Kdo nešetří, není Čech

České domácnosti patří po roce 2020 mezi nejvíce šetřivé v celé Evropě. Od začátku pandemie se jejich míra úspor pohybuje v blízkosti 20 %, což oproti období před rokem 2020 představuje nárůst o více než 5 procentních bodů. Vysoká spořivost českých domácností je jedním z hlavních faktorů, které i přes návrat inflace do blízkosti 2% cíle a obnovení reálného růstu jejich příjmů tlumí oživení spotřeby.^[1] Česká národní banka tomuto hospodářsky závažnému tématu věnuje poslední léta pozornost, o čemž svědčí celá řada publikací.^[2] Debaty ohledně vysoké míry úspor a jejího možného vývoje v budoucnu však ani nadále neutichají. Následující text proto navazuje na své předchůdce a přináší souhrn aktuálních poznatků a jejich pravděpodobných implikací pro nejbližší vývoj.

V letech 2015-2019 tvořily české domácnosti úspory v obdobné či lehce nižší míře, než byl průměr Evropské unie (GRAF 1). S vypuknutím pandemie však jejich míra úspor^[3] skokově vzrostla a od té doby se pohybuje vysoko nad průměrem EU. Dle posledních dostupných dat za třetí čtvrtletí loňského roku byla pátá nejvyšší v celé Evropě, když dosáhla skoro 19 %.     

Graf 1 – Hrubá míra úspor
(v %, sezonně očištěno)

Jaké skupiny spotřebitelů se podílí na vysoké míře úspor?

Detailní pohled na dekompozici míry úspor poskytují experimentální data ČSÚ, která se zpožděním sledují vývoj úspor dle výše příjmů od roku 2015. Vzhledem k tomu, že ČSÚ nepublikuje v této statistice údaje o hrubých úsporách či spotřebě fixního kapitálu, jsou používány čisté úspory a čistá míra úspor.^[4] Z dat vyplývá, že po celou známou historii se na úsporách zcela dominantně podílí dvacet procent domácností s nejvyšším příjmem (GRAF 2).

Graf 2 – Čistá míra úspor dle příjmové distribuce
(v % a procentních bodech, sezonně neočištěno)

Zlom počínající rokem 2020 však zvýšil míru úspor hlavně u středně- a nízkopříjmových domácností. V prvních dvou letech pandemie byly tyto úspory do značné míry vynucené, neboť kvůli epidemiologickým opatřením nebylo možné konzumovat některé typy zboží a služeb. Rok 2022 byl z tohoto pohledu již návratem k normálu, přesto si všechny příjmové skupiny zvýšenou míru úspor udržely a tato situace vzhledem k nadále vysoké míře úspor s největší pravděpodobností přetrvává až do současnosti.

Další možný pohled na míru úspor je možné učinit na základě členění typů domácností dle hlavního příjmu. Před rokem 2020 táhli míru úspor hlavně OSVČ a příjemci důchodů z vlastnictví (GRAF 3). Naopak příspěvky zaměstnanců nebo příjemců penzí byly nevýrazné či dokonce spíše záporné. S vypuknutím pandemie příspěvek zaměstnanců skokově narostl, viditelně se zvýšil i u příjemců penzí, avšak u ostatních skupin k výrazným posunům nedošlo. To dokazuje, že část posunu míry úspor výše je nutné připsat legislativním změnám, konkrétně hlavně zrušení zdaňování superhrubé mzdy od roku 2021.^[5] Tato změna se totiž dotkla pouze zaměstnanců, u kterých míra úspor vyskočila, zatímco např. u OSVČ k podobně zásadní legislativní změně nedošlo a jejich podíl na tvorbě úspor se po roce 2019 prakticky nezměnil.

Graf 3 – Čistá míra úspor dle typů domácností
(v % a procentních bodech, sezonně neočištěno)

Proč české domácnosti tolik šetří?

Identifikace faktorů stojících za zvýšenou mírou úspor proběhla za pomocí rozšířeného regresního modelu odvozeného od přístupu ECB (GRAF 4).^[6]

Graf 4 – Dekompozice jednotlivých faktorů působících na změnu hrubé míry úspor
(rozdíl oproti Q4 2019 v procentních bodech, sezonně očištěno)

