Izraelská měnová politika – historie a současnost
Izrael si od svého vzniku v roce 1948 prošel mnoha bouřlivými epizodami. Významnou roli v nich sehrála izraelská centrální banka (Bank of Israel, BOI), která čelila hned několika výzvám i v posledních letech. Během pandemie reagovala na pokles ekonomické aktivity rozsáhlými stimulačními opatřeními včetně devizových intervencí proti posilování šekelu. Následně vzdorovala inflační vlně, ačkoli ta měla ve srovnání s jinými zeměmi poměrně mírný průběh. V roce 2023 se izraelská ekonomika opět ocitla pod tlakem, tentokrát kvůli justiční reformě a zejména říjnovému vypuknutí války s hnutím Hamás. Centrální banka na nenadálou situaci ihned reagovala a pomocí cílených opatření pomohla válkou zmítané ekonomice se stabilizovat. Tento článek nejprve mapuje cestu Bank of Israel k inflačnímu cílování a popisuje její současný měnověpolitický režim. Poté se zaměřuje na vývoj izraelské ekonomiky během pandemické krize a nedávné inflační vlny. V neposlední řadě se věnuje ekonomickým dopadům probíhajícího válečného konfliktu a zabývá se opatřeními, která centrální banka přijala s cílem stabilizovat finanční trhy a zmírnit bezprostřední dopady války.
Vyšlo jako Téma pod lupou v publikaci Monitoring centrálních bank – září 2024 (pdf, 718 kB)
Cesta od hyperinflace až k inflačnímu cílování
Od vzniku Izraele v roce 1948 čelila jeho ekonomika dopadům několika válečných konfliktů. Zvláště významná byla jomkipurská válka v říjnu 1973, která odstartovala více než dekádu trvající období pomalého ekonomického růstu, vysokých rozpočtových schodků a rychle rostoucí inflace. Ta dosáhla svého vrcholu až v roce 1984, kdy v meziročním vyjádření činila téměř 500 %. V reakci na tento vývoj zavedla izraelská vláda počátkem července 1985 komplexní program reforem (The Economic Stabilization Plan), který zahrnoval celou řadu fiskálních i měnových opatření, jejichž cílem byla stabilizace hospodářského vývoje.[1] Díky těmto krokům se již od druhé poloviny roku 1986 podařilo meziroční inflaci snížit pod úroveň 20 %, a to při pouze mírném nárůstu míry nezaměstnanosti.
Jak shrnuje Elkayam (2003), součástí tohoto programu byla také stabilizace izraelského šekelu, jehož kurz byl od roku 1986 navázán na koš světových měn dle podílu na zahraničním obchodu. Měnový kurz se tak stal klíčovou nominální kotvou v boji proti vysoké inflaci. Přesto však inflace zůstávala ve srovnání s ostatními zeměmi vysoká, což vyžadovalo časté devalvace měnového kurzu. Ty ovšem oslabovaly schopnost měnového kurzu sloužit jako nominální kotva a vedly ke spekulativním kapitálovým tokům. S cílem zvýšit flexibilitu měnového kurzu bylo od roku 1989 zavedeno fluktuační pásmo, které bylo v roce 1992 změněno na pásmo umožňující postupnou depreciaci kurzu (tzv. crawling band). Spolu s tím byl vyhlášen první inflační cíl v rozpětí 14–15 %. Význam kurzu jako měnověpolitické kotvy se od té doby postupně snižoval. V roce 1997 bylo fluktuační pásmo podstatně rozšířeno, a Bank of Israel tak již nemusela soustavně intervenovat na jeho obranu.[2] Měnový kurz začal být určován tržními silami, čímž se klíčovou kotvou měnové politiky stal inflační cíl a úroková sazba představuje hlavní nástroj k jeho plnění.
