Jak střed z padesátikoruny nevypadával – část 3

V druhé části tohoto příspěvku jsme se věnovali ražbě bimetalové mince a spojování obou částí střížku. V závěrečné části si připomeneme vznik fámy o samovolném vypadávání středů a přiblížíme skutečnosti, které ji mohly ovlivnit.

Krátce po vydání padesátikoruny do oběhu se začaly objevovat informace, že z mincí samovolně vypadávají středy. Nevíme, zda informace vznikla pouze z tuzemských zdrojů na základě výskytu poškozených mincí nebo byla inspirována skutečnými problémy tohoto druhu, které se vyskytly při zavádění bimetalových mincí v první polovině 80. let, kdy ještě nebylo spolehlivě vyřešeno spojení mezikruží a středu. K šíření fámy nechtěně přispěly i sdělovací prostředky, když jako ilustraci ke svým reportážím o výskytu mincí s odděleným mezikružím od středu použily z nedostatku autentického materiálu fotografie bezvadných mincí, jejichž obě části oddělily grafickou úpravou. Vzhled těchto ilustračních fotografií byl velmi věrný a dále podpořil dojem, že takové mince skutečně existují.

Oddělení obou částí bezvadné mince pomocí grafického software.

První oddělené padesátikoruny, které přinesli občané do bank k výměně a obchodní banky odvedly České národní bance, byly proto přirozeně podrobeny náležitému zkoumání. Při něm bylo zjištěno, že ve všech případech oddělených mezikruží od středů se jednalo o oddělení násilné. I když nebyla prováděna mechanoskopická zkoumání, pro daný účel nepotřebná, ze stop bylo možné dovozovat, že používanými nástroji byla kladiva, svěráky či kleště. Někteří naši spoluobčané tedy „zkoumali“ pevnost spojení mezikruží a středu padesátikorun či se „bavili“ jejich rozpojováním stejně, jako jiní se baví deformací mincí položených na železniční koleje, změnami jejich povrchu pomocí kyselin a louhů a jinými způsoby poškozování.

Úmyslné poškozování mincí (ilustrační foto z osvěty).

Násilný způsob oddělení mezikruží a středů byl jako důvod poškození těchto mincí potvrzen i v dalších případech, v nichž byly předloženy oddělené části padesátikorun. I když ne vždy byly tak markantní, jako zde vyobrazené dva archivované případy z roku 1993.

Dva případy poškozených padesátikorun s oddělným mezikružím od středu a různou mírou celkové destrukce.

Existují sice i méně patrné způsoby oddělení mezikruží a středů bimetalových mincí, nebudeme však navádět, neboť poškozování tuzemských peněz je stále trestným činem ohrožování oběhu tuzemských peněz podle § 239 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Pachatel může být za něj potrestán odnětím svobody až na šest měsíců, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

Od poškozených mincí je třeba citlivě odlišovat i chyboražby, které v průběhu dvaceti let výroby padesátikorun také vznikly. Chyboražba je odborný, poněkud honosný pojem pro vadnou ražbu, výrobní zmetek, aušus. Mincovny a tiskárny cenin (a také jejich subdodavatelé) jsou továrny na výrobu hotovostních peněz. Továrny velmi specifické, ale přece jen továrny, s roční výrobou desítek až stovek milionů kusů výrobků (tedy v případě našeho, poměrně malého státu), a i v nich výrobní zmetky nutně vznikají.

Výrobní zmetky mají v numismatice, a také v některých dalších oborech (např. filatelii) zvláštní postavení v tom, že mohou být předmětem sběratelského zájmu a v některých případech může jejich sběratelská cena převýšit cenu bezvadného výrobku. Naopak těžko si lze představit, že si někdo z nás ponechá automobil, který přestal jezdit, jen proto, že má velmi zajímavou výrobní vadu motoru. Nebo televizor, který nelze naladit, protože má velmi neobvyklou výrobní vadu tuneru. Chyboražby však řada sběratelů zařadí do svých sbírek dokumentujících zákonitosti výrobního procesu, nebo i jen jako zajímavost.

