Inflaci se podaří zkrotit během následujícího roku a půl

Bankovní rada ponechala na svém srpnovém zasedání dvoutýdenní repo sazbu na 7 %. Toto rozhodnutí se opírá o základní scénář letní makroekonomické prognózy ČNB. V ní centrální banka z důvodu mimořádných nákladových tlaků v podmínkách výjimečně vysoké míry nejistoty momentálně hledí na horizont měnové politiky, který je o dvě čtvrtletí vzdálenější než jeho předchozí nastavení v prognostickém aparátu ČNB. Inflace během nadcházejících měsíců vzroste lehce nad 20 % a i po část příštího roku bude dvouciferná. To bude odrážet pokračující zdražování plynu a elektřiny pro domácnosti, další zrychlení růstu cen potravin a přetrvávající vysokou jádrovou inflaci. K rychlému poklesu inflace pod 10 % v průběhu příštího roku povede jak odeznění současných mimořádných cenových tlaků, tak dosavadní zpřísňování domácích měnových podmínek. V průběhu roku 2024 se inflace sníží do blízkosti 2% cíle ČNB. S prognózou, v níž centrální banka nastavuje úrokové sazby za účelem plnění 2% cíle na horizontu měnové politiky vzdáleném 18–24 měsíců, je konzistentní nejprve přibližná stabilita tržních úrokových sazeb následovaná jejich postupným poklesem v příštím roce. Bankovní rada vyhodnotila nejistoty a rizika základního scénáře letní makroekonomické prognózy jako výrazné a jdoucí oběma směry. Zdrojem eskalujících inflačních tlaků jsou z velké části silné vnější cenové šoky stojící mimo kontrolu domácí měnové politiky. Bankovní rada v souladu se základním scénářem prognózy rozhodla momentálně odhlížet od bezprostředního vlivu těchto vnějších cenových tlaků na inflaci a dále nezvyšovat úrokové sazby.

Česká ekonomika čelí souběhu mimořádně silných inflačních tlaků, které vedou k eskalaci plošného cenového růstu. Inflace v domácí ekonomice dál rychle překonává dlouholetá maxima. Na růst spotřebitelských cen přitom tlačí jak rostoucí náklady, odrážející domácí i zahraniční faktory včetně zdražení energií, tak růst marží domácích výrobců, prodejců a poskytovatelů služeb v podmínkách stále solidní příjmové situace domácností.

Prudce akcelerující růst spotřebitelských cen byl na jaře a na začátku léta tažen nadále se zvyšující jádrovou inflací. Čím dál rychleji ale zdražovaly také potraviny a energie spojené s bydlením. Mimořádně vysoká zůstávala vedle toho i meziroční dynamika cen pohonných hmot. Jádrová inflace v následujících měsících ještě dále mírně zrychlí. To bude odrážet kulminaci ziskových marží firem stejně jako vrcholící nárůst jejich nákladů včetně cen energií. Významný příspěvek k inflaci si udrží stále rychle zdražující vlastnické bydlení (imputované nájemné). Také ceny potravin ještě dále urychlí svůj růst v návaznosti na vývoj světových agrárních a potravinářských komodit. Zpočátku zůstane velmi vysoký i meziroční růst cen pohonných hmot, vlivem zlevnění ropy však ceny u čerpacích stanic začnou klesat. V letošním a příštím roce bude celkovou inflaci zvyšovat i další růst spotřební daně na tabák, v opačném směru bude působit odpuštění příspěvku na obnovitelné zdroje energie v rámci regulovaných cen elektřiny.

Inflace bude v důsledku uvedených vlivů kulminovat na přelomu letošního léta a podzimu, kdy mírně překoná 20 %. Následně začne zvolňovat, neboť se zmírní růst produkčních nákladů, klesne kupní síla domácností a projeví se stabilizující vliv předchozího zpřísnění měnové politiky přispívajícího ke zchlazení domácí poptávky. Trend poklesu inflace pak vlivem uvedených faktorů zesílí v průběhu příštího roku. Na horizontu měnové politiky, jímž je v této prognóze první polovina roku 2024, se inflace sníží až do blízkosti 2% cíle ČNB.

České firmy nadále čelí rychlému růstu nákladů, na němž se významně podílejí dovozní ceny. V jejich růstu dominuje vedle zvyšování cen zahraničních průmyslových výrobců skokové zdražení energií. Silné proinflační působení dovozních cen aktuálně kulminuje. K odeznění jejich růstu přispějí stabilizace a poté i mírné zlevnění energií a zvolnění růstu zahraničních cen v průmyslu. Následné zpomalení růstu dovozních cen začne dynamiku celkových nákladů brzdit.

K růstu nákladů českých firem přitom nezanedbatelně přispívají i domácí faktory, zejména přetrvávající mírné napětí na trhu práce. Míra nezaměstnanosti zůstává velmi nízká a firmy stále narážejí na nedostatek pracovní síly, a to i přes rychlé zapojování mnoha desítek tisíc ukrajinských uprchlíků do pracovního procesu. Uvedené faktory se přitom budou promítat do mzdových ujednání, což posléze povede k dalšímu urychlování již tak poměrně svižné dynamiky mezd v tržních odvětvích. K tomu přispěje také růst produktivity práce a další zvyšování minimální mzdy, resp. kaskády zaručených mezd nad ní. Výdělky tak v příštích dvou letech porostou nominálně znatelně rychleji, než je jejich dlouhodobý trend. I přesto budou zejména zpočátku výrazně zaostávat za cenovým růstem a reálné mzdy tak znatelně poklesnou.