Inflační cíl se postupem času snižoval, přičemž v některých letech byl definován jako bodový cíl, zatímco v jiných letech jako cílované rozpětí o šířce jednoho až tří procentních bodů (Bank of Israel, 2007). Postupné snižování inflačního cíle bylo součástí dezinflačního procesu a do jisté míry představovalo oportunistický přístup, kdy byl vyhlášený cíl pro následující rok obvykle stanoven poblíž úrovně pozorované inflace v době stanovování cíle. To znamenalo, že postupná dezinflace byla následována postupným snižováním inflačních cílů, které byly většinou stanovovány pouze pro následující rok. Až v roce 2000 izraelská vláda s předstihem rozhodla o dalším poklesu inflačního cíle pro roky 2001 a 2002, přičemž od roku 2003 bylo pro meziroční změnu indexu spotřebitelských cen (CPI) stanoveno cílované rozpětí ve výši 1–3 %. Od té doby dochází také k průběžnému vyhodnocování plnění inflačního cíle v každém měsíci, na rozdíl od dřívějšího vyhodnocování za celý kalendářní rok.
V březnu 2008 začala Bank of Israel po více než deseti letech znovu intervenovat ve směru oslabení šekelu. Rozhodnutí bylo učiněno v důsledku jeho prudkého a nefundamentálního posilování, k němuž docházelo od druhé poloviny roku 2007. To poskytlo centrální bance příležitost k navýšení devizových rezerv, jejichž podíl na HDP byl na nízké úrovni. Centrální banka uvedla, že během dvou let plánuje navýšit devizové rezervy o 10 mld. USD prostřednictvím pravidelných nákupů v průměrném objemu 25 mil. USD za obchodní den, který byl později navýšen na 100 mil. USD. Závazek byl ukončen v srpnu 2009, kdy devizové rezervy dosáhly 54 mld. USD (30 % HDP). Centrální banka na devizovém trhu zůstala přítomna i nadále, avšak o intervencích rozhodovala již diskrečně. Další intervenční program byl spuštěn v květnu 2013 na vyrovnání apreciačních tlaků plynoucích ze zahájení těžby zemního plynu. Zejména v důsledku intervenční aktivity vzrostl objem devizových rezerv (externí odkaz) od března 2008 z 29,5 mld. USD na 213 mld. USD v prosinci 2021, kdy dosáhl svého vrcholu. Ve vztahu k HDP se v tomto období jednalo o nárůst devizových rezerv z 15 % na 47 % HDP.
Současný měnověpolitický režim
Významným milníkem pro fungování centrální banky byl nový zákon o Bank of Israel (externí odkaz), který vstoupil v platnost v červnu 2010. Zákon definuje jako hlavní úkol BOI péči o cenovou stabilitu. Dalšími cíli jsou podpora hospodářské politiky vlády, zejména v oblasti ekonomického růstu, podpora zaměstnanosti a snižování sociálních rozdílů, a také stabilita i řádné fungování finančního systému. Všechny tyto sekundární cíle jsou stanoveny za podmínky, že tím nebude ohrožena cenová stabilita v průběhu času.[3] Zákonem byl také od října 2011 zřízen Měnový výbor, který rozhoduje o nastavení měnové politiky a opatřeních vedoucích k dosažení cílů centrální banky. Výbor má celkem šest členů – guvernéra BOI (který je zároveň jeho předsedou), viceguvernéra a guvernérem jmenovaného zaměstnance Bank of Israel. Další tři členové jsou externí zástupci odborné veřejnosti, kteří jsou jmenováni vládou. Rozhodnutí jsou přijímána většinou hlasů a v případě rovnosti hlasů má guvernér dodatečný hlas.
Inflační cíl ve výši 1–3 % je platný od roku 2003 až do současnosti a centrální banka k jeho plnění využívá řady nástrojů (externí odkaz), přičemž tím hlavním nástrojem je krátkodobá úroková sazba. Její stanovené úrovně je dosahováno prostřednictvím operací na volném trhu – depozitních a úvěrových tendrů. V rámci nich BOI umožňuje bankovním subjektům ukládat přebytečnou likviditu na dobu jednoho dne či jednoho týdne, resp. si likviditu od centrální banky na tuto dobu vypůjčit. Vedle toho BOI poskytuje jednodenní depozitní a zápůjční facility, jejichž úrokové sazby vytvářejí pásmo okolo základní úrokové sazby.