Mezi existujícími typy chyboražeb jsou tři, které mohly způsobit záměnu a vyvolat dojem samovolného vypadávání středu z mezikruží padesátikorun.

Prvním z nich je pravý, ale neražený střížek mezikruží. Nejde vlastně o chyboražbu, ale bezvadný polotovar. Pokud však projde výrobním procesem a dostane se do balení společně s bezvadnými mincemi, považujeme i neražené střížky za chyboražby spočívající v absenci ražby. Neražené střížky se dostaly v roce 1993 mezi bezvadné ražené mince a byly dodány do České republiky v originálních baleních, i když jen zcela ojediněle. Byl to důsledek rychlé výroby nových českých platidel, kdy jen v mincovně v německém Hamburgu muselo být během několika měsíců vyrobeno 35 milionů kusů padesátikorun a 375 milionů kusů ostatních hodnot.

Střížek mezikruží bez ražby, který se dostal do balení s bezvadnými mincemi.

Druhým typem je chyboražba na střížek mezikruží s chybějícím středem. Ke vzniku této chyboražby došlo chybou podávacího zařízení lisu, kdy do ražebního kruhu byl podán střížek mezikruží bez střížku středu. Razidla tedy otiskla reliéf mince jen do vnější části. V důsledku vysokého tlaku na mezikruží a absence protitlaku z chybějícího středu došlo k částečnému vytečení materiálu mezikruží i do části prostoru pro střed. Otvor v mezikruží je tak menší než střed a nemá ideální kruhový tvar.

Chyboražba na střížek mezikruží bez střížku středu.

Třetím typem je chyboražba na střížek mezikruží s cizím tělesem, které bylo zaměněno za střed. Ke vzniku této chyboražby, která je skutečně kuriozní a velmi ojedinělá, došlo záměnou střížku středu za cizí těleso.

Chyboražba na střížek mezikruží bez střížku středu, který byl zaměněn za cizí těleso, pravděpodobně průmyslový výlisek (podložku).

Ačkoliv se tedy samovolné vypadávání středů padesátikorun v praxi nevyskytlo, na možnost výměny necelých mincí pamatovala právní úprava, vznikající po zavedení nových českých platidel. Vyhláška č. 37/1994 Sb., kterou se stanoví postup při příjmu peněz a nakládání s nimi a při poskytování náhrad za necelé a poškozené bankovky a mince, v § 8 stanovila, že u mincí, u kterých může v důsledku technologie jejich výroby dojít k oddělení vnějších a středních částí, se poskytuje náhrada ve výši nominální hodnoty mince při předložení všech částí mince nebo alespoň té části, jejíž průměr odpovídá celkovému průměru mince, zatímco za samostatně předložené střední části mince se náhrada neposkytuje. Tato právní konstrukce vycházela ze skutečnosti, že při tehdejších, nepříliš vysokých technických požadavcích na způsob zpracování mincí mohla samotná mezikruží projít počítacími stroji jako bezvadné mince. Tato vyhláška byla vydána jako prováděcí právní předpis zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, a byla účinná od 1. března 1994 do 30. června 2011.

Současná právní úprava této problematiky, zákon č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí, je účinná od 1. července 2011. Tuzemská mince vyrobená z více částí, jejíž jednotlivé části jsou odděleny, je podle § 2 odst. 5 písm. c) zákona definována jako mince nestandardně poškozená. Nestandardně poškozené mince se podle § 10 odst. 3 zákona nevyměňují, avšak Česká národní banka může ve výjimečných a odůvodněných případech náhradu poskytnout.

I přes snahu o různé formy osvěty, pověst, že z padesátikorun samovolně vypadávají středy, zůstala v obyvatelstvu zakořeněna a i po letech se jedná o jeden z častých dotazů, který dostává Česká národní banka od odborné i nejširší veřejnosti.

Dodatek: krátce po vydání první části tohoto příspěvku zveřejnila Velká Británie přípravu vydání jednolibrové mince nového vzoru v bimetalovém provedení s posílenou ochranou proti padělání. Je to další významná reakce na výskyt padělaných mincí v peněžním oběhu, který dosahuje ve Velké Británii až jednotek procent.