Euro a my: Jak plníme ekonomická kritéria?
Jedeme na EURO 2024! Jdeme do eura? Národní tým fotbalové reprezentace na podzim loňského roku zvládl poslední utkání a kvalifikoval se na EURO 2024. Hurá!!! Jak však fotbaloví fanoušci vědí, cesta to nebyla jednoduchá. Až poslední utkání rozhodlo o tom, že celá kvalifikace byla úspěšná a Česko se na počátku léta bude moci blýsknout na šampionátu v sousedním Německu. Jedeme tedy na fotbalové EURO!
Co však naše kvalifikace do eurozóny? Jak si vedeme a jak bude obtížná? Na úvod je vhodné připomenout, že Česká republika se při vstupu do Evropské unie v květnu 2004 zavázala, že v budoucnu jednotnou společnou měnu přijme. De iure jsme již členem měnové unie s dočasným[1] odkladem zavedení eura (tzv. derogace). Lze si to představit tak, že jsme již téměř před dvaceti lety obdrželi při vstupu do EU i zalepenou obálku s přihláškou k přijetí jednotné měny euro. Pomyslnou obálku lze otevřít a přihlášku vyplnit, když bude reálné splnit ekonomická kritéria pro vstup do eurozóny, země s ní bude solidně hospodářsky sladěná a najde se politická vůle přihlášku opravdu odeslat. Česko aktuálně některá ekonomická kritéria pro vstup do eurozóny neplní, ale jak ukáži v tomto příspěvku, lze očekávat zlepšení. Hledisko ekonomické připravenosti je však pouze nutnou (i zároveň žádoucí podmínkou z pohledu fungovaní země v eurozóně), nikoli postačující podmínkou pro vstup do skupiny zemí platících eurem. Jinak řečeno, co stačilo pro vstup v roce 2004, již nestačí v roce 2024. Platit eurem totiž znamená, že země není pouze plnoprávným členem měnové unie, ale musí se stát i členem bankovní unie. Na její představení se zaměřím až v dalším díle tohoto blogového „miniseriálu“.
Jaká ekonomická kritéria musí země před vstupem do eurozóny splnit? Před samotným vstupem do měnové unie bude nutné „na ostro“ splnit pomyslný závěrečný kvalifikační test, který se sportovní terminologií skládá z pěti disciplín. Kvalifikačními limity pro vstup do eurozóny jsou tzv. maastrichtská konvergenční kritéria, která zahrnují tři disciplíny z oblasti měnové (inflace, měnový kurz a dlouhodobé úrokové sazby) a dvě z oblasti fiskální (deficit a dluh sektoru vládních institucí k HDP). Kondici připravenosti naší ekonomiky pravidelně, obvykle[2] v roční frekvenci, tedy jaksi tréninkově vyhodnocuje dokument sestavovaný společně Českou národní bankou a Ministerstvem financí ČR. Jde o „Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a analýz stupně ekonomické sladěnosti s eurozónou“ („na ostro“ proběhne vyhodnocení naší připravenosti v tzv. Konvergenční zprávě před vstupem do eurozóny). Zde lze nalézt výsledky těchto testů pro Česko a jejich porovnání s kvalifikačními limity (tj. maastrichtskými kritérii), které musíme před vstupem do eurozóny (s)plnit. Tady si dovolím upozornit na jednu zajímavost. Fiskální kritéria jsou „vytesaná do kamene“, nemění se, stejně tak jako fluktuační pásmo pro pohyb měnového kurzu (±15 % od stanovené centrální parity). Hodnota zbylých dvou kritérií se každoročně propočítává, klíčovou roli zde hrají tři země EU s nejnižší inflací. Vedle toho každý rok vychází z dílny ČNB obsáhlý analytický dokument „Analýzy stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou“. Jeho cílem je zasadit aktuální kondici české ekonomiky do širšího ekonomického rámce, přičemž Česko analyzuje a srovnává z mnoha úhlů pohledu, napříč časem a vybranými zeměmi.[3] Sladěnost ekonomiky totiž nemohou dostatečně vyjádřit zmíněná maastrichtská kritéria, ta obsahují pouze ty nejzákladnější ekonomické parametry.