Bank of Israel také vydává krátkodobé dluhopisy, tzv. MAKAM (externí odkaz), které slouží ke stahování přebytečných finančních prostředků od veřejnosti a k usměrňování ekonomické aktivity, přičemž princip jejich fungování lze přirovnat ke krátkodobému bankovnímu vkladu. Tyto cenné papíry jsou určeny široké veřejnosti, jsou emitovány každý měsíc a lze s nimi obchodovat na telavivské burze cenných papírů. Jejich výnosy navíc slouží jako ukazatel inflačních očekávání pro období do jednoho roku, a pomáhají tak při rozhodování o nastavení měnové politiky.
Vedle těchto nástrojů může centrální banka využívat již diskutované devizové intervence, které historicky prováděla zejména ke zmírnění negativních dopadů silného šekelu na inflaci a ekonomický vývoj. V minulosti během mimořádných období realizovala BOI také nákupy vládních dluhopisů. K nim přistoupila poprvé v době finanční krize 2008–2009 a následně během pandemie covidu-19.
Měnová politika Bank of Israel během pandemické krize[4]
Izraelská ekonomika se v předcovidovém období nacházela v dobré kondici, vypuknutí pandemie jí však – podobně jako celým světem – citelně otřáslo. Vlivem přijatých opatření proti šíření nákazy došlo k prudkému poklesu HDP, který byl způsoben především výrazným propadem spotřeby domácností. Naproti tomu vývoz, zejména v oblasti high-tech služeb, pomáhal hospodářské škody mírnit. V důsledku snížení ekonomické aktivity poklesla cenová hladina za rok 2020 o 0,7 %. Významné podpory se izraelská ekonomika dočkala od obou hlavních hospodářských politik – měnové i fiskální. Základní úroková sazba byla na začátku krize na úrovni 0,25 %, což centrální bance ponechalo jen omezený prostor pro stimulaci ekonomiky prostřednictvím svého hlavního nástroje. Bank of Israel proto musela využít jiných opatření. Nejprve se zaměřila na zajištění řádného fungování dluhopisového trhu a poprvé od roku 2009 zahájila program nákupů vládních dluhopisů, aby dodala trhu likviditu a uvolnila střednědobé a dlouhodobé úvěrové podmínky. V dubnu 2020 BOI snížila základní úrokovou sazbu z 0,25 % na 0,1 % a spustila program poskytování úvěrů bankám za mimořádně nízké úrokové sazby, což mělo podpořit úvěrování malých podniků. Následně v červenci centrální banka poprvé v historii zahájila program nákupů korporátních dluhopisů na sekundárním trhu. Během roku také BOI intervenovala na devizovém trhu, aby zmírnila posilování šekelu a zamezila jeho nepříznivým dopadům na ekonomickou aktivitu. Celkový objem intervencí za rok 2020 dosáhl 21,2 mld. USD.
Graf 1 – Vývoj základní úrokové sazby a inflace v Izraeli (v %, inflace meziročně)
Zdroj: Bank of Israel.
Rychlé oživení ekonomické aktivity umožnilo centrální bance během roku 2021 postupně ukončit mimořádné programy zavedené v reakci na pandemickou krizi. Inflace od začátku roku 2021 výrazně zrychlila zejména vlivem oživení domácí poptávky a nárůstu globálních inflačních tlaků. Avšak ve snaze podpořit ekonomiku a s přesvědčením, že růst cenové hladiny byl částečně poháněn dočasnými faktory, ponechal Měnový výbor základní úrokovou sazbu po celý rok beze změny. Mimoto centrální banka pokračovala v nákupech státních dluhopisů až do konce roku a nadále intervenovala proti posilování šekelu. Objem devizových intervencí za celý rok dosáhl 35 mld. USD (téměř 8 % HDP), což bylo nejvíce od opětovného vstupu BOI na devizový trh v roce 2008.
