v roce 2004
Zdroj: Sochorek.cz
Připojení ke společenství EU bylo korunováním mnohaletých snah o politickou a ekonomickou transformaci, které následovaly po pádu komunismu na konci 20. století. Pro Visegrádské země, tento krok nejenže symbolizoval konečné zakotvení v evropských institucích a strukturách, ale také otevřel nové možnosti pro ekonomickou integraci a dosažení vyšší životní úrovně. Konec konců tento důvod, tj. vytvoření společného trhu pro budování hospodářského blahobytu v Evropě, byl jedním ze tří základních důvodů[2] pro vznik EU.
Členství v EU nabízí větší příležitosti. Dvě dekády členství v EU umožnily České republice, Maďarsku, Polsku a Slovensku těžit z bezprecedentního přístupu k jednotnému trhu, strukturálním a investičním fondům a z množství nových průmyslových, technologických a vzdělávacích příležitostí. Značný ekonomický růst, zlepšení infrastruktury a zvýšení životní úrovně občanů jsou jen některé z nejviditelnějších přínosů. Vedle toho po celé období byly tyto země čistými příjemci peněz z rozpočtu EU, což by však dle našeho názoru neměl být hlavní argument pro obhajobu výhodnosti členství v EU.
Oslavy 20. výročí jsou proto více než jen připomínkou minulosti[3]; jsou příležitostí k uvědomění si dosažených úspěchů a k zaměření se na společnou evropskou budoucnost. Je vhodné si také připomenout, že „Evropa“ se nám celkově otevírala rychleji a dříve, než jsme se nové členské země otevíraly „Evropě“. Součástí přístupových smluv k EU byla tzv. přechodná období. Ta byla na straně přistoupivších zemí dohodnuta odlišně, jednalo se např. se o omezení práva nabývat občany EU nemovitosti, dočasné výjimky v nastavení sazeb DPH a dalších dílčí přechodná období v oblasti životního prostředí, energetiky a zemědělství. Státy EU si naopak vyjednaly dvě hlavní přechodná období, a to dočasné omezení volného pohybu pracovních sil u některých zemí EU a postupné zapojování nových členských zemí do společné zemědělské politiky.
Každý konverguje po svém
Členství v EU přineslo zemím V4 reálnou i cenovou konvergenci ke zbytku EU, ovšem každé zemi jinak a jindy. Zatímco Česko a Slovensko se v reálném HDP přiblížily průměru EU zejména v prvních letech členství, Maďarsko a Polsko až v letech po globální finanční krizi (Graf 2). Polská ekonomika byla při vstupu do EU ve visegrádské čtyřce nejméně výkonná, ale jako jediná z celé EU zvládla růst i během krizí (finanční, eurozóny i té covidové). V HDP na osobu tak v roce 2017 předstihla Maďarsko a o rok později i Slovensko, jejichž konvergence v druhé dekádě tisíciletí zamrzla. Slovensko naopak nejrychleji dotahovalo EU v cenové hladině – až k 86 % v roce 2022. Podobně drahé je i Česko, které se ale na tuto úroveň dostalo skokově během nedávné inflační vlny. Maďarsko a Polsko mezitím zůstávají cenově hluboko pod unijním průměrem. Zažily sice také průměrně vyšší inflaci než EU, ale tu z velké části kompenzovalo oslabení jejich měn.
Graf 2 – Cenová i reálná konvergence měly v zemích V4 rozličný průběh
(vodorovná osa – HDP na hlavu v paritě kupní síly, svislá osa – cenová hladina konečné spotřeby, % průměru EU27)
Zdroj: Eurostat
Pozn.: Relativní cenová hladina ukazuje, o kolik více či méně zboží a služeb (ze svého spotřebního koše) by obyvatelé dané ekonomiky museli obětovat, aby si pořídili ve srovnávané ekonomice zboží a služby, které tam poskytují stejný užitek (na základě místního spotřebního koše).