Jak je Česko sladěné s eurozónou? A co covid, energetická a bezpečnostní krize?[4] Česko je s průmyslovým jádrem eurozóny (nejen s její nejsilnější ekonomikou – Německem) z řady úhlů pohledu viditelně sladěno již delší dobu. Struktura ekonomik je podobná, jejich provázanost silná. To je strohý fakt – dal by se dlouze rozepisovat. Aktuální plnění ekonomických kritérií zhatila (nejen pro Česko) série dvou po sobě následujících krizí, tedy té covidové a energeticko-bezpečnostní. Výsledky uvedených událostí se výrazně propsaly do zhoršení ekonomické kondice Česka a drtivé většiny dalších evropských zemí ve většině testovaných kritérií. Inflační tsunami, které se prohnalo nejen Evropou, bylo způsobeno kombinací opravdu silných nabídkových a poptávkových šoků. K těm nabídkovým patřily nahromaděné problémy v globálních dodavatelských řetězcích i strmý nárůst cen energií a části komodit, což obojí vedlo k prudkému růstu výrobních cen a následně spotřebitelské inflace při nižším výkonu (nižším vyprodukovaném množství) ekonomiky. Ale ani strana poptávky „nezahálela“. Vznik a následné použití vynucených úspor z covidového období v kombinaci s velkorysou a příliš plošnou podporou vlád při dlouhodobě uvolněné měnové politice přiživovalo tlaky na růst cen z poptávkové strany. Zvýšená podpora ze strany vlády, která je v krizových obdobích potřebná a přirozená, se musela „z definice“ propsat i do zhoršení stavu veřejných financí. A v některých zemích – zřejmě i v Česku – se vlivem její až přílišné štědrosti, plošnosti a její délky poskytování propsala až moc. Pokud pohlédneme na zdraví veřejných financí napříč evropskými zeměmi, tak všechny země, naším příměrem všechny národní fotbalové týmy, se ocitly v kategorii nemocných. V rámci EU se z tohoto důvodu dočasně přestaly země hodnotit z hlediska plnění kritéria „fiskálního deficitu“, přesněji dluhu sektoru vládních institucí k HDP. Evropská komise začala aplikovat tzv. obecnou únikovou doložku (GEC, General Escape Clause), protože zmíněné kritérium přestaly plnit de facto všechny země EU a podléhaly by tak proceduře při nadměrném deficitu (EDP, Excessive Deficit Procedure).
Jak si v jednotlivých maastrichtských kritériích Česko vede? Česko plní fiskální kritérium zadluženosti, kritérium deficitu[5] zatím ne, zlepšení se ale rýsuje. V roce 2022 dosahoval poměr dluhu sektoru vládních institucí k HDP 44,2 %[6] (kritérium 60 %), poměr celkového deficitu k HDP ve stejném období činil 3,2[7] % (kritérium 3 %). Pokud zasadíme výsledky české ekonomiky do širšího kontextu, tak je vidět, že pouze 6 zemí eurozóny splňovalo v roce 2022 zároveň kritéria dluhu i deficitu (Graf 1, šedá plocha)[8], což je oproti 5 z předešlého roku jen velmi mírné zlepšení. Zde je nutné podotknout, že neplnění kritéria deficitu se obecně napravuje lépe, než je tomu u kritéria dluhu. Přivést ekonomiku s dvojnásobnou hodnotou kritéria na jeho hraniční plnění u dluhu k HDP (řekněme ze 120 % na 60 % HDP) je podstatně složitější, a tedy pro nás všechny bolestivější, než dostat ekonomiku zpět z deficitu řekněme 6 % k HDP na 3 % HDP. Česko tedy nyní neplní to jednodušeji splnitelné fiskální kritérium, za rok 2024 by jej však splnit mělo. Celkově lze říci, že pro většinu zemí eurozóny se v důsledku ukončení pandemických opatření snížil poměr deficitu sektoru vládních institucí k HDP. Další šok v podobě války na Ukrajině a s ní související růst cen energií vedl k zavedení nových podpůrných opatření fiskální politiky. Vládní dluh v poměru k HDP tak zůstává v řadě zemí eurozóny vysoký, především u jejího jižního křídla. Česko je, jak je z Grafu 1 viditelné, blízko „zóny“ plnění (šedá plocha).