V roce 2022 inflace dále rostla a v posledním čtvrtletí roku přesáhla 5 %. K předchozím nabídkovým i poptávkovým inflačním tlakům se na začátku roku přidaly i problémy v dodávkách energií a potravin kvůli vypuknutí války na Ukrajině. V reakci na vývoj inflace se Měnový výbor rozhodl postupně zpřísňovat měnovou politiku a od dubna do konce roku zvýšil základní úrokovou sazbu z 0,1 % na 3,25 %.[5] Současně centrální banka nebyla poprvé od roku 2012 aktivní na devizovém trhu, kde vlivem nákupů zahraničních měn ze strany institucionálních investorů a rostoucího záporného úrokového diferenciálu vůči dolarovým sazbám došlo k oslabení izraelského šekelu vůči americkému dolaru přibližně o 10 %.
Rok 2023: návrat inflace do cíle, justiční reforma a začátek války s Hamásem[6]
V první polovině roku 2023 pokračovala BOI ve zvyšování základní úrokové sazby, která vystoupala až na 4,75 %. Inflace na začátku roku dosáhla svého vrcholu 5,4 % a poté začala postupně klesat směrem k horní hranici cílovaného rozpětí. Izrael se tak zařadil mezi země, které byly ve srovnání s ostatními státy OECD zasaženy zvýšenou inflací pouze mírně, a to především díky méně výraznému růstu cen energií. Ten byl výsledkem vyšší energetické nezávislosti, dlouhodobějších fixací kontraktů mezi výrobci elektřiny a dodavateli zemního plynu a dočasného snížení spotřební daně z pohonných hmot a uhlí.
Na ekonomický vývoj Izraele měly od začátku minulého roku významný vliv vládou navrhované legislativní změny soudního systému. Finanční trhy vnímaly reformu jako ohrožení nezávislosti soudních institucí, což vedlo ke zvýšení nejistoty a vyvíjelo tlak na oslabení izraelského šekelu. Ten od ledna do září 2023 oslabil vůči americkému dolaru přibližně o 10 %, čímž zpomaloval návrat inflace do cílovaného rozpětí. I přesto izraelská ekonomika procházela procesem „hladkého přistání“, kdy v prostředí přísné měnové politiky rostla umírněným tempem při postupně klesající inflaci. Ekonomika se navíc vyznačovala nízkým poměrem veřejného dluhu k HDP, vysokými devizovými rezervami, přebytkem běžného účtu platební bilance, plnou zaměstnaností a silným high-tech průmyslem.
Přelomovým okamžikem roku byl útok teroristického hnutí Hamás na Izrael dne 7. října 2023, který přerušil do té doby příznivý ekonomický vývoj. HDP ve 4. čtvrtletí klesl o 4 % meziročně (viz Graf 2) v důsledku prudkého poklesu investic a soukromé spotřeby. Válka měla okamžitý dopad také na trh práce, neboť rozsáhlá mobilizace vojenských záloh, uzavření škol a evakuace obyvatel vedly k výraznému poklesu nabídky pracovních sil.[7] Významně zasažen byl rovněž stavební sektor, kde kvůli konfliktu nemohlo do Izraele vstoupit přibližně 100 tisíc palestinských dělníků, kteří tvoří až třetinu pracovní síly ve stavebnictví. Vypuknutí války vedlo také k prudkému nárůstu napětí na izraelských finančních trzích, které se projevilo skokovým nárůstem rizikové prémie a výprodejem šekelu. Celková reakce trhů byla velmi negativní, a to i ve srovnání s předchozími střety Izraele s hnutím Hamás v posledních 20 letech.
Graf 2 – Růst reálného HDP Izraele (meziroční změny v %)
Pozn. Červeně je označen meziroční pokles ekonomické aktivity ve 4. čtvrtletí 2023 v důsledku vypuknutí války. V mezičtvrtletním vyjádření tehdy HDP poklesl o 5,6 %.