Pro vnímaný blahobyt obyvatel jsou však klíčová jiná konvergenční kritéria než HDP. Například ČR je sice premiantem regionu s HDP na hlavu v paritě kupní síly na 91 % unijního průměru, ale významná část z vytvořených příjmů náleží nerezidentům, kteří v ČR investovali a vlastní mnohé z nejúspěšnějších tuzemských podniků. Lepším ukazatelem kupní síly českých zaměstnanců a podnikatelů je proto disponibilní důchod rezidentů ČR, který HDP očišťuje o platby nerezidentům a současně zohledňuje příjmy ze zahraničí (včetně dotací z EU). Ten ukazuje konvergenci k průměru EU o 5 p. b. nižší, tj. na 86 %. Konečná spotřeba v domácí ekonomice, která může být dalším indikátorem životní úrovně, představuje 82 % průměru EU. Hodinové výdělky zaměstnanců dokonce jen 70 %, což souvisí jednak s nadále relativně nízkou produktivitou práce (77 % průměru EU), jednak s rozdělením příjmů v ekonomice, které je ve srovnání s průměrem EU více nakloněné podnikatelům a méně zaměstnancům (příjmy zaměstnanců tvoří 44 % HDP oproti unijnímu průměru 47 %).[4] Grafy 3 a 4 ukazují, že většina uvedených faktů platí rovněž pro Slovensko, Polsko a Maďarsko, byť v různé míře napříč indikátory.[5]
Graf 3 – Zisky náležející zahraničním investorům zasazují klín mezi HDP a disponibilní důchod rezidentů zemí V4
(sloupce – HDP a spotřeba v roce 2023, disponibilní důchod v roce 2022; kosočtverce – HDP a spotřeba v roce 2004, v paritě kupní síly, % průmeru EU27)
Zdroj: Eurostat, DG ECFIN, výpočet autora
Graf 4 – Češi mají před Slováky náskok v konvergenci díky množství odpracovaných hodin, produktivita je podobná
(HDP, produktivita, hodiny a hodinové výdělky; kolečka ukazují rok 2023, trojúhelníky rok 2004; v paritě kupní síly, % průměru EU27)
Zdroj: Eurostat, výpočet autora
Pozn.: Produktivita je HDP na odpracovanou hodinu. Hodinový výdělek zahrnuje veškeré náhrady zaměstnancům včetně soc. pojištění aj.
Mezeru mezi relativně nízkou produktivitou a vysokým HDP zaplňuje v ČR vysoká zaměstnanost a dlouhé pracovní týdny. Třebaže jedna hodina práce v Česku vytvoří jen 77 % hodnoty přidané jednou hodinou práce v EU, česká ekonomika vytvoří na jednoho obyvatele 91 % hodnoty jako ta unijní. Jak je to možné? Nižší produktivitu práce totiž ČR supluje vyšším objemem práce. Průměrný obyvatel ČR odpracuje za rok o 17 % více hodin než průměrný občan EU. To je dáno jednak vyšší zaměstnaností (větší podíl populace pracuje), jednak více odpracovanými hodinami průměrného zaměstnance. Průměrný obyvatel Polska stráví prací dokonce o 22 % více času než průměrný občan EU, v případě Maďarska jde o 9 %. Naopak obyvatelé Slovenska pracují o 9 % méně hodin oproti unijnímu průměru. V HDP na hlavu jsou proto ze zemí V4 nejvzdálenější unijnímu průměru, zato v produktivitě práce jsou s těsným náskokem před ČR premianty (Graf 4). Těsně Česko „porážejí“ i v kupní síle hodinového výdělku zaměstnanců. Jak ukazuje Graf 4, v tomto indikátoru se Slováci za 20 let členství v EU posunuli o 20 p. b. blíže průměru EU, zatímco ČR o 10 p. b., Polsko o 13 p. b. a Maďarsko prakticky vůbec, neboť konvergenci v produktivitě práce plně kompenzoval pokles podílu zaměstnanců na vytvořeném důchodu.