U měnových kritérií Česko za rok 2023 již plní kritérium dlouhodobých úrokových sazeb, za rok 2024 bychom mohli splnit i kritérium inflace. Kurzové kritérium plnit nemůžeme, nejsme účastni mechanismu ERM II. Pohledem na Graf 2 by se mohlo zdát, že toto kritérium neplníme „jen“ z formálních důvodů. Začněme tedy tímto. Pro splnění tohoto kritéria by musela být koruna oficiálně přijata ECB, členy eurozóny a účastnickými zeměmi v ERM II do tohoto mechanismu a její kurz by se musel pohybovat v pásmu ±15 % od stanovené centrální parity (kurzu koruny k euru) po dobu minimálně dvou let. Avšak ani toto není zcela přesné. Na základě minulých zkušeností s přístupem Evropské komise a ECB k posuzování plnění kritéria stability měnového kurzu lze shrnout, viz již Čech a Komárek (2002a, b), že za bezproblémové plnění lze považovat asymetrické oscilační pásmo v intervalu á-15 %; +2,25 %). Pokud se zde bude kurz pohybovat, tak se splní kurzové kritérium „bez diskuse“. Jinak řečeno, pohyb kurzu v apreciačním směru nevadí. Co vadí, je výraznější oslabení kurzu, které by mohlo mít charakter kompetitivní devalvace[9]. Zohledňuje se tedy na jak dlouho (pár dní určitě nevadí) a jak daleko od hodnoty +2,25 v depreciačním pásmu by se kurz pohyboval. Dále se zohledňuje intervenční aktivita centrální banky[10], která má samozřejmě sílu kurz měny ovlivnit, včetně účasti ECB v tomto procesu. I kdyby naše závěry o kurzu koruny byly jakékoli, tak reálným testem, tj. účastí v ERM II, koruna neprošla. Ale zároveň se tohoto testu nemusíme bát. Je to jak ve sportu, porazit tým v přátelském utkání a v oficiální kvalifikaci je něco jiného. To nejen naši fotbaloví fanoušci vědí… Celkově lze bez ohledu na specifické období používání kurzu jako dalšího nástroje měnové politiky ČNB (tzv. kurzový závazek) říci, že koruna je měnou s relativně nízkou, tedy přirozenou volatilitou (Graf 2). Kurz koruny je na parametry naší malé otevřené ekonomiky poměrně stabilní a odpovídající vývoji ekonomických fundamentů[11], viz Komárek (2023). To vše umocňují vysoké devizové rezervy, působící v globalizovaném a někdy i hektickém světě finančních trhů s tendencí ke stádnímu chování stabilizačním směrem.[12]
Graf 1 – Fiskální pozice zemí eurozóny a ČR (2022)
Pozn.: Šedá oblast reprezentuje dodržování Paktu o stabilitě a růstu, tj. plnění jak kritéria dluhu, tak deficitu
Zdroj: Eurostat
Graf 2 – Kurz koruny k euru v pásmu ±15 % od hypotetické centrální parity (leden 2020)
Pozn.: Centrální parita (střed daného pásma) byla hypoteticky ex post autorem stanovena jako průměrný kurz CZK/EUR v lednu 2020.
Zdroj: Eurostat
Kritérium inflace prozatím Česko neplní (kritérium za rok 2022: 8,6 %, Česko 14,8 %)[13], byť v minulosti s ním nemělo žádný velký problém. Míra inflace se od počátku covidové krize zvýšila v nečlenských zemích eurozóny v průměru více, než tomu bylo u zemí platících eurem. I v rámci eurozóny se vyskytovaly země s velmi vysokou inflací, např. pobaltské ekonomiky, kde inflace určitý čas převyšovala 20% hodnotu. Jejich ekonomická váha je však v eurozóně malá, a tak nemohly „evropskou inflaci“ vychýlit k vyšším hodnotám. Na výpočet hodnoty kritéria neměla inflace v pobaltských zemích žádný vliv, neboť kritérium formují tři země s nejnižším růstem cen v EU, a to i záporným, což ČNB v minulosti oficiálně několikrát u evropských institucí rozporovala. Je vhodné férově dodat, že země stojící mimo eurozónu (Česko, Polsko a zejména Maďarsko) měly inflaci podobně vysokou jako v pobaltských zemích (členové eurozóny) a vyšší i než drtivá většina zemí eurozóny, a tak argument, že by si v této krizové době vedly samy lépe, v tomto případě neobstojí. Rozbor tohoto faktu by si zasloužil samostatný příspěvek. V případě Česka lze upozornit na vliv fiskální politiky na stimulaci poptávky (např. i zrušením tzv. superhrubé mzdy) a míru restriktivnosti měnové politiky. Pohledem na vývoj v eurozóně lze shrnout, že členské země zažily prudký nárůst inflace plynoucí zejména z vysokého růstu cen energií a potravin, který doprovázela její rostoucí divergence napříč zeměmi. Rok 2023 byl díky odeznívání šoků ve znamení výrazného zpomalování inflace jak u nás doma, tak i v ostatních zemích EU a eurozóny. I zde se tedy „blýská na lepší časy“. Inflační cíle jsou již na dohled a centrální banky přecházejí k uvolňování měnových podmínek, úrokové sazby se budou snižovat (Graf 3).