Začněme s opatrnostním chováním domácností, které je svázáno s mírou nezaměstnanosti. Ta se v letech 2020 až 2021 zvyšovala v důsledku protipandemických opatření, kvůli kterým byla část podniků donucena omezit či zcela zastavit svoji produkci. Následné uvolňování restrikcí sice přechodně vedlo k poklesu opatrnostního motivu (tj. míry nezaměstnanosti), avšak inflační epizoda tyto obavy zesílila a od té doby se trh práce ochlazuje. O tom svědčí i nezaměstnanost mladých lidí ve věku 15-24 let, která se koncem loňského roku vyšplhala nejvýše od roku 2015. Pro nejbližší měsíce lze očekávat, že se celková míra nezaměstnanosti bude dále plíživě zvyšovat. Odeznívání opatrnosti spotřebitelů je tak málo pravděpodobné. Domácí míra nezaměstnanosti je navíc momentálně nejnižší v Evropě a prostor pro její zvýšení tak rozhodně existuje. Na druhou stranu, výrazný nárůst opatrnosti je s pozvolným ekonomickým oživením v Evropě i u nás rovněž nepravděpodobný. Firmy navíc mají stále v živé paměti období po finanční krizi 2008-2009, kdy se zbavovaly svých zaměstnanců, které následně v letech před pandemií postrádaly, a proto se nyní chovají obezřetněji.

Spotřebitelský sentiment se s loňským ústupem vysoké inflace zlepšuje a jeho kladné působení na míru úspor se zmírňuje, byť nadále zůstává pod svoji předpandemickou úrovní. Podotkněme však, že v závislosti na příjmu domácnosti jsou patrné rozdíly (GRAF 5). Zatímco nálada nejbohatších domácností je na obdobné úrovni jako před vypuknutím pandemie, ostatní příjmové skupiny jsou na tom podstatně hůř. Největší rozdíly panují zejména v očekávání velkých nákupů a hospodářské situace v příštích 12 měsících. Nejbohatší domácnosti mají nejvyšší sklon k úsporám, a proto by zlepšování jejich sentimentu mělo míru úspor tlačit dolů nejvíce. Během loňského roku sice k lehkému poklesu míry úspor došlo, avšak nadále pesimistická nálada u ostatních příjmových skupin tento pokles značně tlumila. Známky o rychlém zlepšování sentimentu navíc nejsou patrné ani v posledních měsících, kdy sentiment napříč příjmovou distribucí spíše stagnuje.  

Graf 5 – Spotřebitelský sentiment dle příjmu domácností
(změna v saldu oproti únoru 2020, sezonně očištěno)

Restriktivní nastavení měnové politiky se v posledních čtvrtletích zvolňuje, což dokládá snižující se velikost příspěvku měnové politiky v Grafu 4.

Jaké jsou ostatní příčiny vysoké míry úspor domácností?

Je vhodné podívat se i na jiné sady dat, které nám pomohou osvětlit ostatní zdroje vysoké míry úspor. Jedna z nich zachycuje finanční i nefinanční transakce domácností.^[7] Na základě těchto údajů je patrné, že domácnosti začaly s nástupem vysoké inflace své úspory směřovat v do té doby nevídané míře do ostatních, tj. méně likvidních finančních aktiv, typicky akcií a podílových fondů (GRAF 6). 

Graf 6 – Dekompozice míry úspor dle finančních i nefinančních transakcí
(v % a procentních bodech, sezonně neočištěno)

Domácnosti tak začaly vyhledávat aktiva či investiční nástroje, které by jim i při vysoké inflaci poskytly lepší ochranu před ztrátou kupní síly než např. spořicí účty. Nárůst zájmu o investování potvrzují také data od Asociace pro kapitálový trh České republiky (AKAT ČR), která zachycují majetek investorů dle typů instrumentů v domácích fondech. Vyplývá z nich, že Češi v letech 2022 až 2024 investovali ve zvýšené míře zejména do dluhopisových fondů (GRAF 7).^[8]

Graf 7 – Majetek v domácích fondech
(meziroční změny v % a procentních bodech)

Nabízí se otázka, do jaké míry se jedná o vlastní disponibilní prostředky střadatelů a do jaké míry se jedná o příspěvky zaměstnanců a hlavně zaměstnavatelů na penzijní spoření, které v posledních letech zaměstnavatelé ve zvyšující se míře využívali jako jeden z benefitů alternující rychlejší mzdový růst. V roce 2024 byl navíc zaveden nový produkt na penzijní spoření – dlouhodobý investiční produkt (DIP) – který mohl pozitivně ovlivnit loňský rok. Údaje Asociace penzijních společností ČR ukazují, že objem spravovaných prostředků v účastnických fondech^[9] roste vysokými tempy již od jejich zavedení v roce 2013, ale objemově představují stále jen zlomek majetku v domácích fondech. Z tohoto důvodu je pravděpodobné, že podstatnou část růstu majetku v domácích fondech lze připsat na vrub zvýšeného zájmu Čechů o investování. Pokud tomu tak skutečně je, opět platí, že výrazný pokles míry úspor nelze v nejbližším období očekávat. Dokonce lze uvažovat i o tom, že se jedná o strukturální zlom v chování spotřebitelů, který potenciálně udrží míru úspor výše než před pandemií natrvalo. Ztráta kupní síly v posledních letech byla totiž natolik výrazná, že se spotřebitelé budou chtít do budoucna ochránit proti inflaci lépe. Dle dotazníkového průzkumu AKAT ČR navíc zvažuje investovat 41 % lidí ve věku 18-24, což je největší podíl ze všech věkových skupin.