Čistá pozice členských států vůči rozpočtu EU
Po vstupu do EU v roce 2004 se členským státům otevřela možnost naplno čerpat prostředky z evropských strukturálních a investičních fondů i jiných tematicky zaměřených programů EU. Tyto dodatečné prostředky do domácí infrastruktury, zemědělství, sociální oblasti, vzdělávání a výzkumu podporují hospodářský růst a mají i přeshraniční přesah díky společným unijním projektům. Na druhou stranu státy přispívají do rozpočtu EU, z kterého jsou financovány veškeré politiky a aktivity EU. Všechny státy V4 si od svého vstupu do EU drží pozici čistého příjemce, tj. ve vztahu k rozpočtu EU mají kladnou čistou pozici. Jejich příjmy z rozpočtu EU tak převyšují povinné odvody do rozpočtu EU. Přitom v absolutním vyjádření je největším čistým příjemcem prostředků z rozpočtu EU Polsko, následované Maďarskem, Českou republikou a Slovenskem viz Graf 5. Při srovnání čisté pozice ve vztahu k hrubému národnímu důchodu (HND) se však pozice států mění a v průměru je největším čistým příjemcem Maďarsko (3 %), poté Polsko (2 %), Slovensko (1,7 %) a na posledním místě se nachází Česká republika (1,3 %).
Graf 5 – Čistá pozice PL, HU, CZ, SK vůči rozpočtu EU
(v mil. EUR)
Zdroj: EU Budget Financial Report, Evropská komise
Největší objem unijních prostředků byl ve všech státech V4 vynaložen na tzv. strukturální akce (Graf 6), z nichž většina představuje investice v sektoru vládních institucí. Jednotlivé projekty strukturálních akcí jsou financovány z národní kohezní alokace stanovené pro sedmileté programové období, která odráží velikost dané ekonomiky a její hospodářskou vyspělost v rámci EU. V Grafu 6 jsou tak prezentována dvě kompletní programová období 2007–2013 s možností dočerpání kohezních prostředků až do roku 2015 a programové období 2014–2021 s faktickým koncem čerpání v roce 2023. Čerpání kohezní alokace na základě národních tematických operačních programů vrcholí zpravidla na konci programového období, což vede k značnému nárůstu čisté pozice. Vzhledem k tomu, že investice z těchto unijních zdrojů představují významný podíl na národních investicích sektoru vládních institucí (Graf 7), fáze programového období ovlivňuje i souhrnnou hodnotu investic v celé ekonomice. Naproti tomu čerpání zemědělských dotací probíhá plynulým způsobem, protože mají přímou vazbu na zemědělský sektor a jejich příjemci jsou dopředu známi. Jsou tak zpravidla zcela vyčerpány. Programy EU, které přímo spravuje Evropská komise, pak státy V4 využívají pouze v omezené míře. Jde zejména o programy, kde jsou prostředky do určité míry rezervovány pro jednotlivé státy (např. Nástroj pro propojení Evropy nebo program Erasmus+).
Graf 6 – Kumulovaná čistá pozice PL, HU, CZ, SK za období 2004–2023
(v mld. EUR)
Zdroj: EU Budget Financial Report, Evropská komise.
Graf 7 – Podíl investic z EU zdrojů na celkových investicích sektoru vládních institucí
(v %)
Zdroj: ECB data portal.
Volný pohyb zboží
Volný pohyb zboží je jedním ze čtyř základních kamenů vnitřního trhu Evropské unie. Volný pohyb zboží je založen na tom, že výrobky které pocházejí z některého ze členských států, mohou být volně obchodovány ve všech členských státech EU bez dalších vnitřních bariér. Mezi ty patří především cla nebo rozdílnosti v národních požadavcích na daný produkt. Teorie říká, že volný pohyb zboží podporuje vzájemný ochod, čímž stimuluje výkon firem, což má pozitivní efekt na hrubý domácí produkt. Z pohledu ekonomie rovněž volný trh znamená zvýšení počtu hráčů na trhu, což vede k nárůstu konkurence a tím ke zlepšení kvality a dosažení příznivějších cen. To vše vede k vyšší ekonomické prosperitě všech zúčastněných států, což je hlavní důvod proč má smysl o volný trh usilovat. Nesmíme však zapomínat ani na to, že společný trh poskytuje také lepší ochranu výrobcům, neboť platí společná pravidla při porušení předpisů.
Jednotný trh ale nemá na všechny své účastníky stejný dopad. Pokud budeme chtít hodnotit výhody společného trhu, pak je důležité se podívat na výchozí situaci, tedy jak moc dané země spolu již obchodují. Pokud je míra vzájemného obchodu vysoká, potom odstranění bariér přinese jasné výhody, zatímco pokud spolu dané země neobchodují, tak jim zjednodušení obchodního styku nemusí moc výhod přinést. Je třeba ale dodat, že právě bariéry obchodu mohou být právě tím důvodem pro neexistenci vzájemné spolupráce. Graf 8 zachycuje, že některé členské státy jsou více orientovány na obchod mimo země EU (např. Irsko nebo Řecko), kde zhruba polovina vývozu těchto zemí míří pryč, zatímco na druhém konci pomyslného žebříčku leží všechny námi analyzované země V4 doplněné o Lucembursko, ze kterých naprostá většina vývozu míří do zemí EU.