Graf 3 – Celková inflace (mzr., v %)
Pozn.: Rozsah hodnot ukazuje interval mezi nejvyšší a nejnižší hodnotou za jednotlivé země eurozóny (EA).
Zdroj: Eurostat, výpočet autor.
Graf 4 – Výnosy dlouhodobých vládních dluhopisů (v %)
Pozn.: Rozsah hodnot ukazuje interval mezi nejvyšší a nejnižší hodnotou za jednotlivé země eurozóny (EA). Doba splatnosti dluhopisů je kolem deseti let. Estonsko není z důvodu nedostupnosti časové řady v grafu zahrnuto. Měsíční řada EA zobrazuje vývoj váženého průměru desetiletých vládních dluhopisů zemí eurozóny.
Zdroj: Eurostat, ECB (FM databáze), výpočet autor.
Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb Česko za rok 2022 ještě neplnilo (kritérium za rok 2022: 3,6 %, Česko 4,3 %)[14], za rok 2023 jej však již plní. Tohoto výsledku jsme dosáhli i přes udržování úrokových sazeb po delší dobu na zvýšené 7% hladině; výnosová křivka je plochá a rozdíl mezi krátkými měnověpolitickými sazbami a dlouhodobými výnosy vládních dluhopisů není vysoký. V eurozóně se vlivem viditelného, byť zpožděně nastartovaného nárůstu úrokových sazeb ECB v boji s nezvykle vysokou inflací následně výrazně zvýšily i dlouhodobé sazby. Jejich variabilita napříč zeměmi byla také výrazná (Graf 4).
Ekonomická výkonnost eurozóny i Česka v postcovidové době zatím klesá, což má vícero spojitostí. Hospodářský růst od druhé poloviny roku 2021 trendově chřadne, což zhoršuje i plnění fiskálních kritérií skrze jejich jmenovatel, tedy HDP. Vysoké ceny energií tlumily ostatní výdaje i výrobu, přičemž slábnoucí poptávka a zpřísněná měnová politika v prostředí klesající důvěry a nejistoty tlačila růst HDP níže i v roce 2023 (Graf 5). Letošní rok by měl přinést velmi podobný vývoj, přičemž HDP eurozóny vzroste asi jen o 0,5 %. Eurozóna se však již na rozdíl od Česka dostala optikou úrovně HDP nad svoji předcovidovou úroveň. Hospodářskou výkonnost ČR budou v tomto roce svazovat ekonomické problémy Německa, na které jsme silně navázáni.
Rozdíly v míře nezaměstnanosti se napříč Evropou snižují, Česko je dále premiantem. Dobrou zprávou pro eurozónu je, že se rozdíly v míře nezaměstnanosti za poslední desetiletí viditelně snížily (Graf 6). I tak však v současnosti činí téměř 10 procentních bodů mezi zemí s nejvyšší nezaměstnaností (Španělsko) a premiantem eurozóny (Německo). Český trh práce je v evropském kontextu specifický. Máme již delší dobu nejnižší míru nezaměstnanosti ze všech zemí EU. Pracovní síla je tak – při použití názvosloví z učebnic ekonomie – v české ekonomice vzácnější než jinde v Evropě, což s sebou nese některá úskalí, ale i dvě příležitosti. První je urychlení posunu české ekonomiky od výroby náročné na práci ke kapitálově náročné výrobě (s důrazem na high-tech) s vyšší přidanou hodnotou. Druhou pak je působení na další konvergenci v oblasti mezd, kde Česko s ohledem na již vysoké sladění v oblasti HDP na osobu (cca 90 % průměru eurozóny) a cenové hladiny (cca 80 % průměru eurozóny) v oblasti výše mezd výrazně zaostává (cca 55 % průměru eurozóny). Prostor ke konvergenci je zde zřejmý.