Zdroj: Trading Economics.
Bank of Israel na situaci okamžitě reagovala a ještě před zahájením prvního obchodního dne oznámila plán prodeje až 30 mld. USD z devizových rezerv[8] s cílem zmírnit volatilitu kurzu šekelu a zajistit likviditu pro řádné fungování trhů (centrální banka v tomto období intervenovala v opačném – apreciačním – směru, než bylo obvyklé při jejích předchozích intervencích). Současně BOI rozhodla poskytnout devizovému trhu další likviditu prostřednictvím swapových transakcí v objemu až 15 mld. USD. Oslabující trend šekelu se otočil až na konci října, kdy vůči americkému dolaru dosáhl nejslabších hodnot od března 2015. Od té doby začal šekel postupně posilovat a ve druhé polovině listopadu dokonce posílil pod předválečnou úroveň (viz Graf 3). Tento vývoj byl výsledkem intervenční aktivity BOI, která v říjnu a listopadu na obranu šekelu vynaložila celkem 8,5 mld. USD. Vliv mělo rovněž uklidnění finančních trhů, že se válka nejspíš nerozšíří do dalších oblastí.
Graf 3 – Vývoj kurzu izraelského šekelu k americkému dolaru (ILS/USD)
Pozn. Vertikální čára zachycuje začátek války Izraele s Hamásem v říjnu 2023.
Zdroj: Bank of Israel.
Kromě opatření na devizovém trhu se Bank of Israel zaměřila na pomoc domácnostem i podnikům a ve spolupráci s bankami spustila program (externí odkaz) na zmírnění jejich úvěrové zátěže. Předem definovaným skupinám dlužníků bylo umožněno odložit splácení úvěrů o 3 měsíce bez navýšení úroků a poplatků. Podobné opatření bylo později aplikováno i na pomoc držitelům kreditních karet. Vzhledem k pokračující válce byly oba programy v listopadu rozšířeny na další skupiny obyvatel ze severu Izraele. Do konce roku 2023 bylo přitom odloženo splácení u více než 300 tisíc úvěrů. Bankovní program na snížení úvěrové zátěže byl následně v prosinci a březnu dále prodloužen a rozšířen na další dlužníky.
Měnový výbor v říjnu rovněž aktivoval program repo operací, jehož cílem bylo poskytovat šekelovou likviditu institucionálním subjektům a podílovým fondům. Jako zástavu bylo přitom možné použít korporátní nebo státní dluhopisy.
Na začátku listopadu byla tato opatření doplněna (externí odkaz) cíleným programem zaměřeným na uvolnění úvěrových podmínek pro malé podniky a mikropodniky zasažené válkou v objemu až 10 mld. ILS (přibližně 2,6 mld. USD). Firmy, jejichž obrat v důsledku války klesl o 25 % a více, tak mohly získat bankovní úvěry za výhodnějších podmínek. Úvěry byly centrální bankou nabízeny proti úvěrům, které komerční banky poskytly dotčeným podnikům. Doba splatnosti byla určena na maximálně 2 roky s variabilní úrokovou sazbou, která byla o 1,5 procentního bodu nižší než základní úroková sazba BOI. V listopadu byl program rozšířen na nebankovní poskytovatele úvěrů a doba splatnosti byla prodloužena až na 3 roky.
Po zahájení války Měnový výbor také diskutoval možné snížení základní úrokové sazby, která od května zůstávala na úrovni 4,75 %. Prudký pokles ekonomické aktivity a riziko krachů podniků byly pádnými důvody pro uvolnění měnové politiky. Na druhé straně však panovaly obavy, že by snížení úrokové sazby mohlo zrychlit inflaci v důsledku dalšího oslabení šekelu. Na říjnovém a listopadovém zasedání se Výbor rozhodl zaměřit především na stabilizaci trhů a snížení nejistoty a ponechal základní úrokovou sazbu beze změny. V listopadu Výbor zdůraznil, že měnová politika se může zaměřit na podporu hospodářské aktivity až poté, co se upevní stabilita na finančních trzích a inflace bude nadále směřovat do cílovaného pásma.