Graf 8 – Podíl vnitřního a vnějšího obchodu členských zemí EU
(%)
Zdroj: iFo institut.
Volný pohyb služeb
Služby se z pohledu ekonomie řadí do „non-tradables“, tedy mezi neobchodovatelné statky. Důvodem je fakt, že služby si kupujeme v místě poskytnutí – jdeme do restaurace, do kina, k holiči. Co tedy znamená volný pohyb služeb? Služby lze poskytovat i přes hranice, a to prostřednictvím poboček, kdy si např. koupíte zájezd od zahraniční cestovní kanceláře, nebo objednáme předplatné od zahraničního poskytovatele. Důležité je také poskytování služeb v oblasti cestovního ruchu, kdy si turisté pořizují služby v zahraničí. Objem služeb na HDP v čase výrazně roste, jak ilustruje Graf 9. V současné době se obchod se službami (jejich dovoz a vývoz) podílí na HDP téměř z jedné třetiny pro EU, zatímco na počátku tisíciletí to bylo zhruba 15 %. Podobně jako u zboží na otevření obchodu se službami profituje každá země jinak. Graf 10 zachycuje růstu objemu služeb dovezených a vyvezených za poslední dekádu pro jednotlivé země EU. Nejvíce narostl objem služeb u Irska, ale je zřejmé, že dalšími zeměmi, kde došlo k rychlému tempu růstu obchodu se službami, jsou právě nové členské země.
Graf 9 – Podíl obchodu se službami na HDP v EU
(%)
Zdroj: MMF.
Graf 10 – Růst objemu dovozu a vývozu služeb v zemích EU
(%)
Zdroj: Eurostat, data 2013-2022.
Volný pohyb kapitálu
Třetí základní svobodou fungování EU je volný pohyb kapitálu, který dává nejen firmám nové investiční možnosti, ale rovněž posiluje jednotný trh. Větší a silnější trh umožňuje efektivnější kapitálové investice, což podporuje hospodářský růst. Volný pohyb kapitálu je ale rovněž nezbytný i pro další rozvoj měnové unie – eurozóny. Volný pohyb kapitálu zjednodušuje a rozšiřuje možnosti investic i pro malé retailové investory, kterými jsou domácnosti. Graf 11 zachycuje vývoj zahraniční investiční pozice zemí V4, a to jak z pohledu investic rezidentů daných zemí v zahraničí, ale také zahraničních investorů v dané zemi. Objemy těchto investic obecně rostou vzhledem k HDP, což naznačuje, že roste provázanost těch zemí se zahraničím. Výjimkou je Polsko, kde zahraniční investiční pozice nerezidentů v posledních zhruba 10 letech postupně klesá. Po roce 2022 došlo k poklesu v Polsku, Slovensku i České republice, nicméně z pohledu přímých zahraničních investic je situace stabilní.
Graf 11 – Vývoj zahraniční investiční pozice
(v % HDP)
Zdroj: Centrálni banky, Refinitiv
Pozn.: Aktiva = Investice rezidentů v zahraničí, pasiva = Investice nerezidentů v dané zemi.
Kvantifikace významu volného pohybu kapitálu ale mnohem častěji probíhá pomocí efektů přímých zahraničních investic. Přímé zahraniční investice jsou brány jako klíčový zdroj ekonomického růstu především v rozvíjejících se ekonomikách, protože dochází k přesunu nejen kapitálu, ale také technologií a celkového know-how, což vede k růstu produktivity v cílové zemi. Země V4 se snaží zahraniční investory nalákat pomocí různých pobídek, ale současně také více investují v zahraničí. Objem investic rezidentů zemí V4 v zahraničí vzrostl vícekrát nežli objem prostředků nerezidentů investovaných v těchto zemích. K nejvyššímu nárůstu došlo v případě České republiky a Polska.
