Inflace v Evropě: vysvětlení rozdílů pomocí různé cenové hladiny a energetické náročnosti

Při porovnávání inflace napříč evropskými zeměmi často opomíjíme jednoduchý fakt – inflace je procentuální změna cenové hladiny, a proto její hodnota závisí na výchozích cenách. Pokud například restauracím zdraží ve všech zemích vstupy na energie a potraviny na jeden oběd o 1 euro, větší dopad do inflace bude u země s nižší cenovou hladinou, kde oběd zdraží z 5 na 6 eur (nárůst o 20 %), než u země, kde zdraží z 10 na 11 eur (nárůst o 10 %). Tento jev je důležitý zejména v posledních dvou letech, kdy země čelily stejnému energetickému šoku. Co je klíčové – role cenové hladiny pro vysvětlení rozdílné inflace je zásadní zejména u služeb, kde jsou rozdíly v cenových hladinách největší. V blogu vysvětlujeme, že vyšší cenová hladina, daná zejména vyššími mzdami, ekonomiku izoluje od dopadu nákladových šoků do inflace. Proto po výrazném nákladovém šoku nemusí nutně platit, že se země s vyšší celkovou či jádrovou inflací přehřívají více než země s nižší inflací.

Úvod

Poslední tři roky přinesly řadu bezprecedentních šoků do globální ekonomiky. Na začátku roku 2020 vypukla pandemie covidu, na kterou vlády reagovaly štědrou fiskální expanzí a centrální banky uvolněnou měnovou politikou; po uvolnění protipandemických opatření pak zvýšená poptávka po zboží vedla k přehlcení dodavatelských řetězců, které ji nestíhaly uspokojit. V únoru 2022 následoval začátek ruské agrese na Ukrajině, která vedla k extrémnímu nárůstu cen plynu, elektřiny, ropy a potravinářských komodit. Výsledkem byl vzestup inflace všude ve světě.

V tomto blogovém příspěvku se zaměřujeme právě na dopad energetického šoku do inflace v evropských zemích. Napříč zeměmi totiž pozorujeme výrazné rozdíly v inflaci, a to i v jádrových složkách spotřebního koše (zboží a služby), které s cenami energií souvisí nepřímo. Při pohledu na jádrovou inflaci vidíme mezi zeměmi dělící linii přibližně v místech, kudy před více než třiceti lety vedla železná opona (Graf 1).

Představíme jednoduchý model dopadu zvýšení cen energií do inflace, který pomáhá vysvětlit rozdíly v inflaci pozorované napříč zeměmi EU. Zásadní roli hraje výchozí cenová hladina a energetická náročnost výroby. Čím je výchozí cenová hladina nižší (případně energetická náročnost vyšší), tím vyšší je procentuální odezva cen na stejný energetický šok vyjádřený v eurech.

Pro jednoduchost analyzujeme roční inflaci v roce 2022, kdy v Evropě kulminoval nákladový šok do cen zemního plynu a elektřiny. Tyto ceny se v koncových spotřebitelských cenách projevily postupně v závislosti na délce fixací cen a metodiky, kterou pro zachycení cen elektřiny a plynu volí národní statistický úřad. Přes značnou váhu cen energií ve spotřebním koši je harmonizace národních statistických metodik používaných ke konstrukci tohoto cenového segmentu překvapivě nedokonalá. Například tzv. úsporný tarif zavedený v říjnu roku 2022 jako forma finanční pomoci obyvatelstvu českou vládou byl v ČR statisticky zachycen jako přechodné snížení ceny energií. Stejně tak postupovaly statistické úřady některých dalších zemí, které podobnou pomoc zavedly. V řadě zemí však byla pomoc namísto snížení cen statisticky zachycena jako transfer obyvatelstvu. Důvody pro tuto zcela zásadní odlišnost přitom byly relativně malé.