Volatilita na finančních trzích se i díky dříve přijatým opatřením na konci roku 2023 zmírnila. Současně docházelo k postupnému snižování inflace a inflační očekávání z různých zdrojů naznačovala, že se do cílovaného pásma vrátí již během prvního čtvrtletí 2024. Pozitivní byl také vývoj šekelu, který od listopadu výrazně posiloval a na konci roku dosáhl silnějších hodnot než před vypuknutím války. Měnový výbor proto rozhodl na začátku roku 2024 o snížení úrokové sazby o 0,25 procentního bodu na 4,5 %.
Na dalších zasedáních od února do srpna letošního roku Výbor ponechal základní úrokovou sazbu beze změny, a to zejména kvůli rostoucí geopolitické nejistotě. K jejímu zvýšení došlo vlivem nepříznivého vývoje konfliktu, obzvlášť kvůli zapojení Íránu a rozšíření války i na sever Izraele, kde se hrozbou stalo libanonské hnutí Hizballáh. Výbor tak pokračoval ve strategii přijaté po vypuknutí války a soustředil se především na stabilizaci finančních trhů a snížení nejistoty. Ve prospěch rozhodnutí o ponechání úrokové sazby na úrovni 4,5 % byl i vývoj inflace, která po mírném zpomalení na začátku roku vykazuje od března rostoucí tendenci a v červenci dosáhla 3,2 %, čímž se znovu vrátila nad horní hranici cílovaného pásma.
Dohody o příměří mezi Izraelem a Hamásem stále váznou, a ukončení války je tak v nedohlednu. Už nyní je však zřejmé, že tento konflikt je zcela jiného rozsahu než předchozí střety v posledních dvou dekádách, což izraelské ekonomice přináší značné výzvy. Pravděpodobně dojde ke změně vnímání bezpečnostní situace, což povede k výraznému a trvalému navýšení obranného rozpočtu. Ke změnám dojde i na trhu práce, kde prodloužení povinné vojenské služby (externí odkaz) sníží nabídku práce. Kromě toho může dojít k dlouhodobému zvýšení rizikové prémie, což by vedlo k vyšším nákladům na financování vládních i soukromých investic. Na druhé straně rozsáhlé investice do vojenských technologií mohou vzhledem k růstu geopolitického napětí i v jiných částech světa zvýšit jejich budoucí vývoz a izraelskou ekonomiku naopak podpořit. Válka bude mít jistě dopad i do dalších oblastí, a to v závislosti na jejím dalším průběhu.
Závěr
Izraelská ekonomika si během 70. a 80. let minulého století prošla obdobím hyperinflace, kterou se podařilo zastavit až díky komplexnímu plánu ekonomických reforem, jehož součástí byla i stabilizace směnného kurzu. V roce 1992 se Bank of Israel stala jednou z prvních centrálních bank, které začaly svou měnovou politiku provádět v režimu inflačního cílování. Od roku 2003 je inflační cíl stanovený ve výši 1–3 %. Ačkoli hlavním nástrojem pro jeho plnění je základní úroková sazba, izraelská centrální banka se historicky velmi často uchylovala k devizovým intervencím, aby zmírnila negativní dopady posilujícího šekelu na ekonomickou aktivitu.