Volný pohyb osob
Další základní svobodou občanů EU platících na základě unijního práva je volný pohyb osob. Evropská integrace umožňuje všem občanům EU a jejich rodinným příslušníkům svobodně se pohybovat, ale též žít na území členských států, ať už je důvodem práce, podnikání, studium či turistika. Milníkem pro plné uplatnění práva volného pohybu osob bylo především zrušení kontrol všech osob překračujících vnitřní hranice, tedy vytvoření tzv. Schengenského prostoru. Samotný pojem volný pohyb osob ovšem v začátcích, tedy při založení Evropského hospodářského společenství, nepředstavoval úplnou svobodu, nýbrž právo pohybu konkrétně pracovníků a jejich usazování jakožto zaměstnanců. Zavedení občanství EU však přineslo skutečnou svobodu a mobilitu všech občanů členských států. Platí ovšem rozdílné podmínky pro různé kategorie osob, přičemž ekonomicky aktivní osoby mají nejvíce práv, například oproti studentům či osobám v důchodu. Volný pohyb osob se vztahuje i na země Evropského hospodářského prostoru, tedy kromě členských států EU i na Norsko, Island a Lichtenštejnsko a na základě bilaterální dohody i na Švýcarsko (MPSV, 2024).
Základem volného pohybu osob je volný pohyb pracovníků. Důvodem je, že právě u této skupiny osob evropská integrace při vytváření jednotného trhu začala. Občané EU mají právo hledat si práci v jiné členské zemi a následně v ní pracovat, aniž by k tomu bylo třeba pracovní povolení či existovala jiná omezení. Obecně musí být použito rovné zacházení jako se státními příslušníky hostitelské země, ať už jde o pracovní podmínky pro uchazeče o zaměstnání, sociální a daňové výhody či odměňování a propouštění. Důležitou součástí svobody je též vzájemné uznávání odborných kvalifikací (European Parliament, 2023).
Počty občanů využívajících právo pobývat a pracovat v jiném členském státě EU z dlouhodobé perspektivy rostou. Tento fakt dokazuje i statistická studie Eurostatu, dle které z celkového počtu občanů EU v produktivním věku (20 až 64 let) tvořili mobilní občané v roce 2019 celkem 3,3 %, oproti 2,4 % v roce 2009. V rámci V4 nejvíce opouštějí svou zemi původu Slováci, zatímco nejméně mobilní jsou Češi, u nichž se mobilita zvýšila jen minimálně (Graf 12). Při pohledu na absolutní počty je však nejpočetnější skupina mobilních občanů polského původu, kdy v rámci celé EU už jsou mobilnější pouze Rumuni. Nejpopulárnější cílovou zemí je jednoznačně Německo. Dle výroční zprávy Evropské Komise z roku 2023 o mobilitě pracovních sil v rámci EU však zůstává v posledních pěti letech počet stěhujících se osob v produktivním věku poměrně stabilní, přičemž v roce 2022 se jednalo o přibližně 10 milionů osob, převážně mužského pohlaví (Graf 13).
Graf 12 – Mobilita občanů EU podle země občanství
(podíl k obyvatelstvu domovské země v %)
Zdroj: Eurostat
Pozn.: Jde o občany v produktivním věku (20 až 64 let).
Graf 13 – Stav mobilních občanů v EU podle pohlaví
(v tisících)
Zdroj: Eurostat, Annual Report on Intra-EU Labour Mobility 2023
Pozn.: Jde o občany v produktivním věku (20 až 64 let).
Důležité jsou charakteristiky „mobilních“ občanů od pohlaví a věku až po úroveň vzdělání. Již bylo zmíněno, že jsou mobilnější muži. Obecně pak mladí lidé, kteří zřejmě dávají přednost stěhování do jiných zemí EU na počátku své kariéry. Pokud jde o úroveň vzdělání mobilních osob, tak ta se pomalu a stabilně zvyšuje (Graf 14). Dokonce téměř třetina mobilních občanů měla v roce 2022 vysoké vzdělání, přičemž za zmínku stojí pozoruhodný pokles středně kvalifikovaných osob. V rámci statistik EU, ale i blíže zkoumané V4, je třeba vypíchnout Česko, které mělo v roce 2022 nejnižší podíl mobilních osob s nízkým dosaženým vzděláním. Globálně se na základě dříve zmíněné statistické studie Eurostatu dá říci, že občané EU s vyšším vzděláním jsou mobilnější oproti zbytku populace.