Rozdílná inflace mezi evropskými zeměmi v roce 2022

Mezi zeměmi EU s nejvyšší inflací v loňském roce stály na prvních příčkách pobaltské země, země V4, Bulharsko, Rumunsko, Chorvatsko nebo Slovinsko. Tedy země, které do EU vstoupily po roce 2004, a to bez ohledu na to, zda platí eurem či vlastní měnou. Platí to nejen u celkové inflace, ale i u dalších hlavních kategorií spotřebního koše s výjimkou již zmiňovaných energií (Graf 2).

U celkové inflace lze alespoň část zvýšených hodnot vysvětlit vyšší vahou cen potravin a energií, tedy složek, jejichž růst byl v posledním roce nejvýraznější (viz Graf 3).

Co ale vysvětluje u těchto zemí vyšší inflaci i v jádrových složkách spotřebního koše, zejména pak ve službách? Jedním z podezřelých může být cenová hladina, která je v nově přistoupivších zemích EU nižší (Graf 4). Například u celkových výdajů na zboží dosahovala cenová hladina v roce 2021 v ČR 89 % průměrné hladiny EU, u služeb 63 %, u celkových výdajů domácností 79 %. Pokud náklady vzrostly ve všech zemích stejně (v absolutní hodnotě, tedy v například v eurech), a výrobci je promítli do cen stejně, v procentním vyjádření se projevily více právě v zemích s nižší cenovou hladinou.

Příklad: dopad růstu cen ropy do cen benzínu na Slovensku a v Itálii

To, jak je výchozí cenová hladina důležitá pro výši inflace, je možné ilustrovat na dopadu ropného šoku do cen benzínu v Itálii a na Slovensku. Graf 5 ukazuje, že vztah mezi cenou ropy a benzínu (obě ceny vyjádřené v eurech) je lineární a cena benzínu roste s přírůstkem ceny ropy podobně v Itálii a na Slovensku (sklon regresních přímek, které zachycují vztah mezi cenou ropy a benzínu, je obdobný). Obecně je ale cena benzínu vyšší v Itálii než na Slovensku kvůli vyššímu zdanění,^[1] vyšším nákladům na práci a podobně (modrá přímka leží nad červenou).

Předpokládejme, že se cena ropy zvýší podobně jako v první polovině loňského roku, a to ze 75 na 120 EUR za barel, tedy o 60 % (Tabulka 1). Tento šok je stejný pro Itálii i Slovensko. Dosadíme-li hodnoty do odhadnutého lineárního modelu, na Slovensku i v Itálii se zvýší cena benzínu podobně (o 0,32 a 0,31 EUR). V procentuálním vyjádření je ale rozdíl větší – ceny rostou o 21,8 % na Slovensku a v Itálii o 18,1 %. Dopad stejného šoku je tak vyšší u země s nižší výchozí cenou.

Tabulka 1 – Dopad zvýšení cen ropy do cen benzínu na Slovensku a v Itálii

Vztah mezi cenou surovin a konečnou cenou zboží a služeb

Pro pochopení vztahu mezi úrovní cenové hladiny a reakcí inflace na komoditní šok lze použít jednoduchý lineární model zobrazený ve schématu 6. Cena zboží či služby je daná náklady, které nesouvisejí s cenami komodit (označeny jako O – náklady na práci, pronájem, technologie a podobně) a náklady související s komoditami. Ty jsou dané jednak cenou komodit (K), jednak komoditní náročností výroby (I jako intenzita). Tyto předpoklady se netýkají pouze cen zboží, ale i služeb. Například příprava jídla v restauraci vyžaduje náklady na energie na samotné vaření či vytápění a dále náklady na suroviny. Dá se očekávat, že energetická intenzita výroby zboží a služeb je v různých zemích rozdílná v závislosti na klimatických podmínkách a na efektivitě výroby.

Ze stylizovaného modelu za jinak stejných podmínek plyne následující:

1. Stejný šok do cen komodit (v absolutní hodnotě, měřeno např. v eurech) vede k vyššímu procentuálnímu růstu ceny statku/služby v zemi, kde je podíl ostatních nákladů (O) na výsledné ceně nižší. Vyšší ceny práce, vyšší nájmy, daně a podobně tedy tlumí dopad komoditních šoků do inflace.
2. Vyšší energetická (komoditní) intenzita výroby vede k silnějšímu promítnutí komoditního šoku do koncové ceny (absolutně i v procentech).
3. Vyšší výchozí cenová hladina tlumí dopad komoditního šoku do procentuální změny ceny.