Poslední roky byly pro izraelskou ekonomiku mimořádně náročné. Centrální banka musela – stejně jako většina zemí světa – čelit výzvám pandemické krize i následnému vzestupu inflace. Rok 2023 přinesl ekonomice další těžkou zkoušku, kdy se nejprve potýkala se zvýšením nejistoty v důsledku vládou navrhované soudní reformy, a později v říjnu vypukl konflikt, který se stal bezprecedentní událostí za posledních dvacet let. Válka měla zpočátku silný negativní dopad na ekonomickou aktivitu, zejména na trh práce, zvýšila geopolitické napětí a vedla k výprodejům šekelu. Bank of Israel ihned reagovala spuštěním devizových intervencí ke zmírnění volatility kurzu a zavedením cílených programů na podporu zasažených domácností a malých podniků. Ve svých rozhodnutích se zaměřila především na stabilizaci trhů a snížení nejistoty. Bezprostřední dopady konfliktu se podařilo během prvních měsíců zmírnit, mimo jiné díky přijatým měnověpolitickým a dalším stabilizačním opatřením. Válka však stále trvá a navzdory určitému zlepšení makroekonomického vývoje má izraelská ekonomika i celá společnost před sebou ještě dlouhou cestu k návratu do běžného fungování.
Literatura
Bank of Israel (2007): „Inflation Targeting Revisited“, Bank of Israel, 3-7. (externí odkaz)
Elkayam, D. (2003): "The Long Road from Adjustable Peg to Flexible Exchange Rate Regimes: The Case of Israel", Bank of Israel Working Papers 2003.04, Bank of Israel, 4-21. (externí odkaz)
Kreis, E. S. (1989): „The Inflationary Process in Israel, Fiscal Policy, and the Economic Stabilization Plan of July 1985“, International Monetary Fund. (externí odkaz)
[1] Podrobněji se příčinám hyperinflace a přijatým stabilizačním opatřením věnuje např. Kreis (1989).
[2] Fluktuační pásmo měnového kurzu bylo formálně zrušeno (externí odkaz) až v červnu 2005. Do té doby docházelo k jeho postupnému rozšiřování, čímž se stalo natolik široké, že Bank of Israel nemusela zasahovat na jeho ochranu, a pásmo tak pozbylo svého významu.
[3] „Cenovou stabilitou v průběhu času“ se přitom rozumí situace, kdy Měnový výbor na základě nastavené měnové politiky očekává, že se míra inflace udrží v cílovaném rozpětí nebo se do tohoto rozpětí vrátí v období ne delším než dva roky. Inflační cíl je přitom určován izraelskou vládou po konzultaci s guvernérem centrální banky.
[4] Následující část textu vychází z výročních zpráv (externí odkaz) Bank of Israel za roky 2020–2022.
[5] Meziroční inflace se nacházela nad horní hranicí cílovaného rozpětí 1-3 % již od ledna 2022, avšak k prvnímu zvýšení úrokové sazby Měnový výbor přistoupil až v dubnu 2022. To mělo několik důvodů. Na začátku roku Výbor vyhodnotil, že se ekonomika ještě zcela nezotavila z pandemické krize. V Izraeli se navíc tou dobou rychle šířila koronavirová varianta omikron, která mohla zapříčinit pokles ekonomické aktivity v prvním čtvrtletí. Dalším důvodem bylo přesvědčení, že nárůst inflace je pouze dočasný, způsobený poruchami v globálních dodavatelských řetězcích a růstem cen komodit. V neposlední řadě panovaly obavy, že zvýšení úrokové sazby dříve, než tak učiní klíčové centrální banky (zejména americký Fed), by mohlo vést k nežádoucímu posílení šekelu.
[6] Text věnující se událostem z roku 2023 a 2024 čerpá z Bank of Israel Annual Report 2023 (externí odkaz) a Monetary Policy Report First Half of 2024 (externí odkaz).
[7] Po zhruba pěti týdnech od vypuknutí konfliktu se výzkumné oddělení Bank of Israel pokusilo vyčíslit dopady konfliktu na nabídkovou stranu trhu práce. V analýze (externí odkaz) odhadují, že náklady vzniklé absencí pracovníků dosahují až 2,3 mld. ILS týdně (přibližně 6 % týdenního HDP).
[8] Na konci září 2023 činil objem devizových rezerv téměř 200 mld. USD, což představovalo 38,1 % izraelského HDP.