Graf 14 – Podíl mobilních občanů EU podle dosaženého vzdělání
(v %)
Zdroj: EU Labor force survey 2022, Annual Report on Intra-EU Labour Mobility 2023
Pozn.: Jde o občany v produktivním věku (20 až 64 let).
Co se týče míry zaměstnanosti, tak ta je ve většině zemí EU vyšší u mobilních občanů oproti rezidentům příslušné země. Míra zaměstnanosti činila u mobilních občanů EU v roce 2022 dle zmiňované zprávy EK 77 % a překonala tak úroveň z roku 2019. Stěhující se osoby tak byly relativně úspěšnější v pracovních příležitostech oproti státním příslušníkům (75 %). Dle studie Eurostatu byla zaměstnanost ve všech zemích V4 vyšší než průměr EU, kdy byli nejvíce zaměstnaní mobilní maďarští občané a nejméně ti čeští.
Pohled občanů EU na volný pohyb práce je vesměs pozitivní. Průzkum pracovní mobility v rámci EU po pandemii z dílny EK z roku 2022 ukázal, že většina občanů EU vnímá volný pohyb práce pozitivně, jelikož téměř každý pátý Evropan plánuje v budoucnu pracovat v zahraničí. Většina má zájem o stálé zaměstnání, avšak roste i popularita sezónních prací. Téměř polovina občanů EU se navíc domnívá, že v zahraničí dokáží lépe vykonávat svou práci. Dle průzkumu v zahraničí žijí a pracují mnohem častěji lidé s dosaženým vyšším vzděláním, kteří jsou lépe vybaveni zvládnout přechod do jiné země (např. překonání jazykových překážek) a tím pádem jsou mobilnější, jak již bylo dříve řečeno. Většina uvažujících o práci v zahraničí by se však dle průzkumu chtěla do pěti let vrátit zpět do své domovské země. Na základě dosavadních zkušeností pracují v rámci V4 více než pět let v jiném státě nejvíce Češi (18 %) a nejméně Slováci (11 %). S pracovním pobytem do jednoho roku mají největší zkušenost opět Češi (48 %) a nejmenší Maďaři (29 %). Oproti průměru EU jsou obecně země V4 více nakloněné kratšímu pracovnímu pobytu v zahraničí a méně tomu dlouhodobějšímu.
Hlavní motivací pro přestěhování do zahraničí jsou peníze a mentalita. Vyšší plat by byl motivací pro více jak 60 % respondentů průzkumu. Obecně jsou hnací silou existence příležitostí a lepší kariéry, či lepšího vzdělání. Motivace se však mírně mění, kdy zatímco výdělek lehce ztrácí na významu, aspekty v podobě přilnutí ke kultuře či mentalitě dané země se zvyšují. Zajímavé je, že dle posledních dat narůstá počet osob vracejících se do domovské země, a to v důsledku rostoucího přeshraničního dojíždění, přičemž tento fenomén je výrazný právě v rámci V4 (viz Tabulka 1). Možným vysvětlením je, že čím více jsou země zkonvergované s okolními zeměmi, tím je motivace k migraci nebo dojížděním za prací nižší, neboť životní úroveň je podobná.
Tabulka 1 – Hlavní země původu přeshraničních pracovníků v roce 2022
| Členský stát | Celkový počet pracovníků |
|---|---|
| Francie | 235 000 |
| Německo | 179 000 |
| Polsko | 180 000 |
| Belgie | 127 000 |
| Rumunsko | 115 000 |
| Maďarsko | 84 000 |
| Česká republika | 64 000 |
| Slovensko | 44 000 |
Zdroj: EU Labour force survey 2023
Pozn.: Uvedeny jsou jen členské státy s nejméně 40 000 přeshraničními pracovníky.
Kdo může mít z této svobody prospěch a jaké jsou vyplývající benefity? Téměř 60 % občanů EU dle průzkumu EK tvrdí, že stěhování mezi členskými zeměmi EU je pro pracovní trh přínosné, přičemž podpora veřejnosti v průběhu času vzrostla. Z hlediska efektivity, nejen jednotného trhu, je volný pohyb prospěšný, jelikož se mohou lidé přestěhovat ze zemí s vyšší mírou nezaměstnanosti a nezůstat tak nezaměstnaní či si najít lepší a vhodnější zaměstnání. Díky pandemii si pak lidé uvědomili, že volný pohyb je velkou příležitostí (22 %), přičemž mobilita pracovních sil je důležitá pro fungování ekonomiky (19 %).