Co vyplývá z modelu pro vývoj inflace? Podporují to data?

Závěry tohoto modelu mají následující implikace pro dynamiku inflace v reakci na komoditní šok společný pro různé země. Hypotézy ilustrujeme na několika grafech:

H1: Čím nižší je výchozí cena, tím vyšší je dopad šoku do inflace

Vztah mezi výchozí cenovou hladinou (Graf 7, osa x, kde 100 = průměr EU) a inflací (osa y) je zřejmý napříč cenovými okruhy, tzn. v cenách zboží i služeb. V klidných dobách (bez zásadnějších nákladových šoků) tento vztah u služeb plyne z tzv. Balassa-Samuelsonova efektu, kdy u chudších zemí postupně dochází u neobchodovatelných statků (služeb) k růstu cen a jejich přibližování k cenám bohatších zemí. Tento efekt je urychlen v případě komoditního šoku, jak ukazujeme níže (H3).

Zajímavý je příklad Švýcarska. Ceny energetických surovin jsou ve srovnání s ostatními náklady nízké, švýcarská inflace proto v roce 2022 setrvala na 2,7 %. Svoji roli hraje samozřejmě i poptávka. Ceny jsou tam již tak vysoko, že obchodník se bude snažit nejprve snížit své marže a poté až zvýšit cenu.

H2: Vyšší inflaci bychom měli pozorovat u zemí s vyšší komoditní náročností výroby (tj. s nižší efektivitou)

Graf 8 srovnává energetickou náročnost ekonomiky, která přibližně odráží koeficient (I) v modelu, tedy komoditní náročnost výroby. Na předních příčkách jsou opět země, které do EU vstoupily později.

H3: Cenová konvergence zrychlí v případě komoditního šoku

Náš jednoduchý model vysvětluje inverzní vztah mezi cenovou hladinou a inflací v případě komoditního šoku. V klidných dobách podobný vztah může existovat (již zmíněný Balassa-Samuelsonův efekt), ale nemusí být tak výrazný. To potvrzuje Graf 9, který zobrazuje procentuální růst cen služeb v období energetického šoku (2008, 2022), dále v klidné době (2013), kdy cena ropy byla sice vysoká (nad 100 USD/barel), ale již delší dobu nerostla a konečně v roce 2018, kdy cena ropy vzrostla mírně. Grafy ukazují, že v případě silného ropného šoku (2008, 2022) roste rozptyl inflace cen služeb napříč zeměmi, který lze ale částečně vysvětlit rozdílnou výchozí cenovou hladinou. Naopak v roce 2013 vztah mezi výchozími cenami a jejich růstem téměř neexistuje.

Tuto analýzu lze rozšířit z cen služeb i na ceny zboží a na delší časové období 2004–2022 (Graf 10). Pro každý rok odhadujeme, do jaké míry závisí pozorovaná inflace na cenové hladině v předchozím roce. Sílu vztahu pak zachycuje ukazatel R2 (tzv. koeficient determinace): v případě silnější konvergence, tedy relativně vyšší inflace při relativně nižší cenové hladině, by měl model data vysvětlovat dobře (R2 bude vyšší a regrese bude statisticky významná, což graf indikuje kosočtvercem na příslušné čáře); v případě, že konvergence neprobíhá, by měl být vztah mezi cenovou hladinou a inflací slabý (nízké R2 a statisticky nevýznamný vztah).