Graf 5 – Růst reálného HDP (mzr., v %)
Pozn.: Rozsah hodnot ukazuje interval mezi nejvyšší a nejnižší hodnotou za jednotlivé země eurozóny (EA). Zdrojové řady jsou sezónně očištěné.
Zdroj: Eurostat, výpočet ČNB.
Graf 6 – Míra nezaměstnanosti (v %)
Pozn.: Rozsah hodnot ukazuje interval mezi nejvyšší a nejnižší hodnotou za jednotlivé země eurozóny (EA).
Zdroj: Eurostat, výpočet ČNB.
Co říci závěrem? V jaké ekonomické kondici je pomyslný tým Česka pro hypotetický vstup do eura? Nejen pomyslný český tým, ale i ty evropské prodělaly těžkou nemoc (covidovou nákazu) a k ní se přidaly další komplikace pramenící z vnějšího okolí v souvislosti s energetickou krizí a napadením Ukrajiny Ruskem. Imunitní systém a podaná medicína (opatření měnové, obezřetnostní a fiskální politiky) měly sice vedlejší účinky, ale z toho nejhoršího ekonomiky vyvedly dobře, byť kondice Česka, jak již bylo zmíněno, ještě nedosáhla předcovidové úrovně. Po přirozené, a ne příliš dlouhé fázi rekonvalescence lze tvrdit, že splnění maastrichtských kritérií bude možné pravděpodobně již za rok 2024 (bez kritéria kurzového, které bez oficiálního zapojení do ERM II splnit nejde). Předpokladem je však jistá fiskální dieta (střídmé fiskální výdaje a rozumné daňové zatížení) i monetární obezřetnost, aby český tým byl ve velmi dobré kondici.
Pokud se naposledy vrátíme k paralele světa finančního a fotbalového, tak lze tvrdit, že na fotbalové EURO 2024 do Německa určitě pojedou Češi s korunou, pro cestu na EURO 2028 budeme ve větší míře stejně potřebovat spíše libry. Kdyby to však bylo prioritou všech zainteresovaných, dalo by se to stihnout i s eurem. S jistotou by se to ale stihlo na poslední stanovené italsko-turecké EURO 2032. Je však primárně na našich současných a budoucích politických reprezentacích (ale i jejich evropských protistranách), zda na přespříští či to další fotbalové EURO pojedeme s naším eurem či nikoli.[15] K podpoře tohoto rozhodnutí není potřeba mikroskopické vyčíslování podrobných přínosů a nákladů vstupu, to by bylo zbytečné akademické cvičení. Česko je v evropském kontextu velmi dobrý hráč, po kterém je poptávka, což aktuálně odráží velmi dobré a nedávno i zvýšené ratingové ohodnocení naší země. Jistou neznámou je to, co přesně bude obnášet vstup do tzv. bankovní unie. Bližší osvětlení bude obsahem dalšího blogového příspěvku.
Luboš Komárek – Česká národní banka (lubos.komarek@cnb.cz) a Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, kde přednáší kurzy European Economic Integration a European Economic Policies.
Názory v příspěvku jsou autorovy vlastní a nemusí odrážet oficiální pozici České národní banky nebo Univerzity Karlovy. Za cenné připomínky děkuji mnoha kolegům z ČNB, ale i akademické sféry.
V příštích pokračováních tohoto miniseriálu se zaměříme na otázky spojené se vstupem do tzv. bankovní unie, bez jejíhož členství se v současnosti nelze stát členem eurozóny. Dále pak na související úvahy ohledně fungování optimální měnové oblasti v kontextu ekonomických událostí minulé dekády, roli makroobezřetnostní politiky po přijetí jednotné měny euro a další specifická témata. Náš miniseriál se chystá zmapovat také to, jaké národní motivy členské země eurozóny mají na svých mincích, a podívat se na to, jaké národní motivy by se nabízely v našem případě, jelikož nedílnou součástí vstupu každé země do eurozóny je také národní debata nad tímto přitažlivým tématem.
Literatura:
Čech, Z. – Komárek, L. (2002a): Kurzová konvergence a vstup do eurozóny (I) – Existuje možnost volby pro kandidátské země? Finance a úvěr, 6/2002 na s. 322.
Čech, Z. – Komárek, L. (2002b): Kurzová konvergence a vstup do eurozóny (II) – Komparace zkušeností členských zemí EU. Finance a úvěr, 10/2002, s. 522.