Závěr
Dvacet let v EU přineslo zemím V4 viditelné zvýšení ekonomické úrovně a sblížení s ostatními evropskými státy. Mezi skupinou V4 nelze najít jasného premianta, ani poraženého v tomto obrazném konvergenčním souboji. Všechny země byly prozatím čistými příjemci peněž z EU, ale to hlavní z čeho profitovaly, byly výhody z pohybu zboží, služeb, kapitálu a osob. V článku popsaný vývoj lze doplnit o pohled ratingových agentur, které pravidelně vystavují pomyslné vysvědčení jednotlivým zemím, resp. udržitelnosti jejich dlouhodobých závazků. Jak je vidět z Tabulky 2, u všech zemí V4 s výjimkou Maďarska došlo během členství k EU k viditelnému zvýšení jejich ratingového ohodnocení. Nejvyšší rating ze zemí V4 má tradičně Česká republika.
Tabulka 2 – Vývoj ratingů zemí V4
| Členský stát | Agentura | Rating 2004 | Rating 2024 |
|---|---|---|---|
| Česká republika | Moody's | A1 | Aa3 |
| S&P | A- | AA- | |
| Polsko | Moody's | A2 | A2 |
| S&P | BBB+ | A- | |
| Maďarsko | Moody's | A1 | Baa2 |
| S&P | A- | BBB- | |
| Slovensko | Moody's | A3 | A2 |
| S&P | BBB+ | A+ |
Zdroj: Trading Economics.
Autory jsou Martin Kábrt, Luboš Komárek, Petr Polák, Michaela Ryšavá a Pavla Netušilová. Názory v tomto příspěvku jsou jejich vlastní a neodrážejí nezbytně oficiální pozici České národní banky.
Zdroje
European Commission (2022): Eurobarometr: Intra-EU labour mobility after the pandemic, December, 2022, https://europa.eu/eurobarometer/surveys/detail/2671
European Commision (2024): Annual report on intra-EU labour mobility 2023, March, 2024, https://ec.europa.eu/social/main.jsp?langId=en&catId=89&furtherNews=yes&newsId=10788
European Parliament (2023): Free movement of workers, October, 2023, https://www.europarl.europa.eu/factsheets/en/sheet/41/free-movement-of-workers
Eurostat (2021): EU citizens living in another Member State – statistical overview, July, 2021, https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=EU_citizens_living_in_another_Member_State_-_statistical_overview&oldid=517533
MPSV (2024): Free Movement of Workers in the Member States of the EU, the EEA and Switzerland, March, 2024, https://www.mpsv.cz/web/en/free-movement-of-workers-in-the-member-states-of-the-eu-the-eea-and-switzerland
Klíčová slova: devizové rezervy, měnová politika, cílování inflace, finanční krize
JEL Klasifikace: E58, F31, F41
[1] Dále šlo o pobaltské země (Estonsko, Litva, Lotyšsko), Slovinsko, Kypr a Maltu.
[2] Dalšími důvody bylo zabezpečení míru v Evropě a eliminace politického a ekonomického nacionalismu.
[3] Na druhou stranu, výročí přináší i příležitost k otevřené debatě o výzvách, jako jsou politické rozdíly mezi staršími a novějšími členy EU, otázky státní suverenity a národní identity, a diskuse o budoucím směřování Evropské unie. Tyto oblasti jdou však nad rámec našeho příspěvku.
[4] Nižší podíl zaměstnanců na vytvořeném důchodu v méně vyspělých ekonomikách souvisí zejména s nižší kapitálovou vybaveností, díky které je mezní produkt kapitálu relativně vyšší a naopak mezní produkt práce relativně nižší.
[5] Například konečná spotřeba je v Polsku a na Slovensku bližší unijnímu průměru než HDP – obě ekonomiky totiž charakterizuje nižší míra úspor než v Česku, které se naopak opatrností spotřebitelů více podobá německé ekonomice.