Česká ekonomika bude i nadále fungovat v podmínkách pokračujících potíží v globální logistice a dodávkách materiálů a komponent do výroby. Vzhledem k její výrazné průmyslové orientaci budou tyto obtíže brzdit růst celkové domácí ekonomické aktivity, a to až do poloviny příštího roku. Jejich dopad do HDP bude ale nižší než loni a během příštího roku postupně vymizí. Přes opětovně narůstající počet osob pozitivně testovaných na covid prognóza neočekává zavedení vládních protiepidemických opatření, která by měla hmatatelný tlumící vliv na domácí ekonomickou aktivitu. Fiskální politika bude letos ekonomický růst mírně tlumit, neboť byla ukončena dříve přijatá opatření na podporu ekonomiky. V opačném směru budou působit vládní výdaje na zmírnění dopadu zdražení energií na domácnosti i firmy a na pomoc uprchlíkům. V příštím roce prognóza zejména z důvodu pokračujících energetických kompenzací předpokládá lehce expanzivní působení fiskální politiky.

Ekonomický růst bude v letošním roce zpomalovat, a to i přes svižnou investiční aktivitu. Dosud relativně příznivý podnikatelský sentiment, obnovující se zahraniční poptávka i pokračující snaha firem o automatizaci výroby povedou k růstu podnikových investic. S určitými výkyvy porostou i vládní investice, podpořené čerpáním fondů EU. Zásoby nedokončené výroby však budou v souvislosti s globálními logistickými problémy značně kolísat. Spotřeba domácností letos poklesne. Na jednu stranu zůstane růst nominálních příjmů domácností po celý rok více než solidní, nadále podporovaný dynamickým mzdovým růstem. Příjmy domácností budou posilovány i dalším poklesem daně z příjmů, valorizacemi důchodů, rozšířením poskytovaných příspěvků na bydlení i vládními programy na zmírnění dopadu drahých energií. Na druhou stranu budou rodinné rozpočty i nadále čelit rychlému a plošnému zdražování. Utrácení příjmů a úspor domácností v obavě ze ztráty jejich kupní síly bude brzděno zvýšenými úrokovými sazbami a sníženým spotřebitelským apetitem, resp. zhoršeným sentimentem. Také dynamika vývozu a dovozu zboží a služeb zůstane letos utlumená, a to kvůli přetrvávajícím globálním logistickým problémům. Česká ekonomika tak letos v úhrnu vzroste přibližně o 2 %. V příštím roce se pokles spotřeby domácností poněkud zmírní vlivem postupného snižování inflace a zrychlení růstu nominálních mezd. S odezněním problémů v globální logistice se obnoví svižná dynamika exportu, což povede k výrazně kladnému příspěvku čistého vývozu. Celkové investice ovšem silně propadnou vlivem výrazného snížení tvorby zásob, přičemž zpomalí i růst fixních investic. HDP tak v příštím roce vzroste o zhruba 1 %. V roce 2024 ekonomický růst zrychlí ke 4 %, k čemuž dominantně přispěje obnovení rychlého růstu spotřeby domácností a další viditelné zvýšení čistého vývozu.

Zpomalení české ekonomiky vede k rychlému uzavírání kladné mezery výstupu. Přetrvávající nabídková omezení přitom budou brzdit potenciální růst. Ekonomika následně přechodně klesne pod svůj potenciál, což povede k mírnému nárůstu míry nezaměstnanosti. Příčinou bude zchlazení donedávna silných domácích poptávkových tlaků. K němu přispěje také předchozí výrazný růst tržních úrokových sazeb, který omezuje průsak inflačních tlaků do vývoje cen v delším horizontu a podporuje ukotvenost inflačních očekávání.

Koruna v posledních měsících čelila tlaku na své oslabení, kterému se podařilo zabránit intervencemi ČNB na devizovém trhu. Kurz koruny během léta setrvá poblíž 24,7 CZK/EUR, v následujících čtvrtletích pak bude oslabovat v důsledku mimořádně hlubokého schodku běžného účtu platební bilance a očekávaného snižování úrokového rozdílu vůči eurozóně. Koncem příštího roku kurz začne opět mírně posilovat. V návaznosti na odeznívání inflačních tlaků v české ekonomice a s výhledem rychlého snižování inflace v příštím a přespříštím roce budou moci úrokové sazby ČNB v roce 2023 začít klesat.

Rizikem ve směru vyšší inflace je další nárůst cen komodit, hrozba ztráty ukotvenosti inflačních očekávání, související riziko mzdově-inflační spirály a uvolněnější fiskální politika. Naopak protiinflačním rizikem je vzrůstající pravděpodobnost recese v zahraničí a výraznější než prognózovaný útlum domácí spotřebitelské a investiční poptávky. Obecnými nejistotami výhledu jsou další vývoj válečného konfliktu na Ukrajině, dostupnost a ceny energií, budoucí nastavení zahraniční měnové politiky a délka trvání přetížení globálních dodavatelských řetězců.

Graf – Inflace na přelomu léta a podzimu překoná 20 %, posléze začne rychle klesat a na horizontu měnové politiky se sníží do blízkosti 2% cíle ČNB
celková inflace, meziročně v %, barevně intervaly spolehlivosti

Horizont měnové politiky v této prognóze je vzdálený 18–24 měsíců v budoucnosti.

Tabulka – Letos i v příštím roce bude ekonomický růst utlumený, znatelně zrychlí až v roce 2024
meziroční změny v % (není-li uvedeno jinak), v závorkách změny oproti minulé prognóze v p. b.