Čech, Z. – Komárek, L. – Horváth, R. (2005): Kurzová konvergence a vstup do eurozóny (III) – Komparace zkušeností nových členských zemí EU. Finance a úvěr, 9–10/2005.
Česká národní banka (2023): Analýzy stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou 2023.
Česká národní banka a Ministerstvo financí ČR (2023): Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou.
Égert, B – Komárek, L. (2006): Foreign exchange interventions and interest rate policy in the Czech Republic: Hand in glove?, Economic Systems, 30 (2), p. 121–140.
Geršl, A. – T. Holub (2006): Foreign Exchange Interventions Under Inflation Targeting: The Czech Experience, Contemporary Economic Policy, 24(4), s. 475–491.
Horváth, R. – Komárek, L. (2002): Teorie optimálních měnových zón: rámec k diskuzím o monetární integraci. Finance a úvěr, 11/2002, s. 386.
Komárek, L. a kol. (2005): Kurzové aspekty v procesu přistoupení České republiky k eurozóně. Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, Praha, s. 93.
Komárek, L. (2023): Měnový kurz – odraz vývoje ekonomiky. ČNB, listopad 2023.
Komárek, L. – Polák, P. (2024): Odeznění inflační tsunami: příčiny a výhledy do budoucna. Globální ekonomický výhled. Česká národní banka, leden 2024.
Komárek, L. – Motl, M. (2021): Třikrát ke kurzu, druhý díl, ČNB.
Růžičková, P. (2023): Nezaměstnanost v eurozóně: Proč je tak nízká a kdy začne růst? Česká národní banka, Globální ekonomický výhled, prosinec 2023.
[1] Závazek ČR přijmout euro není časově přesně vymezený, což neznamená, že jde o trvalou výjimku (tzv. opt-out). Ta byla udělena ze zemí EU pouze Dánsku.
[2]„Vyhodnocení“ v letech 2019 a 2021 nebylo publikováno.
[3] Zároveň se ale dokument záměrně nesnaží o normativní vyčíslování nákladů a výnosů vstupu do měnové unie a to je podle názoru autora dobře.
[4] Blíže viz Komárek a Polák (2024).
[5] Z čistě formálního hlediska Česko, ale i každá jiná další země EU nyní kritérium stavu veřejných financí plní, neboť byla dočasně zrušena procedura EDP. Tím se však nesmí žádná politická reprezentace ukolébat.
[6] Predikce 2023: 44,7 %, predikce 2024: 45,9 %.
[7] Predikce 2023: -3,6 %, predikce 2024: -2,2 %.
[8] Kritérium dluhu znamená nepřekročení 60% hranice vyjma případů, kdy se dluh dostatečně snižuje a blíží uspokojivým tempem k této referenční hodnotě.
[9] Viz zkušenosti Slovenska s revalvacemi centrální parity v době pobytu v ERM II.
[10] K účinnosti měnových intervencí viz Égert a Komárek (2006) nebo Holub a Geršl (2006).
[11] V režimu volného měnového kurzu by nesladěnost měnového kurzu po delší období ani neměla vzniknout.
[12] Obecně by se dalo říci, že čím více je pohyb měnového kurzu svazován, tj. je blíže režimu fixního měnového kurzu, tím méně to vyhovuje režimu cílování inflace. Na druhou stranu lze tvrdit, že dlouhodobá výkonnost ekonomiky nezáleží na měnověpolitickém režimu, resp. režimu měnového kurzu. Pro dlouhodobý výkon ekonomiky jsou důležité takové její vlastnosti, jako je její schopnost zvyšovat produktivitu a vytvořenou přidanou hodnotu, pružnost trhu práce, kvalitu fungování institucí a podnikatelského prostředí (včetně snadného vstupu do něj). Na ty však měnová politika nemůže mít přímý vliv, to bychom její působení v ekonomice přeceňovali.
[13] Predikce 2023: kritérium 4,6 %, Česko 12,1 %. Predikce 2024: kritérium 3,5 %, Česko 3,5 %.
[14] Predikce 2023: kritérium 4,7%, Česko 4,4 %. Predikce 2024: kritérium 4,8 %, Česko 3,6 %.
[15] Volba národního motivu euromincí ČR ještě čeká, a jak víme z některých zemí, rovněž nemusí být jednoduchá. Této oblasti se rovněž v našem miniseriálu budeme věnovat.