Co z výše uvedeného plyne?

České domácnosti se v posledních letech potýkaly s mnoha zásadními ekonomickými šoky. Jednou z jejich reakcí na nastalé skutečnosti bylo výrazné zvýšení míry úspor, které přetrvává až do současnosti. Jeho hlavními zdroji jsou nyní opatrnost, pesimistický spotřebitelský sentiment, restriktivní nastavení měnové politiky, legislativní změny (zrušení zdaňování superhrubé mzdy) i zvýšená ochota investovat. Celková ekonomická situace se dle aktuálních predikcí má zlepšovat, domácnostem nadále solidně poroste reálný příjem, a tím pádem se dá očekávat i zlepšení jejich nálady a zvýšení chuti utrácet (snížení ochoty spořit). Na druhou stranu, některé uvedené faktory působící na vyšší míru úspor jsou spíše dlouhodobého rázu – opatrnost, zrušení zdaňování superhrubé mzdy či nárůst zájmu o investování. Z provedené analýzy vyplývá, že v budoucnu sice lze čekat pozvolný pokles míry úspor, ale její dlouhodobá rovnováha se nejspíše posunula znatelně výše než v předpandemickém období.

^[1] Detailněji popsáno v Změny ve spotřebním chování v reakci na krize posledních let či Proč Češi omezují svoji spotřebu nejvíce v Evropě?

^[2] Důvody aktuálně zvýšeného sklonu domácností k úsporám, Míra úspor v eurozóně a ČR – potenciál pro vývoj spotřeby? či Úspory, čisté jmění a spotřeba domácností.

^[3] Hrubá míra úspor je dle ČSÚ definována jako podíl hrubých úspor na hrubém disponibilním důchodu. Úspory přitom tvoří nespotřebovanou část hrubého disponibilního důchodu. Ten vzniká odečtením běžných výdajů domácností, jako jsou daně nebo sociální příspěvky, od jejich běžných příjmů, jejichž největší položky tvoří mzdy a platy, zisky podnikatelů a sociální dávky. Všechny tyto položky, včetně úspor, jsou tokové, nikoli stavové veličiny. Představují tedy nominální toky domácností v rámci daného čtvrtletí

^[4] Čisté úspory jsou definovány jako rozdíl mezi čistým disponibilním důchodem a spotřebou domácností. Čistý disponibilní důchod je na rozdíl od hrubého disponibilního důchodu očištěn o vliv spotřeby fixního kapitálu (neboli depreciace). Čistá míra úspor pak vzniká jako podíl čistých úspor na sumě čistého disponibilního důchodu a úprav o změny čistého podílu domácností na rezervách penzijních fondů.

^[5] Nárůst míry úspor v roce 2020 byl z velké části způsoben protipandmeickými opatřeními a nemožností utrácet za některé typy zboží a služeb (vynucené úspory). V roce 2021 tento vliv slábl.

^[6] Ten umožnuje identifikovat vliv jednotlivých ekonomických proměnných na míru úspor. Míra úspor závisí na míře nezaměstnanosti (opatrnostní motiv), Stringency Indexu (protipandemická opatření), spotřebitelském sentimentu a tříměsíčních úrokových sazbách (měnová politika). Příspěvek ostatních faktorů je reziduum.

^[7] Likvidní finanční aktiva zahrnují oběživo a vklady, nefinanční aktiva obsahují tvorbu hrubého kapitálu. Úvěry vstupují do výpočtu s opačným znaménkem. Ostatní finanční aktiva jsou rozdílem mezi úsporami a uvedenými složkami.

^[8] Data za rok 2024 jsou k dispozici do listopadu.

^[9] Účastnické fondy vznikly v roce 2013 jako nástupce transformovaných fondů. Jedním z podstatných rozdílů je, že v účastnických fondech má střadatel možnost volby investiční strategie (konzervativní až dynamická).