Z analýzy vyplývá, že cenová konvergence byla rychlá zejména v obdobích silných nákladových šoků, které zachycujeme nárůstem ceny ropy Brent. Nejsilnější vztah mezi cenovou hladinou a růstem cen bylo u služeb možné pozorovat v letech 2004–2008, tedy v letech silného nárůstu ceny ropy. Naopak po finanční krizi rychlost konvergence cenových hladin zpomalila a byla s výjimkou roku 2012 statisticky nevýznamná. To zřejmě souvisí s tím, jak se ekonomiky zotavovaly z finanční krize, a s probíhající evropskou dluhovou krizí; oba faktory vedly k nízké poptávce a k nízkému rozptylu inflace. Nízká konvergence cen trvala u služeb až do roku 2017 (u zboží do roku 2018). V roce 2022 dosáhla rychlost konvergence historicky nejvyšší hodnoty kvůli kombinaci nákladových šoků. Zajímavé přitom je, že cenová hladina vysvětluje rozdíly v inflaci lépe u služeb než u zboží. Je tedy pravděpodobné, že nákladový šok opravdu ovlivňuje díky rozdílům v cenové hladině i ceny neobchodovatelných statků.

Co z toho plyne pro centrální banku a měnovou politiku?

Představený model a grafy naznačují, že výchozí cenová hladina skutečně ovlivňuje, jak se stejný nákladový šok projeví v inflaci. Otázkou je, do jaké míry jsou rozdíly v inflaci napříč zeměmi EU skutečně dány rozdílnou cenovou hladinou a energetickou náročností a do jaké míry hrají roli jiné faktory (poptávkové tlaky, tržní síla firem v ekonomice a podobně). V našem budoucím výzkumu se budeme snažit sílu efektu cenové hladiny přesněji kvantifikovat.

Pokud je vztah mezi cenovou hladinou a inflací silný, implikace pro měnovou politikou by byly následující:

Země s nižší cenovou hladinou a vyšší energetickou náročností, mezi které patří i ČR, mají v případě kladného komoditního šoku inflaci mechanicky vyšší než země s vyšší cenovou hladinou (tzn. zejména země západní Evropy). Zde se nabízí prostor pro úpravu institutu výjimek z plnění inflačního cíle centrální banky i na sekundární dopady silných komoditních šoků.

Efekt výchozí cenové hladiny může narušit implikaci, že vyšší inflace je vždy projevem přehřátější ekonomiky. Nelze například automaticky říci (po nákladovém šoku), že pobaltské ekonomiky jsou přehřátější, protože mají vyšší jádrovou inflaci než Německo. Samozřejmě to tak může být, ale model výše ukazuje, že i kdyby dvě země byly ve stejné cyklické pozici a čelily stejnému nastavení měnové i fiskální politiky, pak by vyšší inflaci měla země s nižší cenovou hladinou.

Efekt výchozí cenové hladiny může komplikovat analýzu závažnosti inflace založenou na plošnosti růstu cen. Teoretický model ukazuje, že i inflace cen služeb, které jsou považované za neobchodovatelný statek a indikátor síly domácí poptávky, může vzrůst v reakci na komoditní šok.

Efekt cenové hladiny se bude postupně snižovat s postupujícím přiblížením cen v konvergujících ekonomikách k cenám v zemích, které byly členy EU před rokem 2004, a s tím, jak porostou mzdy v ekonomice. Vyšší mzdy a náklady nesouvisející s cenami komodit tedy slouží jako nárazník, který izoluje ekonomiku od dopadů komoditního šoku.

V ČR existuje prostor pro snížení dopadu energetického šoku do inflace. Nástrojem bohužel není měnová politika, ale investice firem do zefektivnění výroby (snížení komoditní náročnosti). Potenciálním rizikem je, že dlouhodobě příliš přísná měnová politika zaměřená i na potlačení inflačních dopadů nákladových šoků tyto investice zpomalí. Mohlo by pak dojít k zakonzervování nežádoucího stavu s vysokou energetickou náročností. Stejně tomu může být v případě příliš uvolněné měnové politiky v situaci nedostatečné poptávky, která naopak může podporovat existenci tzv. zombie firem, které nejsou při normální úrovni sazeb životaschopné.

^[1] https://taxfoundation.org/data/all/eu/gas-taxes-in-europe-2023/